Sobota 26. května 2001

předcházející

Připravil Vít Pohanka

Počasí v Británii jako by se v uplynulém týdnu už nemohlo dočkat léta. Teplota tak stoupala rychlostí srovnatelnou snad jen s tím, jak se při volební kampani rozehřívají kandidáti jednotlivých politických stran před volbami, které se nezadržitelně blíží.

Připomeňme, že Britové půjdou k volebním urnám už za necelé dva týdny, a není tedy divu, že volební kampaň nabírá na obrátkách.

Ale ještě než se pustíme do vážné politiky, jedna zmínka o události ze zcela jiné oblasti, která v tomto týdnu pořádně rozvířila mínění a vzbudila četné diskuze.

Šokující účes útočníka Beckhama

S novým účesem "Mohykán" bude David Beckham reprezentovat Anglii

Kapitán anglického národního týmu, střední útočník Manchesteru United, David Beckham, je populární a proslavený především pro své výkony na hřišti. Tentokrát ovšem zaskočil anglické fanoušky něčím zcela jiným.

Nechal si totiž na hlavě vytvořit účes, kterému zde říkají "Mohykán". Je to vlastně obdoba účesu, kterému se v českých zemích říká "číro" - jenom o hodně kratší.

Jedno se tomuto účesu upřít nedá - působí mírně řečeno extravagantně, mnozí by ovšem možná spíše řekli, že Davidu Beckhamovi dodává bojového - ne-li vysloveně hulvátského vzhledu.

A to je právě kámen úrazu. Mnozí lidé se ptají, zda je přijatelné, aby s hlavou vyholenou po stranách a s jakousi chocholkou protáhlou od čela až do týla, vedl v příštím týdnu fotbalové mužstvo Anglie proti Mexiku. Hodně Britů a zdejších deníků to považuje za nedůstojné.

Ale Beckham sám si z toho nic moc nedělá. Na otázku, jak přijali jeho nový účes spoluhráči a vedení národního týmu říká, že dobře. Všichni se tomu jenom smáli, nebyl by to prý on, kdyby s něčím takovým nepřišel.

Probuzené rebelství

Zlí jazykové ovšem tvrdí, že nápad přijít s extravagantním účesem, který prý symbolizuje odpor proti establišmentu, jehož reprezentaci Beckham vlastně vede. Ale má prý jej na svědomí jeho manželka - jedna z před několik lety ještě tak populárních Spice Girls, které se přezdívá Posh.

Ať už to ale bylo jakkoli, jisté je jedno. Na rozdíl od svého předchůdce Kevina Keegana, který byl kapitánem anglické reprezentace v na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let, a sám se dokonce pokusil o zpěv.

Mimochodem Kevin Keegan se stal v uplynulých dnech novým manažerem týmu Manchester City. David Beckham se na rozdíl od něj o zpěv nepokouší a nechává to výhradně na své manželce Posh a jejích kolegyních ze Spice Girls.

Labouristé na cestě k vítězství

A nyní už tedy ke zmíněné volební kampani, které se prostě v těchto dnech v Británii nedá utéct.

Konzervativci podle posledních průzkumů i nadále zaostávají za labouristy. Podle souhrnu průzkumů různých agentur vypracovaného pro týdeník Economist by nyní své hlasy dalo toryům asi 30 procent voličů, zatímco vládnoucí labouristy se prý chystá volit kolem 50 procent Britů. Pole předvolebního peletonu uzavírají liberální demokraté se zhruba 12 procenty hlasů.

Co je ale pro konzervativce ještě nepříjemnější než tato bilance, je skutečnost, že drtivá většina voličů je podle stejného průzkumu už rozhodnuta, jak bude volit, nebo že případně volit vůbec nepůjde. Jen těžko tak obstojí tvrzení konzervativního předáka Williama Haguea, že aktivní kampaní ještě lze získat miliony příznivců, kteří stranu podpoří.

Konzervativci vytáhli eso z rukávu

Podporou opravdu těžkého kalibru mělo být v úterý vystoupení bývalé premiérky Margaret Thatcherové.

"Jeli jsme kolem místního kina a podle všeho jste mne očekávali, protože na plakátech psali "Mumie se vrací", zažertovala úvodem baronka Thatcherová o titulu posledního hollywoodského trháku, který se právě v Británii hraje.

Potom už ale šly žerty stranou. Margaret Thatcherová zaútočila na premiéra Tonyho Blaira, že prý se snaží získat vedoucí pozici v Evropské unii.

To ale podle jejích slov bude znamenat, že chce Británii přivést za nos mezi země, které přijaly jednotnou evropskou měnu, což bude znamenat ztrátu libry. Je tedy připraven udělat něco, co by ona sama nikdy neudělala.

Varování před ztrátou libry

Na podporou konzervativců vystoupila bývalá premiérka Margaret Thatcherová

Margaret Thatcherová potom svým posluchačům vysvětlila, že důvody proti přijetí eura nejsou ekonomického, jako spíše státnického rázu. Země, která ztratí schopnost vydat svou vlastní měnu, je - jak říká bývalá britská premiérka - zemí, která se vzdala samotného vládnutí. A není už tudíž svobodná.

Odpověď ze strany labouristů na sebe nemohla nechat dlouho čekat. Vyslovil ji sám premiér Tony Blair. Řekl, že Margaret Thatcherová provedla některé věci v osmdesátých letech dobře, ale nyní už nastal čas pohnout se dál, protože jiné kroky provedla zcela špatně.

Podle Tonyho Blaira šlo například o malé investice do veřejných služeb, sociální rozpory, 3 miliony nezaměstnaných a klasicky kapitalistickou Evropu konjunktury a krize. A jednou z jejích zásadních chyb prý také bylo, že se obrátila zády k Evropě.

Blair dále poradil Williamu Haguevi, aby se už pro jednou vymanil ze stínu euroskepticismu Thatcherové, a přišel také s něčím vlastním.

Lídr konzervativců ve stínu baronky

Další téma týkající se Evropské komise rozvířil mluvčí konzervativců pro otázky financí a zároveň jedna z jejích hlavní osobností Michael Portillo. Obvinil komisi, že hodlá zavést taková opatření, která znemožní Británii, aby si sama určovala výši daní z příjmu.

Ministr zahraničí Robin Cook na to reagoval prohlášením, že na prosincovém summitu Evropské unie v Nice se britské delegaci podařilo prosadit právě daňovou nezávislost členských zemí.

A v Bruselu reagoval i komisař Unie zodpovědný za záležitosti daňové politiky a jednotného trhu, Fritz Bolkestein:

"Harmonizace daňového systému členských států není podle jeho slov potřebná a hlavní daňové systémy si mají upravovat země podle jejich národních preferencí."

Lhostejní voliči

Ačkoli v předvolební debatě se pochopitelně vynořila i další hlavní témata jako zdravotnictví, školství a bezpečnost, Evropa a vztah Británie k ní jí dominovala, a to i z toho důvodu, že v pátek pronesl Blair, podle svých slov, zásadní projev.

Řekl v něm mimo jiné, že vedoucí úloha v Evropské unii je v životním zájmu Británie a že se nevylučuje s dobrými vztahy se Spojenými státy. Současně také prohlásil, že by rád viděl silnější evropskou obranou strukturu.

Ovšem například skotské občany na ulicích Glasgow to zjevně příliš nezajímá. Když jsem se jich ptal, co si o jednotné evropské měně myslí a zda by Británie měla euro přijmout odpovídali nejčastěji, že nevědí, nebo jenom velmi váhavě. Zdá se tedy, že jde spíše o otázku, která zajímá politiky, ale méně už voliče samotné.

Špionáž zavilých euroskeptiků

Ovšem postoj Británie k Evropě nenechává chladnými v žádném případě členy Strany za nezávislost Spojeného království, kteří právě proti evropským strukturám velmi vehementně vystupují a považují se poslední skutečné obránce britské svrchovanosti.

V jejích řadách se najdou často marginalizovaní zavilí odpůrci Evropské unie z řad konzervativní strany. Jedním z nich je bývalý předseda konzervativní strany Lord Tebbit. A právě on vystoupil v tomto týdnu s překvapivým odhalením. Strana za nezávislost byla prý infiltrována agenty britské tajné služby MI6.

"Přišel za mno nějaký chlapík a řekl mi, že naše strana byla infiltrována britskými tajnými službami. Potom mi dal jména dvou lidí a jistým způsobem jsem získal nezvratné přesvědčení, že tito lidé, ačkoli už před časem odešli ze služeb ministerstva zahraničí, že to jsou zpravodajští agenti," řekl Lord Tebbit.

Pro úplnost dodejme, že ačkoli představitelé strany za nezávislost uvádějí, že se z jejich setkání měly vynést nějaké poškozující skutečnosti a především ztratily důvěrné dokumenty.

Ale na britskou veřejnost celý příběh působí možná až příliš jako bondovka, a tak raději přejděme k tématu, které nepochybně vzrušilo více lidí než jenom členy strany za nezávislost přinejmenším rodiče zdejších školáků.

Sexuální zkušenosti mládeže

Třetina britských školáků získává první sexuální zkušenost na školních výletech

Zdravotnická nevládní organizace Marie Stopes International zveřejnila průzkum, podle jehož výsledků získala třetina žáků na školním výletě nějakou sexuální zkušenost. Některým z nich přitom nebylo více než 11 či 12 let.

Ovšem co je možná ještě překvapivějším zjištěním, každý patý z dotázaných uvedl, že za zády učitele absolvoval plnohodnotný pohlavní styk, mnoho ještě předtím, než dosáhli věku 16-ti let , tedy ještě v době, kdy byli takříkajíc pod zákonem, a část z nich nepoužila žádné antikoncepční prostředky.

Více osvěty

Mluvčí organizace Tony Kerridge to označil za šokující: "Nechceme tím říct, že by měly být zrušeny školní výlety, ale mladým lidem by se mělo dostat více sexuální výchovy a měli být vědět víc o rizicích, která jsou se sexem spojena."

Tony Kerridge dodal, že podle zkušeností z kontinentální Evropy je nejlepší prevencí předčasné sexuální aktivity, když se mladým lidem prostě dají k dispozici relevantní informace.

Dlouhá cesta za lékařským titulem

A u školních škamen ještě na chvíli zůstaňme. 38-tiletý Skot Brian MacKinnon vzdal po 18 letech marnou snahu stát se lékařem. Jeho mnohaletý souboj se školními institucemi byl opravdu pohnutý.

Nejprve na počátku 80. let medicínu ve Skotsku opravdu studoval, pak byl ovšem ze studií v Glasgow vyloučen. Po 11 letech se už jako 32-tiletý vydal na sever na univerzitu v Dundee, tam znovu úspěšně složil přijímací zkoušky pod falešným jménem a byl přijat.

Ale po několika letech přišli v Dundee na jeho pravou identitu a že jim zatajil, že byl ze studií v Glasgow vyloučen. S hanbou proto univerzitu v Dundee opustil a snažil se od té doby marně domoci znovupřijetí na medicínu v Glasgow. Její představitelé ale tvrdí, že byl právoplatně vyloučen, neboť nebyl schopen skládat předepsané zkoušky ani poté, co opakoval ročník.

Brian MacKinnon naopak argumentuje, že mu ve studiích bránila nervová choroba, měl tedy studium přerušit ze zdravotních důvodů, a nyní má nárok pokračovat. Soudy ovšem rozhodly v jeho neprospěch a před několika dny se dozvěděl, že se nemůže odvolat ani k Evropskému soudu pro lidská práva.

Ovšem Evropská legislativa začala v Británii platit teprve nedávno a ne zpětně. Ať už by tedy jeho případ dopadl u Evropského soudu jakkoli, nepomohl by mu. Stejně jako žádnému jinému případu z osmdesátých či devatesátých let.

Peníze pro nespolehlivou železnici

Společnost Railtrack, která se stará o stav tratí, žádá po státu další peníze

Cestující z Londýna do Glassgow si mohli vyslechnout v úterý hlášení, ve kterém strojvedoucí oznamoval, že vlak musel zastavit kvůli problémům na trati a nabral tak značné zpoždění.

Taková oznámení se už zdají být spíše pravidlem než výjimkou při cestování na britských tratích a bývá z nich viněna především společnost Railtrack, která se o stav tratí a signalizačních zařízení.

Jaký to potom div, že cestující veřejnost pobouřilo, že tato firma žádá dvě miliardy liber z peněz daňových poplatníků, a to pouhých sedm týdnů poté, co z nich dostala miliardu a půl.

Představitelé Railtracku svůj požadavek zdůvodňují hrozbou finančního zhroucení společnosti, která oznámila současně oznámila ztrátu 500 milionů liber, ovšem přesto hodlá držitelům svých akcií vyplatit dividendy.

Dluh z minulosti

Nad tím zůstává opravdu rozum stát, kroutí hlavou zákazníci. Ovšem šéf Railtracku Steve Marshall zdůvodňuje žádost o dotaci neobvyklostí situace, kdy v důsledku dvou vážných havárií v průběhu roku a půl musejí plošně zavádět nákladné signalizační systémy a měnit na mnoha místech trať.

"Do tratí se prostě dlouhá léta neinvestovalo, všechno se prodražuje víc, než jsme čekali, a pokud dodatečné finanční nedostaneme, nedodržíme termín roku 2005, dokdy by měly být hlavní práce hotovy," říká Steve Marshall.

Protestující pošťáci

Sympatie veřejnosti si tedy podle všeho Railtrack nezískal, podobně jako 15 000 zaměstnanců zdejších pošt, kteří vstoupili do stávky kvůli přesčasům a rozložení služeb. Spor sice nepřerostl v celostátní stávku a podařilo se jej relativně rychle vyřešit.

Ale i tak způsobilo zpoždění v roznášce a zapečetěné poštovní schránky v některých oblastech, že se nashromáždilo na 50 milionů dopisů a obálek, jejichž doručení může trvat až dva týdny.

Sázkové podvody v kriketu

V úvodu jsme se zmínili poprasku, který způsobil nový účes fotbalisty Davida Beckhama. Jinou událostí - nepochybně mnohem vážnější - která hýbala sportovním světem, byla v tomto týdnu aféra, že hráči kriketu, tohoto v Británii tak oblíbeného sportu, bez obalu řečeno fixlují výsledky zápasů.

Podle obvinění tak mohou získávat obrovské sumy od sázkových podvodníků. Zvláštní protikorupční jednotka vedená Sirem Paulem Condonem se těmito obviněními zabývala a ve své zprávě spojuje korupci v kriketu s velmi vážnými zločiny, jako jsou únosy a dokonce vraždy.

"Prohlásil, že pokud se ještě teď někteří hráči takových věcí dopouštějí, pak si zahrávají s ohněm. Jeho instituce proti tomu prý zaujme velmi jednoznačný postoj a kdyby se nějaký hráč snad zapletl, může očekávat zákaz hry na celý život," uvedl lord MacLaurin je předsedou Anglicko-welšské rady pro kriket.

Soutěžní otázka

A je tu čas pro naši pravidelnou hádanku. Barbican v londýnském City může patřit do itineráře turistických výprav, jako jeden z hlavních londýnských kulturních stánků, kde se pořádají výstavy, koncerty, přednášky a různé jiné akce, ale divadelníkům Královské shakespearovské společnosti se v něm nelíbí.

Tato přední britská divadelní společnost nyní oznámila, že se bude z tohoto svého londýnského sídla po devatenácti letech stěhovat.

Královská shakespearovská společnost se zformovala na základě divadelního souboru, který od roku 1879 působil v dramatikově rodišti ve Stradfordu v divadle nazývaném Shakespeare Memorial Theatre - Shakespearovo pamětní divadlo.

Ze Stratfordu do Londýna

Barbican Centre bylo otevřeno v 1982

Ve Stratfordu probíhaly už dříve festivaly Shakespearovy tvorby, ale teprve po zmíněném roce 1879 se začaly konat pravidelně vždy v létě, a vytvořily tak z města hlavní centrum produkcí jeho her.

Později, ve 20. století, se divadlo přejmenovalo na Královskou shakespearovskou společnost a jeho soubor začal hrát i v Londýně. Nejprve v Divadle Aldwych, doslova co by kamenem dohodil od Bush Housu, kde sídlí naše stanice, a později, v 70. letech i na menší scéně zvané prozaicky Skladiště.

Od roku 1982 vystupuje tedy v Barbicanu, kde se ale jejím členům nelíbilo. Herci si stěžovali, že jsou v Citi izolovaní od dění v Londýně. A navíc prý často vůbec nevidí denní světlo, protože scéna je v podzemí a připadají si prý v komplexu Barbicanu jako v betonové džungli.

Navíc znamenalo stálé stěhování mezi Londýnem a Stratfordem, že asi stovka herců společnosti musela podepisovat smlouvy na dobu 18-ti měsíců až dvou let, což se mnohým prý zdálo příliš, a jiným se zase nelíbilo, že musí dlouhou dobu trávit mimo Londýn. Bylo pro to stále obtížnější shánět herce opravdu zvučných jmen.

Nyní společnost připravuje dalekosáhlé změny - chystá se modernizace jejího původního sídla Stratfordu a devět menších skupin divadelníků by mělo častěji vyjíždět na zájezdy, hrát v londýnském West Endu a v Americe.

A teď už slíbená otázka. Jak jste slyšeli Královská shakespearovská společnost vznikla na základech své předchůdkyně, a my se ptáme:

V kterém roce vznikla divadelní Královská shakespearovská společnost?

Odpovědi nám pošlete do pátku 8. června na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Královské narozeniny

Loni oslavila sté narozeniny královna matka a v tomto týdnu začaly v londýnské Albert Hall oficiální oslavy narozenin jejího zetě prince Filipa - vévody z Edinburku, manžele královny Alžběty II.

Jeho bývalý osobní tajemník, Michael Parker vzpomíná, jak musel prince Filipa probudit, aby mu v roce 1952 oznámil smutnou zprávu, že zemřel král Jiří VI, a že se tak stal manželem britské královny, které pak musel jít zprávu o úmrtí jejího otce sdělit.

Upřímný princ Filip

Pro prince Filipa to prý muselo být těžké, protože se nucen vzdát kariéry v námořnictvu a věnovat se celý život státnickým povinnostem, aniž byla v té době jeho role přesně definována.

V následujících letech zaštítil svým jménem princ Filip na 800 dobročinných či neziskových organizací. Od roku 1956 pracuje jeho vlastní organizace udělující ceny mladým lidem, kteří něco dokázaly.

Je ovšem také známý tím, že čas od času prohlásí něco velmi přímočarého, co někteří lidé považují za prostořekost až netaktnost. Jeho přátelé jako Lady Myra Butter to ovšem přičítají tomu, že prostě není politik.