Sobota 19. srpna 2000

předcházející

Připravila Zuzana Zrůstová

Jedno z nejkrásnějších míst na pobřeží jižní Anglie, kam se v tuto prázdninovou dobu vydává řada výletníků, se stalo osudným už pro mnoho lidí. Pro jednu ze svých schůzek se smrtí si je vybral i teriér Jack Russel. Zrádné útesy Beachy Head se považují za tak jistou cestu na onen svět, že si je rádi vybírají i sebevrazi.

Teriér slyšící na jméno TíKej doprovázel svého pána, Iana Illetta, chovatele závodních holubů, který vyrazil se svou holubí letkou na trénink. Právě když se chystal holuby vypustit, uslyšel krátké štěknutí: Ale to už TíKej létal sám: padal ze 160ti metrového útesu. Přivolaná záchranná pobřežní hlídka z přilehlého Eastbournu trochu kroutila hlavou. Po půlhodině však zkroušeného a mořskou vodou promáčeného TíKeje našla živého a zdravého v jedné z jeskyněk vyhloubených v útesech. Dokázal dokonce ještě vrtět ocáskem.

TíKej má ale podobných nehod už na kontě víc. Jednou sežral jedovatou návnadu pro lišky, kopl ho do hlavy kůň, takže má jedno ucho trochu nakřivo, a má také sešité břicho - to když jednou přeskakoval plot z ostnatého drátu. Tentokrát se mu podařilo těsně minout ostré výběžky útesu a spadnout rovnou do moře. "Je to nezmar a má zřejmě devět životů," prohlásila jeho majitelka Paula Allenová. "Vrhnout se do moře mu vůbec nedělá problémy, protože se rád potápí, když mu házíme kameny. Nevěděla jsem ale, že má rád také tento sport - skydiving."

Maturity uprostřed prázdnin

Pro britské maturanty tento týden příliš prázdninový nebyl. Tisícům studentů tekly nervy až do čtvrtečního rána, kdy po dvouměsíčním čekání konečně rozlepili svou obálku a výskali nadšením nebo bledli hrůzou. Pak se rozběhl každoroční závod o místa na vysokých školách. Na přijímacích odděleních britských univerzit se rozezvonily telefony. Západoanglická univerzita v Bristolu vyřídila za jediný den kolem 45 tisíc telefonátů, včetně několika stovek stížností rozrušených rodičů. Letos však mohla být většina spokojena.

Úspěšnost maturit, takzvaných A-levels, dosáhla rekordu. Složilo je celých 89 procent maturantů. Ale ministerstvo školství se namísto pochvaly dočkalo kritiky. Náročnost maturitních zkoušek prý klesá. Jak mají potom univerzity rozlišit mezi tolika úspěšnými studenty? Profesor Alan Ryan z Oxfordské univerzity.

"Dneska máme tolik studentů s perfektními maturitními výsledky, že není možné je všechny umístit na vysokých školách. Každý student, který se dnes hlásí do Oxfordu nebo Cambridge má tři áčka. Potřebujeme přísnější zkoušky."

Zatímco výsledky maturit se nepřetržitě zlepšují už 18 let, poprvé v jejich historii v nich letos předběhly dívky chlapce. Tento trend je znám ze základních škol, ale u maturit si primát dosud drželi hoši. Někteří školští odborníci se domnívají, že to má na svědomí dnešní macho-kultura mezi mládeží. Studovat prostě jak se říká není "cool". Tito studenti s nimi souhlasí.

"Kluci si musí chránit svou mužskou reputaci, takže je mužnější, když dělají nějaký sport, než když se moc učí..."

"Myslím, že holky si líp uvědomují, že když se budou učit, někam to v budoucnu dotáhnou..."

"Ne že by kluci nechtěli mít dobré známky, ale nechtějí, aby se to o nich vědělo. Je to trapné, když učitel řekne: Bylo to dobré, jen tak dál..."

Britští rodiče mají mimořádný zájem na dobrých maturitních výsledcích. Protože přijímací zkoušky na vysoké školy se nedělají, rozhodují tyto výsledky, zda synek či dcera budou přijati na univerzitu, která jim na základě předmaturitní prognozy jejich známek, nabídla umístění. Studenti s dobrou prognozou mají většinou v záloze ještě jednu či více takových nabídek. Ale když to kvůli maturitním známkám nevyjde, vstupují uchazeči do takzvaného clearingu, kde se ucházejí o místa, která zůstala zatím neobsazena.

Míst na vysokých školách je v Británii dost a počítá se s tím, že zhruba sedmina uchazečů bude umístěna až v rámci clearingového systému. Jenže volná místa na dobrých univerzitách jdou rychle na odbyt, a tak se clearing stal závodem čas. Kritikové tohoto systému tvrdí, že studenti tak musí svou často životní volbu učinit často po telefonu: se zavázanýma očima a s pistolí na spánku.

Univerzitní vzdělání je cestou k lukrativnímu zaměstnání, zvláště pokud má student v ruce diplom z jedné z proslulých univerzit. Tuto vyhlídku ale mnoha studentům kalí fakt, že málokdo vyjde z univerzity bez dluhů. Univerzitní vzdělání se totiž stále prodražuje. Od roku 1998 se za vysokoškolské studium platí. Školné ve výši něco přes tisíc liber ročně neplatí jen studenti ze sociálně slabých rodin. Státní stipendia byla zrušena a výška studentské půjčky se nyní určuje na základě rodičovských příjmů.

Rodiče z takzvaných středních vrstev musí tedy každopádně sáhnout do kapsy hlouběji. Navíc špičkové univerzity, které poskytují studentům dveře k nejlukrativnějším zaměstnáním, uvažují o tom, že budou účtovat takříkajíc "tržní ceny" a tak by diplom z Oxfordu nebo Cambridge mohl přijít až na pět tisíc liber školného ročně. I studenti z relativně materiálně dobře zajištěných rodin by pak mohli promovat s pěticiferným dluhem. A rodiče, kteří jim cestu ke špičkovému univerzitnímu vzdělání připravili pomocí placených soukromých škol, se bouří.

Britský svaz studentstva odhaduje, že kromě školného činí roční náklady na vysokoškolské studium asi pět tisíc liber ročně, v Londýně pak přes šest tisíc. Většina studentů žije tedy z příspěvků od rodičů a ze státních studentských půjček, které sice začnou splácet až po promoci, ale to už se k nim připisuje úrok rovnající se míře inflace. Jakmile začne absolvent vydělávat přes 10 tisís liber ročně, musí půjčku splácet minimálně ve výši devíti procent svého platu přímo bernímu úřadu. Skotští studenti ve Skotsku školné nemají.

Princ William odmaturoval a bude rok oddychovat

Finance ale určitě nedělají starosti princi Williamovi, který se zařadil mezi letošní maturanty. Čtvrteční výsledky ho ovšem zastihli s Welšskými gardami ve středoamerické džungli. Princ Charles prohlásil, že je na Williamovy výsledky pyšný a Williama čeká za rok studium dějin umění na nejstarší skotské univerzitě St Andrews. Nejprve si ale, jako tisíce dalších studentů, hodlá vychutnat rok bez studia, takzvaný gap year, během nějž má procestovat prakticky celý svět. Belize, kde svá dobrodružství zahájil, ostatně nejsou žádné prázdniny.

Williama oblékli do maskáčů, vybavili ho vojenským přídělem potravin a vypravili na cvičení, při němž se učí technikám přežití ve tvrdých podmínkách. A v belizské džungli jsou podmínky opravdu tvrdé: hemží se jaguáry a krokodýly a lidé jsou tu stále vystaveni nebezpečí cholery nebo malárie. "Když vás kousne blecha, kterou přenášejí většinou krysy, musíte dostat krevní transfuzi, jinak vás nakazí nemocí, při níž vám začne noha odumírat," vypráví jeden z příšlušníků Welšských gard, který v Belize sloužil. K největším nebezpečím tu prý patří hadi žijící na stromech, kteří dokáží kousnout během pěti sekund až třicetkrát.

Ale Williama už za rok čeká bezpečí a relativní pohodlí exkluzivní univerzity. Mezi studenty ze špičkových soukromých škol je St Andrews v malém skotském městečku Fife na čtvrtém místě v popularitě - hned po Oxfordu, Cambridgi a Durhamu. Na rozdíl od těchto míst bude William chráněn před londýnskými paparazzii a navíc to bude mít blízko k babiččině skotskému sídlu Balmoral.

Společenský život ve Fife se točí kolem bujarých večírků, bálů a diskoték. Předseda studentského sdružení univerzity Marcus Booth vyjádřil přesvědčení, že Williamovi se studentský život bude líbit. "Noční život ve městě má legendární pověst. Univerzita je fantastická, velmi skotská, velmi tradiční. Městečko Fife má víc hospod na čtvereční metr než jakékoli jiné město ve Skotsku. Každý večer se tu něco děje. Rádi tvrdě pracujeme a dobře se také bavíme." Co na to říkají místní studentky zatím můžeme jen tušit. Pravda je, že osmdesát procent adeptů dějin umění jsou dívky.

Není pochyb o tom, že William Windsor své univerzitní vzdělání dobře uplatní, možná až založí vlastní soukromou sbírku umění. Dnes se ale na britských vysokých školách dá studovat téměř vše. Právě tento týden byl zřízen nový obor - dudáctví. A co byste říkali diplomu v surfingu nebo pleteninách.

Hlavní školní inspektor Chris Woodhead prohlásil, že tyto kvasi akademické obory nesplňují své poslání. "Tato prostá skutečnost zatím uniká politikům, kteří obětovali integritu praktického vzdělání na oltář prázdné teoretické vykonstruovanosti." Univerzity se cítí dotčeny a vládu, která z rozšíření počtu univerzitních míst o 100 tisíc do roku 2002 učinila základ svých školských reforem, to postavilo do trapné situace.

Safari uprostřed Londýna

Jsme v centru Londýna, kde se nachází Regents Park. Virtuální safari je novinkou letošního léta. Skládá se ze 43ti zvukových pásem a dají se tu slyšet hlasové projevy vzácné fauny sedmi kontinentů - na pěti akrech můžete tedy procestivat celý svět. Londýnská zoologická zahrada je na opačné straně parku - tady jsme na jeho jihovýchodním okraji ve virtuálním safari. Na první pohled není nic vidět, samozřejmě kromě uklidňující zeleně a květeny. Ale pomocí speciálních sluchátek a kapesní mapky můžete procházet diskrétně označenými zvukovými pásmy. Když vás cestička dovede k plaketě na zemi, zaslechnete, co tak hned v přírodě neuslyšíte.

Vlčí samec volá v Kanadě svou smečku. Tato audioexpozice je nápadem Anthonyho Rolanda. "Myslím si, že bychom mohli snadno veřejných míst využít jako dvojího prostoru a umožnit lidem pohybovat se ve dvojím světě a slyšet to, co by třeba v životě neuslyšeli. A protože máme tyhle nádherné zvukové archívy, kdo by mohl přijít na lepší způsob, jakým tyto poklady využít?"

Tento poklad pochází z klenotnice Richarda Ranfta, přírodovědce Národního zvukového archivu Britské knihovny. Je to ovšem jen zlomek z této klenotnice čítající více než 120 tisíc nahrávek. "Každá ze 43 nahrávek má reprezentovat něco velmi příznačného pro přírozené životní prostředí určitého druhu. Zastoupeny jsou zvuky vodních ptáků z pobřeží Walesu, ale v dalším pásmu už se ocitáte na afrických pláních a posloucháte, jak lev chroupe buvolí kosti. Je to něco naprosto mimořádného."

Díky kabelům vedoucím podzemí je nyní tento londýnský park vybaven pro podobné expozice. Autoři této myšlenky tvrdí, že to ani nemusí být park. Kdekoli by se dal poslouchat vábivý hlas téměř legendárně muzikálního střízlíka z Columbie, který prý dokáže svým zpěvem přilákat všechna zvířata lesa.

Potrhlý festival v Edinburgu

Edinburský kulturní festival je ve světě tak proslulý, že žádných zvláštních lákadel není třeba. Je-li možné jej vůbec charakterizovat, pak užívají Britové slovo wacky - prostě potrhlý. Oficiální část festivalu začíná v neděli, ale předfestivalová Fringe, jak se říká jeho neformální části, už běží. A to je příležitost pro všechno nové, nápadité, výstřední, neočekávané a … pobuřující. Zastoupen je tu celý svět: K celkem čtrnácti stům akcí a představení patří folklórní festival pořádaný malou kavkazskou republikou Severní Osetsko, komediální představení mobilního kina, které má tvar lodi anebo kabaret transvestitů z Thajska.

Ředitelem Fringe je Paul Gudgin: "Show jako jsou Ladyboys z Bangkoku ukazují tu lechtivou stránku Fringe. Má to být legrace, zábava. Edinburk je tak trochu konzervativní a upjaté město, ale když sem v srpnu přijedou lidé jako Ladyboys z Bangkoku a začnou se předvádět, má to být pro město trochu provokace. Něco úplně jiného je Bernie a Clive, parodie na slavné americké lupiče a vrahy třicátých let, Bonnie a Clydea. Sleduje cestu přistěhovalců do Spojených států ve 30. letech, kteří se dostanou až na samotný jih a svede je lesk gangsterského světa. Podle jednoho z herců, Briana Logana, představení využívá komedie i neobvyklých pomůcek, které mají lidem připomenout temné stránky této legendy."

Drsný estetický dojem tohoto představení vytváříme nejrůznějšími prostředky. Měli jsme náhodou k dispozici gumová kuřata. Často využíváme animace a animovaných předmětů a příběh líčíme tak trochu absurdním způsobem. V tomto případě se například snažíme zobrazit problém hospodářské krize v Americe a všeobecného hladu tím, že necháme dvě gumová kuřata zpívat písničku o chudobě...

Jedním z letošních představení, které si už na turné získalo pochvalu kritiků, je tragédie milostného trojúhelníku "Někoho milovat", představení tří mimů v maskách. Je téměř beze slova a celé se odehrává za hudby britské skupiny Queen. Režisér Mark Currie tvrdí, že směsice high campu a heavy rocku Queenů tomuto dramatu perfektně sedí.

Jde tu o to, že tito lidé jsou velkými fanoušky skupiny Queen a žijí svůj život na pozadí jejich muziky. Takže vše, co se jim v životě přihodí, se odehrává zároveň s některou z písniček této skupiny. Např. Susan a Clive skončí na disku a čirou náhodou se hraje zrovna Radio Gaga. Zamilují se do sebe tedy při zvucích této písničky. Jedna z postav spáchá sebevraždu za zvuků písničky "Kdo by chtěl žít věčně?". Někdy jsme tuhle muziku taky trochu přepracovali, aby zapadala do určité scény. V jedné z kostelních scén se písnička "Někoho milovat" hraje na velké kostelní varhany.

Shakespeare je také součastí Fringe. Tento hit skupiny Hot Chocolate doprovází jiné představení, Oslí show, která je zpracováním Shakespearova Snu noci svatojánské. Pak je tu také MacHomer, verze Macbetha, v níž jedinou postavu hraje oblíbený hrdina kresleného seriálu Simpsonovi. Uvidíte tu také šest nastudování Shakespearovy Bouře. Shakespeara níkdo nebrání, zato zamýšlený hold Jamesi Joyceovi málem nevyšel, protože vnuk slavného spisovatele žádal, aby bylo představení zakázáno.

Když Fringe začínala v roce 1947, byla skutečně trochu okrajová, jak napovídá její název, jakýmsi spontánním dodatkem k oficiálnímu festivalu. Teď má mnohem vyšší status, především jako líheň nových talentů. Kdysi tu vystupovali třeba Rowan Atkinson, dnešní Mr Bean, oskaroví herci Emma Thompsonová a Stephen Fry a také David Schwimmer z amerického seriálu Přátelé.

Na edinburské Fringe je unikátní to, že nikdo není zván. Kdo si dokáže najít místo k vystupování a podstoupí finanční riziko s tím spojené, je zařazen do oficiálního průvodce. Někteří veteráni Fringe si však stěžují, že se tím Fringe příliš zkomercializovala. Většina představení zapadne vedle hrstky těch, která mají bohaté sponsory. Paul Gudgin: "V určitých ohledech jsme obětí vlastního úspěchu. Stali jsme se tak atraktivní, že sem přichází hodně umělců a tak je těžké na sebe upozornit. Někteří větší komici mají velmi profesionální manažery, víc peněz a lepší reklamu. Ale příležitost tu pořád je, jen je na ní třeba tvrději pracovat. Konkurence je tedy i letos v Edinburku veliká, ale je tu také na 250 britských a zahraničních divadelních producentů, kteří hledají nové talenty. Příležitost prorazit tu tedy určitě je."

A je čas zopakovat si hádanku z minulého týdne. Británie minulý týden ztratila jednoho ze svých největších herců, Aleca Guinesse, který se řadí vedle takových veličin, jako byl Sir John Gielgud nebo Laurence Olivier. Starší čeští filmoví diváci jej znají jako nezapomenutelného Fagina v poválečném filmovém zpracování Dickensova Olivera Twista nebo jako plukovníka Nicholsona v klasickém filmu Most přes řeku Kwai. Mladší diváci se s ním mohli seznámit např. ve filmu Star Wars, kde hrál moudrého starého válečníka Obi-wan Kenobiho.

Naše otázka zněla:

Získal Alec Guiness za některou ze svých rolí, a nejde jen o ty, které jsme zmínili, cenu Americké filmové akademie?

Pokud jste si jisti, že Guiness Oskara získal, můžete připsat i za jaký herecký výkon, ale to už je jen na vás. Adresa, na kterou můžete zasílat odpovědi. Vylosovaného výherce odměníme upomínkou.

BBC Czech Section
PO Box 76
London WC2B 4PH

Český velvyslanec myčem okem

A na závěr si připomeňme událost, která vzbudila v Británii značnou pozornost. Členové diplomatického sboru mívají různé koníčky, které si někdy i přivážejí s sebou z domova. Nebývá však zvykem, že by ve volném čase myli okna. Jenže zvyk je železná košile a tak lidé, kteří znají Pavla Seiftera, českého velvyslance v Británii, nebyli příliš šokováni, když projevil zájem o mytí oken. Jako bývalý disident ostatně tuto práci důvěrně zná. Rozhlasová stanice BBC Radio 4 si pana velvyslance pozvala do studia.

Na otázku, zda cítí nostalgii, když vzpomíná na doby, kdy v komunistickém Československu myl okna, pan velvyslanec odpověděl, že osobně trochu ano, ale v žádném případě se mu nestýská po politické situaci té doby. Záležitost nenechaly bez povšimnutí ani britské noviny.

A co tomu řekne ministr zahraničí?