Sobota 31. března 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Modré nebe se střídá s typicky aprílovými sprškami a do toho se občas zablýskne a překvapí nás úplně květnová bouřka. Však nás taky určitě v neděli noviny vyvedou nějakým aprílovým žertíkem, ale o tom vám budeme moci s čistým svědomím poreferovat až příští týden.

Městské parky jsou obsypané jarními květy, zkrátka - příroda se hlásí o svá práva. Deprimující hekatomby beránků, oveček a jehňátek - často zcela zdravých nepřímých obětí epidemie slintavky a kulhavky - jakoby signalizovaly blížící se dobu Velikonoční. Ale pokud můžeme za barometr nálad v Británii považovat dostihy, pak tenhle barometr rozhodně stoupá.

Dostihy se znovu rozeběhly ve čtvrtek v Exeteru a jenom jedna silnice dělila závodní dráhu od nakaženého Dartmooru, v pátek odpoledne se v Southwellu dal do běhu Snow Bunting, v této sezóně vůbec první kůň, který je majetkem královny Alžběty, a dal tak najevo, že Její Veličenstvo je přesvědčeno o tom, že nebezpečí nákazy nehrozí.

A když už jsme u toho sportu - před týdnem Cambridgeská univerzita odčinila potupu z loňského roku: a tuhle loňskou porážku smyje rozvodněná Temže dnes, během tohoto pošmourného sobotního odpoledne. Oxford je skoro o čtyři délky pozadu, dnešek rozhodně platí Cambridgi. Cambridge se probil zpátky, loňské vítězství Oxfordu byl pouhý zádrhel, vesmír se vrací ke svému normálnímu řádu. Závod veslic roku 2001 vyhrál Cambridge.

Ano, tradiční závod veslic mezi oběma staroslavnými univerzitami letos vyhrála ta mladší - cambridgeská - do cíle dorazila o celých sedm vteřin dřív, než její soupeři. Skoro sedmikilometrový závod na Temži v Londýně ovšem musel startovat dvakrát, protože se při prvním startu srazila vesla obou týmů.

Z Peru do Austrálie na veslici

Zatímco veslařský závod na Temži sledovala přes nepřízeň počasí spousta diváků, čtyřiapadesátiletý britský inženýr Jim Shekhdar svůj veslařský výkon musel podat beze svědků - ve své veslici přeplul Tichomořský oceán z Peru až do Austrálie za devět měsíců a zcela sám.

"Nejhorší moment byl, když jsem se nemohl dostat z Chile. Zatracený admirál Carvales, nebo jak se jmenuje mi nechtěl dát povolení k cestě, takže jsem musel jet autem dva tisíce kilometrů do Peru, a tam jsem teprve mohl odstartovat. Posledních pár hodin bylo opravdu pěkných, a taky první měsíce. Nejdřív ta samota člověka těšila, ale pak mě to trochu tížilo. Měl jsem trochu problémy se žraloky, a jednou mě málem převálcovala cisternová loď. Ale jinak bylo všechno prima - trochu rozbouřeného moře, nic víc."

Ovšem pana Shekhdara diváci aspoň vyprovodili na cestu v Peru a zase ho přivítali.

Marné čekání na diváky...

Daleko hůř jsou na tom herci v divadle Nový Olympus v Gloucesteru - těm se splnila noční můra snad každého divadelníka.

Nastudovali totiž Beckettovo slavné a trochu záhadné absurdní drama Čekání na Godota. Ale večer co večer teď místo na Godota čekají na diváka. Ne, to není přeřeknutí - aspoň jeden divák kdyby přišel, škemrají.

Ani jeden prodaný lístek

Protože umělecký šéf divadla, jistý Dave Annis, ráno v den premiéry neprodal ani jeden jediný lístek.

"Neprodaly se žádné lístky, protože tenhle typ hry se v mém divadle prostě neprodává, a to je velká ostuda. Čekání na Godota je britská klasika, Beckett to napsal před třiačtyřiceti lety, učí se o tom ve školách, je to těžká práce, a není snadné hře porozumět, pokud jí vůbec jste s to porozumět, ale o to tady vlastně nejde."

I když tady pan Annis možná právě vypočítal důvody tak malé návštěvnosti.

Kdy půjdou Britové volit?

"Zaznamenal jsem všeobecný pocit naprostého zoufalství, zmatku a obav mezi farmáři, jejich manželkami a vůbec venkovskými komunitami, které v podstatě nemohou myslet skoro na nic jiného. A dospěl jsem k závěru, že není vhodná doba k tomu, za těchto uvažovat o seriózních námětech volební kampaně, jako je školství, zdravotnictví a tak dále."

Slova druhého nejvýznamnějšího muže anglikánské církve, arcibiskupa starodávného města Yorku, v kostce shrnují dilema, které teď musí řešit předseda britské vlády a vůdce nové labour, Tony Blair.

Neboť labouristické předvolební plakáty, počítající s tím, že se volby budou konat třetího května, v den čtvrtého výročí triumfálního nástupu nové labour k moci, už jsou natištěny, volební mašinérie je v této chvíli dobře naolejovaná, labouristé mají v průzkumech veřejného mínění velký náskok, dovolené na dobu povolební jsou naplánovány a zaplaceny, a labouristická vláda v podstatě nemá připravený politický plán pro případ pozdějších, odložených voleb.

Dilema labouritů

Na druhé straně je epidemie, která tím či oním způsobem postihla snad všechny farmáře, a proti čistě politickým argumentům stojí zoufalá situace: televize denně znovu a znovu přináší záběry tisíců zvířat, vedených na porážku, a skutečnost, že snímky jsou pořizovány z vrtulníků, jenom zesiluje pocit obrovského rozsahu katastrofy, která britské farmáře postihla. Reverend Robert Marshal je mluvčí arcibiskupa z Yorku.

"Byl v Cumbrii dvakrát během posledních deseti dnů. Je biskupem yorkské diecéze, pod niž spadá celý sever Anglie, a myslím, že během své cesty prostě jenom zaznamenal zoufalství zemědělské komunity. Jeden farmář mu včera večer řekl, tohle je boj na život a na smrt, a volby by jenom odváděly pozornost od celého problému - a to je v zásadě v řadě oblastí otázka přežití."

Odložit nebo neodložit?

Ministerský předseda Tony Blair teď stojí před těžkým rozhodnutím - zda volby odložit, nebo uskutečnit v plánovaném termínu.

V rámci britského politického systému totiž záleží výhradně na osobním rozhodnutí předsedy vlády, kdy všeobecné volby vyhlásí, i když po jejich vypsání musejí proběhnout zhruba do měsíce - a nepsaná britská ústava k tomu Blairovi dává ještě skoro půldruhého roku. Ovšem Tony Blair se příliš netají svou preferencí.

Kameraman zapomněl vypnout nahrávání, a tak se Tony Blair už před týdnem podřekl, když myslel, že ho nikdo neslyší.

"Na rozhodnutí," řekl předsedovi Evropské komise Romanu Prodimu, "mám ještě deset dní - přesně tolik, kolik potřebuje, aby se volby mohly konat v plánovaném termínu třetího května."

Pak ale vehementně, veřejně a poněkud mlhavě popřel, že by v soukromí říkal něco jiného, než na veřejnosti.

Blairovo mlžení

"Co jsem říkal soukromě je přesně totéž, co vám už bylo řečeno veřejně. Vždycky je určitý okamžik, kdy musíte rozhodnout, zda se volby, plánované na třetího května, budou konat nebo ne. Ale vážně - lidi se mě pořád ptají, ale pro mě je nejdůležitější, zajistit opatření proti té strašlivé nemoci. Takže chápu, že se mě lidi ptají, ale opravdu o tom budu mluvit až později."

To ovšem bylo před týdnem. Ale jestliže se Tony Blair rozhodne pro květnový termín, musí se rozhodnout během tohoto víkendu a své rozhodnutí oznámit někdy počátkem příštího týdne.

Problém je v tom, že epidemie silně omezila volnost pohybu ve venkovských oblastech, zvláště v Devonu, takže je velmi obtížné podnikat osobní volební agitaci, a navíc není jisté, zda farmáři z postižených statků vůbec budou moci k volbám.

Konzervatici pro odložení

To je ovšem situace, která se docela hodí loajální opozici Jejího Veličenstva, a především konzervativní straně.

Její vůdce William Hague v průzkumech veřejného mínění pokulhává, v jeho vlastní straně už si brousí lidé nože na Haguea a zuby na jeho funkci, a tak se Hague tenhle týden přidal k těm, kdo na ministerského předsedu vykonávají nátlak, aby volby odložil - jeho motiv je ovšem poněkud nejasný:

"Já říkám jenom, co bych udělal já. On se bude řídit vlastním úsudkem. Předseda vlády rozhodně nezaloží své rozhodnutí v otázce voleb na tom, co říká vůdce opozice, ale podle já říkám jenom to, to bych udělal, kdybych byl v jeho kůži. Vzhledem k rozsahu krize v této zemi bych určitě volby nevyhlásil, pokud by to nebylo naprosto nezbytné."

Obavy farmářů

Farmáři sami jsou skeptičtí - jsou přesvědčeni, že Tony Blair přes všechen tlak zřejmě neustoupí. Philip Down je farmář v jedné z nejhůř postižených oblastí - v Devonu.

"Vědí, že je to vážné. Mají všechno nachystáno pro volby třetího května. Mají připravené finance na volební kampaň a podobně. Možná, že nám čouhá sláma z uší a že mluvíme s divným přízvukem, ale člověk musí být trochu cynik: oni mají všechno nachystáno, ekonomika docela funguje, nezaměstnanost klesá, datum bylo stanoveno, a nic je od toho neodvrátí. Arogance téhle vlády nezná mezí."

Hledání viníka epidemie

Mezitím se ovšem objevily zprávy, podle nichž současnou krizi kolem slintavky a kulhavky původně zavinilo nakažené maso z čínské restaurace, které se dostalo do pomyjí, jimiž jistý Bobby Waugh, takto farmář z vesnice Heddon-on-the-Wall krmil své vepře. Ten se zuby nehty brání:

"Já žádné čínské jídlo nepoužívám. Pomeje, které svým prasatům dávám, jsou ty nejlepší pomeje ze zbytků ze škol a restaurací. Kdybych si myslel, že je s těmi zbytky něco v nepořádku, prostě bych je nepoužil."

A celý ten zákrok, na němž se teď podílí taky armáda se speciálními bagry, neprobíhá všude hladce.

V čele jednoho z protestů proti nemilosrdnému vraždění ovcí, krav a vepřů, stojí veterinář Alex Maute, který se se dvěma kolegy zabarikádoval ve stodole se sto čtyřiceti plemennými býčky, a stodolu neprodyšně uzavřel, aby tam nemohly proniknout viry.

Farmáři brání zvířata

"Upevnili jsme všude plastikové fólie a pokoušíme se co nejlíp ochránit býčky před venkovním vzduchem. Takže jsme uvnitř nainstalovali ventilátor, který sem vhání filtrovaný vzduch, v němž doufejme žádné viry nebudou. Takže ve stodole máme taky vyšší tlak, než je venku, a vzduch proniká spíš zevnitř ven než obráceně."

Ale celá krize kolem slintavky a kulhavky je pochopitelně voda na mlýn vegetariánů, podle nichž litovat farmáře je vlastně sentimentalita na nepravém místě. Skutečnou obětí současné krize jsou výhradně zvířata.

Škodolibí vegetariáni

Juliet Gallatleyová z vegetariánské organizace VIVA neskrývá svou škodolibost - farmářům ty krokodýlí slzy patří, tvrdí.

"Slyšeli jsme spoustu farmářů, jak hořekovali nad tím, že jejich ovečky mají být zabity v době, která by podle nich měla být časem nového života. Pomíjejí přitom skutečnost, že plná pětina těch beránků v Británii zemře pouhých několik dní po narození. To jsou čtyři miliony zvířat, která přijdou o život kvůli tomu, že je farmáři špatně živí, že je drží v chladnu a že je zanedbávají. Ti, kdo přežijí, jsou od desíti týdnů dále převáženi na porážku, často zaživa, třeba až do Španělska nebo do Řecka."

To je ovšem výrazně politický názor. Proti němu stojí tiché zoufalství třeba takové Dorothy Sibblové, manželky farmáře z Cumbrie, který o minulém weekendu přišel o všechna domácí zvířata:

"Diagnóza byla stanovena v pátek, veterinář z ministerstva byl u nás během hodiny, stanovil diagnozu, zavolal do Londýna, tam jeho diagnozu po telefonu přijali a potvrdili, a hned další den všechna zvířata postříleli. Neměli jsme čas vybudovat žádné hranice, abychom je spálili, nemohli jsme je pohřbít, ta zvířata teď leží venku už tři dny, asi deset metrů od našich dveří, na pohled to moc hezké není, a ten zápach, to se ani nedá popsat. A kolem pálí mrtvé trupy zvířat a ten kouř je štiplavý a hrozný."

Hledání termínu voleb

Má tedy za těchto okolností smysl, konat všeobecné volby? Michael White je politický redaktor levicově orientovaného listu Guardian:

"Když o tom den po dni přemýšlím, jako všichni, dospívám k závěru, že se nedá nic získat a potenciálně hodně ztratit, pokud tyhle volby odložíme. Odklad kvůli situaci v takovém Devonu nebo Cumbrii do června nebo do října by vyslal dalším odvětvím, jako je turistika, nesprávný signál - že je krize mnohem vážnější, než je."

A proto taky Tony Blair vystoupil v americké televizi a snažil se přesvědčit Američany, že jezdit do Británie je v pořádku a dobré a správné a už vůbec ne nebezpečné.

Proč volby 3. května?

Ale Charles Moore, Whitův kolega z konkurenčního pravicověji orientovaného deníku Daily Telegraph, nesouhlasí - nová labour teď nové volby ani zdaleka nepotřebuje, řekl.

"Problém je v tom, jestli premiér a jeho vláda mohou věnovat plnou pozornost zvládnutí téhle krize, když by měli současně nasadit veškeré úsilí na získání hlasů. A hlavní věc v souvislosti s těmito volbami je v tom, že jsou úplně zbytečné, protože vláda má drtivou většinu a více než rok, kdy může spravovat záležitosti této země."

V posledních týdnech dostával ministerský předseda Tony Blair rad až až - snad víc, než kolik mohl skutečně vstřebat. Jednak v otázce řešení krize kolem slintavky a kulhavky, zda nemocná zvířata vyhubit nebo očkovat, zda povolat armádu a tak dále, jednak v otázce, zda dodržet předpokládaný květnový termín voleb.

O tomhle víkendu je na řešení tohoto problému sám - a pak bude muset čelit tomu, jak na jeho rozhodnutí zareagují jeho kolegové a Británie jako celek.

Ano pro honitby

V týdnu, kdy Británií dále zmítala krize kolem slintavky a kulhavky, se dostala do další fáze také další otázka, související s britským venkovem.

Peerové ve sněmovně Lordů, tedy v horní komoře britského parlamentu, v hlasování zamítli zákon, který předtím drtivou většinou schválili poslanci Dolní sněmovny.

Horní sněmovna odmítla jakékoli regulování honů s použitím honících psů. Odpůrci zákazu odůvodňovali svůj postoj tím, že se snaží zachránit živobytí stovek lidí a zároveň starodávnou anglickou, lépe řečeno britskou, tradici.

Baronka Malalyooová prohlásila, že morálka, jíž se navrhovaný zákaz řídí, je vysoce selektivní a hluboce pokrytecká.

Pokrytecký zákaz

"Jakmile se parlament vydá cestou zákazu činnosti jenom proto, že si někdo představuje, co se možná děje v mysli či v mozku někoho jiného, tak se vydáváme na cestu ke společnosti, v níž bychom, já sama i ostatní, jimž záleží na svobodě, nechtěli žít."

Lord Carlisle rovněž návrh odsuzuje - ovšem z jiného úhlu. Nelíbí se mu, že se o věci v téhle době vůbec debatuje.

"Že tenhle parlament diskutuje o tomto námětu, který postihuje živobytí farmářů alidí na venkově v době, kdy jsou na tom špatně, kdy jsou na dně, a kdy nepotřebují, aby se do nich dál kopalo."

Spor o budoucnost londýnské metra

A ještě jednu důležitou porážku tenhle týden utrpěli britští labouristé, tentokrát nikoli na venkově, ale ve městě: to když se dále vyhrotilo napětí mezi novým úřadem starosty Velkého Londýna a odborem, který má spravovat proslulou londýnskou podzemní dráhu.

Jednání mezi místopředsedou vlády a ministrem dopravy Johnem Prescottem a Bobem Kileym, kterého si nový starosta Velkého Londýna Ken Livingstone pozval z New Yorku, se zhroutilo, když obě strany prohlásily, že nejsou ochotny ke kompromisu.

Prescott trvá na tom, že labouristé podzemní dráhu rozprodají v rámci takzvaného partnerství soukromého a veřejného sektoru; Bob Kiley tvrdí, že příklad britských železnic jasně ukazuje, že takové parnterství nefunguje.

Metro nad stranickou příslušnost

Ministerstvo dopravy trvá na tom, že plány na takové partnerství za každou cenu prosadí. Bob Kiley je neústupný a spolu s populistickým Kenem Livingstonem tvrdí, že celý projekt je příliš nebezpečný a že je ochoten vládu za její postoj pohnat k soudu.

Livingstone říká, že mu sice stranická příslušnost je drahá, ale podzemní dráha ještě dražší:

"Radši nebudu v labour party, jestliže to má znamenat, že za dva nebo tři roky nebudu muset stát u vchodu do stanice metra a vysvětlovat vám, proč z nich vynášejí dvacet nebo třicet mrtvých těl."

Tak mluvil v úterý. Své odhodlání projevil Livingstone ve čtvrtek, kdy musel do své kanceláře ve Westminsteru dvě hodiny šlapat pěšky z domova.

Stávka metra

Stávkovalo metro - za větší bezpečnost provozu, kterou navrhovaný model labouristické vlády údajně ohrožuje.

Byl to pohled k nezaplacení - jezdilo jen asi čtyři až jedenáct procent souprav, a tak lidi disciplinovaně šli do práce jak mohli - na koloběžkách, pěšky, na kolečkových bruslích, jenom auty ne, protože stejně není kde zaparkovat.

A těch pár, co nemuselo, šlo do některého z londýnských parků s trochu sváteční náladou.

Soutěžní otázka

A promenádní skladba o anglických parcích a zahradách nás přivádí k hádance. Obvykle ovšem na tomto místě losujeme ze správných odpovědí výherce naší soutěže hádanek a testů.

Ale snad je to jarní únavou, nebo že jste nedávali pozor, nebo snad že naše otázka byla příliš obtížná, ale tentokrát jsme nedostali správnou odpověď ani jednu.

Pochopitelně, že jsme mohli podvádět, výherce si prostě vymyslet a o výhru se podělit, ale to by bylo v rozporu se základními zásadami pravdomluvnosti.

A tak jsme se rozhodli, že vám dáme ještě jednu šanci a posuneme termín o týden. Jak si jistě pamatujete, ptali jsme se na britské botanické zahrady.

Londýnské botanické zahrady

Londýn má oficiální botanické zahrady dvě, slavné Kew Gardens a méně známé Chelsea Physic Garden, další botanické zahrady najdeme v hlavních univerzitních městech v Anglii, ve Skotsku a ve Walesu.

Před dvěma týdny k nim nově přibyla v Cornwallu s velkou slávou otevřená biosféra, obrovský skleníkový komplex, který s nasazením nejmodernější technologie napodobuje nejrůznější podnebí a v němž návštěvníci najdou nepřeberné množstvím rostlin a býlí z celého světa, který nese případné jméno - Zahrada Eden.

Ale vraťme se k těm tradičním botanickým zahradám a k naší hádance. Přísně vědecké botanické zahrady v moderním slova smyslu pocházejí až z minulého století, ale první vlna zájmu o lékařské účinky různých bylinek a o roztodivné rostliny, které námořníci přiváželi z dálných krajů, se datuje z počátku století sedmnáctého.

Kdy a kde byla v Británii založena první botanická zahrada?

Odpovědi nám pošlete do pátku 13. dubna na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu!

Skotská péče o jezevce

Místní rada ve skotském přístavním městě, staroslavném Aberdeenu, nemá lehký život: peněz je málo, a jako všude se musí v rozpočtu škrtat a škrtat a škrtat.

A tak se v celém hrabství Aberdeenshire neinvestuje ani do infrastruktury ani do bytového zabezpečení. S jednou výjimkou. Ta výjimka se zahnízdila pod silnicí A97 mezi Aberdeenem a Aberchirderem, a téhle důležité venkovské dopravní tepně teď hrozí zkáza.

Neboť pod silnicí A97 si udělali noru jezevci, a aberdeenští teď musejí sehnat peníze na to, aby jim sehnali náhradní ubytování. Britský zákon o ochraně jezevců totiž zakazuje, jakýmkoli způsobem zasahovat do přirozené soustavy podzemních tunelů, v nichž tato zvířata žijí.

Páni konšelé mudrovali a mudrovali, ale nic nevymudrovali. Takže jim nezbyde nic jiného, než vybudovat pro pány jezevce nový domov - a to nebude zrovna levné.

Luxus pro jezevce

Nová luxusní rezidence pro jezevce, umělý systém nor a podzemních chodeb ze dřeva a umělé hmoty, bude mít devět komůrek, které do sebe budou zapadat, a bude obehnán drátěným pletivem, které má jezevcům zabránit v návratu pod jejich oblíbenou silnici.

Celé to bude stát pakatel. Oprava silnice, plat pro konzultanta, bytová výstavba pro jezevce a náklady na přestěhování dělají dohromady třicet tisíc liber - a za ty peníze už si v hrabství Aberdeenshire můžete pořídit docela slušný malý domeček.

"Docela chápu," praví místní radní, jistý Kenneth Benzie, "ty lidi, kteří jsou přesvědčeni, že se tady vyhazují peníze, když pro nedostatek peněz musíme zavírat veřejné záchodky a nemůžeme opravovat silnice. Ale zákon je zákon, a my jsme neměli moc na vybranou - jinak by se nám silnice A97 propadla."

Nový příbytek hotov

Stavba nového příbytku je skoro u konce, ale stěhovat se páni jezevci budou až někdy mezi červnem a listopadem - to až se jejich mláďátka naučí trochu té britské samostatnosti.

Pak si teprve jezevčí rodina bude moci říci s pravou anglickou - či v tomto případě lépe řečeno s typicky skotskou pýchou staré pořekadlo:

"Naše nová nora, náš nový hrad, podle zákona z roku 1991 o ochraně jezevců."

O jezevcích a jejich norách jsme tentokrát žádnou písničku v našich archivech nenašli - tak ještě jednu od Noela Cowarda o slavných britských hradech a zámcích a plebsu.