Sobota 20. ledna 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Mimořádnou zásadovost prokázal tento týden britský úřad pro kontrolu poctivého obchodování. Zákazníky sex-shopu pana Nicka Griffina v Yorku a Grimsby lákaly videokazety označené "tvrdé porno" s názvy jako třeba Přiznání sexuálního maniaka.

Když se však rozloučili s padesáti librami, které si za ně tento obchodník účtoval, čekalo je trpké zklamání. Pornografie, kterou tato videa nabízela, by na nejodvážnějším pátem britském televizním kanálu docela dobře mohla projít jako rodinná zábava.

Někteří z nich odhodili zábrany a stud a stěžovali si u úřadu pro dodržování obchodních standardů, že byli podvedeni. Vyšetřování vedené úřadem vyústilo tento týden v soud a milý pan Griffin byl pokutován, protože se ukázalo, že pornografie na jeho kazetách skutečně není dostatečně tvrdého kalibru.

Soudci zabavili přes padesát filmů a pan Griffin musel přiznat, že popis na jeho zboží neodpovídal kvalitě. "Je neuvěřitelné, že lidi mají odvahu si stěžovat na takovéhle věci," prohlásil rozladěný pan Griffin svatouškovsky, když vycházel ze soudní síně, "v budoucnu se postarám, abych věděl, co prodávám."

Potrestané unce a libry

Britským obchodníkům hrozí za prodej zboží v uncích a librách trest

Osud pana Griffina prošel celkem bez povšimnutí, vášnivé debaty zato vyvolal případ jiného obchodníka, trhovce Stevena Thoburna, který se zásadově zastal práv zákazníků.

Ve svém stánku v Sunderlandu v severovýchodní Anglii vesele prodával zeleninu a ovoce v librách a uncích, jak to zákazníci požadují.

Jeden zákazník si sem přišel pro banány a pana Thoburna nenapadlo, že by při jeho cenách mohl mít nějaký důvod ke stížnostem. Ukázalo se ale, že šlo o pracovníka už zmíněného úřadu pro dodržování norem v obchodování, který trhovce obžaloval, že neváží v metrických vahách, jak to přikazuje zákon. Pan Thoburn se tak rázem stal mučedníkem, ale tvrdí, že v metrických vahách nikdo nenakupuje.

"Necítím se jako mučedník a ani jím nechci být. Chci jen dělat dobře svou práci. Když ke mně lidi budou chodit a chtít kilo pomerančů, navážím jim kilo pomerančů, jsem přece obchodník. Ale oni to nechtějí, a tak to nedělám."

Zní to trochu jako fraška, ale panu Thoburnovi hrozí vysoká pokuta nebo dokonce vězení. Jeho zločin spočívá v tom, že jeho váhy odporují evropským předpisům, které v Británii vstoupily v platnost začátkem loňského roku. Ty zakazují prodej zboží na váhu či objem v jiných než metrických jednotkách. Jedinými výjimkami jsou mléko a pivo, které se stále mohou prodávat v pintách.

Pan Thoburn tedy odmítá ustoupit a jeho kolega Neil Herron ze stánku s rybami je stejného názoru. "Používáme libry a další imperiální váhové jednotky jednoduše proto, že zákazníci je žádají. Přece neuděláte z obchodníků zločince za to, že vyhoví přání zákazníka. Ve svobodné společnosti, v demokracii je to nepřípustné."

Přes veškeré výhody metrického systému, především v tom, že ho používá většina světa, je pro Brity přechod na metrické jednotky velmi traumatický. Decimalizace britské měny proběhla díky obrovské osvětové kampani v roce 1971 vcelku dobře. Ale pokud jde o míry a váhy - zvláště starší generaci vůbec nevadí složitost imperiálního systému.

Pro vaši představu: délková míra yard, necelý metr, má 36 palců nebo 3 stopy. Běžně používané násobky jsou tyč, což je pět a půl yardu, furlong 229 yardů a míle 1760 yardů.

Právě na tento zmatek poukazuje žaloba, jak říká sunderlandský zpravodaj BBC Doug Morris. "Eleanor Sharpstonová, žalobkyně města Sunderland, řekla, že v této kauze jde o ochranu veřejnosti. O ochranu ženy v domácnosti, která musí provádět zpaměti složité aritmetické úkony, aby si srovnala ceny balených jablek v supermarketu a jablek vážených ve stánku pana Thoburna."

Zkouška britské svrchovanosti

Přesto by se případ trhovce Thoburna mohl zdát triviální nebýt toho, že se považuje za další příklad zbytečného zasahování Evropské unie do britských záležitostí.

Antievropská britská strana Independence Party také shromáždila největší množství peněz na právní výdaje pro obžalovaného. A soud bude muset rozhodnout, zda je evropská direktiva z loňského roku nadřazena britskému zákonu o měrách a vahách z roku 1985, který umožňuje obchodníkům užívat jak metrické tak imperiální jednotky.

Podle konzervativnějšího britského tisku jde tedy o životně důležitou zkoušku britské svrchovanosti ve vztahu k Bruselu. Však také soudce případ odročil s tím, že "vzhledem ke komplikovaným ústavním otázkám spojeným s tímto případem a k jeho složitosti" oznámí verdikt až v dubnu.

Zákaz honu na lišky

Dolní sněmona hlasovala pro ukončení pronásledování lišek

Po celodenní vášnivé debatě skončilo už třetí hlasování v dolní sněmovně britského parlamentu o honech na lišky se psy zcela jednoznačně: zakázat.

Ochránci práv zvířat, kteří před hlasováním demonstrovali před sněmovnou lordů v kostýmech lišek a zajíců, reagovali hlasitým honáckým pokřikem Tally-ho! Předseda Kampaně za ochranu štvaných zvířat Douglas Batchelor řekl, že je nadšen.

"Je to velký den pro divoce žijící zvířata v Británii. Znamená to konec strachu, konec pronásledování a krutosti ve jménu sportu. Fantastický výsledek!"

Netřeba říkat, že zastánci honů na lišky, kteří se před sněmovnu také dostavili v hojném počtu ve svých holínkách a tvídových kšiltovkách rozhodnutí kritizovali je.

Sam Butler je předsedou nejhlasitější honácké lobby - Venkovské aliance. "Naše kampaň počítala s tímto výsledkem. Věděli jsme, že poslanci se ani nepodívají na odbornou zprávu, která nijak neospravedlňuje zákaz všech forem štvanic. Zaujatost tu zastínila zdravý rozum, moudré rozhodování a toleranci."

Oscar Wilde kdysi napsal, že "anglický venkovský gentleman uhánějící na koni za liškou" se rovná něčemu "nevýslovně ohavnému při pronásledování něčeho nepoživatelného."

Tento tradiční ale kontroverzní sport britského venkova celých pět století inspiroval umění, hudbu, literaturu a obohacoval anglický jazyk. Ale britští labouristé slíbili, že s tímto krvavým sportem, který má mezi Brity milujícími zvířata i mnoho odpůrců, něco udělá. Pověřili proto loni zvláštní komisi, aby prozkoumala tvrzení o přemnožení lišek a zároveň různé metody regulace jejich počtu.

Komise sice dospěla k závěru, že "psí smečka pronásleduje lišku dokud vyčerpáním nepadne a pak ji zaživa postupně roztrhá na kusy" a že tudíž hony jsou nejkrutějším způsobem regulace liščí populace, ale svůj závěr formulovala velmi opatrně: "Tento zážitek vážně poškozuje zájmy lišky."

Odhaduje se, že rituálu, jímž hon na lišky dodnes zůstává, se stále účastní asi 55 tisíc Britů, tedy ani ne procento obyvatelstva. Ale venkované zastupovaní takzvanou Venkovskou aliancí pojmuli tuto otázku do celé problematiky záchrany kvality života na venkově. Hon na lišky tak dostal vysoce třídní politický náboj.

Opoziční konzervativci ve sněmovně hlasovali většinou proti zákazu, labouristé pro. Kritici tvrdí, že si tak labouristé chtěli získat zpět zklamané voliče a nespokojené levé křídlo vlastní strany, tedy dělnické vrstvy, kteří tento sport považují pouze za zábavu venkovských boháčů.

Konzervativní tisk kritizoval labouristy, že jediným důvodem proč vláda nechala o zákonu hlasovat v době, kdy se řeší řada daleko naléhavějších problémů, jsou blížící se volby:

"Naše zbídačelé rozvojové nemocnice jsou nuceny skladovat mrtvé na podlaze, na železnicích vládne chaos, školy kvůli nedostatku učitelů redukují výuku na čtyři dny v týdnu - a sněmovna debatuje o honech na lišky!" napsal Daily Mail.

Volby se mohou konat až za rok a o jejich datu rozhoduje premiér, ale protože mají labouristé v současné době stále před konzervativci velký náskok, počítá se s tím, že budou v květnu.

Ale honci lišek, ale také zajíců, vysoké a norků, budou mít ještě příležitost: zákon nyní postupuje do horní sněmovny, kde ho zřejmě konzervativní baroni, hrabata a vikomti znovu odmítnou.

V dnešní Británii však nevolení lordi v jen napůl reformované horní sněmovně nerozhodují a labouristé budou mít díky své silné většině v dolní sněmovně zákon i po třetím odmítnutí přijmout: Bude to však zřejmě až po volbách.

Tony Blair obviněn ze zbabělosti

Pozornosti komentátorů neuniklo, že sám premiér Blair se od kontroverzní otázky distancoval neúčastí při hlasování. Premiér těsně předtím odjel raději jednat do Severního Irska.

Z politické zbabělosti byl obviněn znovu, když ve středu oznámil, že se nezúčastní předvolební televizní debaty s představiteli ostatních politických stran ve stylu amerických prezidentských voleb.

"Zábava se tedy nekoná", napsal týdeník Economist, který očekává nudnou předvolební kampaň.

Předsedkyně labouristů v dolní sněmovně Margaret Becketová zdůvodnila toto rozhodnutí vcelku racionálně: "Chceme, aby se volbách jednalo o problémy, které jsou pro Brity důležité. Televizní debaty se hodí k volbách amerického stylu a příliš by soustředily pozornost na osobnost jednoho politika nikoli politické strany."

Jenže není to tak dávno, co Tony Blair, poté, co na návrh televize BBC a její komerční partnerky ITV přistoupili představitelé obou zbývajících hlavních politických stran, v televizi prohlásil, že "v zásadě není proti televizním debatám".

Economist se domnívá, že premiér Blair opožděně vycouval proto, že se rozhodl pro zavedený precedent, podle nějž pravděpodobný vítěz voleb podobná rizika nepodstupuje. Ale takové riziko to zas podle komentátorů pro Blaira není.

Jeho konzervativní oponent William Hague sice při pravidelných slovních přestřelkách v parlamentu prokázal značnou řečnickou obratnost, píše Economist a pokračuje:

"Blair je mnohem méně pohotový, ale umí vystupovat s autoritou, kterou voliči od premiéra v televizi očekávají. Je možné, že si nemusel dělat takové starosti. Na druhé straně - premiér nikdy příliš neriskoval.

Soutěžní otázka

Naše hádanka se týká jednoho církevního světce, původně kancléře jednoho z nejslavnějších anglických panovníků, Jindřicha VIII. Tento muž byl roku 1935, přesně čtyřista let po své smrti, kanonizován a prohlášen za katolického svatého.

Jindřich VIII. dal svého bývalého kancléře v Toweru popravit za velezradu, které se dopustil, protože odmítl přísahat poslušnost králi jakožto hlavě nové anglikánské církve. Poprava kdysi nejmocnějšího muže v celém království přilákala velké davy, a konala se šestého července roku 1535.

Vloni na podzim jsme si jeho jméno opět připomněli. Církevní světci jsou zpravidla patrony určitých stavů a cechů, třeba svatý Florián je ochráncem hasičů, svatá Barbora se ujala kanonýrů, ale tenhle novopečený svatý až do října nechránil nikoho. Tehdy mu však papež Jan Pavel II. oficiálně přidělil rezort.

Který katolický světec zemřel na londýnském popravišti za Jindřicha VIII, a čeho či koho je patronem?

Odpovědi nám pošlete do pátku 26. ledna, pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O.Box 76
London WC2B 4PH

Britsko-americký spor o dvojčata

Britští manželé Kilshawovi se z adoptovaných dvojčat dlouho netěšili...

Belinda a Kimberley jsou teprve šestimesíční dvojčata. Dokázala však pořádně zahýbat žlučí mnoha britských rodičů. Razie v hotelu v severním Walesu, odkud je spící odnesla police do opatrování sociálních služeb, připomínala výjevy z filmu.

Belinda a Kimberley však nejsou sirotci - naopak: mají rodičů příliš mnoho.

"My jsme jejich rodiče. Tranda, jejich skutečná matka, řekla, že chce, abychom děti měli my. Provedli jsme adopci, která je v Americe uznávána a měla by být právně uznána i v Británii," řekla, britská adoptivní matka děvčátek. Jenže není to tak jednoduché, takže od začátku.

Americká dvojčata si přivezli do Británie ze Spojených států manžele Kilshawovi, kteří zareagovali na inzerát k adopci nalezený na internetu. Jenže Belinda a Kimberley už měly předtím jiné adoptivní rodiče v Kalifornii, kteří si mysleli, že právo k adopci získali oni.

Ale zprostředkovatelka této adopce - lépe řečeno koupě - zjistila, že Kilshawovi nabízejí dvakrát tolik, a tak děti unesla a předala jim. Sociální služby ve Walesu však rozhodly, že se na celý případ musejí blíže podívat.

Manželé Kishawovi adoptovali Belindu a Kimberley, jak dvojčátka přejmenovali, v americkém státě Arkansas, kde adopce trvá pouhých deset dnů. Z celých Spojených států se sem proto sjíždějí potenciální adoptivní rodiče.

Tato nechutná internetová transakce vyvolala v Británii bouři. Ale i americké soudy zpochybnili platnost adopce.

"Jakýkoli prodej dětí - nabízení dětí tomu, kdo zaplatí nejvíce - je slovy britského premiéra "nechutný". To co o případu vím, mě zneklidňuje jak osobně tak profesionálně. Nejdůležitější je, aby děti, pokud mají být adoptovány, dostaly rodiče, kteří jim mohou zajistit lásku a stabilní domov," uvedla arkansaská soudkyně Ellen Brantleyová.

Aby to nebylo tak jednoduché, ozvala se i pravá matka dvojčátek, Tranda Weckerová, která v americké televizi prohlásila, že si to rozmyslela a chce děti zpátky.

"Budoucnost mých dětí teď visí ve vzduchu. Miluju své holčičky a cítím se podvedeny. Chci je zpátky. Opravdu."

Kalifornští adoptivní rodiče mají však podle tamních právníků také oprávněný nárok na tyto děti. Ředitelka britského úřadu pro adopci a opatrovnictví, Felicity Collierová, zdůvodnila, proč byly děti odebrány britským adoptivním rodičům.

"Soud rozhodl, že vydá mimořádné nařízení k ochraně a taková rozhodnutí se nepřijímají snadno. Musel mít tedy nějaké informace, které je opravňovaly. Místní sociální úřady našly zkušenou opatrovnickou rodinu, kde budou mít děti zatím klid."

Dvojčátka jsou tedy už ve čtvrtých rukou. Ale ještě znepokojivější je pro Brity způsob, jakým se děti na internetu "prodávají".

"Výměna informací po internetu je velmi rychlá a to vskutku vytváří podobnou situaci jako na aukci nebo alespoň to k takové aukci svádí. A to je velmi nebezpečné z hlediska jakýchkoli mezinárodních konvencí a systémů, které mají chránit děti jedné země před adopcí rodiči z jiné země," prohlásil první ministr welšského shromáždění Rhodri Morgan.

Britské noviny přinesly informace o velké konjuktuře internetového obchodu s dětmi. Inzeráty připomínají reklamu na zboží.

"Děti nabízené bohatým lidem na Západě jsou oceňovány podle stáří, barvy pleti a zdravotního stavu. Neregulovanost tohoto podnikání budí obavy, že nic nebrání pedofilům, aby se o děti ucházeli. Žádná z těchto webových stránek není britská, ale děti putují do celého světa, včetně Británie."

V Británii, kde soukromá adopce není běžná jako ve Spojených státech a kde je proces adopce zdlouhavý a složitý, mají však sociální úřady s internetem i dobrou zkušenost. V Devonu byla na internetu zveřejněna skutečná jména a fotografie několika dětí, k nimž se přihlásily tisíce zájemců. Tento zájem pomohl úřadům vybrat ty nejvhodnější rodiče pro každé z nich.

Sociální pracovníci ale zdůrazňují, že vše musí proběhnout bez velkého rozruchu, aby byly děti ušetřeny stresu. A to se v případě Belindy a Kimberley zdaleka nedá říct. Odpovědnost za jejich budoucnost teď převzaly soudy.

Konec krmení holubů na Trafalgarském náměstí

Kdo by neznal londýnské Trafalgarské náměstí - alespoň z pohlednic s Nelsonovým sloupem a houfy holubů. Pokud jste se při své návštěvě zvěčnit s nataženýma rukama s krmením pokryti tímto krotkým ptactvem, možná i něčím jiným, jste majiteli historického snímku.

Ptačí krmení se však tento týden prodávalo na Trafalgarském náměstí naposledy. Majitel stánku Michael Manjohn tvrdí, že turisté už sem nepůjdou.

"Odstraňte tento stánek, holubi odejdou a na náměstí už nebude nic, na co by se lidé chodili dívat. Spousta lidí nechce vidět sochy. Chodili sem krmit holuby. A turisté neříkají "Trafalgarské náměstí", říkají mu "Holubí náměstí"."

Aby se náměstí mohlo částečně proměnit v pěší zónu, jak mají v plánu londýnské úřady, holubi musí zmizet. Ostatně, šíří jen nemoci. Toto tvrzení však horlivě odmítají zastánci této tradiční atrakce, jako je bývalý labouristický ministr Tony Banks.

"Myšlenka, že tito holubi představovali velké zdravotní riziko je upřímně řečeno směšná. Žijí tu na Trafalgarském náměstí vedle lidí mnoho let a mělo by se jim dovolit, aby tu v klidu žili dál."

Holubům se navíc v Londýně líbí. Jak říká baronka Gardnerová, bývalá westminsterská radní, je jich tu ale moc.

"Zkoušeli jsme úplně všechno, abychom se jich zbavili. Dávali jsme jim antikoncepci. Tisíce jsme jich odvezli z Londýna ven, ale všichni se vrátili. Od té doby se samozřejmě jejich počet ztrojnásobil."

Ale podle vědců, jako je doktorka Jane Cuthbertová z Kinstonské univerzity je rozhodnutí sebrat holubům krmení kruté.

"Jedním ze základních ekologických principů je, že kamkoli se holubi z Trafalgarského náměstí přesunou, potravou, která se na tom místě nachází, se už živí maximální počet ptáků a dalších zvířat. Odebrání potravy holubům tedy znamená totéž co jejich likvidace smrtí hladem."

A kdo za to všechno může? Londýnský starosta, který navzdory soudnímu odvolání odmítl prodloužit licenci na prodej holubího krmiva na Trafalgarském náměstí. Jenže Ken Livingston byl v kritickou dobu v New Yorku, kam se odebral za poučením, jak řešit problémy veřejné dopravy. Netušil však, že ho bude pronásledovat i problém přemnožených holubů v Londýně.

Na tiskové konferenci ve Washingtonu, kam odjel na závěr své návštěvy na výroční konferenci amerických starostů ho čekala doslova i přeneseně studená sprcha. Tam k němu nečekaně přistoupil jeden aktivistů americké nátlakové skupiny Za etické zacházení se zvířaty a se slovy: "Starosta Livingston nechává holuby umírat hlady" mu vchrstl do tváře džbán vody.

Starosta Livingston byl nepochybně překvapen tímto transatlantickým zájmem o londýnské holuby. Ale americkým aktivistům tato záležitost opravdu leží na srdci.

"Nejsou to přece Havajské ostrovy. Jsou to mrazivý betonem pokrytý Londýn. Žádné stromy se šťavnatým ovocem, na které by ptáci mohli přelétnout. Holoubata a staří holubi budou hladovět. Vede válku proti symbolu míru," atakdále atakdále.

Abychom ale byli spravedliví, londýnské úřady vydávají na čištění nejznámějsího londýnského náměstí sto tisíc liber ročně. Podaří-li se holuby přestěhovat jinam, nebude lord Nelson, který na Trafalgarské náměstí shlíží, alespoň potřebovat tak důkladnou hygienu.