Sobota 18. května 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Sázky na vítěze

Do parlamentních voleb zbývá méně než jeden měsíc, nezdá se však, že by úměrně tomu stoupala hladina vzrušení v politice i veřejnosti. S asi největším napětím - kromě politiků - vzhlíží k volebnímu víkendu muž ze Severní Moravy, který vsadil sto tisíc korun na vítězství sociální demokracie. Pokud jeho sázka vyjde, bude o čtvrt milionu bohatší.

Kursy, které na výsledky voleb vypisují sázkaři, lze považovat za předvolební odhad svého druhu. Podle tiskové zprávy jedné sázkové kanceláře se kursy ODS a ČSSD sbližují, na vítězství Koalice je vypsán krajně nelichotivý kurs patnáct ku jedné, KSČM sázkaři ocenili téměř astronomickým pětapadesát ku jedné.

Ďábelský plán

České strany mohou být rády, že sázení na výsledky voleb se v zemi zas až tak nerozšířilo - pokud by se jím zabývala významná část voličů - nebo dokonce jejich většina - mohly by volby skončit skutečným překvapením.

	Podle tiskové zprávy jedné sázkové kanceláře se kursy ODS a ČSSD sbližují, na vítězství Koalice je vypsán krajně nelichotivý kurs patnáct ku jedné, KSČM sázkaři ocenili téměř astronomickým pětapadesát ku jedné.

Všichni ti, kdo do průzkumů uvádějí, že budou volit demokratické strany, by si v naději na skutečně velký zisk mohli - v rámci nějaké tiché celonárodní konspirace - vsadit na komunisty a pak je také volit.

Vadou na kráse tohoto rafinovaného plánu je ovšem to, že tímto způsobem prosazení komunisté by - vzhledem k jejich tradičně neuctivému vztahu k cizímu majetku - mohli svým zbohatnuvším voličům jejich čerstvě nabyté majetky konfiskovat.

Předvolební slova politiků

Občanští demokraté se v rámci jednoho z témat své předvolební kampaně jali vykreslovat Česko jako zemi, kde se lidé nemohou cítit bezpečni, mimo jiné i proto, že do jejich země přichází čím dál více cizinců, z nichž mnozí mají záměry nekalé nebo rovnou kriminální.

Český živnostník je ničen nepoctivou konkurencí asijských stánkařů a policie nedbá o zajištění bezpečnosti daňového poplatníka, protože se místo toho věnuje politicky motivovanému pronásledování v jádru poctivých podnikatelů.

Předvolební pohodička

Vládní sociální demokraté se oproti tomu před volbami zabývají především vytvářením "pohody". Zemí křižuje jejich pojízdná megaparty - spíš celebritami pop music nabitá estráda než politická akce.

	Jako by si největší české strany vyměnily party, jež hrály před volbami v roce 1996. ODS tehdy vytvářela pohodičku s usměvavou sebejistotou těch, kteří dokázali, že to dokáží, a ČSSD objížděla v autobusech haldy popela ve spálené zemi.

Špičky ČSSD se vlídně usmívají z billboardů a oznamují kolemjdoucím, že jsou na jejich straně, za hlavami politiků lze na plakátech rozeznat různé sociologické vzorky voličů - oblíbená je především mladá rodina. Ti lidé jsou na fotografiích sice trochu rozmazaní, ale jinak očividně šťastní.

Jako by sinejvětší české strany vyměnily party, jež hrály před volbami v roce 1996. Občanští demokraté tehdy vytvářeli pohodičku s usměvavou sebejistotou těch, kteří dokázali, že to dokáží, a sociální demokraté objížděli v autobusech haldy popela ve spálené zemi.

Předem dohodnuté role

Party, které má v předvolební kampani hrát vláda a opozice - byť smluvní - jsou zřejmě rozdány bez ohledu na to, která strana je obsazena do jaké role.

Slova, jež v rámci kampaně zaznívají, lze označit za - jak říká Václav Klaus - předvolební hrátky a příliš se jimi nezabývat. Je jistě zřejmé, že trvanlivost mnohých prohlášení, jež jsou dnes prášena značně patetickým témbrem, je velice krátkodobá.

Někteří pozorovatelé také s nadhledem znalců, kteří politiky už dávno prokoukli, voličům doporučují, aby předvolební rétoriku nebrali vážně.

Cynická hra s emocemi

Je to svým způsobem nebezpečný postoj. Ne že by k němu zkušenost neopravňovala. Je například těžké brát vážně patetická varování před vzrůstajícím přílivem azylantů a vůbec cizinců, když je zjevné, že ti, kdo je pronášejí, se neobtěžovali prostudovat dostupné statistiky, které dokládají trend opačný.

Spíš než jako seriózní politická představa, podložená konkrétním návrhem nebo alespoň jeho rámcovou představou působí taková rétorika jako cynická hra s emocemi.

	Pokud ale ve veřejnosti skutečně převládne principielně nevážný přístup k tomu, s čím politici přicházejí, přispěje to jen k tomu, že politici budou volit slova ještě neodpovědněji než dnes.

Pokud ale ve veřejnosti skutečně převládne principielně nevážný přístup k tomu, s čím politici přicházejí, přispěje to jen k tomu, že politici budou volit slova ještě neodpovědněji než dnes. A dál se bude zvětšovat množství toho slovního znečištění, kterou takové výroky vytvářejí bez ohledu na to, jak vážně jsou míněny.

A dopady toho znečištění mohou být velice konkrétní. Například podpora vstupu Česka do Evropské unie poklesla na čtyřicet procent, přičemž účastníci průzkumu změnu stanoviska dávali do souvislosti se sporem o Benešovy dekrety.

Ředitel v podezření

Policie stíhá generálního ředitele České televize Jiřího Balvína kvůli údajným nesrovnalostem při nákupu přenosového vozu. Rada ČT Balvína zatím podmínečně podpořila, televizní odbory, podobně jako ministr kultury Pavel Dostál, žádají, aby Balvín až do vyřešení případu delegoval svoje pravomoci na někoho jiného.

Ze strany některých lidí, kteří v době takzvané televizní krize v loňském roce podporovali bývalého ředitele Jiřího Hodače, zaznívá, že za postupem policie vůči Balvínovi je politická objednávka. Aniž bychom předjímali výsledek vyšetřování, lze říci, že existence takové objednávky je v případě Jiřího Balvína velice nepravděpodobná.

Kdo za tím vězí?

Je totiž těžké si představit, kdo by mohl mít z momentální situace nějaký politický prospěch. Volby budou ani ne za měsíc a ČT je kolos, k jehož fungování patří značná setrvačnost. Představa, že by bylo možné bleskově uzpůsobit veřejnoprávní televizi potřebám nějakých spiklenců, je proto dost nereálná.

Většina vedoucích míst v ČT je obsazená lidmi, které jmenoval právě Jiří Balvín, a současné vyšetřování generálního ředitele na jejich pozici pochopitelně nemá žádný vliv. A do nějakých licitací ohledně osoby ředitele nového se teď politickým silám pravděpodobně moc nechce. Mají jiné starosti a v takovém sporu mohou momentálně víc ztratit než získat.

Navíc, jakousi převodovou páku mezi světem politiky a televizí představuje Rada ČT. Jakkoli její členové nebyli nominováni politickými stranami, jsou politické filiace mnohých z nich zřejmé.

Už z hlediska vlastní perspektivy ve funkci by proto pro radní nebylo moudré přicházet před volbami s nějakými zásadními kroky. Mohly by se totiž zásadně rozcházet s většinovou představou té reprezentace, kterou volby vynesou k moci.