Sobota 14. dubna 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Meteorologové nám sice slibují slunečný, byť studený víkend s občasnými přeháňkami, ale nedůvěřiví Britové to považují za starý otřepaný trik. V parcích se to sice zelená a žlutí a pestří všemi barvami, ale poddaní Jejího Veličenstva na Velikonoce prchají za teplem.

Rekordních půldruhého milionu - o plných patnáct procent víc než vloni - odcestovalo ve čtvrtek a v pátek ze země do jižních krajů, zatímco britský venkov se připravil na velkou zatěžkávací zkoušku.

Tu zkoušku podstoupí britská vláda a její příslib, že se podaří obnovit důvěru turistů ze zahraničí v době, kdy v Británii zuří slintavka a kulhavka, a přitažlivý venkov je najednou mnohem méně přitažlivý.

Zatím to moc slibně nevypadá: turistické kanceláře mají o třicet procent rezervací méně než obvykle, a v nejhůř postižených oblastech, jako je Cumbrie a část Devonu, klesly na pouhou pětinu.

A ačkoli se nám během týdne vyčasilo, minulý víkend nám názorně ukázal, co taková čina dokáže natropit za neplechu.

Velká Liverpoolská

Vítěz Velké Liverpoolské Richard Guest a kůň Red Marauder

Známé dostihy, sto padesátá čtvrtá Velká Liverpoolská - čili Grand National nebo Aintree, jak se říká v Británii - skončila naprosto dramaticky.

V deštěm promočené půdě padal jeden jockey za druhým s koně, osiřelí koně bez jezdců se pletli dalším závodníkům do cesty, a nakonec bylo štěstí, že to nikdo nezaplatil životem.

Přiznává to i sám vítěz, Richard Guest, který na koni Red Marauder dorazil daleko před svým sokem Smartym, i když v jeho hlase zaslechneme stín škodolibosti:

"Měli jsme opravdu štěstí, že nám to prošlo tak hladce. Moc jsem si rozmýšlel, jestli se do toho mám pustit nebo ne. Red Marauder málem upadl... ale takový kůň něco svede, s takovým terénem se vypořádá. Těm ostatním to tak nešlo, co?"

Dva koně ve finiši

Za všechno zřejmě mohla zase slintavka a kulhavka, protože pozornost na sebe strhla přísná hygienická opatření, a stav zoufale promočené dostihové dráhy po prudkých celonočních deštích byl při při rozhodování o tom, zda se Velká Liverpoolská pojede nebo ne, hrál nakonec druhé housle.

Bylo to teprve podruhé v dějinách slavných dostihů, které se jezdí od roku 1838, že do cíle dorazili ve finiši jenom dva koně - ti druzí dva, kteří dostihy ukončili, doběhli mnohem později, protože také oni cestou shodili a zase nabrali své jezdce. A dramatické snímky jockeyů letících prudce jarním povětřím pak ozdobily titulní stránky nedělních dubnových novin.

Starodávný velikonoční obřad

Ale ačkoli tenhle týden začal dramaticky a napjatě, ke konci týdne převládla nálada více méně sváteční, neboť ve čtvrtek Její Veličenstvo královna Alžběta toho jména druhá vykonala starodávný zeleno čtvrteční obřad, zvaný "Maundy Thursday", při němž ve Westminsterském opatství obdarovala sedmapadesát mužů a sedmapadesát žen za jejich křesťanské služby.

Královna při téhle ceremonii rozdává stříbrné jedna, dvě, tři a čtyřpencové mince v hodnotě, která odpovídá jejímu věku. A věřte nebo nevěřte, tyhle mince, které jinak neuvidíte, jsou v Británii legálním platidlem. Ještě v 19. století by vám je prodali v bance, ale od roku 1909 je dostávají výhradně účastníci obřadu.

Při tomhle obřadu, který se datuje někdy od 7. století, panovník projevoval svou křesťanskou pokoru také tím, že obdarovaným symbolicky umyl nohy, následuje příkazu Kristova. Ačkoli tenhle obřad zanikl kolem roku 1730, stáli ve Westminsterském opatství panoši s umyvadly, plnými aromatické vody.

"Jsem ráda, že nám královna při téhle příležitosti už nemyje nohy," pravila po obřadu devětasedmdesátiletá Mary Wakerová ze severního Londýna, "byla by to dřina, kdybychom si všichni museli sundavat punčocháče".

Na druhé straně generačního předělu oslavil Zelený čtvrtek po svém Matthew Swallow. Šestiletý Matthew z Pottersu je totiž jako tolik malých kluků blázen do uniforem, a tak na sebe ve čtvrtek navlékl typickou uniformu britských grenadýrů, aby se nechal vyfotografovat před vraty Buckinghamského paláce.

Jeho uniforma strážím, skutečným granátníkům jejího veličenstva, imponovala natolik, že ho pozvali dovnitř, a dovolili mu, aby s nimi mašíroval.

Volání po ústavních změnách

Hraběnka Sophie po skandálu s tajně nahraným rozhovorem rezignovala na funkci ve správní radě své firmy

"Když nebudeme mít něco na způsob parlamentního výboru nebo komise pro monarchii, tak je s monarchií konec tak jako tak. Magie, obávám se, vyprchala, dovnitř proniklo denní světlo, a teď se musíme rozhodnout, jak a proč bychom měli zařídit, aby konstituční monarchie fungovala."

Tak komentoval labouristický poslanec Tony Wright případ takzvaných Sophiiných pásek, který o týden předtím hýbal Británií a o kterém jsme vám vyprávěli posledně.

Jenom pro pořádek připomínáme: Sophie hraběnka z Wessexu, rozená Rhys-Jonesová, takto manželka třetího syna královny Alžběty prince Edwarda, má spolu s jistým Murrayem Harkinem agenturu, která zprostředkuje styk s veřejností.

Královské konexe

Nuže, nedělní list z nejbulvárnějších, News of the World, na ni nastražil takový jakoby podraz. Vlastně ten podraz nenastražil na ni, ale na Murraye Harkina, který se veřejně holedbal, jak královské konexe ulehčují práci jeho firmě.

A když přihodil pár poznámek o své občasné narkománii a o zprostředkování pánských prostitutů, rozhodl se list, že s ním sehraje takové malé divadýlko.

Jeden z jeho reportérů převlečený za šejka se pod rouškou případného budoucího zákazníka z něj snažil vylákat různé indiskrétní výroky. Ale teprve když se sešli se Sophií, dostali podvodníci, co potřebovali - aspoň tak se to zdálo.

O té bouři jsme vám podrobně vykládali posledně - jenomže když News of the World minulou neděli zveřejnily doslovný přepis, celá bublina splaskla.

Soukromé názory

Sophie vlastně nic tak světoborného neřekla, jak řekl labouristický poslanec Martin Linton poté, co hraběnka z Wessexu rezignovala na funkci ve správní radě své firmy:

"Mluvila s někým, o kom si myslela, že je to arabský šejk, a najednou se ukáže, že je to reportér z News of the World v přestrojení. Ale to co řekla, ať už s tím souhlasíme nebo ne, s námi nemá vůbec nic společného. Nepokoušela se své názory zveřejnit, samozřejmě má právo na svůj soukromý názor, myslela si, že mluví v soukromí. Co to má společného s námi, a proč vlastně rezignovala?"

A opravdu - posledně jsme citovali, jak její výroky britské sdělovací prostředky nafoukly. Ale hraběnka z Wessexu evidentně říkala to, co si myslí, jako si to lidé z její společenské vrstvy říkají doma u stolu dnes a denně.

Debata o monarchii

A i tady se jí zastala britská levice - třeba veterán labouristické politiky Tony Benn, který se sám svého času vzdal šlechtického titulu, aby se mohl nechat zvolit do Dolní sněmovny.

"Zapomeňte na ty klepy, koneckonců, drbají všichni. Představa, že to co řekne, se něčím bude lišit od toho, co kterýkoli ministr vlády říká v soukromí svým kamarádům, je nesmyslná. Myslím, že bychom měli dát ruce pryč od královské rodiny a soustředit se na instituci monarchie a na demokratickou společnost. To by je osvobodilo, mohli by jít a pracovat v nejrůznějších propagačních firmách, dělat televizi, a my bychom měli psanou ústavu."

Protože ačkoli se nakonec celý případ takzvaných Sophiiných pásek ukázal, jako bouře ve sklenici vody, byl to malý kamínek, který v Británii zpravidla strhne lavinu debat, jež by případně mohly vést i k ústavní změně.

Jeďte na venkov!

O Velikonocích bylo možné po dlouhé době vyrazit na venkov, využilo toho ale jen málo turistů

"Nevěřím, že by v hrabství Lincolnshire nebyly oblasti jako v Cumbrii nebo Devonu, že byste nemohli docílit oné potřebné rovnováhy, která umožňuje lidem přístup k volné přírodě, a přitom nijak neohrožuje naši politiku likvidace strašlivé nemoci - slintavky a kulhavky. Ostatně tohle je politika, na níž se dohodli sami farmáři."

Pravil místopředseda vlády a ministr dopravy John Prescott, když na Velikonoce otevřel dosud uzavřenou část kanálu Grand Union v hrabství Hertfordshire.

Dvě třetiny této neobyčejně populární turistické atrakce jsou teď otevřeny, a přední političtí představitelé zahájili ofenzívu šarmu, aby přesvědčili obyvatele Británie i turisty ze zahraničí, že skoro celý britský venkov je už zase bezpečný.

Ale ačkoli vláda prohlašuje, že v krizi kolem slintavky a kulhavky má Británie to nejhorší už za sebou, buldozery dál nemilosrdně shazují těla mrtvých zvířat do vyhloubených hrobů, a vraždění beránků jakoby v době předvelikonoční dostávalo symbolický význam, a srdceryvné fotografie a záběry zdravých oveček, které pomalu umírají v bahně, nebo přemnožených vepřů, kteří začínají bojovat o kousek místa ve vepříně, patří k denní stravě, kterou nás krmí britské sdělovací prostředky.

Pozvání od Tonyho Blaira

Britský venkov však už má to nejhorší za sebou, a když v těch nejhůř postižených oblastech nebudete zrovna chodit na farmy, je všechno naprosto bezpečné, tvrdí ministerský předseda Tony Blair v rámci ofenzívy šarmu.

"Dokonce i když se dostanete do samého srdce britského venkova, jde jenom o to, aby lidi nechodili přes farmy, kde se pěstují zemědělská zvířata. A to jenom proto, že to doporučují vědci - abychom v téhle věci teď byli mimořádně opatrní. Ale všechno ostatní je otevřené, a lidi by měli zachránit přímořská letoviska tím, že sem přijedou a budou dělat to, co dělají vždycky."

A že je tahle ofenzíva předních britských politiků nutná, o tom svědčí názory, které reportéři BBC nasbírali u potenciálních amerických turistů v Manhattanu:

"Odložili jsme návštěvu na dobu, až se to všechno vyřeší. Zvlášť proto, že chci sebou vzít děti."

"Prázdniny v Británii se mi vždycky líbily, jenomže myslím, že kdybych tam měl jet teď, musel bych cestovat jakožto vegetarián."

Ale je možné, že se frontální tažení míjí s účinkem, zejména ve Spojených státech a v Kanadě. A není to jen slintavka a kulhavka.

Nespolehlivá Británie

"Podzimní bouře kolem nedostatku benzínu," napsal jeden kanadský lékař v dopise listu TIMES, "pak katastrofa kolem vlakových jízdních řádů, a pak stávky londýnské podzemní dráhy ukázaly celému světu, že Británie a Britové jsou prostě nespolehliví."

Theresa Wickhamová řídí Londýnskou turistickou kancelář - podle jejího názoru jdou prostě za oceán nesprávné signály.

"Zaznamenali jsme patnácti až dvacetiprocentní pokles oproti březnu loňského roku. To vyvolalo obrovské znepokojení, hlavně reakce v Americe. Když jsem byla minulý týden v New Yorku, lidi si pletli slintavku a kulhavku s BSE, ptali se, kam budou smět chodit a kam ne, a pak kladli otázky jako - nebudu muset po návratu do karantény? Takže musíme vyslat zcela jasné poselství - Londýn je otevřený, a Londýn je branou do zbytku země, a do zbytku země se dá jít."

Turistika na úbytě

Těsně před Velikonocemi tedy byla s velkou pompou otevřeny řada parků, zahrad a turistických atrakcí, a sdělovací prostředky se nás snaží horem dolem přesvědčit, abychom se vydali na venkov.

A že se na velikonoční prázdniny vydali také páni poslanci a paní či slečny poslankyně, sleduje britská veřejnost se zatajeným dechem, zda také oni budou dělat, co hlásají světu.

Zatímco farmáři dostávají od vlády milionové částky odškodného, turistika - která nemá tak silné slovo, jako zemědělci - trpí, protože každý týden přichází o miliony dolarů ušlého zisku.

A tak jsou poslanci vystaveni silnému tlaku, aby odolali pokušení dovolené ve Francii, Španělsku či Itálii, a na rozdíl od toho půldruhého milionu osobním příkladem prokázali, že jim záleží na majitelích "bed and breakfasts", penzionů či malých hotelů.

Příkladní politici

A poslanci jsou pod silným tlakem náměstkyně ministra pro turistiku, Janet Andersonové, která dala jasně najevo, že od nich očekává podobné gesto, jako dělá ona sama.

"Budu trávit část dovolené ve svém volebním okrsku na venkově, v Lancashiru, a dovolím si říct, že udělám totéž, co vloni - strávím zbytek u jezer v Lake District. Oni všichni potřebují naši podporu."

A politici tohle gesto dělají docela ochotně. Dokonce i ministerský předseda Tony Blair, který má slabost pro italské Toskánsko, zřejmě zůstane v Británii na svém venkovském premiérském sídle v Chequers, které ovšem slintavka a kulhavka nepostihla.

A také ostatní politici se předhánějí, aby těsně před volbami prokázali, že jim záleží na farmářích a turistice.

"Španělsko a jižní Francie - to sice zní velmi pěkně a přitažlivě, ale rozhodl jsem se, že budu podporovat průmysl turistického ruchu na jihozápadě. Pojedu do Cornwallu, a budu tam pět šest dnů trochu rybařit a vůbec relaxovat," tvrdí třeba Martin Salter z Blairovy nové labour - i když není zcela jasné, zda ho vedou upřímné motivy, či pohled na nadcházející volby.

Lembit Opik ze strany liberálních demokratů zastupuje v parlamentu jednu z nejhůř postižených oblastí ve Walesu.

"Nemyslím, že by se měl vyhlašovat nějaký zákaz zahraničních návštěv pro přední poslance, konec konců, je to jejich jediná dovolená. Ale v krátkodobé perspektivě o těchto Velikonocích se myslím většina poslanců bude soustřeďovat na své volební okrsky na venkově."

Ona je to ale možná z nouze ctnost a předvádět vlastenectví pány poslance a paní či slečny poslankyně nestojí zase tolik úsilí. Koneckonců se dlouho počítalo s tím, že všeobecné volby budou třetího května, a tak si z pochopitelných důvodů neplánovali na velikonoční svátky žádné zahraniční prázdniny.

Utrpení pro tradiční míry

Obchodník Steven Thoburn u soudu kvůli vážení v imperiálních váhových jednotkách

A že se k Velikonocům neodlučně pojí myšlenka mučednictví za víru, zaznamenala Británie novodobého mučedníka veliké věci.

"Já vůbec nejsem politický člověk. Jenom obsluhuju zákazníka způsobem, kterým chce být obsloužen. Dělal jsem to od začátku. Byl jsem ochoten obsloužit kohokoli, kdo přijde do mého obchodu v metrických i imperiálních váhových jednotkách."

Pan Steven Thoburn ze Sunderlandu, o němž jsme vám už několikrát vyprávěli, se zařadil do šiku bojovníků za zachování starodávného a v Británii odjakživa platného systému funtů čili liber a uncí.

Osudný trs banánů

A v pondělí se stal mučedníkem své spravedlivé metrické věci. Trs banánů, nejslavnější trs banánů v britských dějinách, se mu stal osudným.

Podobně jako reportér Mahmood přišel k němu místní inspektor potravinového průmyslu v severním Sunderlandu a poručil si libru banánů. Soud rozhodl, že porušil zákon a uložil mu podmíněný trest.

Podle Steva Playla z Ústavu pro obchodní normy právem: "Evropský zákon je správný zákon. Od samého začátku jsme zastávali názor, že v zákonu Evropské unie není žádná chyba. Právníci nás v tom podpořili, a soud nám dnes dal za pravdu."

Velbloud z komára

A hned se ozval velký poprask, že se jedná o takzvané druhotné zákonodárství, které neschvaluje parlament ale jenom parlamentní výbor, že tady Evropská unie nepatřičně zasahuje do britských záležitostí a tradic a já nevím co ještě. Ale mnozí tvrdí, že se tady dělá velbloud z komára, a že se politizuje něco, co za politizování nestojí.

Místní rada navíc panu Thoburnovi vyhrožuje, že pokud se odvolá, bude muset zaplatit soudní náklady, a tak není divu, že ve středu ustoupil: "Žena si nepřeje, abych dál prodával v imperiálních váhách."

Soutěžní otázka

Velikonoční svátky nás přivádějí k dnešní hádance. A že jsou Velikonoce, svátek pohyblivý, který se řídí podle úplňku, pojí se naše dnešní hádanka ke kalendáři.

Když se král Jindřich VIII. rozhodl, že je mu rozvod s Kateřinou Aragonskou milejší než katolická církev, a rozhodl se, že se stane hlavou nové, anglikánské církve, netušil, jaký zmatek tím způsobí v kalendáři a v mysli potomků svých poddaných.

To ovšem taky nemohl tušit, jak pár desítek let nato zamotají matematikové hlavu papeži Řehořovi XIII., který si dal spočítat nový kalendář, protože se v jeho době kvůli nepatrnému zaokrouhlení při výpočtu přestupného roku astronomický rok odchýlil od toho kalendářního už o plných deset dní.

Gregoriánský kalendář

Gregoriánský kalendář vstoupil v platnost roku 1582, celá Evropa si o těch deset dní změnila datum - jenom Anglie ne, protože nový kalendář byl z hlediska reformační anglikánské církve vynález papeženský a tedy a priori špatný.

On ten rozdíl dělá ročně jenom sedmdesát osm deseti tisícin dne, ale Británie se od té doby postupně vzdalovala od nového gregoriánského kalendáře.

Když protikatolické vášně trochu polevily, a astronomové si uvědomili, že ani na Britských ostrovech nesouhlasí rok astronomický s tím kalendářním, byl gregoriánský kalendář přijat také tady.

Britská veřejnost přijala tuhle novotu tradičním způsobem - rebelovala. Měla pocit, že se ji astronomové, matematici, a král snaží připravit o několik vzácných dnů života. A my se ptáme:

V kterém roce přijala Británie gregoriánský kalendář a začala se řídit stejným kalendářem jako zbytek Evropy?

Odpovědi nám pošlete do pátku 27. dubna na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Příliš důkladný jarní úklid

Velikonoce jsou v Británii doba, kdy nejeden domácí kutil přijde k úrazu, ale zároveň je to - jako jinde ve světě - doba jarních úklidů.

Nuže tedy, dva synové se rozhodli, že jistému nejmenovanému čtyřicetiletému účetnímu z vesničky Kempston v hrabství Bedfordshire nachystají velké Velikonoční překvapení. Oba kluci, jednomu je 18 a druhému 20, se dohodli, že tátu nejvíc překvapí, když mu uklidí.

A skutečně, ve čtvrtek, když byl jejich otec v práci a účetničil, uklidili celý dům, utřeli prach, umyli okna, vydrhli podlahy, a když to všechno měli hotové, jak byli v ráži, pustili se taky do půdy.

Harampádí z půdy na skládku

Tam se celé roky povalovalo všelijaké harampádí, bylo tam plno prachu a svinstva. Ale oba mládenci se toho nadělení nezalekli, vyhrnuli si rukávy, odvezli všechnu tu veteš nadvakrát na skládku, a pak taky půdu pečlivě vydrhli.

Řekli byste, že je za tu jejich čistotnost otec pochválí - ale to byste byli na velkém omylu. Když onen pan - nejmenovaný - účetní přišel domů a uviděl to nadělení, jal se láteřit a láteřit:

"Vy pacholci," volal, "kam jste mi zašantročili ty dvě krabice s rodinnými šperky".

Putování za krabicemi se šperky

A tak začala jeho dlouhá odysea. Zatímco se oba kluci ztratili, aby tátovi nebyli na očích, otec odešel z domu. Řekli byste, že se vydá do hospody, ale to byste se pletli. Posadil se u obecní skládky, a trpělivě čekal, až ji otevřou. A když otevřeli, obrátil se na její zaměstnance - ale příliš nepořídil.

"Vážený pane," řekl jeden z nich, "tohle smetí už jsme dávno odvezli do závodu na zpracování odpadků tři míle odsud, do Elstrow. Ale moc velké naděje bych si nedělal, protože tam to všechno lisujou, aby odpad v jámě nezabral moc místa."

I vydal se řečený pan účetní z Kempstonu do Elstrow - a tam se nad ním slitovali. Zjistili, že kontejner z jeho rodného města ještě neslisovali, a začali hledat. Ale bylo to jakoby hledali jehlu v kupce sena. Po dvou hodinách to vzdali, ale pana účetního jeho řemeslo zjevně naučilo důkladnosti.

Důkladný účetní

"Nasadil jsem si ochrannou přílbu", vyprávěl nazítří v hospodě, "zacpal jsem si nos, skočil mezi odpadky, a tak dlouho jsem se tím neřádstvem hrabal, až jsem obě krabice s rodinnými klenoty našel".

V angličtině má ovšem termín rodinné klenoty, "family jewels", dva významy - vedle toho, dejme tomu, zlatnického, má také sexuální podtext. A tak, když onen - nejmenovaný - účetní i jeho manželka odmítli reportérům sdělit, jaké že klenoty to v krabicích na půdě už řadu let přechovávají, vyvolali tím velkou řadu spekulací, a také pár úšklebků.

Ale všechno nakonec dobře dopadlo - a pak že na těch pověstech o pokladu, který šťastlivec může najít na Zelený čtvrtek, nic není. Přejeme vám pěkné Velikonoce a těšíme se na slyšenou za týden.