Sobota 14. července

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Je těžké zazlívat suchozemcům, že anglické hovory o počasí považují za poněkud nudnou společenskou formalitku, kterou si i jinak nezáživní a uvnitř i navenek suší Angličané krátí čekání třeba na autobus nebo na druhý chod u jídelního stolu.

Jenže ve stratosféře nad britskými ostrovy se děje prakticky neustále něco, co stojí za řeč nebo alespoň za předpověď počasí. Například na tento týden předvídali meteorologové nejsilnější větry a bouře od chvíle, kdy začalo měření.

Předpověď, která nevyšla

Takové bylo nad Anglií dusno před bouří, že postavilo do pozoru amatérské meteorology z celé země. Když se však poryv větrů, hromy a blesky jejich území vyhnuly daly průchod svému zklamání, a to na internetových stránkách redakce počasí BBC:

"Bydlím v Milton Keynes a strávil jsem noc a ráno tím, že jsem čučel z okna, zda něco uvidím," povzdechl si Matt Lake. "Koupil jsem si dokonce nový fotoaprát a těšil se na nějaké ty hromy a blesky a ono nic. Jak je to možné?" ptal se pravidelný posluchač předpovědi počasí.

A jiný muž si zchladil žáhu na slavném moderátorovi předpovědí počasí BBC Michaelu Fischovi. "Uteklo mi to nebo co?" ptal se Martin Chuter ve webové listárně BBC.

"Byl jsem vzhůru celou noc a vůbec nic se nestalo, přitom žiju v oblasti, kde je šedesátiprocentní šance na zvraty počasí. Jak se mohli dopustit meteorologové takové chyby," bědoval pan Chuter.

Luxusní podvodník

Obchod s luxusními a drahými auty kvete v Británii po desetiletí. Značka a také stáří vozu vypovídají o majetkových poměrech řidiče stejně jako třeba adresa jeho bydliště. Drahá auta však také přitahují podvodníky všeho druhu.

Když se v autosalónu Anniesland v Glasgově objevil zájemce o koupi jednoho ze tří vystavených ferrari, sedm a třicetiletý manažer Ross Campbell ho nejdříve podrobil detailní prohlídce.

"Splňoval všechna kritéria, přišel v drahém obleku a jeho vědomosti o luxusních autech se vyrovnaly znalostem odborníka," vysvětloval později Ross Campbell do policejního protokolu.

Vzal svého návštěvníka nejdříve na projížďku v jednom z vozů ferrari, dlouhán v elegantním obleku se však rozhodl pro jiný luxusní vůz Aston Martin, typ DB 7, bratru za pět a padesát tisíc liber.

Ukradené auto

"Pozval mě na oběd do jedné z hospůdek poblíž Glasgova"pokračoval obchodník s auty ve své výpovědi. "Dal si pivo a sendvič s krevetami. Čekali jsme, až dá jeho banka přikaz k převodu peněz," líčil Ross Campbell další detaily obchodního jednání.

"Měl u sebe dva mobilní telefony, neustále vyzváněly a chodily mu na něj esemesky. Pak se na chvíli omluvil, že si musí jít vyřídit nějaký telefonát ven, aby nerušil v hospodě." Když se však povedený zájemce o vůz za téměř tři milióny korun do deseti minut neobjevil, začala tuhnout panu Campbellovi krev v žilách.

"Vyběhl jsem ven a zjistil, že auto je pryč." Přes okamžité policejní pátrání se nepodařilo auto ani podvodníka dopadnout. Kromě ztráty pětapadesáti tisíc liber, musel zničený obchodník zaplatit ještě účet za oběd - dalších šestnáct liber.

"Nemusím Vám snad vysvětlovat, že jsem na ten sendvič s pivem neměl vůbec chuť," dodal ještě do policejního protokolu nešťastný pan Campbell.

Volby vůdce konzervativců

Michael Portillo žhavým kandidátem na předsedu toryů

Letošní politická sezóna, jako by se nemohla v Británii dobrat konce. Počátkem června jsme tu měli parlamentní volby, novou vládu a s ní i nový vládní program.

Zdálo by se tedy, že si politici dají prázdninový oddech, zavelí si rozchod a opustí parlamentní lavice a odeberou se na zasloužený odpočinek, někteří na pláž u Středozemského moře, jiní třeba na Skotskou vysočinu.

Nikoliv - v britském parlamentu vrcholí v těchto dnech další drama, v hlavní roli je tentokrát konzervativní opozice, která po volbách přišla o svého vůdce.

William Hague, jak známo, po drtivé porážce počátkem června rezignoval a podle nových stanov zvolí poslanecký klub v jakýchsi primárkách dva hlavní kandidáty na tuto funkci, které pak předloží k dalšímu hlasování přímo členské základně.

Z rozstřelu pěti kandidátů měl v úterý vypadnout ten uchazeč o pozici šéfa opozice, který dostane nejméně hlasů - dva z nich Michael Ancram a David Davies získali shodně nejmenší počet - jeden a dvacet hlasů.

Konzervativcům, které čekají v opozici další čtyři nebo dokonce pět let, nezbylo než první kolo znovu zopakovat. Černý Petr zůstal tentokrát v ruce bývalému předsedovi konzervativců Michaelu Ancramovi, který prohru přijal s noblesou:

"Celý život jsem věřil v to, že je lepší pustit se do boje a prohrát, než to vzdávat předem. Budu ve své práci pokračovat dál a pokusím se o to, aby naše strana byla jednotná, abychom k příštím parlamentním volbám přistupovali s nadějí, že v nich zvítězíme."

Favorit voleb

Pramálo povzbuzující zprávou pro konzervativce byla také skutečnost, že hlavní favorit voleb, stínový minsitr financí Michael Portillo, nezískal rozhodující podporu poslanců tak, jak se očekávalo.

Navíc, jak uvedl v týdnu londýnský list Daily Mail, proti Portillovi v čele Konzervativní strany se staví téměř šedesát procent předsedů místních asociací. I když se tedy dostane do závěrečného finále, u řadových členů nemá vítězství vůbec jisté.

Portillo sám přitom zachovává klidnou tvář hráče pokeru a hovoří především o tom, jak by se měla Konzervativní strana pod jeho vedením proměnit.

"Konzervativní strana se musí přizpůsobit nebo odumře - v takové situaci se nacházíme právě teď. Není třeba měnit naše zásadní principy, ale docela učitě musíme změnit naše vystupování, náš jazyk a naše zaměření a pod mým vedením to Konzervativní strana dokáže."

Michael Portillo, který je také podle londýnských sázkových kanceláří hlavním favoritem na post leadra opozice. Jeho hlavním soupeřem by v závěrečném souboji mohl být veterán britské politiky, milovník drahých cigár, dobrého piva, jazzu a semišek Kenneth Clarke, který zastával v poslední vládě konzervativců do roku 1997 úřad ministra financí.

Veterán britské politiky

V prvním i v druhém kole získal Kenneth Clarke šesta třicet, respektive devět a třiceti hlasů a skončil na třetím místě. Přesto zůstával optimistou.

"Ten souboj zůstává ještě stále velmi otevřený a mám za to, že čím více lidí se zamyslí nad tím, koho chtějí postavit proti panu Blairovi a jak chtějí zajistit, aby se naše strana mohla vrátit k moci, tím lépe pro mě. Myslím, že se zůstanu mezi poslední dva."

O tom, nakolik jsou jeho naděje reálné by se mělo rozhodnout už počátkem příštího týdne. Během pátku totiž ze souboje odstoupil David Davis, který skončil v obou prvních hlasováních na předposledním, tedy čtvrtém místě:

"Po včerejším oznámení výsledků, jsem trval na tom, že budu v souboji pokračovat a to nejen proto, že mi volají lidé z celé, země, abych to nezvdával. Když jsem však vyslechl názor svých kolegů z poslaneckých lavic, došli jsme k závěru, že se nám nepodaři získat potřebné hlasy. Proto jsem se rozhodl, že odstoupím a stáhnu svou kandidaturu na leadra opozice."

David Davis, který v pátek odstoupil a současně vyzval své stoupence, aby dali své hlasy stínovému ministrovi obrany Ianu Duncanu Smithovi, který zůstane hlavním soupeřem Michaelal Portilla pro závěrečné kolo.

Až se výběr zúží v úterý na dva kandidáty, jejich jména budou předložena celé členské základně. Výsledek voleb by měl být znám za dva měsíce, tedy v září.

Patová situace v Severním Irsku

Konec politické krize v britské provincii Severním Irsku zůstává i po jednání z tohoto týdne v nedohlednu. Premiérům Velké Británie a Irské republiky Tony Blairovi a Bertiemu Ahernovi se nepodařilo ani během uplynulého týdne při jednánívh v anglickém hrabství Shropshire dostat mírový proces ze slepé uličky, kam ho dovedly spory o kontrolu zbraní Irské republikánské armády, přítomnost britských vojáků v provincii a budoucí podoba ulsterské policie.

Patová situace v Severním Irsku trvá už téměř čtrnáct dní - tahem na šachovnici severoirské politické scény, který ji vyvolal, byla rezignace severoirského premiéra Davida Trimbla. Jeho odstoupení bylo protestem proti tomu, že se Irská republikánská armáda odmítala vzdát zbraní. Jak říká, odpovědnost za to, že se proces ocitl na mrtvém bodě nesou ti, kteří hovoří jménem IRA, tedy představitelé Sinn Fein:

"Doufám, že pánové Adams a McGuiness vezmou v úvahu obrovskou odpovědnost, která na nich zůstane, pokud mírový proces kvůli jejich nečinnost odumře, prohlásil vůdce ulsterských unionistů Trimble."

Gerry Adams, předseda irských republikánů si však nechce nechat od unionistů diktovat jakékoliv termíny:

"Podle mého mínění budou všechny sporné otázky nakonec vzřešeny. Čas od času se soustředí pozornost na některé z nich více, působí provokativně a kontroverzně. Je to však proces."

Silní radikálové

Podle politických analytiků se politická scéna v Severním Irsku polarizovala. V provincii vzrostla podpora radikálnější Strany demokratických unionistů, které Velikonoční dohodu zpřed tří let zcela odmítá. Jejich představitel Ian Paisley odmítá s irskými republikány dodnes usednout za jednací stůl.

"Členy vlády v demokratické zemi, nemohou být ti, kteří stojí v čele ozbrojené organizace. Když totiž podle Paisleyho dojde při jednáních ke sporům, mohou ostatní vydírat hrozbou ozbrojeného povstání."

Pokud nedojde k dohodě, britská vláda se bude muset rozhodnout, zda zruší severoriskou samosprávu a začně spravovat provincii znovu z Londýna, nebo zda vypíše předčasné volby. Podle jednoho z hlavních vyjednávačů irských republikánů Martina McGuinesse musejí svůj díl odpovědnosti za odvrácení krize přijmout i unionisté:

"Na velikonoční dohodu a mírový proces útočí unionisté a loajalisté, kteří napadají dnes a denně irské katolíky v provincii zápalnými pumami."

Podle McGuinesse je tedy třeba hovořit spíše o zbraních, které ještě neumkly než o těch, které leží zapečetěné po mnoho let ve skladištích IRA.

Střet nacionalistů s policií

Křehkost situace navíc dokumentovaly události ze čtvrteční noci. V katolické části Belfastu se střetlo kolem dvou set irských nacionalistů s policií. Při srážkách létaly zápalné pumy a láhve s kyselinou. Zraněno bylo kolem stovky policistů, několik z nich bylo převezeno se zlomeninami do nemocnice.

K incidentům došlo, když se policejní sbor snažil uvolnit v katolické čtvrti cestu pro pochodující protestanty, kteří slavili 12. července - jako každý rok - historické vítězství svého krále nad irskými katolíky v roce 1690. Jak uvedl později poslanec za stranu demokratických unionistů Nigel Dodds, až do večerních hodin se obešel památný dne bez násilí:

"Většina dne proběhla mimořádně dobře - nevyskytly se prakticky žádné potíže. Je naprosto ostudné, že když si hrstka lidí usmyslí, že vyvolají trable, tak se jim to podaří - použili k tomu zápalné pumy a bomby s kyselinou, které si připravili předem. Byl to předem plánovaný a nacvičený útok."

Jeho názor dokládají i slova šéfa Královské ulsterské policie Ronnieho Flannana: "Lidé nemají obvykle jen tak po ruce stovky zápalných pum. Šlo tedy o spontánní akci nebo byla předem plánovaná? Je těžké vyhnout se závěru, že to vše bylo předem dobře připravené."

Nepokoje sledovaly také přední činitelé republikánské strany Sinn Fein - podle nich vyprovokovala srážky policie, která si počínala neobratně.

Další rasové nepokoje

Letošní léto je létem rasově motivovaných nepokojů...

Belfast však nebyl v uplynulém týdnu jediným místem ve Spojeném království, kde se střetli policisté s demonstranty. K nepokojům tentokrát rasově motivovaným došlo také v anglickém Bradfordu, vyhlášeném svou početnou asijskou komunitou a tím, že se v místních indických restauracích servíruje nejlepší curry v celé zemi.

Při pouličních bitvách ze soboty na neděli byli pobodáni dva muži, šest a třicet lidí bylo zatčeno a policie v jednu chvíli zvažovala, že použije - na britských ostrovech zcela výjimečně - vodní děla.

Jak poznamenávají komentátoři, letošní léto vstoupí do historie jako léto rasově motivovaných nepokojů.

Jsou to provokace!

Místní lidé však své komunity brání s odkazem, že srážky vyvolávají pravicoví extrémisté, kteří se do míst jako je Bradford sjíždějí s jediným cílem - rozdat si to na ulici s místními Pákistánci, Indy nebo Bangladéšany.

Odborníci se přou, zda poslední vlna masových nepokojů v Bradfordu byla výrazem masové hysterie, anebo, jak tvrdí někteří představitelé asijské komunity, výrazem skutečně beznaděje plynoucí z nezaměstnanosti a rasismu.

Margaret Eatonová, která stojí v čele místní radnice tvrdí, že existuje vícero důvodů, které zažehly minulý týden vlnu nepokojů. Podle jejích slov bylo právě do čtvrti, ve které vypukly srážky, investováno mimořádné množství peněz.

Šlo podle ní o milióny a milióny liber a v posledních měsících tam navíc byly vytvořeny stovky nových pracovních příležitostí. pro mladé lidi. Radnice tam utratila celkem devět miliónů liber, takže ti, kteří hovoří o tom, že chybí finance, nevědí, o čem mluví.

Vzájemné ignorantství

Shodou okolností právě v době srážek byly dokončena zpráva zabývající se rasovým napětím mezi mladými lidmi ve městě. Připravil ji lord Ousley, podle kterého je město hluboce rozdělené. Příčinou je to, že jedna strana té druhé nerozumí a ani jí nechce rozumět.

"Skutečností je, že do našich škol chodí mladí lidé - bílí, Asiaté, černí, kteří vedle sebe si vyrůstají, ale jsou vůči sobě naprosto ignorantští... Ignorantští v tom smyslu, že nevědí nic o jiných společenstvích lidí. A pokud se lidé už v takto mladém věku izolují a ze své vlastní vůle segregují, začnou si namlouvat, že si vystačí sami, že nemusí zapadnout do hlavního společenského proud, a když se pak dostaví obtížné sitauce, je těžké něco dělat."

Soutěžní otázka

První zní takto:

Který nedělní list začal v Británii vycházet jako první a v kterém roce?

A ta druhá:

Vychází tento nedělník dodnes, nebo už zanikl? A pokud zanikl, kdy?

Odpovědi nám pošlete do pátku 20. července na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Hotelovým hostem navždy

Na závěr se dozvíte příběh o tom, jak se jistý hotel v centru Londýna nemůže zbavit svého hosta. Bydlí ve stejném pokoji už šestnáctý rok.

Když přišel osmapadasátiletý filmový kameraman John Collins před šestnácti lety o práci i o byt, využil nabídky hotelu Kensington House a přijal pokoj ve sklepních prostorách. Nájemné za něj ve výši jeden a devadesáti liber za něj platil sociální úřad.

Collins pobýval v hotelovém podzemí nerušně třináct let, než hotel získal nového majitele a ten chtěl dlouholetého hosta vystěhovat. Zatím však nepochodil.

Podle zákonů platných v Anglii a Walesu má hotelový host v nouzi nárok na trvalé ubytování, pokud si může ve svém pokoji i vařit.

Stěhování po 13 letech?

Collinsovi právníci tedy argumentují tím, že si jejich klient ve své remosce mohl ohřívat pizzu, v konvici vařit vodu na čaj nebo kávu a v toastovači připravovat chleba k snídani.

Majitel hotelu však tvrdí, že takové ustanovení v 21. století irelevantní, protože lidé si stejně kupují hotová jídla, nebo si nosí jídla přes ulici domů.

Případ se měl dostat v těchto dnech až k nejvyššímu soudu. Dobře infomované zdroje však tvrdí, že pan Collins si mezitím už začal hledat nové hotelové ubytování. Otázkou však je, kdo si takového hosta pustí do domu.