Sobota 5. května 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Nekončící britská zima

Kroutí nad tím hlavou meterorologové i botanici, hlavu klopí starostlivě psychiatři a lékaři, stěžují si hoteliéři a majitelé restaurací v turistických oblastech.

Letošní jaro na sebe dává ve Velké Británii pořádně dlouho čekat a kdo žil v naději, že konec dubna a začátek května přinese kýžený zlom a teplé bundy a čepice zůstanou na dně šatníků, musel být zklamán.

Podle meteorologických záznamů má za sebou jižní Anglie vůbec nejdeštivějších dvanáct měsíců od roku 1722, kdy se začaly srážky měřit. Britové si letos na jaře zatím neužili v průměru více než tři hodiny slunečního svitu, což je mnohem méně než jiná léta.

Chladné jaro

Letošní březen byl také nejchladnější za posledních pět let, s průměrnou teplotou necelých pět a půl stupňů Celsia. Zdá se, že letos znovu dojde na slavnou definici Lorda Byrona, který o anglické zimě kdysi trefně prohlásil, že končí v červenci a znovu začíná zase v srpnu.

Podle psychologů nemají lidé v Británii problém s nepřízní počasí v zimních měsících, ale očekávají, že s jarem přijde změna. Letos však marně. Porosty hyacinthů v botanické zahradě v londýnské Kew Gardens připomínají prořídlé strniště na tváři dospívajícího kluka, v chladném větru se na záhonech krčí žluté narcisy a pampelišky zatím sluneční paprsky ven z trávníků nevylákaly.

Přední britští psychologové tvrdí, že tahle mizérie má vliv na lidské zdraví. To vedlo britské meteorology k tomu, aby nabídli svým kolegům z lékařských ordinací novou službu.

Zdravotní předpověď

Kromě počasí na příští dny, tedy směru větru, srážek a slunečního svitu, teď chtějí nabídnout lékařům také "zdravotní předpověď", tedy odhad, jaký bude mít počasí vliv na lidské zdraví.

Má se totiž zato, že proměny a nepřízeň počasí zvyšují nebezpečí a výskyt astma, migrény a srdečních selhání. Navíc sezónní psychické poruchy, při nedostatku slunenčího světa a tepla, se projevují letargiemi a klinickou depresí, kterou prý trpí v průměru kolem půl miliónu Britů.

Stav označovaný za zimní blues způsobuje chemická nerovnováha v podvězku mozkovém - hypotalamu. A jak uvádějí sexuologové dlouhá zima, taková, kterou zažili letos lidé ve Velké Británii, má dramatický vliv na pokles sexuální touhy.

Pokud je zataženo, lidské tělo neprodukuje hormony, které člověka naladí do milostné nálady přes to všechno je i v Británii v těchto dnech jaro a láska je ve vzduchu.

Slavný zločinec se vrací

Ronnie Biggs po 35 letech ve své vlasti stále očekáván policií

Přes špatné počasí se však po Británii zastesklo jednomu z největších britských lupičů Ronnie Biggsovi, který se proslavil nejprve tím, že se podílel v roce 1963 na vlakové loupeži století a pak o dva roky později utekl z vězení.

Ronnie Biggs se pak uchýlil do Brazílie, kde je dodnes. Koncem týdne však naznačil, že by se chtěl ve svých jedenasedmdesáti letech vrátit. Jeho londýnský přítel Kevin Crace vysvětluje, co ho k tomu vedlo:

"Měl už tři mrtvičky, nemluví a je částečně paralyzován. Uvědomil si, že není nesmrtelný a rozhodl se vrátit domů do Anglie."

Co s ním?

Britský státní zástupce naznačil, že Biggse, který byl součástí ozbrojeného gangu, jenž málem usmrtil strojvůdce a zmizel s několika milióny liber, odvezou z letiště rovnou do vězení.

Biggsův přítel Crace má však zato, že lupiči by měl být zbytek trestu prominut:

"Ronnie Biggs se samozřejmě dopustil zločinu, ale je třeba se na to podívat ještě z jiného úhlu - princip britské spravedlnosti spočívá na tom, že podporuje rehabilitaci vězně. Pomáhal v Brazílii mnoha charitám, a to by se mělo vzít v úvahu."

Britská policie byla v pohotovosti nikoliv kvůli lupičům, ale kvůli demonstrantům na Prvního máje, kdy bylo, jak jinak letos na jaře sychravo s deštěm.

Prvomájové protesty

Protesty cyklistů za londýnský vzduch bez zplodin z výfuků

Pro Brity je První máj obyčejným všedním dnem. Koncem devadesátých let se však stal příležitostí pro příznivce různých alternativních politických hnutí a odpůrce kapitalismu a globalizace k veřejným protestů.

Loňské demonstrace v ulicích britské metropole vedly k násilí, výtržnostem a miliónovým škodám na majetku. Letos proto policie pohrozila, že nebude tolerovat ani náznak počínajících nepokojů a zakročí.

Hlavní civilní představitel londýnské policie Lord Harris dokonce varoval, že nasadí proti demonstrantům gumové projektily:

"Samozřejmě existuje možnost použití gumových projektilů, bylo by to ovšem pouze v mimořádném případě, kdyby se na demonstraci objevilo mnohem více účastníků, než policie předvídala, a situace by se zcela vymknula kontrole."

Nesouhlas s gumovými projektily

Pro úplnost je třeba připomenout, že gumové projektily policie v Británii nikdy v minulosti, dokonce ani při nejhorších nepokojích v osmdesátých letech nepoužila.

Také proto se ozvala kritika, že policie to s přípravami přehání a účastníky chystané demonstrace provokuje:

"Docela jsem se zhrozil nad informacemi z posledních dvou týdnů, které se týkaly očekávaného násilí. Veřejnost pak musí mít pocit, že kdokoliv vyjde na Prvního máje do ulic, tak to pěkně schytá."

Labouristický poslanec Alan Simpson, který varoval před tím, že policie chystá na demonstranty tvrdý zásah. Lord Harris však popřel, že by zmínkou o gumových projektilech usiloval o něco podobného:

"Mám za to, že docela určitě ne. Jde pouze o varování, že policie to bere mimořádně vážně. Myslím, že obyvatelé Londýna nebudou tolerova takové scény jako v loňském roce a určitě nechceme, aby došlo ještě k něčemu horšímu."

Policisté v přesile

Nakonec bylo v londýnských ulicích kolem šesti tisíc policistů, kteří byli v silné převaze proti dvěma tisícům demosntrantům. Mnozí z nich přitom přišli na shromáždění pokojně vyjádřit svůj názor a vyzývali ostatní k tomu, aby neduhy současného světa léčily láskou, jako tato dívka.

Venuše tvrdí, změnte svět láskou, dejte do toho svá srdce, říká dívka, která se představila jako Venuše. Podle ní by měli lidé přemýšlet srdcem a konat vše v jeho souladu.

Jak uvedla další účastnice protestů, Amy Jowttová, přišla vyjádřit svůj nesouhlas s činností světových finančních institucí. Ti největší zazobanci jsou pochopitelně jen symbolem toho, vše ovládá zisk, že úplně na vrcholu je jen malá skupina lidí a že na těch penězích jsou skvrny od krve, uvedla Amy Jowettová. Podle ní jsou velké finanční zisky založeny na smrti mnoha lidí.

Chceme čistý vzduch!

Do ulic vyrazili demonstranti na kolech. Symbolickou jízdou na kolech chtěli lidem připomenout, že ulice a silnice kdysi patřily chodcům a cyklistům a že auta škodí životnímu prostředí.

Protest cyklistů v centru Londýna se obešel bez jakýchkoliv incidentů. Podle některých účastníků demonstrace to policie s přípravami na letošní První máj prostě přehnala.

"Policie byla nabuzená na to, aby očekávala jen to nejhorší. Myslím, že je to špatný postup, říci lidem, že mohou očekávat spoustu trablí a stresovat tím vším policii. Cílem našeho hnutí Kritická masa je nenásilný protest, a kvůli tomu jsme také tady."

Kapitalismus je špatný!

Davy demonstrantů se shlukly před londýnským sídlem Světové banky na rohu Piccadily Circus:

"Kapitalismus je eticky špatný, Takže, ať už si nás lidé všimnou či nikoliv, pro nás je důležité vyjít do ulic a říci to nahlas."

Protesty během dne se sice obešly běz násilí, ale v odpoledních hodinách se asi dva tisíce demonstrantů shlukly na křižovatce Oxford Circus. Policie je ze čtyř stran obklopila neprodyšným kordonem a celou oblast centra podle předem připraveného plánu na několik hodin uzavřela.

Na místě docházelo k omezeným potyčkám, zejména proto, že policisté bránili demonstrantům po dlouhých osm hodin v pohybu a nedovolili jim z místa odejít. Policii pochválili ve vzácné shodě představitelé obou hlavních politických stran. Ovšem na její postup si hlasitě stěžovali britští ochránci lidských práv.

Někteří právníci uvedli, že uzavření lidí v policejním kordónu nebylo nutné a bylo možná dokonce i nezákonné. Lidé uvnitř neměli po čtyři hodiny přístup k pití, k jídlu a na záchod. Podle ochránců lidských práv se taková situace podobala policejnímu zatčení a lidé uvnitř kordonu na právnickou pomoc, které se jí ovšem nedostalo.

Nelson Mandela v Londýně

Nelsonu Mandelovi se v Británii dostalo nadšeného přijetí

Centrum Londýna však zažilo o dva dny dříve, poslední dubnovou neděli ješě jiné shromáždění a slávu.

Na zahájení jihoafrického kulturního festivalu přicestoval do Londýna bývalý prezident Nelson Mandela. Návštěva souvisela se sedmým výročím prvních svobodných voleb v Jihoafrické republice:

"Možnost vůbec poprvé svobodně volit byla nezapomenutelná. A být schopných vychutnat si na svobodě vítězství byla radostná zkušenost. Když se teď připomíná sedmé výročí, mnoha lidem se tak vracejí do srdcí chvíle štěstí."

Vzpomínky na apartheid

V televizním rozhovoru se dostalo na otázku, zda se Nelson Mandela dokázal podobnou chvíli představit před dvaceti nebo třiceti lety, když byl ještě vě vězení:

"Všeobecně jsme zastávali názor, že nakonec zvítězíme, byly však také chvíle, kdy jsme byli na pochybách. Když se třeba podařilo vládě potlačit odpor, ale těchto momentů nebylo moc a člověk na ně už zapomněl. Všeobecně převládala sebedůvěra, i když jsme byli za mřížemi, protože naši spolupracovníci cestovali po světě, informovali o tom, co znamená apartheid hlavy států a ty, kteří vytvářeli veřejné mínění. Podařilo se jim dostat bílé Jihoafričany tehdy do izolace."

Jihoafrický koncert

Mezi návštěvníky velkého koncertu na Trafalgarském náměstí, nakterý byl vstup zdarma, byli milovníci populární hudby i ti, kteří byli solidární s černými obyvateli Jižní Afriky:

"Přišla jsem se podívat na hudební skupinu Atomic Kitten. Myslím, že jsou opravdu skvělí," uvedla Joanna z Londýna. "Podle mě je důležité, že si můžeme připomínat výročí, které se týká Jižní Afriky. Když jsem vyrůstala, všude se hodně mluvilo o Nelsonu Mandelovi, udělal pro Jižní Afriku skvělé věci, myslím, že je to skvělý muž."

Postoj konzervativců k rasismu

Zatímco hudba a tanec na Trafalgarském náměstí symbolizovaly rasové usmíření a konec apartheidu, uvnitř hlavní britské opoziční strany pokračovala rozepře o postoji konzervativců k rasismu.

Rozpoutal ji znovu poslance John Townend, který varoval, že Britové by se mohli stát následkem imigrace smíšenou, jakousi podvraťáckou rasou.

Předák konzervativců William Hague ho sice za to napomenul, ale někteří členové uvnitř strany měli zato, že Townend měl být rovnou vyloučen.

Dotčení poslanci

Jeho zmínka se totiž dotkla mimo jiné několika málo členů parlamentu, kteří nejsou bílé pleti. Jedním z nich je Lord Taylor:

"Opravdu rád bych v Konzervativní straně zůstal, pokud mě vyloučí z poslaneckého klubu, bude to vrchol ironie. Ocitnu se mimo stranu a rasista John Twonend bude dál jejím členme. Jaký signál vyšle něco takového navenek?"

Do debaty se nakonec vmísil i doyen mezi poslanci v Dolní sněmovně a bývalý konzervativní premiér Edward Heath. Sám vyloučil v šedesátých letech ze strany Enocha Powella za jeho rasové názory. Ted Heath si myslí, že podobně měl postupovat i William Hague ve sporu s Johnem Townendem.

Omluva chybou

"Měl se ho bezpochyby zbavit, o tom není pochyb. Ovšem, když se opozice ocitne na úplně pravém kraji politického spektra, nelze něco takového očekávat."

Rebelující John Townend se snažil ukončit spor veřejnou omluvou - o pár dní později však poslanec, který už letos nehodlá v parlamentních voblách kandidovat, označil svou omluvu za chybu.

Neobjasněná Krvavá neděle

V historii druhé poloviny 20. století existuje pro Spojené království jen málo tak citlivých bodů jako byla Krvavá neděle 30. ledna 1972.

Jak známo, v katolické části městečka Londonderry tehdy britští vojáci zastřelili třináct civlistů, kteří se účastnili protestního shromáždění.

Role britské armády při incidentu nebyla podle mnohých dodnes plně objasněna. Někteří tvrdí, a mají to potvrzovat i zvukové záznamy, že britští vojáci sami střelbu vyprovokovali.

Obnovené šetření

Úplně jasná však není ani tehdejší role Irské republikánské armády a jejího velení. Britští vojenští představitelé tvrdí, že palbu zahájili jako první ozbrojenci mezi demonstrujícími katolíky, mezi kterými měli být i členové IRA.

Britská vláda proto pod tlakem irských katolíků a také v rámci mírového procesu koncem devadesátých let obnovila šetření tohoto krveprolití.

Jaká byla role IRA?

A právě v jeho rámci se tento týden potvrdilo najevo, že jeden z dnešních vedoucích představitelů katolické strany Sinn Fein Martin McGuiness, který je ministrem školství v samostatné severoirské exekutivě, byl v den krvavých srážek v Londonderry druhým nejvýše postaveným mužem ve vedení Irské republikánské ardmády:

"Myslím, že je třeba zcela přesně rozumět tomu, co říkám: Ano byl jsme v podstatě druhým nejvýše postaveným členem Irské republikánské armády. Není však třeba rozebírat jakékoliv podrobnosti. Ovšem s výjimkou toho, že jsme dnes v pozici, kdy budu moci před tribunálem dosvědčit, že IRA se během Krvavé neděle s britskou armádou nestřetla. Mohu dosvědčit, že v Roswellově ulici nebyly jednotky IRA a že v těch místech u sebe neměl nikdo žádné zbraně. Takže žádný z členů Irské republikánské armády na britské vojáky nestřílel."

Podle probritských protestantů, kterých je v Severním Irsku většina a kteří jsou zastoupeni v severoirském shromáždění, však vyvolává McGuinessovo přiznání spustu dalších otázek:

"Všichni přece věděli, že Martin McGuiness byl aktivní v Irské republikánské armádě. Co jsme se však dosud nedozvěděli, a kdo ví, zda se to vůbec dozvíme, jaká byla míra jeho zapojení do činnosti IRA. A trvá ještě dodnes?"

Temná minulost severoirských politiků

Členství či aktivní spolupráce s ozbrojenými republikány, visí stále jako temný stín nad irskými politiky z republikánské strany Sinn Fein. Podle historických záznamů, zabili příslušníci Irské republikánské armády ve dvouletém období, kolem Krvavé neděle, devět a dvacet britských vojáků.

Členství v IRA je pro lidi jako je Martin McGuiness citlivou otázkou, které se až dosud raději vyhýbali. Britský ministr pro Severní Irsko John Reid proto ocenil, že Martin McGuiness měl odvahu se k celé záležitosti vůbec vyjádřit:

"Doufám, že jde o náznak nové otevřenosti. Že jde o součást přechodu od období, kdy v Severním Irsku řádila surová válka, do situace, kdy spolu bývalí nepřátelé, budou spolupracovat."

Zájem poslanců o whisku

Britské Dolní sněmovně se občas přezdívá matka parlamentů, například proto, že kdysi založila jednu z nejstarších tradic parlamentní demokracie na světě.

Britští poslanci jsou mimo jiné známí tím, že nemají, pokud opustí bránu parlamentu, žádná zvláštní privilegia, respektují povětšinou zákony a starají se o to, co se děje v jejich volebních obvodech více než o to, co se o nich šušká na stranických sekretariátech. A pokud jsou postaveni před nějaký problém snaží se ho také vyřešit.

Příliš vysoké daně

Poléta si výrobci skotské whisky stěžovali na to, že příliš vysoké daně na jejich pálenku, odrazuje konzumenty na britských ostrovech. Whiska je prý doma tak drahá, že se Britům vyplatí při přivézt si láhev nebo dvě na přípitek z ciziny.

Na jejich argumentu by mohlo být něco pravdy, řekli si poslanci, protože výroba whisky je odvětví s ročním obratem ve výši dvě miliardy liber, přináší do britského státního rozpočtu jeden a půl milairdy liber na daních.

Ustavili tedy parlamentní vyšetřovací komisi a jali se pátrat, jak to vlastně s daňovým zatížením skotských palíren ve skutečnosti je. Cesta je zavedla nejen na skotskou Vysočinu, ale také do Francie a do Belgie, kde porovnávali právě cenu zlatistého nápoje.

Po pětiměsíčním pátrání pak dvanáctičlenný tým poslanců připravil závěrečnou zprávu. Když se však zjistilo, že má necelý pět strojopisných stran a navíc její autoři nedošli k žádným závěrům, nastal poprask.

Žádný závěr

Konzervativní opozice většinou labouristické členy výboru pro skotské záležitosti z toho, že jde o ztrátu peněz daňových poplatníků a ztrátu času těch, kteří se na zprávě podíleli.

Poslanci, kteří pátrali p tom, zda musí být skotská whisky skutečně tak drahá se bránili tím, že problém je mnohem složitější a komplexnější než se původně domnívali.

Poslanci navštívili několik palíren, zavítali do několika pivovarů, hledali přesvědčivé důkazy v sídle Evropské komise v Bruselu a v sídle Světové obchodní organizace v Ženevě.

Jediný závěr, který by se mohl podobat doporučení, zněl, že snížení daní na whisky a alkohol vůbec by mohlo vést ke zvýšení jeho konzumace a mít tak nepříznivý dopad na lidské zdraví.

Autoři zprávy se brání tím, že k hlubším závěrům by potřebovali delší čas na přípravu zprávy, nejméně dalších šest měsíců, aby mohli vzít v potaz úplně všechny okolnosti, které mají vliv na cenu whisky. Zpráva však vůbec nezmiňuje, zda součástí šetření byla také ochutnávka.

Soutěžní otázka

Whisky nás přivádí také naší dnešní dnešní hádance, ve které zůstaneme ještě chvíli ve společnosti poslanců britského parlamentu a budeme pátrat s nimi.

Whisky se pálí na skotské Vysočině a v jiných částech země už po staletí. První zmínka o whisky se ve skotských letopisech vyskytla v roce 1494, kdy jistá účetní kniha odkazuje na to, že farář John Cor převzal osm tobolek sladu na výrobu aqua vitae, tedy živé vody, jak se tehdy whisky ve Skotsku říkalo.

Skotští panovníci měli od počátku tendenci zatěžovat výrobu whisky zvláštní daní. A my se v dnešní soutěžní otázce ptáme:

Ve kterém roce zavedl skotský parlament poprvé oficiální daň na skotskou whisku?

Odpovědi nám pošlete do pátku 18. května na známou adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Nájemné plaťte včas!

Osmadvacetiletý pan Casson z Tomkinssonovy ulice, v městečku Nuneaton v hrabství Warwickshire byl na dovolené a dva týdny po sobě opozdil s platbou nájemného.

Jednalo se dohromady o pouhých šest liber… Ale pro místní úřad to byl dostatečný důvod k tomu, aby mu zaslala dopis s upomínkou. Když doma rozbalil úřední dopis nemohl uvěřit svým očím.

"Zaplať, nebo se už brzy dočkáš setkání s tvrdou rukou zákona, nemine Tě spravedlivý trest," zhruba tak zněl výhrůžný text dopisu, jehož odesílatelem byla místní radnice.

Pan Casson se tedy sebral a přinesl psaní na úřad s vystrašeným výrazem ve tváři a laskavou žádostí o vysvětlení.

Když pak radnice zahájila důkladné šetření, vyšlo najevo, že tiskařským šotkem byl v tomto případě počítačový technik, který zkoušel nový software a výhrůžný text odešel adresátovi zcela omylem.

Radnice se panu Cassanovi omluvila už ústně, teď přišlíbila ještě omluvu písemnou. Pro jistotu jí má vyhotovit příslušný úředník v ruce.