Sobota 2. září 2000

předcházející

Připravil Julek Neumann

A máme tady září, premiér Tony Blair se vrátil z dovolené, a blíží se pravidelná podzimní sezóna konferencí politických stran a odborů, pak v listopadu zahájení parlamentu. Mezitím ovšem si páni poslanci budou muset v říjnu zvolit nového předsedu či předsedkyni za Betty Boothroydovou, která se se svou funkcí letos v létě rozloučila. A to už pomalu začne předvánoční shon a šílenství, a pak Británie oslaví nový rok.

Tajemné koledy v hospodě U Bílého koně

Možná se vám bude zdát předčasné, mluvit začátkem září o vánocích, ale máme k tomu své důvody. Neboť prostorami historické hospody White Horse - tedy U bílého koně - v Birstallu v hrabství Yorkshire se linou zvuky staroanglické vánoční koledy o hlohu a břečťanu.

Hudba zní z hracího automatu v rohu hospodského sálu, a po Birstallu se povídá, že hospodou kolem výčepního pultu bez cíle bloumá malá ženská postava v černém. Je to prý duch jedné jeptišky, která byla zabita během občanské války v sedmnáctém století, protože podporovala roajalisty - podle legendy vrahové její tělo hodili do studny za hospodou.

Majitelé hospody, Brian a Valerie Wattovi říkají, že tajemné zjevení zpívá výhradně koledy v anglickém a francouzském jazyce - a její zpěv se ozývá z reproduktorů i tehdy, když je hrací automat vypnut a šňůra vytažena ze zásuvky.

Naposledy prý záhadného ducha jeptišky viděl a jeho koledy slyšel technik, který minulý týden přišel k Bílému koni opravit pumpu na jablečné pivo, cider - a to je prý neznaboh, který nedá na pověry - i když zlí jazykové tvrdí, že tu mohl svou úlohu sehrát právě cider.

Ale tak jako tak zbývá otázka, proč že si tajemné zjevení zpívá právě koledy. Podle jedné teorie to je proto, že se koledy koncem osmnáctého století, když byla zmíněná jeptiška zabita, v Británii po několika letech zakázaných vánoc opět vracely do módy.

Jiná hypotéza se rovněž odvolává na módu, tentokrát současnou - jeptiščin duch zpívá proto, že se mu zalíbila myšlenka karaoke - to je v Británii oblíbená hospodská zábava, původně z Japonska, při níž si stoupnete na pódium s mikrofonem, z automatu vám hraje doprovod, na plátně vám běží v titulcích text písničky, a vy se producírujete zpěvem. A tak si prý mrtvá jeptiška prozpěvuje, ať už je automat zapnutý nebo ne.

Poměrně nejpravděpodobnější se jeví další vysvětlení - že si to Wattovi celé vymysleli, aby své hospodě udělali reklamu a prodali co nejvíc piva. A že se okurková sezóna blíží k definitivnímu konci, prošlo jim to a dostali se až do novin.

Francouzští rybáři rozlobili řidiče mířící do Británie

"Pokouším se dostat do Calais. Nejspíš budu muset strávit noc tady - na křeslech. Moc se mi nechce do Eurotunelu. Je to něco jako strach z klaustrofobie, ale to je všecko."

"Do Londýna jsem dorazil v šest minut dvacet, sedl jsem na autobus a dojel jsem sem, do Doveru - nevím, co se děje."

La rentrée - slavný francouzský každoroční rituál hromadného návratu na konec prázdnin, opět narušily blokády přístavů, jimiž se Britové tradičně vracejí z Evropy. Tentokrát stávkovali francouzští rybáři, kteří požadovali, aby francouzská vláda zasáhla proti vysokým cenám benzínu.

A pochopitelně to odskákali britští turisté, kteří se rovněž vraceli z dovolených před začátkem školního roku, a řidiči kamionů, kteří na francouzské protesty doplácejí už několik let.

Tisíce turistů uvízly v Calais, Cherbourgu, Saint Malo a v Boulogni. A ačkoli někteří z nich přistupovali k francouzským stávkám s tichou rezignací jako k nutnému zlu, jiným odpoledne došla trpělivost, a hádali se se stávkujícími rybáři, kteří je nepouštěli do Eurotunelu.

Několik žen se pokusilo blokádu prorazit: "Máme děti, volaly, "a vy nemáte srdce," zatímco francouzští policisté opodál nečinně přihlíželi.

Britové se na francouzskou akci dívají trochu pobouřeně - rybáři jim koneckonců kazí konec prázdnin, a ten tak jako tak nikdy není příjemný - a zjevně také s trochou tiché závisti. V Británii takové akce proti drahému benzínu, především plánované pravidelné bojkoty benzínových pump, vyšuměly jaksi do prázdna, a tak si poddaní jejího veličenstva spíš libují, že tady by se nic takového stát nemohlo.

Dave Keating, jeden z profesionálních řidičů kamionu, dával ve čtvrtek v Doveru hlasitě najevo svou nelibost. "Tenhle spor bude velký a tvrdý. Většina šoférů je trochu naštvaná kvůli tomu, co se děje, protože francouzská vláda nic nedělá. Dokonce ani kompenzace za poslední stávku tu nejsou - naše firma od francouzské strany ještě nic nedostala. Podniky na to doplácejí, doplácejí na to řidiči. Nikomu to neprospívá, brzo se všechny firmy položí."

Od roku 1995, kdy se francouzské blokády přístavů staly oblíbenou formou politického tlaku, přišly britské firmy v důsledku stávek zhruba o velké peníze. Jenom akce roku 1996 stála britské dopravce deset milionů liber - zhruba desetinu celkových ztrát v členských zemích Evropské unie. Z toho dostali zpátky necelého půl milionu liber.

Místopředseda britské vlády a ministr dopravy John Prescott měl pro své francouzské kolegy silná slova, a - jak sám tvrdí - hovořil s nimi pěkně zostra. "Pokud někdo porušuje zákon, pak většina lidí předpokládá, že by policie měla zasáhnout, aby byl zákon dodržen. Chceme o tom jednat s Evropskou komisí a s Francií, a dát přitom jasně najevo, že Británie není ochotna přistoupit na to, aby byla zvenčí totálně blokována jenom proto, že Francie má nějaký sociální problém."

A že mezi Angličany a Francouzi odedávna panuje řevnivost a rivalita, udělaly sdělovací prostředky z celého případu velkou záležitost. A to byla voda na xenofobní mlýn vůdce konzervativní opozice, Williama Haguea.

"Myslím, že je naprosto nepřijatelné, že se něco takového podle všeho děje pravidelně každý rok v době dovolených, že tím znovu trpí britští provozovatelé kamionů a turisté, a myslím, že by premiér Tony Blair měl požadovat, aby francouzská vláda zavedla hodinové pokuty a vymáhala je soudně po lidech, kteří si tímhle způsobem počínají. Tisíc liber, dva tisíce liber za každou hodinu."

Tak pravil William Hague, který se tento týden pokusil oživit svou skomírající pověst populárního politika prohlášením, že je schopen na posezení vypít čtrnáct pint piva.

Sotva francouzská vláda ustoupila před požadavky rozzuřených rybářů, a sotva se doprava přes průliv La Manche začala vracet k normálu, už tady byl další problém: v pátek ráno byl náhle a nečekaně na tři hodiny přerušen provoz vlaku Eurostar.

Důvod byl tentokrát úplně jiný než o den dříve: na kolejích u výjezdu z tunelu na britské straně byla nalezena řada raněných uprchlíků. Se vší pravděpodobností se pokoušeli dostat nelegálně z Francie nákladním vlakem do Británie, a požádat tu o azyl.

Zranění jsou v nemocnici v hrabství Kent, ale okamžitě se rozjelo vyšetřování, jak k tomuto incidentu vůbec mohlo dojít.

Soutěžní otázka

A teď už je čas na další z naší pravidelné řady hádanek. Od úterka je v Británii v oběhu nová padesátipencová mince, která připomíná sto padesáté výročí vzniku veřejných knihoven.

Knihovny, v nichž si kdokoli může zdarma půjčit knihy - tedy myšlenka na viktoriánskou Británii poměrně nezvyklá - vznikly roku 1850 na základě zvláštního zákona. Původně se pochopitelně půjčovaly především knihy obsahu mravoličného a poučného, ale postupem času se k nim připojila beletrie a pak také díla vědecká, hudebniny, a dnes také nosiče s vážnou i populární hudbou.

Padesátipencové mince byly v Británii poprvé uvedeny do oběhu roku 1969 - nahradily tehdy v rámci přechodu od tradičního a poněkud tajemného anglického měnového systému na decimální soustavu desetišilinkové bankovky - a byly to vůbec první mince na světě, které měly tvar sedmistěnu.

Naše hádanka se váže právě k britské měně. Některé pojmy a termíny se za dlouhá století vžily natolik, že se člověk už ani neptá po jejich původu. A tak, když se dnes v souvislosti s jednotnou evropskou měnou mluví o sváru eura s librou - rozuměj s britskou měnou, tedy s librou šterlinků - bereme to sousloví více méně jako samozřejmost.

Libra je pochopitelně starší jednotka váhy - necelého půl kilogramu, její jméno ostatně pochází z latinského slova pro váhy, jak víme třeba ze známého jména souhvězdí. Nás ale zajímá druhá část tohoto sousloví. Ptáme se:

Co znamená slovo šterlink v oficiálním názvu britské měnové jednotky, tedy libry šterlinků?

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu. Odpovědi nám pošlete do pátku 15. září na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Čas, vyměřený pro tento pořad se pomalu chýlí ke konci, a že nám konec okurkové sezóny na závěr léta přinesl sklizeň příběhů především hospodských, povíme vám na závěr příběh o tom, jak mocná dokáže být taková žízeň.

Z nemocnice na vycházku do hostince

To se třiačtyřicetiletý motocyklista, jistý pan Malcolm Storey z Millbrooku poblíž přístavního města Southampton, před dvěma týdny vyboural na motorce. Pana Storeyho převezli do Southamptonské všeobecné nemocnice se zlomeninou páteře, s naštípnutou pánví, s několika přeraženými žebry, a se zlomenou rukou a nosem, a začali ho léčit.

Ale druhou neděli, kterou měl trávit v nemocnici, se přihodila příhoda téměř neuvěřitelná. Bylo to jako v nějaké detektivce nebo thrilleru. Skupina nenápadných leč podezřele vypadajících individuí prošla vrátnicí Southamptonské všeobecné nemocnice, prošla dlouhými, karbolkou páchnoucími chodbami a vešla do pokoje, na němž ležel Malcolm Storey.

Když odcházeli, nešli dlouhými, karbolkou páchnoucími chodbami sami. Se soustředěním mužů, kteří složili Hypokratovu přísahu, a kteří mají na mysli jenom blaho pacientovo, před sebou tlačili pojízdné lůžko. Projeli kolem vrátného, a Malcolma Storeyho i s postelí naložili do čekající dodávky. Vůz se rozjel, zahnul za roh a zmizel.

Pozdě odpoledne se po pacientovi začaly shánět ošetřovatelky - a když zjistily, že tu Storey není, a že se ztratila také jeho postel, tedy majetek nemocnice, vyhlásily poplach.

Malcolmu Storeym začala intenzivně pátrat policie - ale rozsáhlá operace, jakou britská policie dokonale ovládá, byla poměrně brzy odvolána, když pachatelé únosu zavolali do nemocnice. "Jsme i se Storeym v hostinci U Turniketu," oznámili zdravotnímu personálu, který očekával spíš požadavek výkupného, "až dopijeme, přivezeme vám ho zpátky."

Malcolm Storey je totiž už řadu let pravidelným návštěvníkem hostince U Turniketu v nedaleké vesničce Shirley - neděli co neděli se tu schází s partou dobrých kamarádů na pár pint dobrého moku - a po bouračce to najednou vypadalo, že bude muset podruhé pauzírovat.

Nemocnice zahájila vyšetřování a reviduje bezpečnostní opatření. "Přátelé občas pacienty vyvezou na zahradu," pravil mluvčí nemocnice, "na tom není nic zvláštního, zvlášť v létě. Ale musíme zjistit, jak mohlo dojít k dalšímu kroku. Nějaká zlomenina žízni a chuti na pintu piva nezabrání - ale neradi bychom v tom naše pacienty podporovali," dodal.