Sobota 20. října 2001

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Říjen se přehoupl téměř nepozorovaně do své druhé poloviny a tak trochu k tomu přispělo zatím nezvykle teplé podzimní počasí, alespoň na jihovýchodě Anglie.

Londýn se alespoň občas ještě koupe v příjemném teple slunečních paprsků jako by opožděného babího léta s teplotami překračujícími tu a tam dvacet stupňů Celsia. Ale poněkud nenápadně a plouživě jím prostupuje také chlad plynoucí z obav, co přinese budoucnost.

Obavy z bioterorismu

Podezřelý balíček, který přišel v pátek ráno na podatelnu Dolní sněmovny britského parlamentu, a odložil plánovanou schůzi sněmovny, byl jen jedním z mnoha incidentů, na který si Britové pomalu zvykají jako na samozřejmou součást každodenního života.

Pomyslný vítr vanoucí nad britskými ostrovy většinou ze západu zanesl z druhého břehu Atlantiku strach z bioterorismu, který dostal podobu obálek s podezřelým bílým práškem, obsahujícím bakterii antraxu, nebo-li sněti slezinné.

Prvně propukla panika v budově Londýnské burzy v City a téměř současně také v třídícím depu Královské pošty v Liverpoolu, kde byli evakuováni všichni pracovníci a budova uzavřena. V Liverpoolu se zaměstnanci podrobili lékařské prohlídce a objekt dezifikován.

Poplach se sice ukázala jako planý, ale zvýšená ostražitost a možná také vybuzená představivost uvedly do pohybu sérii dalších preventivních zásahů, uzavírek budov, testů a dezinfekcí, které se uprostřed týdne nevyhnuly ani BBC.

Vždy připraveni!

Britská vláda přispěchala s ujištěním, že neexistuje žádný specifický důkaz o připravovaném biologickém útoku. Současně zdůraznila, že je na podobnou hrozbu dobře připravena, jak se snažil občany ujistit hlavní hygienik, profesor Liam Donaldson:

"Nejen během posledních dvou týdnů, ale několik posledních let jsme přijali škálu opatření na ochranu zdraví veřejnosti ve velmi nepravděpodobném případě nějakého teroristického incidentu, který by zahrnoval baktérie nebo chemikálie. A během posledních pár dní jsme rozesílali detailní předpisy pro doktory a místní lékařská zařízení, která mají zvýšit jejich ostražitost vůči některým příznakům a symptomům jistých onemocnění."

Britská vláda a státní orgány jsou v kampani proti bioterorismu ve dvojím sevření. Když nezveřejní žádné informace, dostane se jim obvinění, že zaujali pozici mrtvého brouka a že země není připravena. Když je zveřejné mohou vyvolat podvědomý strach a paniku. Což připouští i profesor Donaldson:

"Rozeslali jsme upozornění týkající se nejen antraxu, ale také dalších onemocnění: neštovic, botulismu a moru. To samotné představuje riziko, že lidé zpanikaří. Doufáme ale, že to nepovede k senzačním titulkům v novinách."

Falešné poplachy

Jenže příslušníci protiteroristických jednotek v bílkých či stříbrných kombinézách s plynovými maskami na obličeji připomínající scény z vědecko-fantastického filmu na titulních stránkách dobře prodávají noviny soutěžící o čtenáře.

A navíc, jako vždy v podobných situacích, se najdou hloupí vtipálci či lidé na hranici duševního zdraví, kteří touží po tom otestovat záchranné služby a vyvolat falešným poplachem paniku.

Po sérii falešných poplachů, většinou šlo o poštovní obálky s neškodným práškem nakonec britský ministr vnitr David Blunketta varoval, že zpřísní postih podobných činů a navrhne změnu zákona tak, aby umožňoval mnohem delší tresty vězení:

"Během posledních 72 hodin byl zaznamenán určitý počet případů, jejichž cílem bylo vyvolat paniku, vystrašit lidi a způsobit rozruch. Díky Bohu se ukázalo, že šlo jen o falešné poplachy. Jejich pachatelé se snaží lidem znepříjemnit život a vyvolat strach. Musíme proti nim rozhodně zasáhnout mimo jiné proto, abychom mohli soustředit naše veškeré zdroje na krizovou situaci, kdy by byly skutečně potřeba."

Zakázané vtipy

Blunkettova výhrůžka byla další z řady těch, nad kterými pozvedají obočí zastánci lidských práv v Británii. Již v minulých týdnech vzbudil kontroverzi další Blunkettův návrh, totiž zvýšit tresty odnětí svobody byť za pouhé slovní podněcování k náboženské či rasové nesnášenlivosti. Ministr Blunkett zdůvodnil změnu zákona v parlamentu následovně:

"Je politováníhodné, že existují lidé, kteří jsou připraveni zneužít napětí, které s sebou přináší globální hrozba: rasisté, bigoti a lidé s horkými hlavami a také ti, kteří se ztotožňují s teroristy, jsou připraveni využít této příležitosti k tomu, aby stupňovali zášť a nenávist. Mám proto v úmyslu navrhnout nové zákony, které zajistí, že se podněcování k náboženské a rasistické nenávisti stane trestným činem."

Ke kritikům Blunkettových návrhů se tentokrát přidal nečekaně i věhlasný anglický komik Rowan Atkinson, jinak známý jako Mr. Bean:

"Nechápu, jak lze rozlišit mezi člověkem, který se postaví k policejnímu zátarasu a zcela vážně pronese něco, čím ze své podstaty zesměšní jisté náboženství, a mezi tím samým člověkem, který pak na divadelním pódiu pronese vtip, který bude v náznaku to samé náboženství zesměšňovat. Myslím, že to bude skutečně velmi obtížné."

Blairovo ujištění Mr. Beana

Rowan Atkinson je v Británii tak populární, že jeho kritický hlas nepřeslechl tentokrát ani úřad britského premiéra Blaira, který má v těchto dnech určitě svých starostí dost. Vzkázal oblíbenému komikovi, že nejen v jeho případě dokáží státní úřady rozlišit mezi dobře míněným humorem či jemným vtipem a vážně míněným prohlášením. Což samozřejmě ponechává prostor k úvahám, zda si najme zvláštního experta na posuzování toho, co je ve výrocích britských občanů ještě vtipné a neškodné, a co už tuto hranici přesahuje.

Právník Geoffrey Bindman, který se specializuje na lidská práva, je však přesvědčen že Rowanu Atkinsonovi ani jeho kolegům nic nehrozí:

"Zákon proti rasové nesnášenlivosti platí už od roku 1965. Pokud je mi známo, zatím nebyl na jeho základě stíhán ani jeden komik či humorista, i když tu a tam se mezi nimi objevili pěkní rasisti. Účelem tohoto zákona je chránit různé komunity před násilím, které by mohly vyvolat projevy založené na nenávisti. I když je pravda, že je třeba dbát na to, aby byla chráněna svoboda slova, což také vedlo k debatě, aby se nová legislativa netýkala humoru a komediálních výstupů."

Stesky satiriků

Nový předseda konzervativců se podle satiriků nedá zkarikovat

Zatímco někteří filmoví a divadelní komikové mají v Británii starosti, co se s nim stane, když někoho zesměšní, jiní se potýkají s problémy, jak vůbec někoho zesměšnit. Známý britský karikaturista Gerald Scarfe na literárním festivalu v anglickém Cheltenhamu připustil, že nezvládne ani za nic nakreslit podobiznu nového leadra Toryů Iana Duncana Smithe.

"Nechápu, proč nám to Toryové dělají. V dřívějších dobách mezi nimi byly takové výrazné postavy. Je mi například strašně líto, že jsme ztratili Williama Hagua, který prý dokázil vypít najednou šestnáct piv. Navíc měl výbornou hlavu, dalo se z ní udělat třeba vařené vejce, nebo cokoliv jiného. Michael Portillo byl typický svými výraznými rty, vlasy a také svýma ušima. A pak tu byl Kenneth Clarke. Jeho kruhy pod očima se prostě nedaly přehlédnout. A teď tu máme Iana Duncana Smithe, který má, alespoň pokud jde o můj pohled, úplně bezvýraznou tvář. Až ho budu někdy kreslit, nechám prostě jen prázdný ovál a čtenáří si ho vyplní po svém, než se nějak promění."

A podobné obavy o to, jak naloží s tváří a obličejem nového leadra Toryů vyjádřil i populární televizní satirista, imitátor a komik Rory Bremner.

"Myslel jsem si, že bude zajímavé napodobit nějak Iana Duncana Smithe, ale nešlo to. Samozřejmě , že pro ně je teď velmi obtížné projevit nějak svou individualitu, pokud tedy vůbec nějakou má, protože právě teď jsme ve válce. Možná má nějaký skrytý talent, ale v době války musí vystupovat jako střízlivý a nevýrazný vojenský důstojník."

Britská účast v boji s terorismem

Účást Británie na vojenských akcích Spojených států se podle oficiálních zdrojů omezila na výměnu zpravodajských informací, logistiku a pomoc při doplňování pohonných hmot do amerických bombardérů za letu. A tak premiér Tony Blair musel Britům připomenout, že jejich ozbrojené síly se vlastně účastní válečného tažení:

"Rád bych pronesl pár slov o tom, jak postupuje v současné době vojenská kampaň a o tom, proč se jí účastníme. Chtěl bych zdůraznit především jednu věc. Není to a nikdy to nebyl souboj mezi Západem a arabským světem nebo Západem a islámem. Osobně nevěřím tomu, že ti, kteří se dopustili 11. září takových činů zastupují skutečnou islámskou víru nebo skutečný duch věrouky, jak ji hlásá Korán."

Tony Blair však odmítl sdělit jakékoliv podrobnosti o možné počátku pozemní operace proti silám Talibanu, případně o britské účasti na ní. Omezil se pouze na opakovanou výzvu k tomu, aby mezinárodní koalice zůstala pevná.

"Přichází čas zkoušky… Myslím, že několik příštích týdnů bude vůbec nejnáročnějších, ale jsme na cestě k tomu, abychom splnili cíle, které jsme si stanovili."

Protiválečná shromáždění

Poněkud odlišného názoru však byli účastníci protiválečné demonstrace z minulého víkendu. Kolem dvaceti tisíc lidí pochodovalo za asistence policie z Hyde Parku na Trafalgarské náměstí:

"Ukazuje se, že existuje velmi široká koalice lidí, kteří jsou proti válce, lidé různých ras, různých národností, muži a ženy, černí i bílí bez rodílu věku," říká jeden z demonstranců.

Podle jiné z účastnic Lindsay Germanové je nutné se při potírání terorismu zabývat jeho příčinami:

"Myslím, že neexistuje vůbec žádný důkaz o tom, že bombardování Aghánistánu nebo kdekoliv jinde vyřešilo problém Usámy bin Ládina. Domnívám se, že se musíme podívat na to, jaké jsou kořeny celého problému a podle mého existují dva hlavní: zaprvé pokračující sankce proti Iráku, které způsobují neklid v celé oblasti Iráku, a pak otázka Palestiny."

V katedrále v Coventry se v rámci mírové kampaně konala mše, na které promluvil bývalý rukojmí z Bejrútu a vyslanec arcibiskupa z Canterbury Terry Waite:

"Musíme jít ke kořenům veci. Terorismus tohoto druhu, respektive, jakýkolikv terorismus je pouze symptomem a nikoliv kořenem problému. Mé obavy ohledně součané vojenské akce spočívá v tom, že reagujeme na symptomy a nikoliv na kořeny problému."

Udělení Bookerovy literární ceny

Nositel letošní Bookerovy ceny - Peter Carey, který bývá přirovnáván k Marquézovi a Borgesovi

Příští víkend se v Británii stejně jako v celé Evropě změní čas z letního na zimní a ručičky na hodinách se posunou o šedesát minut nazpátek. Bude to mimo jiné znamenat delší večery. Pokud si je někdo bude chtít zkrátit četbou, Nadace, která uděluje v Británii prestižní Bookerovu cenu, mu tento tento týden doporučila novelu Petra Careyho "Skutečná historie Kellyho gangu".

Autor v ní popisuje život australského lidového hrdiny Neda Kellyho, který byl ve své zemi v roce 1880 oběšen za údajnou vraždu. Peter Carey získal Bookerovu literární cenu již podruhé v životě a při slavnostním ceremoniálu v centru Londýna neskrýval své překvapení:

"Opravdu, mně to nenapadlo … Stále si vzpomínám jaké to bylo, když jsem dostal cenu za svou první knihu Oscar a Lucinda… Když jsem zjistil, že jsem byl vybrán už podruhé, byl jsem současně v šoku, překvapen, zaskočen a překvapen… Naskočila mi z toho husí kůže."

Careyho knížka, kterou autor sám označuje z devadesáti osmi procent fikcí a ze dvou procent literaturou faktu, prý byla favoritem od samého počátku, I když vítěze Bookerovy ceny je obvykle velmi obtížné předvídat. Carey vysvětluje, proč se, přestože žije v zahraničí vrátil ve své knize k australskému námětu:

"Zdá se, že se tomu člověk nemůže vyhnout, žil jsem přece dlouhou dobu v Austrálii. Kdybych tam však zůstal, asi by mě nikdy nenapadlo takovou knihu napsat. Nezdálo by se mi na jeho příběhu vůbec nic zvláštního. Teprve když jsem se v New Yorku vypravil na výstavu, která mi celé to prostředí připomněla, tak jsem na to celé získal čerstvý pohled.

Trpký konec společnosti Railtrack

Společnost Railtrack protestuje proti způsobu, jakým nad ní vláda vyhlásila bankrot

Poněkud jiné než knižní drama se odehrávalo počátkem tohoto týdne kolem britských železnic, tedy abychom byli přesnější kolem železničních svršků, neboli kolejnic.

Před čtrnácti dny vyhlásila britská vláda bankrot nad soukromou společností Railtrack, která pro privatizované dráhz spravovala právě kolejnice a nádraží. Blairův kabinet dal současně najevo, že zbývající jmění nerozdělí, jak bývá obvyklé mezi akcionáře. A právě to vyvolalo protesty a vášně.

Šéf zkrachovalého Railtracku Stephen Marshall obvinil vládu z toho, že jeho firmě dokonce podrazila nohy: "Nesmíme ztrácet ze zřetele, že vláda nám de facto podrazila nohy. Existovaly totiž jiné možnosti, než nás poslat do bankrotu, a my jsme nedostali šanci, abychom je mohli využít. Myslím, že jsme měli dostat ještě příležitost."

Důvody vlády

Britský ministr dopravy Stephen Byers, který poslal Railtrack do konkursu se však hájí tím, že už nebyl ochoten dále skomírající podnik dotovat:

"Bylo stále zřejmější, že společnost nemůže dále fungovat, pokud se nezavážeme, že pokryjeme jakékoliv finanční ztráty během několika příštích let. Došel jsem k názoru, že jednoduše nemohu jméněm britských daňových popaltníků takové záruky poskytnout. Rozhodl jsem se, že neposkytnu Railtracku bianco šek."

Ministr současně uvedl, co by mělo společnost, s jejímiž akciemi se ještě počátkem října obchodovalo na burze, nahradit.

"Domnívám se, že bychom měli změnit strukturu celého odvětví železniční dopravy způsobem, který bude respektovat, že na první místě jsou potřeby cestujících. Navrhneme likvidátorům, aby byla vytvořena společnost s ručením omezeným, která nebude fungovatna principu zisku a veškerý finanční přebytek bude investovat zpět do rozvoje železniční sítě."

Pozůstatky špatné privatizace

Railtrack spravoval před svým krachem téměř 18.000 kilometrů železnic. V minulých letech byly v tak špatném stavu, že na nich došlo k několika vážným nehodám, které přinesly oběti na životech. Téměř všichni se shodují, že způsob, jak byly britské dráhy vroce 1994 ještě za konzervativní vlády Johna Majora privatizovány, byl chybný. Privatizace rozdrobila jednotný železniční systém do několika desítek společností, které si navzájem účtovaly služby.

Blairův kabinet chce v příštích sedmi letech investovat do nové vzniklé společnosti třicet miliard liber. Doufá, že si rychle získá dobré jméno a bude atraktivní i pro soukromé investory. Sir Alistair Morton, který vedl dlouhou dobu Eurotunnel, však o něčem takovém pochybuje:

"Vláda za přičinění ministerstva financí a minsiterstva dopravy učinilo hodně proto, aby vnesly pochyby do mysli kteréhokoliv investora a kohokoliv, kdo na finančních trzích půjčuje peníze. A prohlásit s takovou jistotou, že pro neziskovou společnost, de facto bez finačních rezerv, bude snadné získat na finančních trzích hodně peněz, to je opravdu zajímavé."

Soutěžní otázka

Britský systém železnic se dožil největšího rozkvětu v době královny Viktorie, i když jeho historie sahá ještě mnohem dále. Dřevěné kolejnice totiž sloužily k dopravě konmi tažených povozů v dolech a kamenolomech již od středověku. V polovině 18. století bylo v Británii kolem 160 kilometrů takových drah. A v té době už sloužily také k přepravě uhlí do blízkých železáren či přístavů.

K rozvoji sítě železnic přispěly později společnosti, které v Británii spravovaly síť vodních kanálů, které sloužily k dopravě surovin a zboží po vodě. První veřejná železnice byla otevřena v roce 1801 a spojovala městečko Croydon v hrabství Surrey s břehem Temže v londýnské čtvrtí Wandsworthu.

Tehdy ovšem tahaly po kolejích vozy s nákladem koňské povozy. První lokomotiva na železnici měla premiéru 13. února roku 1804 - šlo o slavný parostroj, který sestrojil cornwallských inženýr Richard Trevithick s parním motorem Jamese Watta.

Zlatý věk železnice

Na první opravdový vlak i s cestujícími si Britové museli počkat ještě dalších jeden a dvacet let. 27. září 1825 se vydal vlak se šesti sty pasažéry z anglického Durhamu k mořskému pobřeží. Britské dráhy, které byly v soukromých rukou, pak sehrály důležitou roli během průmyslové revoluce v Británii, kdy zajišťovaly dopravu mezi rychle se rozvíjejícmi firmami, velkými městy a mořskými přístavy.

Zlatý věk britské železnice nastal v letech 1860 až 1900, kdy se délka kolejí zdvojnásobila na více než 16.000 kilometrů. Objev spalovacího motoru však znamenal postupný ústup britských železnic. A britské železnice jsou tématem naší dnešní nové hádanky. Britské železnice byly privatizovány už jednou a my se ptáme:

Ve kterém roce britská vláda poprvé znárodnila britské železnice, než je později znovu privatizovala.

Své odpovědi nám zasílejte do pátku 2. listopadu na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.