Sobota 13. ledna 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Máte pocit, že jsme naprosto bezvýznamní, jako by naše problémy ve skutečnosti byly nicotné. Tohle bude stejné i za milion let. Měsíc je dobře viditelný, má temně oranžovo-nafialovělou barvu, velmi temnou, nahoře je o něco jasnější než dole, ale vidíte celý disk. Je velmi temno, takže je kolem něj vidět v podstatě všechny hvězdy, jak se temný stín Země pohyboval po měsíčním povrchu.

První úplné zatmění měsíce v novém tisíciletí nebyla pochopitelně čistě britská záležitost, ale přesto obyvatele Britských ostrovů fascinovala, tedy tam, kde je bylo vidět. V Londýně jsme to štěstí neměli, ačkoli obloha byla v úterý celý den jasně modrá a bez mráčku, navečer se zatáhla, a jenom někde bylo možné zatmění tušit za oblaky.

Stát se beefeaterem

A téhož dne, kdy jsme pozorovali tenhle jev astronomických dimenzí, prožil jeden Londýňan původem z Devonu významnou životní změnu.

To byl jeden beefeater, ozdobný strážce londýnského Toweru v tradičním tudorovském kostýmu, slavnostně povýšen do nové funkce a stal se z něj Yeomen Gaoler, což doslova přeloženo znamená Zeman Žalářník, a je to tradiční úřad, spojený s někdejší pevností, jež od 13. století až do druhé světové války sloužila nejen jako královská klenotnice, ale také jako žalář a do minulého století také jako zoologická zahrada.

Dvaapadesátiletý John Keohane se tedy v úterý slavnostně vydal na svou první obchůzku v purpurovém a rudém plášti, třímaje v pravici odznak svého nového úřadu - těžkou popravčí sekeru.

Dnes má ta sekera spíš obrazný význam, protože v Británii se od padesátých let nepopravuje - i když panovník či panovnice pořád ještě může nařídit trest smrti, ale v šestnáctém století takovýhle Zeman Žalářník symbolicky ilustroval osud vězňů: doprovázel je totiž z Towerské věznice k přelíčení, a ze zákona měl uloženo, aby břit jeho sekery směřoval pryč od nich.

Jakmile soud shledal takového nešťastníka vinným, a jakmile se z vězně stal odsouzenec, čepel sekery se obrátila k němu - a to byl symbol popravy, která na sebe dlouho nenechala čekat.

Ale pana Keohana nic takového zřejmě nečeká, a jeho práce bude spočívat především v ceremoniálních obřadech, které provázejí každodenní běh téhle proslulé londýnské památky - nový žalářník tak bude především součástí turistických atrakcí, podobně jako krkavci, kteří prý z Toweru nesmějí zmizet, nemá-li být po Anglii veta, i když prý sekeru nemusí nosit pořád.

Konzervativci zahájili předvolební boj

"Zaplatili jste daně, tak kde jsou učitelé? Kde je policie? Kde jsou operace? Kde jsou vlaky? Kam se všechny ty peníze poděly? Tony Blair nemůže utéct před těmito otázkami, protože miliony rodin od něj žádají odpověď."

Tak zahájil, rovněž v úterý, vůdce loajální konzervativní opozice Jejího Veličenstva William Hague, novou kampaň plakátů, které obviňují vládnoucí labouristy, že nesplnili své předvolební sliby - jednak zvýšili daně, jednak nedokázali zlepšit veřejné služby.

Poselství, adresované voličům, prý je jasné, tvrdí pan Hague. Ano, termín všeobecných voleb je stále ještě někde v mlhavé budoucnosti, ale po menších šarvátkách prvního lednového týdne začaly padat první salvy volebního boje.

Tony Blair zasažen rajčetem

Mladý muž v zeleném svetru protestoval hodem rajčete proti britské politice vůči Iráku

A zatímco Hagueova rétorika zatím neproniká hermetickou obranou nové labour, ministerský předseda Tony Blair dostal zásah ze zcela nečekané strany. Místem nečekaného atentátu byl Bristol, kde měl Blair přednášku na univerzitě, projektilem bylo rajče, které se s hlasitým čvachtnutím rozpláclo o premiérské sako.

Útočníkem byl mladý muž v zeleném svetru, který protestoval proti britské politice vůči Iráku. Tony Blair se ani nezastavil, ani neohlédl, když útočníka odváděla policie, ale když mu později jeho pomocníci rajské jablko sundali ze saka, zůstala po něm temná a jasně viditelná skvrna.

Irák sice zřejmě ve volebním boji nebude nějak prominentně figurovat, ale demonstrace proti uzavření místní školy a přítomnost dodávky s velkým protiblairovským plakátem strany toryů jasně ukazovaly pozorovatelům, že se volby blíží.

Nesplněné sliby labouristů

A už se také začínají mlhavě rýsovat jejich nejdůležitější témata a strategie všech tří hlavních politických stran. Jedním z námětů budou nepochybně předvolební sliby vládnoucí strany a otázka, do jaké míry je nová labour Tonyho Blaira splnila.

William Hague, který se s oblibou chytá všech populistických témat, která mu mohou získat hlasy voličů, dal jasně najevo, že jeho hlavní zbraní bude útok tam, kde jsou poddaní Jejího Veličenstva nejcitlivější - na jejich kapsy.

Labouristé, kteří slibovali, že nebudou zvyšovat daně, svůj závazek vůči voličům porušili - nezvýšili sice základní daň z příjmu, a skryté daně jsou až o deset procent vyšší, než před třemi a půl lety, tvrdí:

"Tony Blair, velký šarlatán a podvodník. Který předstírá, že nezvýšil daně, když každá rodina, jež musí vydělávat na živobytí, ví, že pod novou labour platí vyšší daně. A velký podvodník, který předstírá, že chce v boji proti kriminalitě postupovat tvrdě, když je každému jasné, že v našich ulicích je míň policistů a víc zločinců."

Potřebujeme více času, volají labouristé

Také taktika nové labour je celkem jasná. Tony Blair využil svůj bristolský projev k tomu, aby na potenciální voliče apeloval: "Změny, které chceme v Británii provést, potřebují přinejmenším ještě jedno volební období," řekl, pokud vyhraje konzervativní strana, bude veta po investicích do veřejného sektoru.

"Tohle se prostě nedá uskutečnit za jediný rok, vyřešit celý ten problém. A vrátit se ke snižování investic, k privatizaci základních služeb, to nemůže být řešením problému našich životně důležitých služeb, nemůže k tomu dojít pouhou náhodou, k tomu je zapotřebí, abychom jakožto národ dělali jednoznačná rozhodnutí."

Pravidelné středeční interpelace předsedy vlády, takzvané Prime Minister´s Question Time, jsou v poslední době stále víc jako papinův hrnec. Nejdůležitější problémy týdne se v nich stlačí do půlhodinové intenzivní debaty.

Díky tlaku páry, která z tohoto papiňáku středu co středu pod tlakem uniká, jsou premiérské interpelace pravidelně klíčovým okamžikem týdne v britském parlamentu. Příliš mnoho problémů se nevyřeší, ale poslanci pozorně sledují, jestli vůdce jejich strany neprojevuje ve slovním duelu nějakou slabost nebo nerozhodnost.

Na otázky tedy zpravidla odpovídá Tony Blair, a klade je zpravidla vůdce opozice, William Hague.

"Není snad pravda, že vláda, která slíbila, že vůbec nezvýší daně a že zlepší veřejné služby ve všech oblastech, teď ve všech oblastech zvýšila daně, a to provází krize v policii, krize v náboru učitelů, permanentní krize ve zdravotním systému, zastavil se provoz na železnici i na silnicích. Nic tak naprosto jasně neukazuje, že se jedná o vládu, která je samé tlachy a skutek utek."

Jak jsme viděli, tohle je konzervativní téma týdne. Celková daňová zátěž stoupla, ale kde jsou výsledky? ptají se. Jistě mají v lecčems pravdu, ale pan ministerský předseda se jen tak nedá, jinak by nebyl tam, kde dneska je - má dobře nacvičenou odpověď.

"Je pravda… je samozřejmě pravda, že jsme v prvních několika letech téhle vlády museli podniknout určité kroky, abychom snížili rozpočtový schodek, a také jsme chtěli investovat do našich veřejných služeb. Řekne nám teď, jestli je také on sám ochoten zavázat se k podobným cifrám?"

A Tony Blair znovu a znovu obracel řeč na budoucí výdaje, protože labouristická vláda je ochotna utrácet víc, než toryové. Ještě před takovými patnácti lety by William Hague mohl argumentovat, že se jedná o ekonomickou pošetilost, ale dnes se zdá, že veřejnost chce větší veřejné výdaje a britský rozpočet je v současné době bez deficitu. Takže se můžeme těšit na to, že se tenhle spor v různých obměnách bude opakovat se stále větší intenzitou, pokud ovšem budou volby v květnu, jak se všeobecně očekává.

Zdravotnictví beze změny

Labouristé slibovali, že se zlepší stav nemocnic...

Řeknu cokoli, jen abych získal hlasy voličů, zpívá skupina Radiohead; a zdá se, že řada z těch předvolebních slibů labour party opravdu vypadá spíš jako prázdná slova. Vezměte si třeba zdravotnictví.

Labouristé slibovali, že se stav v britských nemocnicích podstatně zlepší, ale teď byla zveřejněna zpráva, podle níž plná třetina nemocnic nesplňuje ani ty nejzákladnější předpoklady. Inspekční týmy, složené z pacientů a ošetřovatelek, navštívily všechny anglické nemocnice a 257 z nich dostalo nejhorší hodnocení pokud jde o základní hygienu.

Mike Stone ze Svazu pacientů se řady z těchto inspekcí sám zúčastnil.

"Jdete na toaletu a zjistíte, že je v tak odporném stavu, že se vám zvedá žaludek, jdete na pokoj, a pod postelí je plno prachu. Není to tak špatné všude, ale většinou jsme z toho, co jsme viděli, byli dost nešťastní."

Mezitím se ministr financí Gordon Brown pokusil opět obrátit pozornost od současného stavu věcí do budoucnosti. Jsou dvě možnosti. Buď je to skvělý způsob, jak využít málo využité rezervy talentu, nebo se jedná o nestydatý pokus, přehodit část břemene veřejných výdajů na charitativní sektor. Záleží na tom, jak se na to díváte.

Gordon Brown totiž navrhl nový plán. Zrekrutovat desítky tisíc dobrovolníků, kteří by pracovali souběžně se zaměstnanci zdravotnického, školského a sociálního sektoru. V první fázi chce, aby se sto tisíc lidí nad padesát let podělilo se svými zkušenostmi a znalostmi s veřejným sektorem, a aby postupem času na tuto činnost věnovali pravidelně jednu až dvě hodiny týdně.

Ministr financí tvrdí, že se jedná o součást širšího plánu, který má proměnit zastaralou centrálně vládní kontrolu způsobu života k většímu pocitu komunity. Nesmíme ovšem zapomínat, že Tony Blair Gordona Browna pověřil vedením labouristické volební kampaně.

"Během příštích pěti let budeme svědky jedné z největších transformací ve vztahu mezi státem a dobrovolným sektorem. Chceme vytvořit nové partnerství s tímto dobrovolným sektorem, partnerství, které bude respektovat jak nezávislost tak silné stránky dobrovolného sektoru, partnerství, které nebude založeno na tom, že by se vláda chtěla zbavit zodpovědnosti."

K tomu přinesly noviny poněkud uštěpačnou zprávu bez komentáře - ani jeden z ministrů britské vlády, kteří se zavázali k bezplatnému odpracování jednoho dne ve prospěch britské veřejnosti, svůj slib dodneška nesplnili. Vláda se oficiálně od celé věci distancuje.

Koneckonců, tvrdí, únorová lhůta ještě nevypršela. Takže není vyloučeno, že během příštího půldruhého měsíce ještě uvidíme pány ministry, jak horečně načítají dětské knížky. Tony Blair slíbil, že stráví den prací v jeslích, a ministr pro Dóm, Lord Falconer, bude jeden den bezplatně poskytovat právní porady v jedné z občanských kanceláří v Londýně.

Proč podnikatelé financují politické strany?

Minulý týden jsme vám obšírně vyprávěli o sporu kolem tří dvoumilionových sponzorských darů, které k vánocům dostala labouristická strana od bohatých podnikatelů. Ten spor tenhle týden tiše doutnal dál, a Tony Blair se všemožně snažil, aby si potenciální dárce neodradil.

"Jsem naprosto hrdý na to, že tady jsou úspěšní podnikatelé, že tu máme rozčarované konzervativce, kteří se dívají na stav strany toryů, kteří tvrdí, že ten stav je beznadějný, že není schopna řádně téhle zemi vládnout, a kteří proto podporují labouristickou stranu."

Mezitím v souvislosti s Dómem dál doutnal spor kolem tří dvoumilionových sponzorských darů pro Blairovu labouristickou stranu. To když vyšlo najevo, že jediný uchazeč o licenci, který má labouristické požehnání, Richard Bourne, věnoval straně v posledních třech letech sto tisíc liber.

Jak prohlásil mluvčí toryů pro otázky financí Michael Portillo, skutečnost, že Bourne daroval třiatřicet tisíc liber v době, kdy se ministři zabývali několika různými tendry, nijak situaci nevylepšila.

"Je to opravdu strašné. Samozřejmě to nastoluje velmi důležité otázky. Není ani zdaleka jasné, že to proběhlo řádně nebo spravedlivě nebo čistě, a tyto otázky je teď nutné zodpovědět, a musí je zodpovědět pan premiér, protože právě on před minulými volbami tvrdil, že chce být čistější než sníh."

A opravdu. Je tady nebezpečí, že labouristická strana, která svého času vytáhla proti korupci v politice, teď bude působit jako pokrytec. Bývalý labouristický ministr Peter Kilfoyle varuje:

"V politice je všechno otázka vnímání. A lidi můžou tuhle situaci vnímat tak, že někteří podnikatelé mají pocit, že je pro ně výhodné podporovat labour party. Samozřejmě, že to vyvolá otázku, o kolik stoupne váha jejich hlasu u labouristické strany, když tak výrazně přispívají do stranické pokladny."

Policistů ubývá a ubývá

Britové jsou zneklidnění tím, že v ulicích je čím dál méně politistů

A ještě jedno pole nadcházející volební kampaně se rýsuje - a to je problém kriminality. Policistů v britských ulicích je totiž skutečně čím dál míň, i když teď labouristé slibují, že vyčlení další prostředky.

Konzervativní útoky proti labour jsou stále ostřejší, a ačkoli jsou labouristé v průzkumech veřejného mínění hodně vepředu, zdá se, že v téhle otázce Britové dávají toryům za pravdu.

Labouristé tedy vyrazili do protiútoku. Ministr vnitra Jack Straw rozjel akci, při níž policie rozdává poddaným královny Alžběty balíčky s informacemi o tom, jakým způsobem mohou lidé spolupracovat s policií, pod honosným názvem "soupravy pro boj se zločinem".

Detektiv superintendant Norman Brennan, ředitel trustu Oběti zločinu, je skeptický, a odmítá také tradiční labouristickou výmluvu, že je potřeba víc času:

"Samozřejmě, že to nějakou chvíli trvá, než se vláda usadí. Ale stačí se podívat na to, čeho tahle vláda dosáhla během posledních čtyř let. A bohužel musím říct, že není vůbec nic pozitivního, co bych mohl říct. Máme o tři tisíce policistů méně. Nebyl nařízen ani jeden zákaz vycházení pro mladistvé, ani jednou nebyla uplatněna zákonná zásada "třikrát a dost", po níž by třetí loupež nebo podobně závažný trestný čin vedly automaticky k doživotnímu vězení."

Ministr vnitra Jack Straw tvrdí, že tyhle údaje neplatí. Britskou veřejnost bombardují ze všech stran protichůdné statistiky:

"To, co říká superintendant Brennan o úrovni zločinnosti, prostě neplatí. Britský přehled kriminality, nejautoritativnější statistika v téhle oblasti, ukazuje, že od nástupu labour k vládě došlo k desetiprocentnímu celkovému snížení počtu zločinů, k velmi podstatnému snížení počtu loupeží a krádeží aut, a čtyřprocentnímu snížení počtu násilných zločinů."

Ať říkají statistiky cokoli, jeden typ zločinu je na vzestupu - pouliční přepadení, takže Jack Straw tenhle týden paradoxně definoval jednu z hlavních priorit policejní práce - boj proti krádežím mobilních telefonů. To zase nijak neohromuje stínovou ministryni vnitra Ann Widdecombovou.

"Co můžu říct je, že jsme si už docela zvykli na tahle velkolepá prohlášení, po nichž následuje jen velmi málo činů. Vždycky si se zájmem poslechnu, jak Jack Straw oznámí nějakou novou iniciativu, ať už jde o počet policistů nebo boj proti kriminalitě mládeže. Skutečnost je taková, že zatím nic z toho zjevně nemělo úspěch, a zpravidla došlo k pravému opaku."

A jakoby to chtěl potvrdit, skočil náhle ve slavné soudní síni Old Bailey muž, souzený kvůli podezření z vraždy, z lavice obžalovaných, vrhl se na soudkyni Annu Goddardovou, a začal čtyřiašedesátiletou ženu tlouct do obličeje.

Anonymita pro mladé vrahy

A pak tu pochopitelně byla další odhalení případu doktora Shipmana, kterému padlo za oběť podle posledních předpokladů na třista žen, a bylo tu další dějství případu James Bulger.

Neboť londýnský nejvyšší soud přisoudil oběma chlapcům, kteří v deseti letech surově zabili dvouletého Jamese, a kteří budou zřejmě už příští měsíc propuštěni na svobodu jako plnoletí a údajně napravení mladí muži, doživotní anonymitu. Matka Jamese Bulgera je otřesená.

Ředitel trustu obětí zločinu Norman Brennan přečetl následující prohlášení.

"Dnešní rozhodnutí ji velmi zklamalo. Říká, že ať se obrátila kamkoli, narazila na nespravedlnost. Její jediná naděje spočívala v tom, že paní Bulter Slossová zamítne návrh anonymity pro Roberta Thompsona a Johna Venabla do konce života. Prostě si tu anonymitu nezaslouží."

Což je velká otázka, protože sdělovací prostředky rozpoutaly kolem tohoto případu takovou hysterii, že na adresu obou mladých vrahů začaly chodit dopisy, které jim vyhrožovaly - někdy i smrtí. A hlas ulice je neúprosný.

"Myslím, že by měli jména zveřejnit, aby o nich každý věděl."

"Byl to malý chlapeček. Já mám taky děti, vím, co musejí rodiče prodělat. Podle mě by je vůbec neměli pouštět."

"Myslím, že by se s nimi mělo zacházet jako s každým jiným dospělým člověkm, a nemyslím, že mají právo na anonymitu, protože takové právo nemá žádný jiný vrah, když dosáhne osmnácti let."

"Nevím - musím říct, že bych byl pro jejich anonymitu, pokud jim to umožní vybudovat nový život."

Soutěžní otázka

Naše nová hádanka týká církevních světců. Respektive jednoho církevního světce. Jistě si vzpomínáte, jak jsme vám na začátku vyprávěli o novém žalářníkovi v londýnském Toweru. Jeden z jeho předchůdců obrátil sekeru směrem k muži, který byl roku 1935, přesně čtyřista let po smrti, oficiálně kanonizován a prohlášen za katolického svatého.

Jindřich VIII. dal svého bývalého kancléře popravit na vrchu Tower Hill za velezradu, které se dopustil, protože odmítl přísahat poslušnost králi jakožto hlavě nové anglikánské církve. Poprava kdysi nejmocnějšího muže v celém království přilákala velké davy, a konala se šestého července 1535.

Vloni na podzim jsme si jeho jméno opět připomněli: církevní světci jsou zpravidla patrony určitých stavů a cechů, třeba svatý Florián je ochráncem hasičů, svatá Barbora se ujala kanonýrů, jenom tenhle novopečený svatý až do října nechránil nikoho.

Až loni na podzim mu papež Jan Pavel II. oficiálně přidělil rezort, a od té doby je patronem. Ptáme se proto:

Který katolický světec zemřel na londýnském popravišti za Jindřicha VIII. a čeho je od podzima patronem.

Odpovědi nám pošlete do pátku dvacátého šestého ledna na adresu: STR Týden v Británii BBC Czech Section P O Box 76 London WC2 JIT Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

O hledání umělých zubů

Protože jsme dnes hodně mluvili o zločinech a zločinnosti, na závěr jenom telegraficky o jedné podivné identifikační přehlídce a o ženě, která ztratila míň než hlavu.

Jistě to všichni dobře znáte, když ne z vlastní zkušenosti, tak přinejmenším z filmů. To přivedou do místnosti několik nevinných lidí a jednoho podezřelého, a svědek trestného činu z nich má vybrat toho, koho údajně pozoroval při činu.

Nuže, paní Veronica Wightová z vesnice Apperley Bridge na jednu takovou identifikační prohlídku šla sama a dobrovolně. Dokonce si ji osobně vyžádala. Ale začněme pěkně od začátku.

Veronica Wightová pracuje místním trhu, a není tedy příliš bohatá. A tak není divu, že tenhle týden zavolala místní vodárenské společnosti Yorkshire Water s neobvyklou prosbou.

"Omylem jsem spláchla do záchodu své falešné zuby. Nenašly se náhodou v kanalizaci? Byly necelý měsíc staré a stály plných třista liber."

Vedení Yorkshire Water chvíli vrtělo hlavou, ale pak postoupilo žádost odboru, který obstarává místní čištění kanalizačního odpadu v masivní čističce kalu a splašků v Bradford Esholt, kde by zubní protéza měla teoreticky skončit. A tak si Veronicu pozvali do Esholtu, a zavedli ji do místnosti, plné falešných zubů.

"Nemohla jsem tomu uvěřit," vypráví Veronica Wightová na potkání, "když mě tam pozvali a ukázali mi všechny ty protézy."

"To byste nevěřili," praví místní manažer kanalizačního odpadu Jeremy Housley, "co všechno lidem spadne do záchoda. U nás v Esholtu skončí velké množství falešných zubů - našli jsme několik kompletních protéz, které se tu nahromadily během vánočních svátků míru a pohody. Vyčistili jsme je, a předvedli paní Wightové - ale bohužel ty její mezi nimi nebyly. Jedna věc je ale jistá," uzavírá pan Housley, "byla to zřejmě ta nejbizarnější identifikační přehlídka všech dob."

" Škoda, že žádná z těch protéz nebyla moje," stěžuje si Veronica Wightová. "Byla úplně nová a stála mě spoustu peněz. I když, nevím, jestli bych ty zuby chtěla zpátky, když jsem viděla a cítila, a když jsem si představila, v čem všem musely plavat," dodává poněkud rozpačitě.