Sobota 21. července

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Tak pomalu první letní měsíc a anglické počasí se ustálilo ve svém obvyklém rytmu, který patří k této sezóně. Na jeden teplý, prohřátý a vůbec pohodový letní den připadá jako obvykle v této na britských ostrovech takových pět, šest, kdy počasí nestojí takříkajíc za nic.

To se z ničeho nic přižene vítr, zatáhne oblohu mraky, svět potemní a z oblak se spustí dešťové kapky a člověk snadno zapomene, že podle kalendáře by mělo být vlastně léto se všemi radovánkami, které k tomuto období obvykle patří.

Policisté pod zámkem

Na letošní léto však jen tak nezapomenou strážníci z policejní stanice v anglickém městečku Thame. Místní zloději jim totiž připravili kanadský žertík, jako vystřižený z nějaké prázdninové televizní komedie

Když se dva lupiči pokusili odvléci peněžní automat s hovotovstí tak, že upevnili na jeho čelní desku lana a ty pak zapřáhli do ukradeného Range Roveru, rozezněl se na policejní stanici poplašný signál a místní bobbies dostali šanci předvést veřejnosti, jak rychle dokáží zasáhnout a jako jsou odvážní v akci.

Když však vyskočili jako jeden muž ze svých židlí a nasedli do auta a chtěli vyrazit do terénu, čekalo je nemilé překvapení. Povedená dvojice zlodějů ještě před tím, než vyrazila k akci, totiž uzavřela policejní bránu řetězy a několika zámky. Trvalo hodinu, než se policistům tuhle důmyslnou překážku podařilo odstranit.

Trapná situace

Zřejmě však existuje na světě přece jen občas spravedlnost, protože o nic lépe se nevedlo lupičské dvojce: Ať táhli, jak táhli, peněžní automat ze zdi nevytáhli. Nakonec nechali na místě i ukradený automobil a vydali se raději na útěk.

"Byla to pro nás mimořádně trapná situace," připustil o něco později jeden z policejních úředníků, který poskytl novinářům rozhovor pouze pod podmínkou, že zůstane v anonymitě.

"Budeme se muset podívat na naše bezpečnostní opatření, aby se něco podobného nemohlo už nikdy opakovat," dodal se zjevnými rozpaky.

Nečekané finále volby lídra toryů

Nejvíce konzervativců překvapivě přesvědčil eurooptimista Kenneth Clark

V úterý podvečer skončil, prozatím alespoň na parlamentní půdě, souboj o nového předáka opozice Jejího Veličensta, tedy konzervativní strany, která před šesti týdny utrpěla drtivou porážku ve volbách. Cestu k nápravě zahájili toryové výměnou ve svém čele.

Druhé kolo hlasování o tom, kdo povede konzervativce dalších čtyři nebo pět let v opozici, však přineslo nečekané rozuzlení. Favorit londýnských bookmakerů a kdysi pilný žák a oblíbenec Margaret Thatcherové skončil v pomyslných primárkách konzervativců až na třetím místě a vypadl tedy z dalšího souboje, ve kterém budou volit mezi dvěma kandidáty přímo členové Konzervativní strany.

Nejoblíbenější konzervativec

Zdálo se, že poslanci za britské torye nakonec vyslyšeli jejich přání a přes různé výhrady, nominovali do finalového rozstřelu bývalého ministra financí a patrně nejoblíbenějšího konzervativního politika na veřejnosti jeden a šedesátiletého Kena Clarka. Získal devět a padesát hlasů a po svém vítězství neskrýval svou spokojenost:

"Přiznám se vám, že jsem byl překvapen tím, že jsem skončil na prvním místě, ovšem těší mě, že se mi podařilo získat na svou tranu tolik hlasů. Myslím, že naši stranu spojuje jak v parlamentu, tak i mimo něj přání, abychom vyhráli v příštích volbách. Teď dáme hlavy dohromady, abychom získali zpátky voliče, kteří hlasovali v minulých volbách liberální demokraty, labouristy nebo skotské nacionalisty."

Do závěrečného rozstřelu se dostal poměrně překvapivě, počtem čtyři a padesáti hlasů také Ian Duncan Smith. Vyhlášený euroskeptik, který odmítá například společnou evropskou měnu a má výhrady k tomu, jak funguje Evropská unie. Má za to, že jeho názory nejlépe vyjadřují mínění členské základny Konzervativní strany:

"Domnívám se, že lidi ani tak nezajímají nějaké jednotlivé specifické otázky. Chtějí vědět, zda ten, kdo bude stranu povede, zda na to má. Podaří se mu ji sjednotit, nebo bude porkračovat neustálé hádky a rozmíšky. To je totiž klíčové - vycházet v čele strany ze společné zkušenosti navázat znovu kontakt s veřejností."

Poražený Michael Portillo

Poražený Michael Portillo oznámil o něco později, že odejde z vrcholné politiky v opozici a že nemá ani ambice stát se eventuálně členem kabinetu, pokud konzervativci vyhrají příští parlamentní volby. Na otázku, zda hodlá zůstat v politickém popředí, odpověděl takto:

Michael Portillo z volby lídra toryů vypadl

"Myslím, že nikoliv. Nastal čas, abych se poohlédl po něčem jiném na práci," uvedl Michael Portillo a dodal, že nehodlá stát v cestě příštímu lídrovi konezrvativů a komplikovat mu život. Portillo však současně uvedl, že zůstane i nadále členem parlamentu a poslancem za volební obvod Kensington a Chelsea.

Favorit Kenneth Clark

Jméno nového lídra Konzervativní strany bude oznámeno za necelé dva měsíce - 12. září. Favoritem je Kenneth Clarke, syn elektrikáře z Nottinghamu, který získal stipendium a vystudoval práva na univerzitě v Cambridge. Než se stal poslancem, provozoval šestnáct let právnickou praxi. Podle valstních slov je ideálním kandidátem na pozici lídra:

"Mám osmnáctiletou zkušenost jako člen vlády, podílel jsem se na reformách zdravotnictví, školství a sociálního systému a řídil jsem také ekonomiku. To jsou všechno oblasti, kterými se musí naše strana zabývat, pokud to myslí aslespoň trochu vážně s návratem do vládního úřadu."

Kenneth Clarek je respektovaný jak vynikající řečník, mnozí to přičítají jeho právnické průpravě. Dodnes si lidé například pamatují jeho metaforu, ve které přirovnal současného ministra financí k jisté Dolly Partonové, americké country zpěvačce, která kromě zpěvu, poutala pozornost také svými ženskými vnadami.

Loučení Williama Hagua

Britská Dolní sněmovna byla tento týden svědkem ještě jednoho historického okamžiku - s řečnickým pultem se loučil odcházející lídr opozice William Hague. Tuto středu se naposledy postavil tváří tvář britskému premiérovi Blairovi se svými interpelacemi, který se ujal slova jako první. Podle tradice hovořil o svém politickém protivníkovi ve třetí osobě:

"Vím, že to jsou jeho poslední interpelace. Bez rozdílu politické příslušnosti mu všichni v Dolní sněmovně přejeme v budoucnu hodně štěstí. Všem nám bude chybět jeho vtip a humor, i když já se bez něj možná obejdu - býval jsem totiž často terčem jeho vtipů."

Pak se dostal ke slovu William. "Debaty s ním," uvedl William Hague s odkazem na premiéra Blaira, "byly vždycky fascinující, provázel je humor a byly také mimořádně náročné - z mého pohledu však mimořádně neproduktivní. Položil jsem panu premiérovi od tohoto řečnického pultu tisíc sto osmnáct přímých otázek. Nikdo nespočítal, kolik jsem na nich dostal přímých odpovědí, ale moc jich nebylo."

Neslavný konec slavného Lorda Archera

Vinen! Soud poslal milionáře a spisovatele Lorda Archera do vězení na 4 roky

Bývalý místopředseda Konzervativní strany, novelista, který si vydělal svými knihami milióny, a také bonviván Jeffrey Archer, odešel nadobro nejen z veřejného života, ale ztratil také svobodu.

Londýnský soudce ho poslal na čtyři roky do vězení, za to, že před čtrnácti lety lhal pod přísahou při výpovědi před soudem. Jeffrey Archer, který se stal později členem Horní Sněmovny a používal před svým jménem označení Lord, zažaloval v roce 1987 britský bulvární deník Daily Star.

Noviny o něm totiž napsaly, že měl milostný poměr s prostitutkou. Bylo to v době, kdy měl Archer velké politické ambice, které ostatně neztratil ani později. Vzal tehdy redakci Daily Star k soudu.

Aby si pro inkriminovano udobu zajistil alibi, donutil svou tehdejší sekretářku k tomu, aby zfalšovala jeho diář a na pomoc si vzal i falešné svědectví jednoho ze svých tehdejších přátel, jistého Teda Francise.

Pravda po 14 letech

Jeffrey Archer tehdy vyhrál. Redakce se musela omluvit a spisovatel a politik navíc vysoudil finanční odškodné ve výši půl miliónu liber. Ted Francis však o čtrnáct let později promluvil. Rozhodl se s pravdou ven, když tehdy už Lord Archer ohlásil v roce 2000 svou kandidaturu na nově ustavený úřad londýnského starosty.

Archer okamžitě svou kandidaturu stáhl a byl navíc vyloučen z Konzervativní strany, která ho na prestižní post nominovala. Štěstí, které bývalého sprintera, spekulanta na burze a autora divadelních her, dosud provázelo, se začalo k elegánovi drobné postavy najednou obracet zády.

Sex, peníze a moc

Byl obžalován a soudní proces měl poněkud paradoxně všechny ingredience Archerových novel. Šlo v něm o sex, peníze a o moc. Jedenáctičlenná porota vynesla ve čtvrtek po třiadvacetihodinovém zasedání rozsudek: jednoznačně vinen.

Ted Francis kryl Lorda Archera 14 let

Archerův právní zástupce Tony Morton-Hooper dal okamžitě najevo, že se jejich klient odvolá. "Jeffrey Archer a členové jeho rodiny jsou šokováni a zklamáni. Mohu potvrdit, že se odvoláme, ovšem v této fázi mi nepřísluší, abych sdělil cokoliv dalšího. To je vše, co jsem chtěl uvést a nechystáme žádné další prohlášení."

Jeffrey Archer byl od soudu rovnou převezen do věznice Belmarsh na jihovýchodním okraji Londýna s doporučením Jeho Ctihodnosti pana soudce, any za mřížemi setrval nejméně dva a třicet měsíců.

Notorický lhář

Rozsudek potěšil pochopitelně šéfredaktora listu Daily Star Petra Hilla, který se teď chystá žalovat Lorda Archera o finanční náhradu. Půl miliónu liber z roku 1987 dělá v dnešních cenách i s úroky něco před dva milióny liber.

Šéfredaktor listu, který si obvykle nebere ve svých reprotážích žádné servítky, charakterizoval Jeffreyho Archera následovně:

"Archer byl lhář a lhal celý život. Věřili mu přitom politici a věřili mu i obyčejní lidé a naprosto se v něm zmýlili. Lhal a lhal v roce 1987. Myslím, že ten rozsudek byl velkým zadostiučením pro tehdejšího šéfredaktora našich novin Lloyda Turnera, který byl tehdy na hodinu propuštěn a pak předčasně zemřel na následky stresu, kterým trpěl. Nedočkal se sice spravedlnosti, ale spravedlnost se nakonec dostala ke slovu."

Naopak pramalou radost měli z rozsudku bývalí straničtí kolegové z Konzervativní strany. "Musíme přijmout rozhodnutí soudu, uvedl poslanec Peter Bottomley. Podle něj je však třeba mít také na paměti, že Jeffrey Archer vykonal více dobrého než většina jiných lidí. Jak ukázal soudní proces, vykonal však také zřejmě mnohem více špatného než ostatní.

Odhalení v bristolské nemocnici

Vyšetřování, které trvalo celkem tři roky, prokázalo, že kvůli zanedbané pooperační péči, zemřelo v nemocnici v anglickém Bristolu v osmdesátých a v devadesátých let 35 dětských pacientů. Lékařům bylo prokázáno profesionální selhání a přišli o práci.

Jak konstatovala zmíněná zpráva, třetině malých pacientů na dětské kardiologii v bristolské nemocnici se nedostávala potřebná péče. Rodiče postižených dětí nedostávali úplné informace. O nedostatcích se vědělo, ale poměrně mocná skupina chirurgů ve vyšším postavení, bránila jakékoliv nápravě.

Ti, kteří vyslovili nahlas obavy byli ignorováni, nebo jim dokonce hrozili vyhazovem. Jedním z nich byl anestezolog Stephen Bolsin, který zdůrazňuje, že dlouholeté šetření a právě publikovaná zpráva, mají velký význam:

"Myslím, že jde o poměrně vyčerpávající zprávu, systém státního zdravotnictví však čeká ještě pořádný kus práce. Všechna doporučení jsou velmi konstruktivní a ve všech případech se jedná o kroky, ke kterým je lékařská profese ze své povahy povinována. Myslím, že ta navrhovaná opatření přinesou také finanční úspory - když se zlepší péče o pacienty, ušetří se současně peníze."

Potrestaná kritika

Stephen Bolsin svou iniciativu rozzlobil kolegy v lékařské profesi, ztratil práci a práci se pro něj nenašla ani v jiných zdravotnických zařízeních a musel odjet do Austrálie. Bolsin nicméně věří, že lidé, kteří se rozhodnou postupovat jako on, budou moci ve zdravotnictví zůstat.

"To byl můj názor i v minulosti - doufám, že šetření, ktré právě teď skončilo usnadní v budoucnu lidem, kteří se dostanou do podobné situace jako já, to budou mít snazší. Nejsem si jist, zda se tomu přizpůsobí starší lékaři a pokdu se má změnit kultura tajnůstkářství a zakrývání nedostatků, je k tomu třeba vést především praktikanty a studenty lékařství."

Podle profesora Liama Donaldsona, který působí jako vládní poradce pro otázky zdravotnictví, plyne ze zprávy poučení, že celý systém státního zdravotnictví se musí mnohem více než dosud soustředit na pacienta.

"Jedno z poselství, které vychází z této zprávy, že se veškerá pozornost musí soustředit na pacienta. Vím, že to zní jako klišé, ale celý systém musí brát mnohem více než dříve v úvahu, potřeby, názory a přání pacienta."

Jak zlepšit péči o děti?

Zprávu připravil tým lékařů pod vedením profesora Iana Kennedyho, který navrhl vytvořit v britském zdravotnickém systému nově místo hlavního pediatra a ustavit nezávislý úřadu pro koordinaci a zveřejňování lékařských statistických údajů.

Profesor Kennedy však nezastává názor, že informaci o kvalitě a výkonnosti jednotlivých lékařů, zejména chirurgů by měly mít k dispozici i pacienti.

"Nikoliv, protože to by ničemu neprospělo. Chirurgové i další lékaři pracují v týmech. A pokud pracují v týmech, člověk chce znát výkonnost nebo chcete-li kvalitu celého týmu a ne jednotlivců. Nejdůležitější je, pokud dojde k chybám a chybovat je lidské, musíme být schopni se z toho poučit. Pokud však u nás vládne kultura, v níž jsou lidé stíháni, pokud promluví nahlas, pak se nezbavíme zatajování vyvracení pravdy, a lidé, ani pacienti se o ničem nedozvědí."

Profesor Kennedy soudí, že britský systém státního zdravotnictví bude mít vážné problémy, pokud nepřijme doporučení vyplývající z jeho zprávy:

"Pokud někdo na základě našich doporučení, zvláště pokud jde o děti a o zveřejňování informací nezakročí, systém zdravotní péče se dostane ještě do větších obtíží. Prvním krokem by mělo být zvýšit úroveň financování zdravotnictví v Británii na úroveň ostatních vyspělých evropských zemí."

Soutěžní otázka

Jak si jistě vzpomínáte, naše hádanka se tentokrát týkala britských novin. V Británii vychází každou neděli devět listů s celostátní distribucí, čtyři broadsheets a pět tabloidů. KYT A my jsme se ptali:

Který nedělní list začal v Británii vycházet jako první a v kterém roce?

A její druhá část zněla:

Vychází tento nedělník dodnes, nebo už zanikl? A pokud zanikl, tak kdy?

Správná odpověď zní: Prvním nedělním listem, který v Británii začal vycházet, je Observer. Jeho první výtisk se objevil na stáncích už v roce 1791 a je vydáván dodnes.

A my už máme jméno výherci této hádanky, kterým se stává: Ladislav Jelínek z Ústí nad Labem. Výherci blahopřejeme, a posíláme mu odměnu.

Láska Davida Murphyho

Tento zaměstnanec elektrárny v Hooku se ve volném čase věnuje chovu závodních holubů. Má jich doma bratru stodvaapadesát a rozhodl se, že jim dopřeje trochu luxusu, patrně v naději, že to zvýší holubí výkonnost při závodech, na kterých jde o cenu až ve výši několika set tisíc liber.

Před časem si požádal na mstní radnici žádost o stavebn í úpravy na svém venkovském domě a radní nechtěli věřit svým očím, když zjistili, že s nákladem sto tisíc liber, tedy asi pět a půl miliónu korun, ho chce rozšířit a postavit svým miláčkům skutečně luxusní holubník.

"Bude mít tekoucí, teplou i studenou vodu, dvojitá okna, ústřední topení a bezpečnostní kamery. Půjde zřejmě o nejšpičkovější holubník v celé zemi, hned po Buckinghamském paláci," uvedl člen místního zastupitelstva Pat O´Neil.

Hobby nebo živnost?

Radnici trvalo celých devět měsíců, než stavební úpravy schválila. Během povolovacího řízení totiž vznikly pochyby, zda Davidův koníček není vlastně svého druhu podnikáním - v takovém případě platí pro přestavbu jiné regule.

Holubář nakonec do svého přístavku umístil také kuchyň, koupelnu a dvě televize. Chce totiž se svými miláčky strávit před závody co nejvíce času, aby je dokázal motivovat k vítězství.