Sobota 28. dubna 2001

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Uražení policisté prohráli soud

Když před časem zastavila policejní hlídka ve Skotsku jistého pana Kinnairda, nikoho asi nenapadlo, že v podstatě náhodné sektání na ulici skončí až u skotského Odvolacího soudu.

Kenneth Kinnaird přitom pouze naznačil policejní patrole, aby ho nechala na pokoji a šla si po svém. Užil však k tomu, poněkud šťavnatějšího výrazu, který v angličtine začíná písmenem F a končí písmenky C a K.

V obecné angličtině jde v podstatě o výraz, který je ve společnosti považován za krajně neslušný, za který lze dostat od rodičů po papuli, či jít ve škole na hanbu, a tak žádný div, že skotští konstáblové se urazili, pana Kinnairda odvedli z ulice na četnickou stanici a poslali ho za mříže, aby vychladl.

Sejdeme se u soudu!

Pan Kinnaird se ovšem nedal, vzal policisty k soudu a vyhrál. Odvolací soud totiž konstatoval, že policisté neměli na takový postup právo, že totiž podle vyneseného rozsudku.

"Pan Kinneard nezasypal policisty snůškou nezasloužených urážek," ale že "Pan Kinneard pouze použil jazykových prostředků, které patří do výrazového rejstříku jeho generace".

Znamená to tedy, že skotské policisty teď může urážet kdekdo na potkání? Právník Austin Lafferty se domnívá, že nikoliv, policisté však podle něj současně nemají nárok na žádné výsady a privilegia:

Žádná privilegia pro policisty

"Záleží na tom, jak to řeknete, samotná slova totiž nejsou zas tak důležitá. Možná znáte příměr, podle kterého Vám rána holí může zlomit kostru, ale slova, ta neublíží. A skotští soudci prostě potvrdili právní platnost tohoto rčení. Skotský zákon vám prostě umožňuje, abyste měli vůči policistům pocit naštvanosti, a i když má policie právo na obvyklou úctu a respekt, jako každý jiný, všem nám jde o to, aby neměli policisté žádná zvláštní privilegia."

Skotský právník Austin Lafferty podle kterého policie tahle tabuizovaná slova, která Angličané a Skotové sice používají v soukromí po staletí, ale rozhodně nepatří do slovníku ve vybrané společnosti, provázejí policii na každém kroku - nejen, když chytí zloděje, ale docela určitě i v policejní kantýně.

Motorola končí ve Skotsku

Tři tisíce skotských zaměstnanců přišlo o práci...

K tomu, aby sáhli poněkud ostřeji do svého slovníku, neměli tento týden daleko zaměstnanci závodu na výrobu mobilních telefonů Motorola, když jeho američtí majitelé tento týden oznámili, že ho zavřou.

Ve skotském Bathgate, v takzvaném silikonovém údolí mezi Glasgovem a Edinburghem přišly téměř ze dne na den o práci tři tisíce lidí, a to přesto, že u Američanů intervenovali britský premiérTony Blair i ministr financí Gordon Brown.

Pro zaměstance továrny v Bathgate to byla samozřejmě špatná zpráva.

"Řekl bych, že je to smutný dne pro Motorolu a také smutný den pro celé Skotsko."

Jsem z toho zničený. Mám doma mladou rodinu, splácím hypotéku. Měl jsem za to, že je to zaměstnání na celý život. Jenže je to jinak..."

Smutní dělníci

Dělníky z Bathgate rozhněvalo, že se Motorola rozhodla nechat v provozu svůj závod v Německu, který alespoň podle jejich vyjádření zaostával v produktivitě za továrnou ve Skotsku.

Samotná Motorola přislíbila, že vynaloží veškeré úsilí, aby svým dnes už bývalým zaměstnancům sehnala jinou práci. Šéf firmy Joe Boyle se je uchlácholit tím, že jim vzdal hold jejich pracovní kvality:

"Jsou tu prostě vynikající pracovníci. Je to pro nás pro všechny opravdu velmi smutná zpráva a budeme tvrdě pracovat na tom, abychom minimalizovali její dopad na naše zdejší zaměstnance."

Americká rána pod pás

Americká společnost přislíbila, že vrátí britské vládě několik miliónů liber, které od ní obdržela jako podnikatelskou pobídku, když závod ve Skotsku otevírala.

Továrna v Bathgate je v samém srdci skotského silikonového údolí a podle mluvčího odborů Dannyho Carrigana, je konec výroby mobilních telefonů ranou pod pás zpracovatelskému průmyslu v celém Skotsku:

"Jsme z toho naprosto zničení. Doufali jsme, že po intervencích předsedy vlády, ministra financí i ministra zahraničí donutíme Motorolu, aby si to rozmyslela. Víme, že to zvažovali celé znovu, ale ztratili jsme doslova řeč, když pak jen potvrdili, že továrnu stejně zavřou. Pro skotskou zpracovatelskou základnu je to naprosto zničující zpráva."

Důsledek celosvětové recese

Také britský minsitr financí Gordon Brown připustil, že současné zpomalení světového především amerického hospodářského růstu, a případ Motorola je zřejmě jen špičkou ledovce, bude mít dopad i na Británii.

Při vystoupení na výročním zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj však varoval, že návrat k politice ochranářství domácích trhů zaváděním cel a daní, by byl krokem zpět:

"Rozhodně nenastala chvíle, abychom ustoupili od globální hospodářské spolupráce, abychom ztratili víru v její účinnost nebo se uchýlili k ochranářství. Jsme v éře transglobální spolupráce a nastal čas, abychom uznali, že zatímco v minulých letechy byly hnacím motorem světové ekonomiky Spojené státy, teď musí prokázat vedoucí roli Evropa."

Slova britského ministra financí Gordona Browna na výročním zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Nucené porážky zvířat pokračují

Telátko Fénix přežilo svou smrt a rozpoutalo diskusi o porážení zdravých zvířat

Telátko Fénix přišlo na svět v pátek 13. dubna a tohle datum mělo předznamenat jeho osud. Narodilo se totiž na farmě v Devonu, která byla v těsném sousedství výskytu kulhavky a slintavky.

Koncem minulého týdna dostal Fénix stejně jako dalších sedmdesát kusů dobytka na farmě Freda Boarda smrtící injekci. Když však přijeli o pár dní později na místo likvidace zaměstnanci veterinární služby, aby pohřebiště dezinfikovali, čekalo na ně překvapení.

"Zaslechli bučení a mezi mrtvými kusy hovězího a ovcí se producíroval Fénix."

Život po smrti

Farmář Fred Board vzal tele k sobě a krmil ho mlékem z lahve. Když přijeli k jeho dveřím dva veterináři znovu, dokonce i v doprovodu policitů, odmítl Fénixe vydat.

Veterinární vyšetření navíc potvrdilo, že Fénix kulhavkou a slintavkou netrpí, šlo o naprosto zdravé zvíře. "Nechápu, proč by měl jít na porážku," prohlásil farmář Board a dodal, že Fénixe veterinářům přes jejich naléhání nevydá.

Ze sněhobílého Fénixe s růžovým čumákem, který přežil svou smrt, se tak rázem stala mediální hvězda a prosadil se bez problémů na titulní stránky vyhrazené obvykle politiků nebo celebritám. A před tímto dojemným příběhem nakonec kapitulovaly I britské úřady.

Telátko Fénix zachráncem

Úřad britského premiéra totiž ve středu večer oznámil, že změní politiku nucených porážek a že Fénix bude "z moci úřední" zachráněn. Pro farmáře Boarda to byla skvělá zpráva:

"To je vynikající. Je to skvělé rozhodnutí. Mám z toho radost. Jsem překvapen, myslím, že pan premiér udělal jedině dobře, když nechal Fénixe na pokoji."

Osud Fénixe však vyvolal okamžité dohady, nakolik byla politika nucených porážek v okruhu až pěti kilometrů od místa nákazy správná. Zvláště poté, kdy vláda oznámila, že na radu veterinářů a vědců bude pokračovat pouze s likvidací ovcí, u nichž nejsou příznaky kulhavky a slintavky na první pohled rozpoznatelné, a s likvidací prasat, mezi kterými se šíří nákaza velkou rychlostí.

Britský ministr zemědělství Nick Brown trval na tom, že změnu umožnil pokles výskytu nových případů a že se nejedná o zmírnění dosud příliš přísných předpisů:

"Tento krok není, jak se objevilo v některých médiích, uvolněním předpisů. Jeho smyslem je zlepšit účinnost naší politiky tím, že upřesníme instrukce, které dostávají lidé přímo v terénu."

Zbytečná likvidace?

Což však nebyla formulace, která by jakkoliv uspokojila stínového ministra zemědělství Tima Yea. Ten měl, stejně jako další konzervativci, o postupu vlády své vážné pochyby.

"Ukončení nucených porážky na farmách v těsném sousedství výskytu nákazy vyvolává spoustu otázek ohledně toho, proč se v této politice pokračovalo tak dlouhou. Znamená to, že byly tisíce zdravých zvířat obětovány zbytečně?"

Spousta farmářů, jejichž zdravý dobytek byl zlikvidován, teď zuří. Nejde jim do hlavy, jak je možné, že o tom, která zvířata je třeba utratit a která se zachrání, mohou najednou rozhodovat jen veterináři.

Podle devonského veterináře Rogera Gunninghama měla přistoupit vláda k takové změně už mnohem dříve: "Podle našeho názoru nebyla porážka v takovém rozsahu nezbytná. To, co dnes oznámil ministr zemědělství, jsme tvrdili už před týdnem. Jsem rád, že to uznal, myslím, že nakonec zvítězí zdravý rozum."

Přenos slintavky a kulhavky na člověka

Ve stínu Fénixe dokonce bledla informace, že podezření z nákazy virem kulhavky a slintavky se poprvé od propuknutí epideme, začátkem března, vyskytlo také u člověka.

Šlo o jatečního řezníka, který se podílel na likvidaci nakaženého dobytka v nejhůře postiženém hrabství Cumbria. Po prvních příznacích se podrobil lékařskému vyšetření. Jeho výsledky zatím nebyly známy.

Výjimečný případ

Nicméně doktor Angus Nichols z hlavní britské zdravotní laboratoře zdůrazňuje, že přenos viru na člověka je naprosto výjimečnou událostí:

"Existuje několik málo, několik velmi málo příkladů, musím zdůraznit, v odborné literatuře. A v nich nešlo o zahraniční turisty nebo někoho, kdo s tím přišel do styku jen náhodou. Jde o případy lidí, kteří byli vystaveni masívnímu množství virů, ti, kteří přišli římo do kontaktu s nakaženými a mrtvými zvířaty. Musím však také zdůraznit, že nexistuje žádný doložený případ, kdyby se nemoc šířila z člověka na člověka. Jde v podstatě o zvířecí virus, nemá rád lidi. Pokud je mu někdo vystaven v obrovském množství, může se nakazit, ale všeobecně takové nebezpečí neexistuje."

A jak zdůrazňuje profesor Hugh Pennington z Univerzity v Aberdeenu, pokud se nákaza člověka v hrabství Cumbria potvrdí, půjde o první případ v současné vlně epidemie a teprve druhý v britské historii:

"Není úplně jasné, čím to, že se nákaza nepřenáší na lidi. Mnohé viry se přenášejí jen v rámci určitých živočišných druhů a kulhavka a slintavka postihuje především hovězí dobytek, ovce a prasata a jen velmi zřídka také člověka. Je známo, že i když jsou někteří lidé vystaveni velkým dávkám viru, například pokud pracují v laboratořích, stejně neonemocní. Jde tedy o velmi vzácnou událost."

Nebezpečné zplodiny

Zplodiny ze spalovaných zvířat znečišťují životní prostředí

Nákaza člověka však nebyla jediným zdravotním rizikem, o kterém se rozpoutala tento týden ve Velké Británii veřejná debata. Odborníci upozornili na to, že z hromad spalovaného dobytka se do ovzduší uvolňují vysoce jedovaté zplodiny, dioxiny.

Zatímco všechny britské továrny vypustí do ovzduší ročně kolem osm a osmdesáti gramů těchto toxických sloučenin, za šest týdnů boje s kulhavkou a slintavkou uniklo do vzduchu dalších tři a šedesát gramů.

Dioxiny mohou způsobovat vážné zdravotní problémy, včetně rakoviny. Nacházejí si cestu do potravinového řetězce prostřednictvím mléka a mléčných výrobků.

Obavy ze zplodin

Není tedy divu, že Bill Harper, který vlastní zpracovatelský závod na přípravu krmení pro dobytek má obavy - nedaleko od něj hranice, na které zlikvidovali veterináři během jedné noci sedm tisíc kusů dobytka:

"Pochopitelně, moje hlavní obava spočívá v tom, že by se kouř a zplodiny ze spalovaných zvířat. Vyrábíme krmení pro zvířata a platí u nás stejné předpisy jako při výrobě potravin. Takže nechceme, aby se některé suroviny nebo hotové výrobky dostaly do kontaktu se zplodinami."

Zprávy o vedlejších účincích zplodin ze spalovaných mrtvol na lidské zdraví vyvolaly reakci britské vlády, která nařídila celou záležitost prošetřit. Ministr pro životní prostředí Michael Meacher uvedl, jakých látek se bude šetření týkat:

Spalování zvířat ve volné přírodě

"Naše šetření se bude samozřejmě týkat následků spalování ve volné přírodě. Budou vydány příslušné směrnice na ochranu zdraví veřejnosti a některé ohně budeme monitorovat na výskyt dusičnanů, kysličníku siřičitého a dioxinů průběžně každou hodinu. Všechny informace budou přístupné veřejnosti."

Toto vysvětlení však jen málo uspokojilo ochránce životního prostředí. Jak upozornil například Mike Childs - z organizace Prátelé Země - v ohrožení jsou především farmy nacházející se v těsném sousedství spalovacích míst:

"Dioxiny jsou jednak velmi jedovaté a navíc se jen velmi pomalu rozkládají. Mohou tedy znamenat dlouhodobé ohrožení farem v okolí hromad. A to poslední, co bychom farmářům přáli, je situace, kdy nejdříve přijdou o vškerý dobytek kvůli kulhavce a slintavce a pak se navíc dozvědí, že na své farmě nemohou hospodařit protože je kontaminovaná. Je třeba zajistit, aby kusy hovězího dobytka a ovce byly likvidovány různými způsopby, které budou ekologicky přijatelné."

Rasově motivované útoky

Ve stejné době, kdy se britské politické strany přely o to, zda má smysl přijmout závazek, že se vyhnou během předvolební kampaně rasistickým výrokům, se stal cílem rasistického útoku v anglickém Oldhamu šest a sedmdesátiletý válečný veterán Walter Chamberlain.

Vracel se v neděli z ragbyjového zápasu, když ho na ulici přepadla parta asijských mladíků a přerazila mu sanici. Jak potvrdil později hlavní vyšetřující detektiv Andy Branan, město má problémy s rasismem:

"V Oldhamu skutečně existují rasové problémy. Nidko to nikdy nepopíral. Připustila to policie, připouští to i místní úřady. Chtějí spolupracovat na tom, abz e to změnilo."

Za pomoc na dopadení útočníků byla vypsána finanční odměna ve výši 20 tisíc dolarů. Částkou na odměnu přispěli také místní taxikáři asijského původu.

Zóny podle barvy pleti

Také oldhamský radní Abdul Džabár, kerý připustil, že ve městě jsou zóny, kam mají bílí obyvatelé zakázaný vstup, vyzval místní obyvatele asijského původu, aby pomohli při pátrání po mladistvých zločincích:

"Jde o velmi malou skupinu lidí, kteří se toho účastní a my to naprosto odsuzujeme. Něco takového nemá prostě v civilizované společnosti v 21. století vůbec místo. Ovšem v některých případech došlo také k útokům na obyvatele asijského původu."

Policejní statistiky uvádějí, že z 570 rasově motivovaných testných činů byli v 60 procentech oběťmi lidé bílé pleti. Představitelé asijské komunity však tvrdí, že mnohé útoky na její zůstávají nehlášeny.

Příčiny napětí

Představitel krajně pravicové Britské národní strany Nick Griffin, který se chystá v Oldhamu kandidovat v parlamentních volbách vysvětluje, v čem vidí příčiny současného napětí:

"V této oblasti existují dlouhotrvající hospodářské problémy. Před třiceti lety to byly dost možná barevné menšiny, ke kterým se nechovali ostatní v rukavičkách, ve městech jako je Oldham se to však teď otočilo. Staví se tu například až pětipokojové byty, ale bílí, ti na ně nemají nárok. Před časem se asijští lumpové vypořádali s černochy na svém území, teď jsou zřejmě na řadě bílí."

Podle Griffinova názoru by měly místní úřady zakázat další stavbu mešit a center asijské komunity.

Dlouhodobé problémy

Tajemník Národního shromáždění proti rasismu Lee Jaspet. který sám vyrůstal právě v Oldhamu, je však poněkud jiného názoru:

"Myslím, že místní úřady prostě jenom musejí přijmout obtížná rozhodnutí, která dlouho odkládaly. V místech, jako je Oldham a Bradford eixstují dlouhodobé systémové problémy, které tu dlouho zahnívaly, takže tu došlo k hospodářskému, politickému a sociálnímu zhroucení. Následkem toho je potřeba nejprve obnovit hlídkovou činnost policie v takových oblastech, aby se předešlo podobným trestným činům."

Soutěžní otázka

A teď nastal čas, abychom vylosovali výherce naší soutěžní otázky z minulých dvou týdnů. Týkala se Gregoriánského kalendáře, který vstoupil v platnost roku 1582, kdy si skoro celá katolická Evropa tehdy o deset dní změnila datum.

Jenom Anglie ne, protože nový kalendář byl z hlediska reformační anglikánské církve vynález papeženský a tedy a priori špatný. Když protikatolické vášně trochu polevily, a astronomové si uvědomili, že ani na Britských ostrovech nesouhlasí rok astronomický s tím kalendářním, byl gregoriánský kalendář přijat také tady. A my jsme se ptali:

V kterém roce přijala Británie gregoriánský kalendář a začala se řídit stejným kalendářem jako zbytek Evropy?

A správná odpověď zní: Velká Británie přijala Gregoriánská kalendář v roce 1752, tedy o celých sto sedmdesát let později než v Evropě.

Mimochodem v té době už byl původní anglický juliánský kalendář, který zavedl v roce 43 před naším letopočtem římský císař Julius Ceasar, o 11 dní napřed, a tak 3. srpna roku 1752 poskočila časomíra na britský ostrovech na 14. srpna, což prý podle pamětníků vedlo k četným stížnostem, že lidé byli okradeni o rovných jedenáct dní života.

A aby nevznikaly historický mýlky, data v anglických letopisech přepočtená podle nového gregoriánského kalendáře jsou označována za údaje nového stylu, zatímco letopočty citované podle starého juliánského kalendáře nesou označení jako údaje starého stylu.

My jsme mezitím vylosovali ze správných odpovědí výherce, kterým se stává Tomáš Bernhardt z Plzně. Výherci blahopřejeme a posíláme cenu.

Nový hon na lochnesku

Existuje nebo neexistuje?

Naše putování uplynulým Týdnem v Británii jsme začali ve Skotsku, a tak se do Skotska ještě, alespoň na skok vrátíme.

Ke břehům jezera Lochness totiž dorazila další výprava, tentokrát ze Švédska, která hodla s definitivní platností vyřešit záhadu zdejší příšery. Vedoucí expedice, Jan Sundberg si je jist tím, že tentokrát musí definitivně odhalit, co se skrývá pod hladinou:

"Nikdy nelze s jistotu tvrdit, že tam nic není, porotože pokud lidé pozorují pořád nějaké záhadné jevy, musejí mít buď fyzikální vysvětlení, nebo žijí v jezeře skutečně nějaká neznámá zvířata, anebo musí existovat nějaké psychologické vysvětlení."

Pokud se však členové expedice domnívali, že najít lochnesku nebo alespoň příbuznou příšeru nebude problém, čekalo je na břehu překvapení.

Obrana příšery

"Jestli kdokoliv ublíží vodním živočichům, nechť ho čeká krutá odplata."

Kletba Kevina Carline, bílého čaroděje, který chrání lochneskou příšeru před tím, aby se dostala do zajetí.

"Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby po mé klatbě odešli lovci lochnesky nejdříve domů s prázdnou a Nessie by se pak párkrát vynořila."

Jan Sundberg však věří, že v jezeře nějaký život přece jen existuje:

"Osobně se domnívám, že tam prostě něco musí být. Nevěřím však, že jde o plesio-saura. Jde o nějaké jednodušší stvoření. Musí to být unikátní živočich i když zřejmě nepůjde o prehistorickou příšeru. Existuje však všeobecně sdílené přesvědčení, že v jezeře je unikátní živočišný druh."

Přesvědčení vědci

Sundebergův vědecký tým věří, že jezeru Loch Ness byse mohlo vyskytovat až třicet stvoření podobných lochnesce. Nestranní pozorovatelé ovšem mají zato, že příšera jako tolikrát v minulosti se nenechá vyrušit ze svého klidu a nedá o sobě vědět dříve, než to švédská expedice vzdá.

A pokud Vám načasování téhle expedice připadá podezřelé proto, že souvisí se začátkem turistické sezóny. Je vaše podezření na místě.

Nebude totiž patrně asi žádná náhoda, že první zmínky o Lochnesce se objevily v místním tisku, když byla dostavěna moderní asfaltová silnice spojující Glasgow s Inverness na severvním cípu jezera.