Sobota 11. května 2002

předcházející

Připravil Adam Drda

Kampaň za státní peníze

Předvolební kampaň běží v Česku na plné obrátky, vyznačuje se pozoruhodnou iracionalitou a ovládla snad všechny ústavní instituce.

Vláda Miloše Zemana pokračuje ve výjezdních zasedáních, která samozřejmě podle jejích členů nemají s kampaní vůbec nic společného, nicméně praxe ukazuje opak. Tak například v pondělí zasedal kabinet v Brně a poté oznámil několik zásadních rozhodnutí, která se týkají jihomoravského kraje.

Patří k nim i záměr rekonstruovat brněnský železniční uzel a přesunout tamní nádraží o osmset metrů, aby lépe vyhovovalo požadavkům moderních železničních tratí a aby to cestující měli pohodlnější.

	Vláda Miloše Zemana pokračuje ve výjezdních zasedáních, která samozřejmě podle jejích členů nemají s kampaní vůbec nic společného, nicméně praxe ukazuje opak.

Přesun si vyžádá investici osmadvaceti miliard korun a je vcelku právem kritizován lidmi z Českých drah i z ekologických iniciativ, protože za ty obrovské peníze vlastně nevznikne žádná nová hodnota.

Prostá rekonstrukce bez stěhování byla by praktičtější a v tisku už dokonce padla otázka, zda by nevyšlo o něco levněji přestěhování města Brna...

Všehoschopný premiér

Miloš Zeman po jednání kabinetu pravil, že z moravské metropole by se mělo stát "Technopolis", město moderních technologií, načež odešel na setkání s místními občany, kde vládní zásluhy o Brno opět vyzdvihl, sprostě pozurážel své politické oponenty - Michaela Žantovského nazval "skútrem" - a vysvětlil, proč je třeba podporovat ČSSD.

Červnové volby v tom pochopitelně nehrály žádnou roli. A skutečnost, že vláda nijak přísně nerozlišuje státní peníze od stranických potvrzuje i zpráva v sobotních Lidových novinách, je-li pravdivá.

Ministr financí Jiří Rusnok prý rozhodl, že ze státního rozpočtu uvolní dva milióny a věnuje jednomu městu v královéhradeckém kraji supermoderní sanitku. Netřeba dodávat, že "shodou okolností" přesně v tomto kraji Rusnok kandiduje.

Absolutní sebechvála vlády

V úterý vystoupila vláda v poslanecké sněmovně s posledním hodnocením svého čtyřletého působení. Premiér poděkoval opozici za spolupráci, což bylo vcelku sympatické gesto, ale dál už předváděl jen nekonečnou autoreferenci.

Vláda, jištěná bezchybnou opoziční smlouvou, spustila legislativní smršť, vyvedla zemi z krize, zvedla ekonomiku i životní úroveň obyvatelstva, upevnila sociální jistoty, snížila kriminalitu atd. atd., zkrátka nekonečný výčet pozitiv.

Nejenže Zeman vůbec nepřipouští, že spousta dobrých věcí v ekonomice i ve veřejném životě se odehraje i působením přirozené lidské aktivity, která s vládou nemá zas tak moc společného, dokonce se někdy děje "vládě navzdory"; on navíc jednoduše přechází všechny nedostatky, které se k sociálně-demokratickému vládnutí pojí.

Nezmíní mizernou situaci ve školství, snižující se rozpočet pro kulturu, mezinárodní skandály a skandálky, diskutabilní postupy z hlediska životního prostředí, a přirozeně ani aféry jednotlivých ministrů. A přijde-li řeč na rostoucí státní dluh, má vždycky po ruce jedinou odpověď: všechno je to dědictví po minulých kabinetech - což je pravda zhruba poloviční.

Šéf lidovců Cyril Svoboda to hodnocení vystihl docela vtipně: "Dokonce i Hospodin, když stvořil svět, viděl, že to je dobré, a nikoli dokonalé".

Politická ztráta paměti

Ke Svobodově smůle však vystupování opozičních či opozičně-smluvních politiků bývají založena na stejném principu, jako to Zemanovo, jen s opačným, tj. negativním znaménkem: Vláda udělala prakticky úplně všechno úplně špatně.

	V demokracii neexistuje "ve všem dobrá" vláda, ani opozice, která by měla vždy pravdu, a pokud vláda předvádí absolutní sebechválu a opozice absolutní negaci, vzniká střet dvojí politické iracionality, který z principu nemůže vést k ničemu užitečnému.

Koalice i ODS, u níž to vzhledem k opoziční smlouvě vypadá zvlášť kuriózně, zjevně odmítají brát na vědomí, že se sociálním demokratům povedly věci, které předchozí vlády zanedbaly nebo nedokázaly provést: Dokončili rychle a kvalitně privatizaci bank, výrazně pokročili ve sbližování s Evropskou unií, přitáhli do země obrovské množství zahraničních investorů.

Jako by se už zcela zapomnělo na opakovaná absurdní varování české pravice, že vláda ČSSD zemi zpustoší a vrátí ji před rok 1989…

Možno jistě říct, že před volbami jsou podobné věci normální: vlády se vždycky chválí, opozice je vždycky napadají, jinak to nebylo a nebude. Nicméně je to otázka míry.

V demokracii neexistuje "ve všem dobrá" vláda, ani opozice, která by měla vždy pravdu, a pokud vláda předvádí absolutní sebechválu a opozice absolutní negaci, vzniká střet dvojí politické iracionality, který z principu nemůže vést k ničemu užitečnému. Když ho člověk začne brát vážně, ocitne se rovnýma nohama ve virtuální realitě.

Úskalí rychlého nákupu

Pokud se předvolební iracionalita týká věcí, které nemají praktický dopad, v zásadě o nic nejde. Avšak ve čtvrtek sněmovna schválila návrh financování nákupu čtyřiadvaceti stíhaček JAS-39 Gripen od britsko-švédského konsorcia BAE/SAAB Systems, což je transakce ve výši mnoha desítek miliard korun.

Jelikož takové rozhodnutí ovlivňuje způsob a koncepci obrany státu na jednu generaci dopředu a jelikož na nákup letadel nejsou peníze, bylo by logické, kdyby se politické síly pokusily dosáhnout nějaké základní názorové shody v otázkách, kdy letadla koupit, jaký typ a za kolik peněz.

To se ovšem nepodařilo. Sněmovna rozhodla většinou čtyř hlasů proti vůli celé ODS, menší části Unie svobody a všech komunistů. Teď se diskuse přesouvá do Senátu, kde je situace ještě složitější: kromě tří členů KSČM jsou všichni senátoři členové demokratických stran, přičemž odpůrci mají podle českého tisku většinu.

Iracionalita předvolební doby

Kdyby Senát nákup zamítl, mohla by ho sněmovna ještě přehlasovat, ale to by znamenalo, že nad klíčovou otázkou obrany země vynese verdikt křehká většina jedné parlamentní komory. Pro prezidenta republiky, který má zákon posvětit, by to teoreticky mohl být důvod, aby svůj podpis nepřipojil.

	Na místě je požadavek, aby se diskuse o nákupu stíhaček odsunula do klidnějších časů. Do doby, kdy nebudou jednotlivé strany v podezření, že jejich kritická či souhlasná vyjádření nevycházejí ze znalosti věci, nýbrž z předvolební strategie.

Jen málokdo si zřejmě uvědomuje, že obrovský výdaj na tzv. supersoniky se odrazí v jiných kapitolách státního rozpočtu. Během splácení letadel se český stát bude muset omezovat a dosud se v podobných případech vždycky omezoval v investicích do vzdělání, kultury a ekologie.

Otázka je zkrátka natolik společensky závažná a vyjádření odpůrců i stoupenců nákupu letadel mají tolik slabých míst, že je plně na místě požadavek, aby se diskuse odsunula do klidnějších časů. Do doby, kdy nebudou jednotlivé strany v podezření, že jejich kritická či souhlasná vyjádření nevycházejí ze znalosti věci, nýbrž z předvolební strategie.

Pobouření nad slovy prezidenta

V minulém týdnu se odehrála také poměrně kuriózní debata nad povolebními záměry prezidenta Václava Havla, který prohlásil, že sestavením příští vlády nemusí nutně pověřit vítěze voleb - rozhodne se prý na základě konzultací s šéfy stran.

Ústava prezidentovi také nic podobného neukládá, nicméně okamžitě se strhly protesty, zejména ze strany ODS. Podle její představitelů Havel "nerespektuje principy parlamentní demokracie" a dává voličům vzkaz: je jedno, jak ve volbách rozhodnete, protože hlava státu bude stejně jednat po svém. Jenomže Havel neřekl vůbec nic hrozného.

Za prvé může nastat situace, kdy ve volbách zvítězí - dejme tomu - ČSSD, nenajde pro vládu partnera, a ODS s Koalicí přijdou s dohodou a plánem, že vytvoří kabinet. Pověřovat šéfa sociální demokracie by v takovém případě bylo poněkud nesmyslné.

A za druhé, složení vlády má jednoznačně v rukou Poslanecká sněmovna, která ji musí schválit, takže prezident proti vůli stran nemůže jednat, ani kdyby stokrát chtěl. V půli týdne prezident svá vyjádření dovysvětlil a bublina splaskla.

Péče o kulturní vyžití voličů

Milovníci absurdity si ale nemusejí zoufat: do voleb zbývá několik týdnů a jistě bude příležitost užít si politiky v divadelně-mediálním provedení dost a dost. ČSSD spustila předvolební Megaparty, s níž objíždí české země a pro níž najala sedmdesát známých bavičlů a zpěváků.

Hosty vybírá agentura GoJa řízená někdejším bossem normalizační pop-music Františkem Janečkem, s nímž spolupracovala mimo jiné manželka ministra Stanislava Grosse, a sociální demokraté vysvětlují akci následovně: Snažíme se přinést lidem v regionech kulturu, k níž by se jinak nedostali. Tedy opět ryzí altruismus.