Sobota 18. srpna 2001

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Srpen se nám nenápadně překulil do své druhé poloviny, čas dovolených je v plném proudu a někteří cestovatelé se už ze svých prázdnin z exotických krajin dokonce vracejí.

To takhle ve středu přistál na letišti Gatwick jistý Nigel Benn, vracel se právě z Barbadosu v Karibském moři. Tu se k němu v letištní hale přitočil místní zloděj, hmátl mu po kufru a vydal se na úprk letištní halou směrem k východu.

Udělal však chybu, když si nejdříve neprohlédl majitele kufru, tedy pana Benna. Ten ani chvílí neváhal a rozběhl se za letištním zlodějíčkem. Když ho po krátké honičce dopadl, provedl, to co zákony v Anglii a Walesu poněkud vyznešeně nazývají občanským zatčením. Ve skutečnosti si pan Benn na lupiče rozkročmo a ze široka sedl a počkal, až si ho vyzvedne přivolaná policejní hlídka.

Když sevření polilo a letištní chmaták si mohl dodatečně prohlédnout svého přemožitele, možná dodatečně strnul hrůzou - Nigel Benn je totiž bývalým světovým šamponém ve střední váze. V ringu proslul svou dravostí a nemilosrdrnou pravačkou. V honičce na letišti navíc super rychlýma nohama.

"Myslím, že zadržený muž nedostal ránu," prohlásil seržant Mick Jones, který celou záležitost na letišti vyšetřoval. "Kdyby jednu chytil, určitě by o tom něco věděl," dodal ještě s pozoruhodnou policejní logikou.

Léto v Londýně

Letní Londýn má své výhody i nevýhody...

Najdou se i takoví, kteří tvrdí, že srpen je vůbec nejlepší strávit v nějakém velkoměstě, jako je třeba Londýn. Když člověk nepočítá turisty, město se jakoby vylidní, částečně utichne ranní a podvečerní ruch v ulicích.

Také milovníci dobrého jídla a gurmáni se v těchto dnech dostanou do své oblíbené restaurace i bez obvyklé rezervace. Personál se chová k návštěvníkům pozorně a slušně, neodnáší ze stolu ještě nedojedené porce a nenutí strávníky ke stolování v rytmu závodních kantýn, aby se u stolu vystřídalo co nejvíce zákazníků.

Zkrátka i srpen ve velkoměstě může mít něco do sebe, pokud člověk není škarohlíd. Letní měsíce však přinášejí ve městě také jednu zvyklost, bez které by se všichni chodci i řidiči v Londýně zřejmě obešli.

Rozkopané ulice a chodníky

Vodárny, plynárny a elektrorozvodné závody využívají léta k tomu, aby se jako mravenci vrhli na své podzemní sítě a dohnali to, co během roku zameškali, případně se připravili na zimu. To se pak i některé úseky v londýnských čtvrtích mohou proměnit v labyrint provizorních přechodů, zábradlí, kuželů a překážek.

Tento týden však vyhlásila britská vláda všem firmám a společnostem, které věčně někde vrtají, hloubí příkopy a způsobují tak chaos a otevřenou válku.

Ve snaze, aby si počínaly při pozemních pracech, co nejefektivněji, jim bude účtovat za rozkopaný chodník pět set liber, tedy asi sedm a dvacet tisíc korun denně. Pokud nedokončí práce ve stanoveném termínu, může je stihnout navíc pokuta, a to až do výše dvou tisíc liber, tedy přes sto tisíc korun za každý započatý den.

Bič nad stavebními firmami

Možná se to někomu může zdát jako přehnané šikanování kopáčů a řemeslníků. Ale do londýnských ulic nadělají ročně přes 40 tisíc děr, přitom na některá místa se ke zděšení obyvatel a chodců vracejí opakovaně buď ty stejné, anebo - v lepším případě - různé firmy.

Bedliví statistikové například spočítali, že taková Aldgate High Street v srdci londýnské City byla v loňském roci rozkopána celkem 47krát a zemní práce provázelo celkem 160 různých dopravních omezení.

Chodci i řidiči jsou s novými finančními sankcemi více než spokojeni. Jen mluvčí britských plynáren si v novinách postěžoval, že si z jeho firmy zase jednou někdo udělal obětního beránka, aby získal hlasy veřejnosti.

Příběhy okurkové sezóny

Letošní okurková sezóna v Británii plyne zatím bez obvyklých "okurkových" zpráv. Ne že by se v Anglii nesklízeli v létě okurky, ale Britové mají pro tohle roční období, kdy novináři musejí občas popustit uzdu své fantazii a obrazotvornosti, aby zaplnili novinová vydání, poněkud věcnější pojmenování. Říkají mu "silly season", ve volném překladu něco jako lehce přihlouplá sezóna, lehce přihlouplých novinových zpráv.

Asi takových, jako že v zoologické zahradě ve skotském Edinburgu povýšili za dobré chování do čestné hodnosti majora norských ozbrojených sil tučňáka. Norská armáda totiž tučnáka královského Nilse Olava už od roku 1972 sponzoruje a čestnou hodnost mu norští vojáci za vojenských poct připnuli ve voliéře přímo na pravé křídlo.

Zkrátka v létě není moc o čem psát, a tak jako dar z nebes přistálo na redakčním stole všech londýnských editorů odhalení, které plnilo v uplynulém týdnu britské noviny snad každý den.

Skandály Neila Hamiltona

Titulní stránky novin zaplnilo nové obvinění Neila Hamiltona a jeho ženy Christine

Bývalý člen britské konzervativní smetánky, náměstek ministra a miláček londýnských party a mejdanů Neil Hamilton by - pokud by to šlo - posledních pět let možná nejraději vyškrtl ze svého života. V roce 1996 se ocitl uprostřed skandálu, který ho stál nejdříve vládní funkci a později i poslanecké křeslo.

Zjistilo se totiž, že se nechal hostit od londýnského multimilionáře a kontroverzního majitele obchodního domu Harrods Al Fajeda v jeho pařížském hotelu Ritz. Zapomněl však uvést svou návštěvu v Ritzu a útratu, kterou za něj Fajed uhradil, v poslaneckém rejstříku zájmů, což je v Británii okolnost, kterou novináři ani voliči politikům jen tak nepromíjejí.

Investigativní tým z nědělníku Sunday Times navíc odhlalil, že Hamilton byl ochoten přijímat jako poslanec úplatky za to, že vznese v Dolní sněmovně dotazy a interpelace v zájmu některé z lobbistických skupin.

Neil Hamilton vzal některá obvinění, která se proti němu objevila v tisku, k soudu a soudní při prohrál. Vzal tedy k soudu pro pomluvu multimilionáře Al Fajeda, ale i tuhle soudní při prohrál. A anglický justiční systém mu za tyhle soudní tahanice vystavil účet na tři milióny liber.

Nové obvinění

Hamiltonovým tedy nezbylo než vyhlásit soukromí bankrot, prodat rozlehlý dům v hrabství Cheshire a pustit se do shánění peněz. A když už se zdálo, že Hamiltonovi nemůže postihnout už nic horšího, objevilo s další bizarní obvinění, které, pokud se neprokáže, spadá možná nejlépe právě do kategorie poněkud přihlouplých letních zpráv.

Jistá žena ze severního Londýna ohlásila na policii, že byla v květnu letošního roku při dýchánku, na kterém údajně byli i manželé Hamiltonovi a na kterém nechyběl skupinový sex, znásilněna. Policie vzala obvinění vážně a pod pohrůžkou zatčení, předvolala manželé Hamiltonovi k pětihodinovému výslechu.

Nový skandál oživil okurkovou sezónu...

Podle právníka Michaela Colemana zastupujícího manželskou dvojici však celá záležitost připomíná směšný horor:

"Pan a paní Hamiltonová všechna obvinění naprosto popřeli. Plně s policií spolupracovali a poskytli vyšetřovatelům detailní informace o tom, kde se v inkriminovaný den I večer pohybovali."

Stejně rezolutní byli před shrmážděnou smečkou novinářů také samotní Hamiltonovi:

"V obviněních, která byl proti nám vznesena, není ani zrnko pravdy. Celá věc je absolutně monstrózní výmysl a lež.

Tajemná oběť

Zdánlivě trochu světla vnesla do celé záležitosti zmínka, že za případem stojí proslulý novinářský guru, majitel reklamní agentury Max Clifford. Jeho firma zprostředkovávala klientům příznivou a také lukrativní prezentaci v britských, povětšinou bulvárních listech. Ovšem Clifford se bránil tím, že jeho role byla v celém skandálu zcela bezvýznamná:

"Někdy počátkem května mě navštívila v sídle naší firmy jistá mladá dáma. Vznesla obvinění, která se týkala Hamiltonových - zavolala mi o dva dny později a řekla mi, že byla znásilněna, stala se prý obětí vážného sexuálního zneužití. Poradil jsem jí, aby se v takovém případě obrátila na policii."

Podle litery anglického zákona však zůstala tajemná žena v anonymitě a sama komunikovala s médii jen prostřednictvím své matky. Podle Hamiltonových, kteří čelili během týdne každodenní pozornosti televize i novin, je něco takového krajně nespravedlivé:

"Osoba, která taková falešná obvinění vznese se skrývá v anonymitě, zatímco tvářemi a oběťmi, kterými jsme v tomto případě my, jsou oblepeny všechny noviny a to v souvislosti s nejgrotesknějšími a nejodpornějšími činy, kterých jsme se měli dopustit."

Přes bizarnost celého příběhu je docela dobře možné, že záležitost skončí před soudem. Policie uskutečnila u Hamiltonových důkladnou domovní prohlídku, odvezla si k další expertíze i jejich domácí počítač.

Uprchlíci v Británii

Vražda kurdského uprchlíka na sídlišti v Glasgow rozpoutala diskusi o britské azylové politice

S jistou pravidelností se každoročně během okurkové sezóny rozvíří debata o uprchlících, kteří žádají v Británii o politický azyl. Loni dosáhl jejich počet rekordních sta tisíc. A letos se toto číslo dále zvyšuje.

Napětí kolem uprchlíků v minulých dnech znovu vzrostlo, když byl nejdříve v Glasgově zavražděn Kurd z Turecka a o pár dní později byl vážně pobodán další uprchlík ve městě Hull na severovýchodě Anglie.

Podle Agentury OSN pro uprchlíky přispěla k podobným útokům celková netolerantní atmosféra ve Velké Británii. Jak řekl, mluvčí této organizace Rupert Colville nesou vinu za vzniklou situaci některé britské deníky, které považují azylanty za chamtivce.

"Myslím, že některé noviny, zřejmě ne úplně všechny, by se měly lépe kontrolovat. Netvrdíme samozřejmě, že o otázce uprchlíků by se nemělo debatovat vůbec, neměly by se však přitom falšovat statistiky. A média by se neměla soustřeďovat pouze na negativní aspekty celé záležitosti."

Netoleratní atmosféra

Pokud jde o záměr britské vlády umísťovat žadatele o azyl v různých částech Velké Británii tak, aby nedocházelo lokálně k napětí. Agentura OSN pro uprchlíky ho podle Ruperta Colvilla vítá:

"Podle našeho názoru je to velmi dobrý a citlivý nápad. Nicméně jeho realizace musí postupovat stejně citlivě. Právě glasgowské sídliště, kde byl zavražděn azylant, je příkladem toho, kdy k tomu nedošlo. Na velmi chudém sídlišti byl ubytován velký počet žadatelů a místní lidé navíc nedostali odpovídající informace, ve kterých by jim bylo vysvětleno, kdo a proč se tam objevil. A v takovém prostředí pak snadno dojde na žárlivost a na závist, mám na mysli ekonomickou závist. A pak už není daleko k vážným problémům."

Britská vláda vláda proto počátkem týdne po vlně kritiky nařídila celkovou revizi azylové politiky. Objevily se totiž vážné obavy z toho, v jakých podmínkách čekají uprchlíci na vyřízení svého azylové žádosti a jak se integrují do komunity, ve které žijí.

Příklad Spojených států

Část britské veřejnosti má zato, že lidé žádající v zemi o azyl, přijíždějí především z ekonomických důvodů, za lepším životním standardem. Poslanec za liberální demokraty a jejich mluvčí pro zahraniční událost Menzie Campbell soudí, že takové dilema by vyřešil pružnější systém pracovních povolení, podobný tomu, jaký funguje ve Spojených státech:

"Myslím, že Británie by se měla vydat směrem k systému zelených karet, který se osvědčil ve Spojených státech. Lidé s vhodnou kvalifikací tam mohou na určitou dobu přijet pracovat a přispívají tak vlastně k rozvoji země."

Menzie Campbell také odmítá výhradu, že proces s udělováním zelených karet by byl příliš pomalý a byrokratický:

"Současný proces je skutečně příliš pomalý. O tom nikdo nepochybuje. Nemohu si však pomoci - když se podíváte na tak velkou zemi jako jsou Spojené státy, kde to funguje, jsme si jist, že dokážeme zajistit, aby fungoval i u nás v Británii."

Zastrašování žadatelů

Další problém britského azylového systému spočívá v tom, že někteří žadatelé jsou hned po příjezdu preventivně zadržováni ve věznicích. Vláda to zdůvodňuje obavami, že by se v zemi mohli ztratit z dohledu úřadů a začít pracovat načerno dříve, než bude jejich žádost vyřízena.

Odborníci na azylovou politiku však hovoří spíše o opatření, které má žadatele o azyl zastrašit a přimět je k tomu, aby svou žádost stáhli. V minulých dnech zahájila skupina azylantů, zadržovaných ve vězení v Cardiffu zahájila šestidenní hladovku za své propuštění.

Podle Margaret Lallyové z britské Rady pro uprchlíky je chybné, pokud jsou lidé, kteří hledají v zemi útočiště, umísťováni za mříže:

"Jsme proti tomu, aby žadatelé o azyl byli umísťováni do vězení, jednoduše proto, že do téhle země přijeli, aby tu našli útočiště," uvedla Margaret Lallyová a dodala, že přece nespáchali žádný trestný čin.

Podle jejích slov je nezbytné, aby britská vláda urychlila vyřizování žádostí:

"Je potřeba více investovat do toho, aby se celý proces vyřizování zrychlil a zůstal přitom spravedlivý, uvedla mluvčí Rady pro uprchlíky. Podle ní nemají uprchlíci v současné době dostatečně rychlý přístup k překladatelům a k právníkům, aby mohli své žádosti předkládat v předepsaní formě."

Změna systému nutná

Jak se tedy zdá, britský azylový systém provázejí problémy všude, kam oko dohlédne. Potíže nekončí ani tehdy, když je žadatelova žádost zamítnuta. Neexistují zatím účinné prostředky, jak odmítnuté azylanty deportovat.

Britská vláda proto přišla s novým návrhem, podle kterého chce zajistit do příštího března odjezd dvou a půl žadatelů o azyl a jejich rodinných příslušníků měsíčně do země jejich původu.

Jak však upozorňuje generální tajemník odborové organizace zaměstnanců v Imigračních službách, vládní politika obsahuje zcela fatální nedostatky:

"Podle mého názoru spočívá zásadní potíž v tom, že vládní politika chce být současně přísná a současně zdůrazňuje humanitární aspekt celé situace. Myslím, že to vytváří paradox. Pokud chcete totiž dosáhnout stanovaných čísel v počtu deportovaných, člověk musí být hodně přísný a důrazný a neohlížet se na nic a na nikoho."

Naděje na léčbu Creutzfeld-Jakobovy nemoci

Podaří se léčit lidskou formu nemoci šílených krav?

Historie bovinní spongifromní encefalopatie, neboli nemoci šílených krav přenosné na člověka je v Británii dlouhá a také pochmurná. Jen zřídka kdy přišla z téhle oblasti nějaká dobrá zpráva.

Tento týden však vyšlo najevo, že zdravotní stav dvacetileté Rachel Forberové, z anglického Warringtonu, která trpěla jednou z variant Creutzfeld-Jakobovy nemoci, se výrazně zlepšil po léčebné kúře na univerzitní klinice v americkém San Franciscu.

Poté, kdy jí tým lékařů pod vedením nositele Nobelovy ceny Stanleyho Prusinera podával kombinaci léků proti malárii a schizofrénii, se u ní obnovily některé základní motorické funkce, mohla začít znovu sama jíst a komunikovat s okolím.

Úspěšný experiment

Rachel Forberová a její rodiče měli štěstí - v kontakt s americkými lékaři je uvedl anglický odborník na Creutzfeldovu jacobovu nemoc doktor Steve Dealler. Výsledky experimentálního postupu popisuje takto:

"Během období čtyř týdnů léčby došlo u pacientky k částečnému zlepšení. Neřekl, bych, že jde o nějakou zázračnou kúru. Šlo o experiment. Lékaři měli pocit, že existuje šance na to, aby byla podrobena léčbě - vedlejší účinky nasazených léků, jejich toxicita, přitom byla velmi nízká. Lékaři věděli, že by stejně zemřela, a tak se rozhodli, že to zkusí."

Výsledky experimentu ve Spojených státech sleduje pozorně britská vláda, která vyjádřila předběžně ochotu financovat navazující výzkum ve Velké Británii.

Objev protilátky

Mezitím však přišla ze Spojených států další povzbudivá zpráva. Jiný vědecký tým v Kalifornii oznámil, že v laboratorních podmínkách objevil protilátku, schopnou ničit takzvané priony, které podle odborníků Creutzfeld-Jakobovu nemoc u mladých lidí vyvolávají.

Jeden z členů týmu, doktor Anthony Williams vysvětluje, co se vědcům podařilo odhalit:

"Měli jsme k dispozici buňky infikované prvky způsobujícími nemoc šílených krav a jednu z variant Kreutfeldovy-Jakobovy nemoci. Jde o prionové proteiny. Léčili jsme tyto buňky celou škálou různých protilátek a zjistili jsme, že některé z nich dokáží velmi efektivně zastavit infekci dalších buněk a že nakažené buňky získají schopnost zbavit se prionu."

Nicméně doktor Williamson uznává, že celý výzkum je ještě stále v poměrně ranném stádiu:

"Doufám, že získáme odpovědi na některé otázky z pokusů na zvířatech během příštích dvanácti až osmnácti měsíců. A samozřejmě, pokud budou výsledky těchto testů tak slibné, jako ty, kterých jsme dosáhli ve zkumavkách, vyvineme veškeré úsilí, abychom rozšířili naše bádání také na člověka."

Soutěžní otázka

Historie výskytu nemoci šílených krav sahá až do počátku 80. let a podle odborníků ji tu a tam provázela snaha vlády a příslušných orgánů zapírat skutečný rozsah nemoci.

Její původ, jak známo, spočívá v přikrmování hovězího dobytka kostní moučkou semletou z nakažených ovcí - z nich se přenesla na krávy a z jejich masa pak v podobě Creutzfeld-Jakobovy nemoci na člověka.

V Británii bylo zaznamenáno téměř 70 případů této zhoubné a smrtelné nemoci, při které lidé ztrácejí schopnost pohybu, podléhají náhlým změnám nálad, upadnou do kómatu a nemoc končí neodvratitelnou smrtí.

Britská vláda po dlouhou dobu přímou souvislost odmítala a připustila ji teprve pod tlakem odborné veřejnosti. A právě této okolnosti je věnována naše nová hádanka:

V kterém roce britká vláda poprvé oficiálně připustila, že tak zvaná nemoc šílených krav je přenosná také na člověka?

Jde o stejný rok kdy země Evropské unie a také například Česká republika zakázaly dovoz britského hovězí z obav před šířením nákazy.

Své odpovědi nám zasílejte do pátku 31. srpna na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.