Sobota 12. srpna 2000

předcházející

Připravila Zuzana Zrůstová

Stalo se už zvykem, že tento pořad začíná úvahou o počasí. A právem.

"Když se dva Angličané sejdou, ze všeho nejdříve se baví o počasí," napsal už před dvěma sty lety vážený kritik a lexikograf, doktor Johnson, který v počasí spatřoval významný faktor utváření anglické národní povahy. A nebyl sám.

Americký filozof Ralph Waldo Emerson právě v počasí nachází vysvětlení pro určité povahové rysy Angličanů. V knize příhodně nazvané English Traits tvrdí, že ono typicky anglické lpění na domově, jehož nedotknutelnost a soukromí jsou tak přísně střeženy, je prý důsledkem toho, že Angličan, který se narodil v drsném a vlhkém klimatu, se prostě rád drží doma.

Jiný znalec anglické povahy, novinář a publicista Jeremy Paxman, v knize Angličané vyjadřuje názor, že také proslulost Angličanů jako skladatelů dobrého rocku by mohla mít něco společného s počasím, protože zima a vlkho nutí anglickou mládež trávit čas spíše mezi čtyrmi zdmi než na pláži nebo na lyžích. Mírné klima, zřídkakdy poznamenané extrémy, prý zřejmě sehrálo úlohu ve formování mírněného a pragmatického národa. To nejdůležitější na anglickém počasí je ale jeho nestálost.

"Angličan, jde spát," napsal zmíněný Doktor Johnson, "aniž by mohl odhadnout, jestli se probudí do slunečného nebo zamračeného dne … ". Angličan musí být proto stále připraven na proměnlivou oblohu a to mohlo přispět k určité flegmatičnosti anglické povahy.

Jeremy Paxman k tomu dodává: "Vyhlídka na určitou jistotu vadí dokonce i těm, kteří připravují předpovědi počasí. V hloubi duše se totiž Angličané rádi nechávají svým počasím překvapit."

Na východě Anglie pršely ryby...

Ovšem takové překvapení, jaké nebesa v uplynulém týdnu připravila obyvatelům východoanglického městečka Great Yarmouth, bylo možná příliš i na toho největšího flegmatika. Když se spustí ten správný déšť, říkají Angličané, že "prší psy a kočky". Tentokrát ale pršely ryby.

Obyvatelé zmíněného přímořského městečka v hrabství Norfolk nevěřili svým očím, když se za bouřky doslova nebesa otevřela a začaly z nich padat tisíce stříbřitých šprotů. Drobné rybky dopadaly na zahrady a střechy domů v Aldersonově ulici. Důchodce Fred Hodgkins, bývalý řidič záchranné služby, vyšel před dům, protože měl dojem, že slyší krupobití.

"Ozval se hrom a obloha zčernala, přestože bylo teprve 11 hodin dopoledne. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima, protože to vypadalo, že celý dvorek je pokrytý malými kousky stříbra. Když jsem se podíval zblízka, zjistil jsem, že jsou to desítky drobných stříbrných rybek. Musel jsem zavolat sousedy, protože jsem věděl, že by mi to nikdo nevěřil. Jeden z nich měl rybami pokrytou střechu zahradní kůlny. V životě jsem nic takového neviděl. "

Rybky byly mrtvé, ale i když vypadaly čerstvě, pan Hodgkins přiznal, že se nenechal zlákat, aby si je posbíral k večeři. Protože bydlí asi třičtvrtě kilometru od moře, lámal si spíš hlavu nad tím, jak se k němu tento výlovek dostal. Odborníci na neobvyklé meteorologické úkazy se domnívají, že vysvětlení mají.

Ryby prý vysálo ze Severního moře jakési minitornádo, vzdušný vír je vynesl vysoko až k bouřkovým mrakům, které je nesly až tři kilometry daleko. A pak je spustily dolů. Tento bizarní úkaz je sice vzácný, nikoli však neslýchaný.

V roce 1841 zažili podobný rybí déšť v Aberdare. Žabí deště byly zase zaznamenány ve welšském Llanddewi v roce 1996 a v londýnském Croydonu o dva roky později. Na jiných místech padali krabi, rajčata a také uhlí.

Mluvčí Meteorologického úřadu, Andy Yeatman, umí nejen vysvětlit mechanismus tohoto neobvyklého deště, ale má v zásobě i další příklady. "Vůbec nejbizarnějším případem, kdy se tento úkaz vyskytl, byla olympiáda v roce 1976. Tehdy při závodu plachetnic začali z nebe padat živí červi. Myslím, že ten pán z Great Yarmouthu měl ve srovnání s tímhle docela příjemný zážitek."

Takovouto téměř biblickou nadílku z nebe nedokázal předpovědět ani známý zprostředkovatel televizních a rozhlasových předpovědí počasí Michael Fish a to už je nějaká kapacita, ne-li přímo televizní celebrita. Předpovědmi počasí jsou totiž Angličané stejně posedlí jako počasím samotným. Jejich sledovanost dosahuje stejné úrovně jako nejpopulárnější televizní seriály.

Britští diváci Fishovi kdysi odpustili mnohem větší pochybení: Traduje se o něm, že v roce 1987 nevaroval před největší vichřicí, jaká zasáhla Británii za celých 300 let. Přestože se na Brity řítil malý hurikán, který pak zdevastoval značné rozlohy v jižní Anglii, tento stoický televizní prognostik počasí diváky vyzval, aby se neznepokojovali. Vichřice tedy nedokázala ukončit kariéru tohoto muže, který je považován za britskou televizní a rozhlasovou instituci, zato by ji mohlo ohrozit něco mnohem slabšího a křehčího.

Proslýchá se totiž, že televize BBC chce, aby předpovědi počasí byly přece jen trochu více sexy. A to nemůže znamenat nic jiného, než že se stanou doménou atraktivních žen. Kde jsou ty časy, kdy ženy nemohly v britské televizi číst zprávy, protože se myslelo, že by zpravodajství postrádalo potřebnou autoritu a vážnost.

Dnes je v rozhlase a televizi tolik ženských novinářských osobností, že se misky vah téměř naklonily na opačnou stranu. ITN, společnost, která připravuje zpravodajství pro hlavní komerční televizní stanici ITV, tento týden oznámila, že pro hlavní zpravodajské relace rekrutovala celkem sedm žen. Kritici se ovšem obávají trivializace zpráv. Obzvláště pak v případě ITV, která je odmítá posunout zpět do doby, kdy lidé ještě nespí.

Mediální svět opustil "Velký inkvizitor", uznávaný novinář Robin Day

Mediální svět však tento týden přišel o velkého bojovníka proti všemu triviálnímu v britské žurnalistice. Britská veřejnost se rozloučila se 76-tiletým novinářem Robinem Dayem, který si za svého dlouholetého novinářského působení vysloužil přezdívku Velký inkvizitor.

Dayovi se přičítají obrovské zásluhy za pozvednutí úrovně britské žurnalistiky. Je označován za zakladatele tvrdého politického rozhovoru. Spoluvytvářel podobu nejprestižnějších televizních zpravodajsko-publicistických pořadů, jako je Question Time - kultivovaná obdoba českého Kotle, nebo pořady investigativní žurnalistiky Panorama.

Podle pamětníků totiž až do Dayovy éry, tedy v první polovině minulého století, vypadalo politické interview asi takto: "Promiňte pane premiére, je něco, co byste chtěl říci našim divákům?" "Ovšem. Rád bych jim řekl, že za této vlády jde všechno skutečně velmi dobře a vše nasvědčuje tomu, že se to bude ještě zlepšovat."

Sir Robin se rozhodl, že to politik má příliš lehké a stal se revolucionářem v tomto žánru. Jeho zásluhy oceňují nejen novináři ale politici. "Vynalezl politické interview a všichni, kdo jsme přišli po něm, jdeme v jeho stopách," prohlásil dnešní Velký inkvizitor, televizní novinář Jeremy Paxman.

"Robin Day udal tón politického interview pro celou generaci novinářů. Jeho umění vést interview bylo tak osobité jako jeho motýlky," tolik místopředseda vlády John Prescott.

"Nikdy nikoho nenechal uniknout s nějakou banální nebo polovičatou odpovědí a plným právem se stal hvězdou", pravil bývalý zástupce šéfa Labouristů, Roy Hattersley.

A dnešní moderátor televizního pořadu Question Time, David Dimbleby se domnívá, že "Vynalezl techniku doplňující otázky: to znamená nenechat politika, aby řekl, jen to, co chce. Spojil své právnické vzdělání s přesvědčením, že veřejnost má právo vědět."

Dokonce i baronka Thatcherová, která kdysi jako premiérka s Robinem Dayem nějednou zkřížila meče, prohlásila, že po jeho odchodu je politický život v Británii chudší a mdlejší. "Naše cesty se často zkřížily, ale mně se to klání líbilo." Jaké větší uznání si mohl přát průkopník korektní novinářské inkvizice.

Dnes se v britské novinářské branži spíše diskutuje o tom, zda tato technika nenabyla natolik agresivní podoby, že dosahuje přesně opačného účinku, než o jaký šlo Dayovi. Tom Utley v listu Daily Telegraph komentuje styl dnešních inkvizitorů novinářské profese takto: "Někdy se zdá, že jsou zbytečně agresivní tam, kde by zdvořilejší přístup mohl dosáhnout zajímavějších odpovědí. Jsou asi frustrováni vědomím, že stěží dostanou přímou odpověď, bez ohledu na to, jak svou otázku položí. Za těch více než 40 let, co jsou politici vystaveni Dayově metodě, si proti ní vypěstovali silnou obranu."

Navždy odešel i herec Alec Guiness

Ale ještě jedno úmrtí poznamenalo uplynulý prázdninový týden. V 86ti letech zemřel jeden z největších britských herců 20. století Alec Guiness. Tento televizní a filmový herec v zahraničí proslul např. mistrovských ztvárněním Fagina v poválečné filmové adaptaci Dickensova Olivera Twista, jako plukovník Nicholson v klasickém Mostu přes řeku Kwai.

Mladší generace ho poznala jako moudrého a důstojného starého válečníka Obi-wan Kenobiho ve filmu Star Wars, tedy v roli, kterou - jak tvrdil - neměl rád, ale přesto perfektně ztvárnil.

Guiness byl považován za jednoho z nejuniverzálnějších britských herců, jehož kariéra dosáhla vrcholu ve 40. a 50. letech. Jeho starý přítel, filmový producent Ronald Neem, se domnívá, že měl vskutku ojedinělé schopnosti.

Skutečné herecké hvězdy jsou vždycky samy sebou. Hrají různé role, ale je v nich vždy cítit jejich osobnost. Na Guinessovi bylo obdivuhodné to, že se doslova sám stal postavou, kterou hrál. Byl jako chameleon, měnil barvy podle role, kterou hrál, a to je vskutku unikátní. Sir Alec Guiness byl poslední z generace velkých britských herců, do níž patřili Laurence Olivier a Sir John Gielgud.

A je čas na další hádanku. Jak jsme se již zmínili, právě zesnulý britský herec, Sir Alec Guiness za svou šedesátiletou kariéru ztvárnil širokou škálu postav, od Shakespeara až po Dickense nebo Hvězdné války. Naše dnešní otázka zní:

Dostal Alec Guiness za některou ze svých filmových rolí cenu americké filmové akademie?

Na odpovědi budeme čekat až do 25. srpna. Vylosovaného výherce odměníme.

Naše adresa:
BBC World Service
Czech Section
PO Box 76 London
WC2B 4PH

Cherie Blairová pod palbou kritiky

Teď když parlament i premiér jsou na dovolené, dal by se na politické frontě očekávat relativní klid. Omyl. Právě v uplynulém týdnu vytáhl do boje přední opoziční poslanec, stínový ministr vnitra John Bercow. Tvrdě napadl premiérovu manželku Cherie. Chová se prý jako něco mezi Lady Macbeth a Hillary Clintonovou. Ať prý si svoje kázání o kontroverzních politických otázkách laskavě nechá.

Není jasné, je-li konečným cílem Cherie je stát se hlavním právním poradcem vlády - Lordem kancléřem - nebo jestli jí stačí řídit politiku zpoza trůnu. A čím že si paní Blairová, vlastně bychom měli říci Boothová, protože to je její pracovní jméno, poslance Berkowa tak popudila?

Tuto kritiku si vysloužila spoluautorstvím článku na obranu začlenění Evropské konvence o lidských právech do anglických zákonů. Paní Boothová si tak dovolila, píše většinou konzervativní britský tisk, nejen propagovat něco, co má zbavit Británii suverenity v právních otázkách, ale ještě si prý osobuje právo být jakousi britskou první dámou, která se plete do politiky! Kritici zamýšleného kroku, a není jich málo, ho považují za největší ústavní změnu od slavné Magny Carty neboli Velké listiny svobod z roku 1215, která nejprve omezovala královské pravomoci a později byla interpretována jako deklarace občanských práv.

Premiérova kancelář se od článku distancovala s tím, že paní Blairová vyjádřila jako přední právnička své osobní názory. Problém je v tom, že začlenění konvence je součástí programu ústavních reforem Blairovy vlády.

"Všichni známe staré pořekadlo, že do Ritzu mohou jít všichni, ale ve skutečnosti tam půjdou jen ti, co na to mají," píše v článku Cherie Boothová.

Podobně to podle ní bylo s lidskými právy. "Svoboda, rovnost a společnost jsou nerozdílné - nemohou-li práva využívat všichni stejně, pak to nejsou práva, ale privilegia," píše se v článku. "Tohle je slovník francouzské revoluce," rozčiluje se poněkud xenofobně Daily Mail.

"Nový zákon zničí britskou tradici, podle níž každý může všechno, pokud to zákon konkrétně nezakazuje. Nahradit ji má nějaká mlhavá a nepřesná charta práv, která budou interpretovat a uplatňovat nevolení soudci." ... rozuměj soudci Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Daily Mail pozapomněl, že angličtí soudci jsou samozřejmě také nevolení - jmenuje je politický činitel: šéf horní sněmovny, Lord kancléř, který je součástí kabinetu.

Skotové, kteří mají vlastní právní systém, už chartu do svých zákonů začlenili loni. Británie byla kdysi spoluautorkou Evropské konvence o lidských právech a její začlenění do britských zákonů by nemělo tedy mnoho změnit. Podle zastánců tohoto opatření pouze urychlí odvolání, která dříve musela předat Evropskému soudu. Kritici ale tvrdí, že po této změně se se soudními spory roztrhne pytel a jediný kdo na tom vydělá budou advokáti. (Už nyní se o práva zakotvená v konvenci hlásí muslimští stoupenci polygamie. Otázka zní: vztahuje se na polygamii právo na respektování soukromí a rodiny?

Demonstrace proti pedofilům

Události, které tento týden zažilo jihoanglické přístavní město Plymouth, poukázaly na tenkou hranici mezi právem a bezprávím. Doslova krvelačně zní rozvášněný dav místích obyvatel, kteří žádají, aby město opustili pedofilové. Rodiče pochodovali po sídlišti Paulsgrove i se svými dětmi. Z davu se ozývaly i dětské hlasy a výkřiky Pověste ho! Nad hlavami se nesly transparenty s nápisem: Zabijte pedofily....

Celých sedm dní trvaly tyto demonstrace, které donutily pět rodiny z města uprchnout. Podle policie tito lidé neměli s pedofilií nic společného. Demonstrace inspiroval deník News of the World vycházející v masovém nákladu, který zveřejnil fotografie, jména a místa pobytu velkého počtu údajných pedofilů. Tuto široce kritizovanou akci vyvolal nedávný případ únosu a vraždy osmileté Sary Paynové.

Psycholog Cary Cooper z univerzity v Manchesteru vysvětluje tuto davovou psychozu tím, že násilí na dětech vzbuzuje ve veřejnosti zvlášť silný odpor. "Stává se to myslím tehdy, když mají lidé pocit, že jsou bezmocní. Mají pocit, že někde nablízku by mohli být pedofilové, kteří by mohli zneužívat jejich děti nebo děti známých či příbuzných, aniž by o tom věděli. Začnou proto jednat jako rozvášněný dav, aby projevili svou frustraci nad tím, že není žádné opatření nebo postup, jak se s těmito případy vypořádat."

"Já osobně bych je poslala na nějaký ostrov, vykastrovala je, usekla jim ruce a nedala jim nic...., " říká žena, která také demonstrovala v ulicích Plymouthu.

Britská média varují, že od davové hysterie je už jen krůček k mentalitě lynče. Ale jak říká doktor Leslie Griffiths, přední metodistický duchovní, který byl svědkem davového násilí v mnoha částech světa, odpovědnost musí do značné míry nést právě média.

" Tato démonizace někoho, koho byste rád změnil v obětního beránka za to, že tak děsivým způsobem ohrožuje společnost, v níž žijeme, je myslím velice nebezpečná. Proto je třeba se velmi pozorně podívat, co tyto vášně, tuto energii, vyneslo na povrch. A tisk se musí velmi pozorně a vážně zamyslet sám nad sebou."

Demonstrace v Plymouthu nyní ustaly, ale řešení problému ochrany společnosti před pedofily se teprve hledá. Někteří je vidí v obdobě takzvaného Meganina zákona, který platí téměř v celých Spjených státech. Američtí rodiče mají na rozdíl od britských přístup k informacím o pedofilech žijících v jejich okolí. O účinnosti tohoto zákona se však zatím vedou diskuse.

Popletený námořník-amatér

K navigaci po Irském moři používá automapy, nesčetněkrát se ztratil, a pokaždé mu vyjela na pomoc pobřežní hlídka. Jednou z Liverpoolu, podruhé z Belfastu, jindy z Holyheadu nebo z Dublinu. V pátek musel být námořník-amatér Eric Abbott zachráněn na moři znovu, už pojedenácté za uplynulých jedenáct měsíců. Pobřežní hlidky už přišel na tisíce liber a přesto se nedomnívá, že by byl nezodpovědný.

"Chápu, že je nepříjemné, když je volám ve čtyři hodiny ráno, když je ještě tma," brání se rádobynámořník Eric. "Ale proto jim přece volám. Když nemůžete najít přístav a to je u malých přístavů někdy hrozně těžké, pak přece nemůžete riskovat, že se potopíte."

Ericovy trampoty jdou ale pobřežním hlídkám přece jen už trochu na nervy. Ray Carson z holyheadské služby nechápe, jak může amatér jako pan Abbott vůbec vyplout na moře. "Jeho hlavní problém je v tom, že vůbec nechápe mapy a techniku navigace. Plaví se podle automapy. To je fajn když hledáte nejbližší hospodu nebo telefonní budku, ale námořních značek, jako jsou třeba majáky tam moc není."

Záchranářům z Holyheadu nezbývá než doufat, že je pan Abbott přece jen brzy přestane potřebovat. Dostal totiž nabídku absolvovat zdarma kurz navigace v místní jachtařské škole.