Sobota 4. srpna 2001

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Nad tropickými vedry, při kterých byla teplota nad britskými ostrovy vyšší než leckde v Karibském moři, udělala tečku čtvrteční studená fronta a mnozí Britové si oddechli.

Matka britské královny, která slaví o víkendu už sto první narozeniny, byla ve středu hospitalizována kvůli vyčerpání z horka. Později se ukázalo, že šlo o anemii a musela podstoupit transfúzi krve.

Když pak o dva dny opustila nemocnici, byla to taková událost, že BBC měla na místě svého zpravodaje a vysílala ji v přímém přenosu:

"Pomalu se objevuje. Jako vždy kráčí bez jakékoliv pomoci. Pozoruhodný obrázek, vezme-li se v úvahu, že jí už za pár dní bude sto jedna let. Pohybuje se pomalu kupředu, opírá se o francouzské hole, zastavuje se a mává shomážděným lidem."

A když nejstarší členka britské královské rodiny nasedala v modrém letním obleku do přistavné limuzíny Daimler, aby se vydala do svého londýnského sídla v paláci Clarence House, doprovázel jí potlesk zvědavých turistů i místních obyvatel

Událost však vyvolala téměř okamžitě debatu o tom, jak je možné, že v jejím oficiálním sídle není instalována klimatizace. Jak to, že matka britská panovnice musela původně trpět v horku k zalknutí?

S vysvětlením přišli znalci obrazů a památek vůbec. V paláci Clarence House jsou na zdech vzácné obrazy a v místnostech další pamětihodnosti, které by mohly být ventilací a proudem suchého zvuku poškozeny.

Starosta prohrál spor o metro

Londýnský starosta neuspěl se svým plánem na modernizaci nejstarší podzemní dráhy na světě

Už déle než rok má Londýn svého nového nového starostu, labouristického rebela Kena Livingstona. Jeho pravomoce a mandát však zůstávají nejen pro Londýňany obestřeny tak trochu rouškou tajemství.

Livingston například přislíbil obyvatelům hlavního města lepší a moderní podzemní dráhu. Najal si na to dokonce amerického experta, kterému se v minulosti podařilo vytvořit jeden z nejlepších systémů podzemní dráhy v New Yorku.

Aby bylo jasno, londýnské metro, nebo alespoň některé jeho linky, mají pověst jedné z nejhorších veřejných služeb v Británii. Přecpané, v létě je pod zemí k nedýchání, nespolehlivé, a jak tvrdí někteří odborníci, také nebezpečné.

Nejstarší na světě

Však je to také nejstarší podzemní dráha na světě. První linka na téměř sedmikilometrové trase z londýnského nádraží Paddington do stanice Farringdon Street začala sloužit veřejnosti už v roce 1863.

Tehdy se hloubilo metro ještě těsně pod povrchem, a pokud to nebylo nutné vedla trasa i nad zemí, mimo jiné proto, že vozy s cestujícími byly zapřeženy do parní lokomotivy.

Vůbec první elektrizovaný úsek podzemky dostalo hlavní město až v roce 1890, spojoval londýnskou City se čtvrtí Stockwell na jihu města.

Dnes je součástí Northern Line, které se však mezi Londýňany říká také Misery Line. Jak přezdívka napovídá, ten, kdo je na ní odkázán, musí počítat s tím, že cestou ho potká nějaká ta mizérie - nejčastěji zpoždění.

Dva plány na modernizaci

Aby tuhle situaci londýnský starosta napravil, hodlal všech třináct tras podzemní dráhy modernizovat. Stejný plán však měla také britská vláda, která se ovšem rozhodla financovat opravy a rekonstrukce nejen z veřejných, ale také ze soukromých prostředků.

Podle plánu, se kterým přišel Blairův kabinet, má být část podzemní dráhy privatizována a z výnosu financována modernizace. Návrh se však ani za mák nezamlouval právě starostovi Livingstonovi. Když pak vleklá několikaměsíční jednání s vládou nikam nevedla, rozhodl se ji vzít k soudu.

Není to zas tak nic neobvyklého - každé vládní, ministerské či úřední rozhodnutí je totiž v Británii napadnutelné. Ovšem soudci se do politiky neradi míchají s odkazem, že moc zákonodárnou a potažmo i výkonnou delegovali voliči na parlament, a pro nezávislé soudy je poněkud choulostivé do jejich pravomocí zasahovat.

Starosta: Vládní návrh je neefektivní

A také v tomto případě dal soudce Sullivan po několikadenním zvažování za pravdu vládě. Stav metra a jeho modernizace je podle jeho slov záležitostí centrálních úřadů. Ken Livingstone přijal tuto soudní prohru tak trochu neochotně.

Starosta Ken Livingstone

"Jak ze soudního verdiktu jasně vyplývá, dnešní rozhodnutí nevypovídá nic o tom, zda jsou vládní plány na partnerství veřejného a soukromého sektoru bezpečné a také efektivní. Soudní rozsudek jen potvrzuje, že vláda má zákonné právo své schéma v Londýně zavést."

Livingstonovi právníci argumentovali tím, že uksuteční-li se vládní plán, jehož uskutečnění bude stát třináct miliard liber, povede k tomu, že londýnská podzemní dráha bude fragmentovaná a její provoz neefektivní a nehospodárný.

Vedení metra spokojeno

Podle vládního návrhu převezmou tři soukromé společnosti do nájmu koleje a signalizační zařízení - jen vlakové soupravy zůstanou ve veřejném vlastnictví. Vedení londýnského metra je spokojeno, že se pod zemí konečně začne něco dít. Hovoří výkonný ředitel London Underground Derek Smith:

"Máme z rozsudku radost. Znamená to, že můžeme konečně pohnout s věcmi, které by nám měly zajistit investice pro podzemní dráhu, abychom ji mohli modernizovat. Nastal čas, aby se přestalo mluvit a začalo jednat."

Ředitel londýnského metra Derek Smith. Odbory, které sdružují zaměstnance londýnského metra, jsou však proti a pohrozily dokonce stávkou. Navíc způsob, jakým se vládní záměr uskuteční, zůstane v rukou londýnské radnice, která může trucovat a celou věc brzdit.

Nicméně britský ministr dopravy Stephen Byers je optimistou:

"Doufám, se se už brzy podaří aby vedení londýnského metra a uchazeči, kteří se dostanou do užšího výběru, připravili časový harmonogram. Vyplyne z něj, že zlepšení lze očekávat už během příštího roku a pak vždy v ročních intervalech. Lidé tedy velmi hmatatelně pocítí, výhody, které vyplynou z z investice, které chystáme pro londýnskou podzemní dráhu."

Pumový útok Pravé IRA v Londýně

Puma nastražená frakcí Pravá IRA vybuchla na rušném místě v západním Londýně

Prakticky každý den v uplynulém týdnu přicházely zprávy o incidentech v Severním Irsku. Probritská bojůvka zastřelila v úterý v noci v Belfastu na ulici osmnáctiletého protestantského chlapce zřejmě jen proto, že jeho kamarád byl katolík.

Koncem týdne však udeřila odštěpenecká Pravá Irská republikánská armáda přímo v Londýně. Poblíž stanice metra Ealing Broadway vybuchla puma,která zranila šest lidí:

"Právě jsem se chystal do postele, bylo těsně před půlnocí, zavíral jsem už oči, když domem otřásla masívní exploze. Muselo to bouchnout přesně ve dvanáct. Vyhlédl jsem z okna a spatřil plameny a pomalu se táhnoucí kouř nad střechou jedné z budov."

Takto popisoval událost jeden ze svědků, Simon Terrey, který bydlí poblíž místa, kde puma explodovala.

Ďábelský čin

Zastupující komisař Scotland Yardu Alan Fray uvedl, že policie sice dostala před výbuchem varování, ale informace, které obsahovala, byly matoucí:

"Puma explodovala právě ve chvíli, když jsme celé místo prohledávali. Bylo to navíc v mimořádně rušné části Ealingu, přesně naproti dvěma hospodám, které byly plné lidí, naproti provozovně rychlého občerstvení, několika restauracím a klubům, v místech, kde byly doslova stovky lidí trávících večer venku."

Podle zastupujícího komisaře Alana Fraye, chtěli útočníci způsobit co největší škody:

"Byl to předem propočtený ďábelský čin. Stojí za ním lidé, kterým šlo o to někoho zmrzačit a zabít. Neexistuje žádné jiné vysvětlení. Pro policii, která chtěla místo evakuovat, to byl velmi obtížný, skoro nemožný úkol. Nejenže jsme nedostali přesné místo určení, dali nám navíc ještě záměrně špatné místo."

Podobné exploze

Podle slov Alana Frye se za nočním pumovým útokem skrývají disidentší irští republikáni:

"Podobalo se to dalším explozím, ke kterým došlo v hlavním městě i v Severním Irsku, připravila je Reálná Irská republikánská armáda."

Exploze, při ktré vybuchla nálož v zaparkovaném autě, se odehrála jen asi dvěstě metrů od stanice metra a železnice. Okolí Ealing Broadway je vyhlášeno svými zábavními podniky a v jednom z nich se právě odehrávala soutěž ve zpěvu:

Ústupky teroristům

"Když se ozval venku výbuch, nastala chvíli pauza, pak majiteli došlo, co se stalo: Všichni pryč od oken, všichni pryč, prosím, volal majitel klubu a pak se rozezněl zvuk sirén."

Britský premiér Tony Blair výbuch odsoudil. Podle stínového ministra pro Severního Irska za Konzervativní stranu, Andrewa McKaye, povzbuzuje irské republikány skutečnost, že se jejich zástupci dostali do severoirské vlády:

"Skutečné nebezpečí spočívá v tom, když umožníte republikánským teroristům, aby se podíleli na vládě, aby se dostali z vězení, aniž by se přitom vzdali ilegálně držených zbraní. Mnozí lidé se domnívají, že teroristům jen ustupuje. Také proto vyzvu vládu, aby byla ve svých návrzích, ve kterých hodlá snížit přítomnost bezpečnostních sil v Severním Irsku. Zdá se mi, že stále více a více ustupuje, aniž by výměnou cokoliv získala."

Stoletá nevyhlášená válka

Několik stovek příslušníků Irské republikánské armády a několik desítek její odnože, která používá přívlastek Reálná IRA, vede už téměř sto let nevyhlášenou válku s Brity na Irském ostrově.

Sektářské násilí proirských katolík a probritských protestantů na Severu měla zastavit tzv. Velikonoční dohoda z roku 1998. V jejím rámci se Irská republikánská armáda zavázala odevzdat zbraně.

Problém je však v tom, že neřekla do kdy, což vyvolalo nespokojenost protestantů a také nebezpečí, že dlouhá léta budovaný mírový proces, se zhroutí během letošního léta jako domek z karet.

Nový mírový návrh

Britská a irská vláda proto tento týden předložily novou sadu návrhů, které by měly najít kompromis, pokud jde o odzbrojení Irské republikánské armády a současně obě strany sblížit.

S balíčkem doporučení obou vlád dostali na zváženou politikové z obou stran nábožensky a národnostně rozdělené provincie. Mají na něj odpovědět do konce příštího dne. Britský ministr pro Severní Irsko John Reid se přitom musel bránit kritice, že navržený postup je příliš velkorysý vůči irským republikánům:

"Docela určitě si myslím, že by bylo zcela chybné, pokud bychom přistupovali k mírovému procesu jako k nějaké sportovné soutěži, ve které se zapisují na tabuli body pro jednotlivé týmy. Kdyby se k tomu přistupovalo tak, že jde o vítězství jedné či druhé strany, tak by jednání o míru asi nikdy ani nezačala, nikdy nepokračovala a nikdy také neskončila. Musí to být vítězství pro celou severoirskou společnost."

A ke sporné otázce odzbrojení se vyjádřil také irský ministr zahraničí Brian Cowen: "Existují lidé, kteří mají zbraně a nám jde o to, aby nastala situace, kdy zbraně z těch rovnic úplně a ve všech ohledech zmizí. Tak, aby se mohla začít vytvářet normální společnost, na což mají lidé nárok."

Skandál televize Channel 4

Moderátor pořadu Brass Eye Chriss Morris

Kromě tropických veder charakterizuje letošní léto v Británii také série televizních skandálů či miniskandálů. O ten poslední se zasloužila státní televizní stanice Channel Four.

V programu s názvem Brass Eye, tedy Mosazné oko, předstíral jeden z herců, že je pedofil a obtěžuje dítě, což vyvolalo okamžitou bouři. Stěžovala si ministryně kultury i ministr vnitra a celou záležitost bude šetřit zřejmě britská nezávislá komise pro televizní vysílání.

Jeden z tvůrců pořadu David Qunatick se však bránil tím, že šlo pouze o satiru:

"Byla to satira na způsob, jakým média a zvláště televize zneužívají pedofilie, která je sama o sobě strašlivým a velmi vážným problémem. Zneužívají ho přitom k tomu, aby prodali co nejvíce výtisků novin, případně přilákali co nejvíce divkáků k obrazovce. Využívají to, jako pornografii, což je samo o sobě zločinem."

Nevhodný námět k satiře

Mary Marshová, která vede Nadaci chránící děti proti krutostem však tvrdí, že zneužívání dětí není vhodným námětem k satiře:

"Takhle vážný typ trestné činnosti páchané nadětech nelze trivializovat. Je nechutné jen pomyslet na to, že něco takového lze použít v humoristickém programu, ať už se vysílá kdykoliv."

Reakce britské vlády však vyvolala rozpaky a podezření, že kritika zavání tak trochu snahou cenzurovat. Šéfredaktorka odborného týdeníku Broadcast soudí, že vláda dává laické i odborné veřejnosti zmatené signály:

"Vláda si v tomto ohledu zcela protiřečí. Na jednu stranu říká, že umožní majitelům licencí samoregulaci, pak však začnou povykovat, jakmile se na obrazovce objeví něco kontroverzního. Nelze mít prostě obojí."

Nicméně náměstkyně minsitra vnitra Beverly Hughesová byla v názoru na program zcela přímočará:

"Způsob, jakým k tomu přistoupili, satira a zjednodušování se k takovému tématu vůbec nehodí a vůči lidem je to zraňující. Takže místo debaty o tom, jak se média zabývají pedofílií, slyšíme jenom stížnosti na samotný program."

Soutěžní otázka

A teď už nastal čas, abychom Vám zopakovali naši hádanku z minulého týdne. Souvisela s létem a týkala se jednoho anglického přímořského letoviska na jihu země.

Původně šlo o malou rybářskou vesničku na břehu Lamanšského kanálu. Její osud a budoucnost se však změnila, když ji přijel navštívit v roce 1753 jistý doktor Richard Russel, autor dizertační práce o příznivém vlivu mořské vody na onemocnění žláz v lidském těle.

Právě pod jeho vedením, či za jeho dohledu si obyvatelé téhle rybářské vesničky oblíbili koupání v moři. Na tu dobu prazvláštní zvyk přilákal na místo řadu celebrit dobového společenského života. Vesnička se pomalu rozrůstala a když si ji v roce 1783 zvolil za své letní místo tehdejší princ z Walesu a pozdější král Jiří IV., bylo rozhodnuto o tom, že se stane také oblíbeným výletním místem londýnské smetánky.

Proslulé letovisko

Krátce poté tu také začal stavět svou rezidenci Královský pavilón. Město později proslavila pobřežní mola, anglicky piery, které patří snad ke každému anglickému přímořskému letovisku.

První z nich, Chain Pier, byl postaven v roce 1823, zničila ho však bouře v roce 1896. Ještě před tím k němu však přibylo dvojče: Vest Pier, který ční do moře dodnes.

Ve městě se odehrával také děj jedné z novel slavného anglického spisovatele Grahama Greena o zlodějíčkovi, který ve snaze dostat se do čela místního gangu páchá stále těžší a těžší zločiny.

Město je také cílovou stanicí každoročního závodu veteránů, který má start v londýnském Hyde Parku. Ten se jezdí už od roku 1896.

Ve městě je konferenční centrum a také proslulý Grand Hotel, který byl v roce 1984 dějištěm jednoho z nejvážnějších útoků Irské republikánské armády, při kterém zahynulo pět lidí. Ve městě je také divadlo, muzeum a galerie.

A naše dnešní otázka tedy zní:

Jaký je název města, které si oblíbila v minulých stoletích anglická smetánka a kam se vydávali za letním povyražením angličtí panovníci.

Své odpovědi nám zasílejte do pátku 10. srpna na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Překvapivé vítězství

Majitel tarantule vyhrál soutěž o chovatele nejpodivnějšího domácího zvířete

Když jistá britská kabelová televizní stanice vyhlásila soutěž o chovatele nejpodivnějšího domácího zvířete, asi nikdo nečekal, že se jím stane Ryan Morgan z velšského Port Talbot.

Chová totiž doma padesát tarantulí, prudce jedovatých pavouků. Jak sám připouští není to žádný med. Nedávná cesta do obchodu pro krmivo skončila průšvihem, když se po návratu domů převrhla krabice s dvěma tisíci cvrčky.

Miláčkem rodiny je prý osminohý, dvaceticentimetrový Charlie. Je mlsný, a pokud mu krmení nechutná, dokáže si odsunout víko akvária a nedojedené porce se ocitnou na koberci. Charlie má prý nejraději drůbež.

Urážka domácích zvířátek

Charlie je spojencem Morganovy dcery Heather. Kdykoliv ji zlobí kluci ve třídě, pohrozí jim, že přijde do školy v doprovodu Charlieho.

Arachnofobové, jak se odborně říká lidem, kteří mají z pavouků panický strach, považují vítězství pana Morgana v televizní soutěži za urážku a provokaci.

Mnohem sympatičtější jim prý byl temperamentní obří africký had Bart nebo papoušek Casper, který dokáže hrát fotbal.

Zastánci pavouků však mají na své straně vědecký pokrok. Američtí vědci prý dokázali, že jed z tarantulí je prospěšný lidem, kterým hrozí infarkt, nebo trpí rakovinou.