Sobota 28. července

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Sotva jsem si postěžoval minul týden v tomto pořadu na anglické počasí, překvapilo náš všechny svou přívětivostí. To zhruba od pondělka se poněkud líně rozprostřela nad britskými ostrovy tlaková výše, aby ukázala všem škarohlídům, kverulantům a věčným stěžovatelům vůbec, zač je toho příznivá tvář anglického léta.

Teploty se vyšplhaly ke třiceti stupňům a horko bylo takové, že leckde přestaly fungovat a ventilátory a vzduchové chlazení a letos poprvé ožila během týdne tradiční anglická letoviska a pláže podél Lamanšského kanálu. V provizorní městské koupaliště se pro odvážlivce se proměnily dokonce i ozdobné fontány na Trafalgarském náměstí naproti Národní galerii.

Meteorologové předvídali, že vlna tropických veder by mohla trvat déle než dva týdny a podle některých předpovědí by mohl padnout I historický teplotní rekord z roku 1990, kdy v Cheltenhamu naměřili přes sedm a třicet stupňů Celsia, tedy necelou stovku podle Fahrenheita.

Pro Brity je sluneční žár a horko takovou vzácností, že nejsou, alespoň na domácích plážích, zvyklí na opalovací krémy. Což patrně vedlo radnici v rybářském a přímořském letovisku Hastings na jižním pobřeží k tomu, aby rozdalo zájemcům tuby s krémem zcela zdarma.

Princ Charles zachráncem venkova

Princ Charles přišel s plánem na obnovu venkova po epidemii kulhavky a slintavky

Něco úplně jiného než letní žár a vedra však trápí momentálně britské farmáře následky kulhavky a slintavky. Tento týden navíc vyšlo najevo, že veterináři budou muset utratit další čtyři tisíce ovcí ve Walesu. Vyskytlo se totiž podezření, že v oblasti Brecon Beacons je další ohnisko kulhavky a slintavky.

Právě dopady této epidemie, která stála britský státní rozpočet už několik miliard liber, přiměly britského následníka trůnu, prince Charlese, aby přišel s programem, který má pomoci venkovu vrátit se k normálnímu životu.

Ve svém londýnské sídle v paláci svatého Jakuba nedaleko Picadilly zveřejnil tříbodový plán, kterým se snaží přesvědčit britské firmy a společnosit, aby investovaly na venkově a pomohly tak místní komunitě.

"Pochopitelně, dámy a pánové, smutná tragédie, kterou se sebou přinesla kulhavka a slintavka, měla dopad na ty podnikavé rodiny farmářů, které se snažily - ještě před tím než je zasáhla kulhavka a slintavka - svou produkci diverzifikovat. V tom samozřejmě spočívá skutečný problém. Měli bychom tedy využít našich zkušeností ze změn, které jsme dosáhli při obnově vnitřních částí měst, a pokud je to možné, pomoci lidem na venkově podporou a radou."

Hospody centrem vesnického života

Jak princ Charles dále uvedl, znepokojuje ho, jak rychle se začalo rozpadat jemné předivo vztahů na venkově. Venkovské obchůdky, poštovní úřady a hospůdky jsou rušeny tempem, které prý vyvolává znepokojení.

Princ Charles se obává o budoucnost venkova

"Napadlo mě tedy, proč neučinit centrem vesnického života znovu, tak jak to bývalo dříve, tradiční anglickou hospodu. Proč by v ní nemohl být také poštovní úřad a obchod. Zvýšilo by to příjem majitelů a měli by i jistější budoucnost."

Princ Charles je znám svými kontroverzními projekty a nápady. Občas zaskočí veřejnost svým vztahem k organicky pěstovaným plodinám, květinám a flóře vůbec, jindy zase svými názory na městskou architekturu.

Ani jeho kritici však neupírají určité zásluhy jeho nadaci, která se snaží vytvářet nová pracovní místa pro mladé lidi v hospodářsky zaostalých oblastech země.

Princovo varování

Princ Charles má zato, že takové zkušenosti by bylo možné využít i teď, při obnově či záchraně života na anglickém venkově. Podle něj by na tom ovšem měli převzít větší odpovědnost místní lidé. Následník britského trůnu pro ně měl následující rady:

"Nakupujte potraviny pro své obchody, restaurace a kantýny v místě sveho bydliště nebo tam, kde podnikáte. A co vám brání v tom, abyste si pořídili zařízení a nabytek pro svou kancelář u místního truhláře či řemeslníka? Slibuji vám, že to určitě bude mít velký přínos."

A svůj projev zakončil princ Charles varováním, jaké následky by mohlo mít, pokud jeho projekt nedostane šanci:

"Pokud budeme postupovat společně, můžeme napomoci k záchraně komunit a celé jedné kultury, která existuje v našem jedinečném a také nenahraditelném venkovském prostředí. Konec konců, právě venkovské společenství napomáhá k tomu, abychom lépe definovali sami sebe jako národ v očích zbytku světa."

Příznaky okurkové sezóny

Králem okurkové sezóny se stal šimpanz Chippy, který sebral svému ošetřovateli mobil

Jak už to tak bývá, když začne stoupat ručička teploměru vzhůru a zaplní se pláže, ohlásí se nejen v britských novinách pravidelná okurková sezóna.

Nebýt toho, že britský vicepremiér John Prescott zaparkoval svého Jaguára o víkendu tak, že částečně zablokoval místo vyhrazené pro vůz invalidy, s britským politikem by se člověk na stránkách letních novin skoro nesetkal.

Dlužno řící, že zavalitý John Prescott, kterému jeho Jaguár přináší samé problémy, se omluvil a auto okamžitě přeparkoval. Jak naznačuje i tento příběh, uprostřed léta nastáva obvykle sezóna, kdy politiky na stránkách novin nahradí hrdinové ze zvířecí říše.

Není určitě náhoda, že právě uprostřed léta se na pastvinách v Devonu tradičně objevuje tajemná příšera, která požírá ovce či jiní kusy dobytka. Červenec či srpen je pravidelně také měsícem, kdy z terárií utíkají aligátoři či leguáni, někteří prý dokáží dokonce šplhat i po stromech.

Králem "okurky" šimpanz Chippy

Patrně nechtěným hrdinou a nekorunovaným králem okurkové sezóny se letos stal v britských novinách šimpanz Chippy ze safari parku Blair Drummond ve skotském hrabství Sterlingshire.

Nepozornému pečovateli totiž vytáhl z kapsy mobilní telefon a do přístroje, který změnil komunikaci mezi lidmi v jeden a dvacátém století, se od první chvíle zamiloval.

Samozřejmě si chtěl také vyzkoušet, jak funguje. Počkal ovšem, až se setmí, pak vytáhl přístroj a začal vytáčet čísla naprogramovaná v paměti. Patřila dalším zaměstnancům safari parku, kteří neměli vůbec žádné tušení, kdo je na druhé straně aparátu.

Odhalený zloděj mobilu

Otrávení a také trochu znechucení kolegové se už už chystali zavolat policii, aby toho telefonujícího otravu odhalili, když jeden z naštvaných hlídačů zaslechl na druhém konci drátu šimpanzí skřeky.

"Bylo horko, a tak jsem si odložil vestu od montérek," vysvětloval později ošetřovatel zvěře, kterému mobil původně patřil.

"Šimpanz toho využil, prostrčil ruku plotem a vytáhl mi telefon z kapsy. Občas tam mívám nějaké sladkosti, chtěl si zejmě původně jenom zamlsat," dodal pak ještě na vysvětlenou.

A doktorka Hannah Smithová, zoooložka z Univerzity ve Sterlingu nevidí nic divného na tom, že se šimpnaz naučil mobilní telefon používat:

"Šimpanzi jsou fascinováni technickými pomůckami podobně jako malé děti. Pochopitelně oni sami nedokáží mluvit, ale přitahují je nejrůzněšjí zvuky, které mobilní telefony vydávají a také to, že svítí, když zmáčknou nějaké ten knoflík."

Holub cestovatel

Dalším hrdinou ze zvířecí říše, který to dotáhl tento týden až do novin, byl roční závodní holub, který zabloudil na cestě přes Atlantik. Jeho strastiplné putování začalo v polovině června v městečku Grimsby.

Jeho chovatel ho dopravil do Plymouthu na jihu země, odkud měl vystartovat na zpáteční trasu, která měří téměř třista mil. Start závodu se však kvůli špatnému počasí o čtyři dny opozdil a holub pak krátce po startu nabral špatný kurs. Dostal se pět set mil nad Atlantický oceán, když mu začaly docházet síly. Zdálo se, že je nenávratně ztracen a vyčerpaný skončí v moři.

V tu chvíli se však na obzoru u objevil výletní parník plující na trase z anglického Southamptonu do New Yorku. Znavený holub dosedl na palubu, kde se ho ujal kapitán a celá posádka.

Absolovoval s nimi celý zámořský výlet a po deseti dnech dorazil zptáky k anglickým břehům. Posádce se podle kroužku podařilo identifikovat, komu holub patří, a když dorazili do přístavu, mohl se konečně vydat na opravný zpáteční let. A o pár hodin později dorazil konečně ke svému majiteli zpět do Grimsby.

Protesty proti policii

Uplynulý týden však nebyl jen plný úsměvných příběhů o telefonujících šimpanzech a holubech, kteří cestují po světě na luxusních parnících na náklady posádky.

Pořádně horko bylo minulý týden na ulicích Brixtonu, čtvrti v jižním Londýně. Poté, kdy tu policisté zastřelili minulý týden muže, který měl u sebe zbraň ve tvaru zapalovače, vyšla místní mládež do ulic, aby si vyřídili s muži v uniformách účty.

Při rabování obchodů a srážkách byli zraněni tři policisté a zatčeno několik osob. Ti, kteří přišli původně na pokojnou demonstraci, se však od násilí distancovali.

"Podle všeho to vypuknulo o něco později, zapojilo se do toho relativně malá skupina mladých, kteří využili příležitosti a zapojili se do rabování a další kriminální činnosti. Chtěl bych zdůraznit, že takové počínání vůbec nereprezentuje náladu tady v Brixtonu," uvedl Tom Franklin z místní radnice.

Přetrvávající rasismus

Vedoucím Hnutí za spravedlnost, skupiny zasazující se o lidská práva je Alex Owolaa-day. Podle něj přišli mladí obyvatelé převážně černošské čtvrti vyjádřit do ulic svůj odpor proti přetrvávajícímu policejnímu rasismu.

"Změnilo se to v otevřenou revoltu poté, kdy se objevili v ulicích mladíci, kteří svou účastí hlasovali proti rasismu ze strany policie. To, co říká pan Franklin, je naprostý nesmysl. Mládež, která vyšla do ulic, a bylo jich stovky, se postavila na stranu původních demonstrantů. Chtěli, aby je bylo konečně slyšet. Už měli dost diskriminace a perzekuce ze strany policie. Zastřelení nevinného člověka bylo jen dalším příkladem toho, jak rasisticky si počíná policie v naší komunitě."

Zpronevěřené peníze pro Kurdy

Lordu Archerovi zřejmě hrozí další skandál

Když už se zdálo, že pro zostuzeného lorda Archera, který strávil první týden ze svého čtyřletého trestu ve vězení, nemůže přijít žádná další špatná zpráva, objevilo se další vážné podezření na adresu bývalého místopředsedy Konzervativní strany a loňského kandidáta na post londýnského starosty.

V roce 1991 stál v čele nadace, která sbírala finanční dary pro kurdské uprchlíky, kteří utíkali před Sadámem Husajnem. Mezinárodní Červený kříž tehdy získal sedm a padesát miliónů liber, objevily se však pochyby, jakou částku na ně tehdy převedl právě Lord Archer, který se zapojil do kampaně a přes jehož nadaci putovaly velké sumy peněz.

"Jsem doopravdy zmatená z toho, kolik peněz se vlastně podařilo dát dohromady ve Spojeném království. Jde mi o to, jaká částka se mohlo dostat k samotným Kurdům. V letech 1991 a 1992 jsem se s mnohými z nich setkala a většinou si stěžovali, že se k nim dostalo strašně málo z celkové částky peněz."

Další skandál Lorda Archera?

Podle jejích slov se tehdy Jeffreymu Archerovi, který stál v čele jedné z nadací, vůbec nechtělo do té části Iráku, kde žili Kurdové, cestovat, aby jim peníze předal.

"Jeffrey Archer se vydal do Iráku teprve tehdy, když na něj byl vyvíjen velký nátlak. Vzpomínám si, že to trvalo měsíce, což je samo o sobě překvapivé. Když přece člověk stojí v čele nějaké nadace a podaří se mu dát dohromady nějaké peníze, chce také vidět, jak se pak s nimi naloží. Teprve totiž na místě zjistí, co se vlastně děje a jak může lidem pomoc změnit jejich životy. Jeffreymu se tam však vůbec nechtělo, odjel až po velkém nátlaku a Kurdové byli po jeho návštěvě velmi zklamaní."

Slova bývalé místopředsedkyně za Konzervativní stranu, nyní poslankyně Evropského parlamentu za britské liberální demokraty Emmy Nicholsonové.

Dodejme, že o případ se začal zajímat londýnský Scotland Yard. Jak se zdá, o Lordu Archerovi bude slyšet ještě hodně dlouho poté, kdy zmizel pro křivou přísahu ve vězení.

Soutěžní otázka

Nastal čas, abychom Vám zadali novou hádanku. Protože jsme se ocitli uprostřed léta, pozveme Vás tentokrát k návštěvě jednoho z tradičních anglických přímořských letovisek.

Původně šlo o malou rybářskou vesničku na břehu Lamanšského kanálu. Její osud a budoucnost se však změnila, když ji přijel navštívit v roce 1753 jistý doktor Richard Russel, autor dizertační práce o příznivém vlivu mořské vody na onemocnění žláz v lidském těle.

Právě pod jeho vedením, či za jeho dohledu si obyvatelé téhle rybářské vesničky oblíbili koupání v moři. Na tu dobu prazvláštní zvyk přilákal na místo řadu celebrit dobového společenského života. Vesnička se pomalu rozrůstala a když si ji v roce 1783 zvolil za své letní místo tehdejší princ z Walesu a pozdější král Jiří IV., bylo rozhodnuto o tom, že se stane také oblíbeným výletním místem londýnské smetánky.

Proslulé letovisko

Krátce poté tu také začal stavět svou rezidenci Královský pavilón. Město později proslavila pobřežní mola, anglicky piery, které patří snad ke každému anglickému přímořskému letovisku.

První z nich, Chain Pier, byl postaven v roce 1823, zničila ho však bouře v roce 1896. Ještě před tím k němu však přibylo dvojče: Vest Pier, který ční do moře dodnes.

Ve městě se odehrával také děj jedné z novel slavného anglického spisovatele Grahama Greena o zlodějíčkovi, který ve snaze dostat se do čela místního gangu páchá stále těžší a těžší zločiny.

Město je také cílovou stanicí každoročního závodu veteránů, který má start v londýnském Hyde Parku. Ten se jezdí už od roku 1896.

Ve městě je konferenční centrum a také proslulý Grand Hotel, který byl v roce 1984 dějištěm jednoho z nejvážnějších útoků Irské republikánské armády, při kterém zahynulo pět lidí. Ve městě je také divadlo, muzeum a galerie.

A naše dnešní otázka tedy zní:

Jaký je název města, které si oblíbila v minulých stoletích anglická smetánka a kam se vydávali za letním povyražením angličtí panovníci.

Své odpovědi nám zasílejte do pátku 10. srpna na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Zákusky s marihuanou jako lék

Cukrářka Biz Ivolová přidává do svých výrobků marihuanu

Už poléta se line z kuchyně cukrářky z Orknejských ostrovů libá vůně čokoládových pochoutek - nejde však o pečivo na párty místního ženského spolku. Už poléta přidává třiapadesátiletá Biz Ivolová do svých zákusků a dobrot marihuanu, kterou si podomácku pěstuje, což je v Británii jinak ilegální.

Její zboží jde tak dobře na odbyt, že by si, jak sama říká, zaloužila od místních úřadů finanční grant na to, aby si mohla zřídit doma automatickou pečící linku. Říká, že jako výchozí surovinu používá nejraději belgickou čokoládu.

"Má vysoký obsah tuku, což způsobuje jistý druh chemické reakce a účinky marihuany jsou ještě silnější," poznamenává cukrářka.

Dobroty na přepis

V roce 1997 vykonala v jejím domě důkladnou prohlídku místní policie. Když se však záležitost dostala před soud, místní soudce ji osvobodil.

Důvodem, proč úřady živnost paní Ivolové místní úřady tolerují je vcelku unikátní - své výrobky poskytuje zdarma pacientům s roztroušenou sklerózou, na doporučení lékařů.

Jak sama říká, hodně postižených má obavy kouřit marihuanové cigarety, bojí se totiž rakoviny plic. Ve svém posledním vydání týdeník Economist poznamenal, že případ paní Ivolové není v Británii nijak unikátní.

Marihuanu s tichým souhlasem úřadů pěstuje v zemi více lidí - lékaři potvrzují, že marihuana tiší bolest také pacientům s rakovinou a artrózou. A v Británii roste počet lékařů i politků, kteří by dragu pro lékařské účely nejraději legalizovaly

A paní Ivalová? Dostává stále více dopisů s dotazy ze Spojených států a zvažuje, že by svou nabídku rozšířila také o marihuanové čípky. Prý by mohly jít dobře na odbyt naopak ve Francii.