Sobota 24. února 2001

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Určitě jste už někdy v životě slyšeli o sexismu, rasismu či ageismu - tedy o různých formách diskriminace, které lidi vylučují ze společnosti kvůli jejich pohlaví, barvě pleti, či věku.

V mnoha zemích se proti nim vzedmul odpor různého stupně a intenzity a tady v Británii existují přísné zákony, které zaměstnavatelům podobné formy diskriminace výslovně zakazují.

Diskriminace vousáčů

Je zde však jedna zvlášní oblast, která až dosud stála na okraji zájmu aktivistů, kteří prosazují politickou korektnost ve všech oblastech lidského života. Jak se ukazuje, pro muže s vousy je mnohem těžší sehnat zaměstnání. A i když se jim to podaří, šéfové s nimi zacházejí obvykle o něco hůře než s jejich hladce oholenými kolegy.

Všimli si toho například na britském ministerstvu vnitra, které svým řídícím pracovníků vydalo příkaz, aby se snažili beardismu, tedy diskriminaci vousáčů, zábranit za každou cenu.

Osvobozenecká fronta vousáčů

A vousáči si už dokonce založili své vlastní zájmové sdružení s varovným názvem Osvobozenecká fronta vousáčů, která má hájit jejich zájmy na veřejnosti. Jejím mluvčím je Keith Flett, který popírá, že by nová iniciativa byla jen jakousi novou bláznivou formou politické korektnosti.

	Skutečně existují zaměstnavatelé, kteří odmítají přijmout lidi s plnovousem či bradkou.
	Keith Flett, Osvobozenecká fronta vousáčů

"Zní to možná jako vtip, ale skutečně existují zaměstnavatelé, kteří odmítají přijmout lidi s plnovousem či bradkou do práce a požadují, aby se nejdříve oholili, nebo je prostě rovnou úplně odmítnou. Takže naše kampaň má své opodstatnění."

Pan Flett nosí sám vousy a jak říká, mnohokrát v životě kvůli tomu trpěl.

"Pokud jde o mé zaměstnání, nevede se mi špatně, pracuji totiž pro odborovou organizaci, a ti si musejí dávat na jakoukoliv formu diskriminace velký pozor. Když se však pohybuji po londýnských ulicích, občas na mě zakřičí třeba řidič z dodávky: "Člověče, ohol se!" nebo něco podobného. Existuje prostě takový názor, že lidé s vousy se nějak liší nebo nezapadají do jistých představ o tom, kdo je o.k."

Těžký život s vousy

Podle Kethe Fletta se sice většina lidí, kteří se cítí kvůli svým vousům diskriminováni, může oholit. Jsou však případy, kdy vousy souvisejí s nějakým zdravotním omezení nebo dokonce s náboženským vyznáním.

"Například někteří muži afro-karibského původu trpí zvýšenou citlivostí kůže a holení je pro ně velmi bolestivé. Takže vousy v tomto případě představují tak trochu jiný problém.

A samozřejmě existují náboženské oblasti, kde mají lidé vousy právě kvůli své víře. Většina mužů se může samozřejmě holit, ale podle mého názoru všechny výhrady k vousáčům jenom naznačují, že žijeme ještě stále v zajetí doby královny Viktorie.Tehdy se mělo za to, že člověk musí nějak vypadat, musí mít určitou image a být čistě oholen.

Pokud jde o Osvobozenecku frontu vousáčů, zastáváme názor, že pokud chce někdo chodit čistě oholen, je to naprosto v pořádku. Když chce někdo nosit vousy, tak fajn. Každý by se měl moci svobodně rozhodnout."

Epidemie kulhavky a slintavky

Slintavka a kulhavkapostihuje hovězí dobytek, prasata, ovce, kozy i vysokou zvěř

Když už se zdálo, že po odeznívající nemoci šílených krav nemůže postihnout britské farmáře žádná další katastrofa, objevili státní veterináři u třiceti kusů vepřového dovezeného na jatka v hrabství Essex kulhavku a slintavku.

Evropská komise vyhlásila téměř okamžitě zákaz dovozu britského masa a masných výrobků. Komisař pro záležitosti zdraví a spotřebitelů David Byrne vysvětlit, proč k tomu členské země přistoupily:

"Jde o dočasné opatření, které přezkoumají veterináři Evropské unie příští týden na zasedání stálého výboru. Zákaz zatím potrvá do začátku března a bude záležet na vyhodnocení situace, zda bude prodloužen."

Lidé se nemusejí obávat

Komisař Byrne zdůraznil, že kulhavka a slintavka se nepřenáší na člověka a že tato nákaza nemá nic společného s nemocí šílených krav, která se v minulosti rozšířila do Evropy právě z Británie.

"Pokud jde o cokoliv, co má vztah k potravinám a k hygieně, je samozřejmě třeba vždy zachovávat tu nejvyšší obezřetnost a opatrnost. Musím ovšem zdůraznit, že pokud jde o kulahvku a slintavku, nejde o záležitost, která by měla cokoliv společného s lidským zdravím. Chtěl bych také zdůraznit, že neexistuje žádná spojitost mezi nemocí šílených krav a kulhavkou a slintavkou - jde o dvě naprosto odlišné záležitosti."

Hovězí dobytek, prasata, ovce, kozy, zvěř

Odborníci se mezitím přou o to, odkud se nemoc, která postihuje hovězí dobytek, prasata, ovce, kozy, ale také vysokou zvěř, na britské ostrovy dostala:

"Zanesli ji sem ptáci z teplých krajin," tvrdí někteří. Skeptici o tom však pochybují, protože poslední epidemie nemoci se objevila déle než před rokem v Řecku. Navíc to byl odlišný druh.

"Do Británie ji určitě zanesl vítr," soudí další. I o tom však odborníci pochybují. Samotní farmáři mají za to, že kulhavka a slintavka se dostala do Británie z mnohem exotičtějších končin, možná z nelegálně dovzeneého a infikovaného masa z Afriky nebo Asie.

Pohroma pro farmáře

Farmář Andrew Fiddler, z jehož farmy pocházelo nakažené vepřové, popisuje, jaká je teď na jeho farmě situace:

"Kdokoliv, kdo byl na farmě v okamžiku, kdy přišla vyhláška o karanténě, se odtud nesměl vzdálit. Navíc kromě veterináře se tu nesmí nikdo zvenčí objevit. Pokud se někdo z farmy vzdálí, nesmí zpět, což je také důvod, proč se domů nemohla vrátit ani moje žena. Samozřejmě nesmíme nic dodávat na jatka, ale každodenní krmení a čištění chlévů pokračuje zcela normálně."

Podle Mika Cartra, který je zaměstnán na aukcích dobytka, je epidemie další vážnou ranou britským farmářům:

"Je to opravdu mimořádně smutné. Pokud jde právě o chov domácího dobytka, tak se britské zemědělství začalo konečně zase trochu vzpamatovávat. Během posledních tří nebo čtyř měsíců se zvýšily výkupní ceny, a to zvláště pokud jde o skopové. Teď však postihne celé odvětví znovu úpadek."

Boj s epidemií

Jak uvádí Benn Gill ze svazu britských farmářů, je třeba učinit vše proto, aby byla nemoc co nejrychleji vymýcena:

"Dokud se té epidemie nezbavíme, každý, tedy nejen přepravci, by si měl uvědomit, že je potenciálním nositelem viru. To se vztahuje prakticky na všechny, kteří žijí na venkově."

Britská vláda se závazala, že vyplatí odškodné každému, jehož dobytek bude muset být kvůli epidemii utracen. Stínový ministr zemědělství Tim Yeo však nepovažuje takový krok za dostatečný:

"Musíme se co nejrychleji dozvědět, že náhradu škod dostanou nejen ti, jejichž zvířata budou kvůli kulhavce a slintavce utracena, ale také jejich sousedi, kteří teď nemohou dopravovat svá zvířata na jatka."

Tři místa

	Kulhavku a slintavku způsobuje virus. Je to ošlivá nemoc. Zvířata při ní trpí, je to pomalé čekání na smrt. Decimuje celá stáda dobytka a celé vepříny.
	MacJohstone, veterinář

Koncem týdne se dostalo varování také veřejnosti, aby se raději vyhnula výletům do přírody a venkovským farmám. Zrušeny byly také tradiční venkovské hony, i když v pátek byl hlášen výskyt kulhavky a slintavky pouze ze tří míst v Británii.

Profesor MacJohnstone z Vysoké školy veterinární vysvětluje, proč je toto onemocnění pro zvířata tak nebezpečné:

"Kulhavku a slintavku způsobuje virus. Je to zvlášť ošklivá nemoc, nejen proto, že zvířata při ní trpí, jsou na tom tak špatně, že neprodukují mléko a nepřibývají na váze, takže je to takové pomalé čekání na smrt. Decimuje dost dramaticky stáda hovězího dobytka a celé vepříny."

Farmáře přepadá při samotné zmínce o kulhavce a slintavce panika a strach. Jak však zdůrazňuje profesor MacJohnstone lidé se jí nemusejí vůbec obávat:

"Víme o lidech, kteří ošetřovali zvířata nakažené kulhavkou a slintavkou, kteří konzumovali maso a pili mléko a nikdy se u nich nevyskytla žádná nemoc. Jen v případě, kdy přišli lidé do kontaktu přímo s tekutinou ze zvířecích puchýřků, a pokud měli na rukou nějaké škrábance, objevily se také kolem nich malé puchýřky. Ty se však během týdne samy zahojily."

Zneužil lord kancléř svou funkci?

Neprovinil jsem se, říká lord kancléř Irvine

Británii existuje jen jeden státní úřad, který je starší, než královská koruna. Jeho tradice sahá až do jedenáctého století a patří lordu kancléři. Popis jeho práce má nejblíže ke kontinentálnímu ministru spravedlnosti. Jeho pravomoce jsou však nesrovnatelně vyšší.

Předsedá odvolacímu výboru Sněmovny lordů, který je obdobou Nejvyššího soudu a má například právo sám převzít a řídit jakýkoliv soudní případ v zemi, jmenuje také soudce místních a korunních soudů, které jsou obdobou okresních a krajských soudů tak, jak je známe v České republice.

Lord kancléř předsedá z titulu své funkce také jednáním Sněmovny lordů a podle tradice, která má kořeny ve 14.století, řídí jednání z vlnou vycpané lavice. Kdysi ve středověku symbolizovala vlna, jednu z hlavních komodit anglického vývozu.

Pomoc labouristům

Takže když tedy přijde komukoliv ve Spojeném království dopis s podpisem lorda kancléřa, budí to u adresátů patřičný respekt. Když navíc takový vysoký státní úředník požádá, jako to udělal současný lord kancléř, lord Ivine své podřízené, aby při společné večeři, na kterou je pozval, přispěli na volební kampaň Labouristické strany, vyvolá to pochopitelné pozdvižení.

Opozice ho kvůli tomu vyzvala k okamžité rezignaci. Podle jejího mínění totiž podobnými dopisy totiž zneužívá své funkce. Právníci, kteří přispějí do pokladny labouristů, tvrdí opozice, mohou právem očekávat, že si tím zaplatí služební postup, což však lord Irvine ve svém vystoupení před Sněmovnou rázně popřel:

"Nedomnívám se, že kohokoliv z těch, kteří navštívili uvedenou večeři, mohlo vůbec napadnout, že by si tím koupil nějakou výhodu při povýšení."

Porušená tradice

Dopis vyvolal v Británii také debatu o tom, zda lord Irvine porušil svým jednáním dávnou tradici, podle které je úřad Nejvyššího soudce povýtce nestranný a neměl by mít nic společného se stranickou příslušností. Lord Irvine je však jiného názoru:

	Labouriské ztratili smysl pro stud, konzervativci zase chybí smysl pro proporci.
	lord McNally, liberální demokrat

"Není pravda, že by jmenování do úřadu lorda kancléře nedpoléhalo politickým stranám. Do úřadu ho jmenuje premiér, má k dispozici stranický aparát. Hají v parlamentu vládní politiku a hlasuje souladu s rozhodnutím vlády. Je členem kabinetu a účastní se stranických kampaní. A dokud se nezmění tato pravidla, obstarávání finančních prostředků zůstane součástí politické činnosti ministrů i členů stínového kabinetu."

Ztráta soudnosti

Což však nebylo vysvětlení, které by nějak zvlášť nadchlo lorda McNallyho, který v Horní sněmovně zastupuje menšinovou opoziční stranu liberálních demokratů. I když on osobně nesouhlasil s tím, že by měl lord Irvine za své faux pas pykat odchodem z funkce.

"Ne to určitě ně. Je to jeden z našich současných problémů. Labouristé ztratili jakýkoliv cit pro stud a konzervativcům zase chybí smysl pro proporci. Lord Irvine měl prostě vystoupit ve Sněmovně a prohlásit: Podívejte, udělal jsem chybu. Omlouvám se a už se to nikdy nestane."

Golf na Měsíci

Zhruba sedmdesát členů jednoho z nejstarších golfových klubů v Earlstonu poléta trápil jedna záležitost:

"Od konce druhé světové války neměly vlastní hřiště a pokud chtěli zkusit své štěstí mezi golfovými jamkami, museli se vždy doprošovat sousedů v okolí."

Přitom klub v Earlstonu se pyšní pověstí jednoho z nestarších v celém Spojeném království. Byl založen už v roce 1906 a tehdy měl také vlastní hřiště. Když přišla první světová válka, přišlo nařízení osázet plochu obilím, aby bylo co sklízet.

Nákup po internetu

Po válce se sice vrátili Earlstonští znovu ke golfu, ale jen na krátko. Údržba byla příliš nákladná, a tak jamky zarostly znovu býlím. Tuhle potíž pomohl vyřešit golfistům z Earlstonu až internet.

Americká společnost Moonestates.com totiž obchoduje na internetu s pozemky na Měsíci, což dalo Earlstonským šanci vyřešit jejich po dlouhotrvající problém

Na výroční schůzi schválili nákup plochy na měsíčním povrchu, celý pozemek za pouhou stovku liber. Pokladník klubu Brian Hunter později zdůvodnil poněkud excentrické rozhodnutí následovně:

"Lidé si možná řeknou, že si na Měsící asi stejně nikdy nezahrajeme, jenže nikdy netrvá někdy věčně. Takže, kdo ví. "

Neřesti mladých Britů

Mladí Britové pijí alkohol, kouří a užívají drogy více než mládež v ostatních evropských zemích

Zatímco právě golf patří mezi dospělými Brity k jedné z nejoblíbenějších kratochvílí, jak ukázal tento týden zveřejněný evropský průzkum, pro britské teenagery je hlavním hobby ve stále větší míře konzumace drog a alkoholu.

Britští teenageři se dostali právě v těchto disciplínách do konce na první místo evropského žebříčku. A jak dokazují například statistiky ze Skotska, místní teenageři utratí mnohem více peněz za alkohol než jejich rodiče.

Nedostatek komunikace

Jak upozorňuje doktor Martin Plant, ředitel výzkumného centra pro vliv alkoholu na lidské zdraví, částečně je to tím, že například konzumace tak zvaných lehkých drog se považuje v Británii za společensky přijatelnou.

"V Británii existuje obrovský problém, který spočívá v tom, že i velmi mladí lidé mají přístup k alkoholu a k cigaretám, a to přesto, že nedosahují zákonného věku. Pro britské teenagery je charakteristické, a tím se liší od svých vrstevníků v Evropě, že jejich rodiče nemají ani ponětí, co dělají po večerech. Mezi oběma generacemi neexistuje vůbec žádná komunikace."

Soutěžní otázka

V Británii se blíží parlamentní volby, spekuluje se o tom, zda se uskuteční 5. dubna, nebo až 3. května. Podle britské tradice to bude určitě ve čtvrtek a vládnoucí labouristé do nich půjdou podle průzkum uveřejného mínění jako favorité.

Výsledek britských parlamentních voleb také určuje, kdo bude obyvatelem čtyřpodlažního domu č.p. 10 v uličce Downing Street, nedaleko budovy parlamentu v samém centru Londýna.

Sídlem britských premiérů je tento dům už od roku 1735, i když dobové záznamy hovoří o tom, že tehdejší ministerští předsedové dávali občas přednost své soukromé adrese. A rezidenci v Downing Street 10 pak pronajímali svým příbuzným nebo kolegům

Downing Street č. 10

Při několikerých přestavbách v minulých staletí byly v základech domu objeveny pozůstatky chatrče původních obyvatel britských ostrovů - Sasů, římské vykopávky a obrysy historického Whitehallského paláce.

Původně stály v Downing Street řadová cihlová stavení, ze kterých dnes zůstala zachována pouze čísla deset, jedenáct a dvanáct.

Sousedem britského premiéra na téhle prestižní adrese je jednak ministr financí, a pak také hlavní labouristický whip - politická funkce, která má v české Poslanecké sněmovně zřejmě nejblíže k předsedovi parlamentního klubu. Domy na jižním okraji Downing Street musely ustoupit rozlehlé budově britského ministerstva zahraničí.

Za poměrně skromnou fasádou budovy číslo 10 na druhé straně uličky, kterou kráčela britská historie, se skrývá rozsáhly komplex místností a kanceláří. V přízemí je zasedací místnost vlády a také úřad vládního mluvčího. V horních patrech je soukromá rezidence premiéra. Naše otázka tentokrát zní:

Po kom nebo po čem, je pojmenována ulička Downing Street, kde má své tradiční sídlo britský předseda vlády?

Odpovědi nám pošlete do pátku 26. ledna, pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O.Box 76
London WC2B 4PH

Stoleté putování pohlednice

Na poštovní úřad ve skotském Aberdeenu dorazila před pár dny pohlednice z australského Brisbane, adresovaná slečně Wardropové na čísle 32 v Carden Place.

Na tom by zas nebylo nic tak zvláštního… Kdyby ta pohlednice nenesla datum 12. ledna 1889. Ano více než jedno století, přesně sto dvanáct let trvalo australským pošťákům, než doručili pohlednici od jistého pana Colina na druhý konec světa, poštovnímu úřadu, v jehož okrsku kdysi žila uvedená adresátka.

A to přesto, že v té době už fungovala v Austrálii expresní pošta a i když by se vzaly v úvahu vrtochy počasí, nemělo její doručení trvat déle než jeden a čtyřicet dní. Což bylo ve své době považováno za úctyhodný poštovní výkon.

Pátrání po potomcích adresátky

Na uvedené adrese teď žije zubař, který s původní adresátkou nemá nic společného. Nicméně, jak vysvětluje místní poštmistr, Pete Smith, skotští pošťáci by se rádi dopátrali alespoň příbuzných slečny Dropwarové.

"Nemáme samozřejmě ani ponětí, proč ta pohlednice přišla s takovým zpožděním. Přišla před pár dny, s normální poštovní zásilkou z Londýna do Aberdeenu. Když jsem překontrolovali údaje, zjistili jsme, že na původní adrese už nikdo nebydlí, je tam jen zubní ordinace. Ovšem ta pohlednice má určitou sentimentální hodnotu, takže se jí pokusíme určitě doručit příbuzným."