Sobota 1. června 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Předvolební statistický závod

Za necelé dva týdny se česká veřejnost stane svědkem nebývalého dramatu. Alespoň tak mluví některé české deníky o nadcházejících volbách. Tu dramatičnost dokládají posuny jednotlivých stran v průzkumech veřejného mínění o pár desetin procenta nahoru nebo dolů.

Změny ve vývoji preferencí média předkládají jako zprávy o vývoji závodu politických stran - jednotlivé průzkumy představují aktuální stav několik kol před cílem, volební výsledek zachytí pořadí na cílové pásce.

Dá-li se však v souvislosti s průzkumy hovořit o nějakém závodu, tak v něm soupeří agentury a to v tom, jak přesně jsou schopny volební výsledek předpovědět. Nutno připomenout, že jejich výsledky v minulých letech v tomto ohledu nebyly bůhvíjak přesvědčivé.

Navíc operovat desetinami procent v průzkumech při předpovědích sestavitelnosti vlády té či oné koalice je v tuto chvíli - vzhledem k existenci statistické chyby - nepřiměřené. Obraz povolebního vývoje je v tuto chvíli stále velmi mlhavý, o složení vlády dost možná budou rozhodovat velmi malé rozdíly v počtu hlasů. Pro toho, kdo od voleb čeká drama, je to jen dobře.

Zbabělec nebo hrdina?

Ve chvíli, kdy váha každého hlasu je potenciálně velmi vysoká a hodnota mandátu téměř nevyčíslitelná, je celkem pochopitelné, že rezignace pražského primátora Jana Kasla nenechala občanské demokraty lhostejnými.

	Ze strany ODS se jedná o řekněme standardní postup a také standardní slovník. Semknutí se věrných kolem předsedy v duchu jiráskovského "proti všem" se straně v minulosti většinou vyplatilo.

Způsob, jímž se vedení ODS rozhodlo minimalizovat škody, které by jim odstoupení populárního primátora mohlo způsobit, je však, mírně řečeno, sporný. Občanští demokraté bývalého spolustraníka Kasla počastovali množstvím urážlivých epitet - de facto přiznali, že do důležité funkce nominovali nečestného a vychytralého zbabělce.

Svou interpretaci primátorova odchodu hbitě podepřeli konspirační teorií, údajně se jedná o "dlouho připravovaný příběh" a na jeho inscenování se podíleli jacísi "našeptávači", původně nejmenovaní, posléze byli jedním pražským zastupitelem za ODS demaskováni jakožto Jan Bubeník, Michael Kocáb, Monika Mihaličková, rozená Horáková a Josef Zieleniec.

Známé semknutí věrných

Ze strany ODS se jedná o řekněme standardní postup a také standardní slovník. Semknutí se věrných kolem předsedy v duchu jiráskovského "proti všem" se straně v minulosti většinou vyplatilo. Nabídnuté vysvětlení bude přesvědčeným stoupencům jistě stačit. Zda jsou osobní insinuace a spřádání konspiračních teorií tím nejlepším prostředkem pro získání hlasů ještě nerozhodnutých voličů, se však teprve ukáže.

Pokud Jan Kasl tvrdí, že jeho krok žádnou předvolební motivaci neměl, je to přinejmenším důkaz vskutku pozoruhodné naivity. Primátor možná skutečně neměl ve funkci perespektivu a než být odvolán, chtěl raději odejít sám. Právě kvůli volbám by ale vedení ODS Kaslův pád jistě nepřipustilo.

	Pokud se Kasl se svou stranou programově rozešel, navíc v dosti zásadním bodě, je jeho krok ospravedlnitelný, a to včetně jeho načasování. Je dost podivné, že Kasl místo takového přijatelného vysvětlení veřejnosti nabízí těžko udržitelné konstrukce.

Koneckonců strategie občansko demokratických špiček ve vztahu k pražské stranické organizaci, o jejíchž některých představitelích se po městě vyprávějí věci vskutku všelijaké, se vždy dal shrnout slovy - hlavně ať z toho není nějaký rozruch. Dá se tedy předpokládat, že i po volbách by Kasl měl čas zrežírovat si svůj odchod sám.

Navíc, bývalý primátor říká, že ho k odchodu ze strany přivedlo i to, že se v progamu ODS objevila proticizinecká rétorika, což podle Kasla odporuje jeho snaze budovat Prahu jako otevřené město.

Pokud se tedy Kasl se svou stranou programově rozešel, navíc v dosti zásadním bodě, je jeho krok ospravedlnitelný, a to včetně jeho načasování. Je dost podivné, že Kasl místo takového přijatelného vysvětlení veřejnosti nabízí těžko udržitelné konstrukce.

Poslední pokus o nákup stíhaček

Senát zamítl vládní návrh financování nákupu nadzvukových letounů gripen pro českou armádu. Zastáncům nákupu tedy nepomohlo ani argumentování tím, že české nebe bude chránit německé letectvo, ani to, že na jednání zahraničního a bezpečnostního výboru Senátu přivedli české veterány bojů o Anglii, což přinejmenším hraničilo s emocionálním vydíráním.

Záměr Zemanova kabinetu v tuto chvíli, použijeme-li příměr z boxu, sice ještě není knockoutován, je však již odpočítáván. Ve sněmovně, kde po vrácení Senátem, musí být návrh schválen nadpoloviční většinou všech poslanců, musí zastánci nákupu sehnat tři hlasy navíc. To ještě nemusí být nesplnitelný úkol, jakkoli je obtížný.

Není ovšem vůbec jasné, jaký osud by návrh potkal, pokud by ho nepodepsal prezident. Podle zažitého úzu totiž nově zvolená sněmovna o zákonech vrácených té staré nejedná.

Prezident sice záměru nakoupit nadzvuková letadla vyjadřoval jakousi zdrženlivou podporu, při možném rozhodování o tom, zda podepsat či nepodepsat, však bude muset zvažovat i jiná hlediska. Například to, zda je únosné, aby se o věcech národního zájmu rozhodovalo ve zběsilém tempu pod časovým tlakem voleb, a navíc v boji téměř krvavém s výsledky velice těsnými.

Připomínka atentátu

Tradice české armády se v uplynulém týdnu připomínaly ještě v jednom a podstatně důstojnějším kontextu. V pondělí uplynulo šedesát let od atentátu na Reinharda Heydricha. V médiích se při této příležitosti objevily úvahy o hrdinství, hrdinech a jejich vztahu k tomu méně odvážnému zbytku společnosti.

Bezděčný komentář k tomuto tématu poskytla i Česká televize, která nijak překvapivě uvedla působivý film Atentát z roku 1964. Dosti výmluvné je, že jeho režisér Jiří Sequens o několik let později natočil vrcholné dílo komunistické propagandy - seriál Třicet případů majora Zemana.

Herec Radoslav Brzobohatý, který v Atentátu představoval velitele skupiny Antropoid nadporučíka Vopálku, v Zemanovi ztělesnil agenta Bláhu - zlovolnou karikaturu českých bojovníků ze západní fronty.

Představitel parašutisty Jana Kubiše - Rudlof Jelínek - si zas v komunistickém seriálu střihl estébáka Jiřího Hradce. Tedy člena organizace, v jejíchž drápech by Kubiš - kdyby nebylo jeho hrdinské smrti - po válce asi skončil.

"Smutný, přesmutný je svět," říká hrdina jednoho westernového románu. Popsaná tragédie úpadku několika lidí, však není z těch, které by přinášely katarzi. Nanejvýš kastraci.