Sobota 27. října 2001

předcházející

Připravil Julek Neumann

Meteorologové nám sice slibují, že pokud se nic nezmění, letošní říjen bude vůbec nejteplejší co se vedou záznamy o počasí, ale zároveň obyvatelé Britských ostrovů během minulého týdne mnohokrát promokli na kůži. Jenom za neděli napršelo na jižní Anglii stejné množství vody, jako jindy za celý měsíc, a tak jsme - podobně jako jiné roky touto dobou - měli opět možnost sledovat pramice a čluny v ulicích měst a jezdce na koních, brodících se po prsa přes náměstí a náměstíčka.

Čekání na duchy v Toweru

Mezitím Královská společnost proti krutosti ke zvířatům varuje, že se nám v Británii přemnožují toulavé kočky, a doporučuje jejich hromadnou kastraci, a že se blíží duchařská sezóna, vypravili se Ross Hemsworth a Andy Matthews na lov zjevení a strašidel. Tito dva odborníci na duchy vzatí tráví tyto dny před svátkem všech dušiček - Halloweenem - ve staroslavném londýnském Toweru.

S pomocí nejmodernější techniky se chtějí přesvědčit, zda je pravda, co se všeobecně říká, totiž, že tady obcházejí duchové slavných osobností anglických dějin. Má tu obcházet duch Anny Boleynové a lady Jane Greyové, obětí tudorovské politiky a žárlivosti z doby Jindřicha VIII. a těsně po něm.

Strážci Toweru, jejichž podobu známe z viněty na lahvi ginu, který nese jejich jméno - Beefeater - s oblibou důvěřivým turistům vykládají o duchu zavražděného středověkého arcibiskupa canterburského, a Guida zvaného Guy Fawkes, který byl popraven za účast na spiknutí, při němž měl počátkem 17. století vyletět do povětří parlament. Psi prý odmítají vstupovat do Solné věže, a roku 1815 se strážci, který hlídal věž Martinskou, zjevil duch medvěda a dotyčný strážce do dvou dnů zemřel hrůzou.

Teď tedy oba parapsychologové zkoumají strašidla v Toweru infračervenými kamerami a zvláštními teploměry, které zaznamenávají změnu teploty - a celé to můžete sledovat v přímém přenosu na internetu.

První rocker důchodcem

A ještě na jedné věci si Britové uvědomili tento týden neúprosný běh času. To když sdělovací prostředky informovaly o tom, že někdejší člen skupiny Rolling Stones Bill Wyman už napříště nebude muset platit za autobusy a podzemní dráhu.

Jako první ze skupiny slavných rockerů šedesátých let ve středu vstoupil slavnostně do penzijního věku, a jako penzista má tedy od svých pětašedesáti let nárok na bezplatnou dopravu po Londýně. Ovšem je to prvenství opravdu o vous - sedmnáctého prosince dostane bezplatnou legitimaci Tommy Steele - 45 let po svém debutu na britském žebříčku s albem Rock With The Caveman.

IRA zahájila odbrojení

Irská republikánská armáda se po zářijových teroristických útocích na USA rozhodla odzbrojit

"Nezávislá mezinárodní komise pro likvidaci zbraní oznámila, že její členové byli svědky události, již považují za významnou: organizace IRA zneškodnila určité množství zbraní ze svého arzenálu. Mezi tímto materiálem byly zbraně, munice a výbušniny. Podle komise se s těmito zbraněmi naložilo v souladu s plánem a předpisy, jinak řečeno, tato operace představovala likvidaci zbraní organizace IRA jak jí nezávislá komise rozumí."

Těmito slovy zvěstoval ministr pro Severní Irsko John Reid světu, že se podařilo ne-li zlikvidovat, tedy alespoň poodtáhnout jeden z kamenů úrazu na cestě severoirského mírového procesu. Organizace IRA ani Nezávislá mezinárodní komise sice neřekly kolik zbraní se zlikvidovalo, ani jakým způsobem byly zneškodněny, a zůstává přece jen pořád ještě hodně otazníků.

Jedno je ale jasné. Hrozilo nebezpečí, že absence pokroku v otázce likvidace zbraní polovojenských skupin způsobí kolaps vratkých struktur politického dialogu a návrat sektářského násilí do provincie. Však si také ministerský předseda a vůdce labouristů Tony Blair zcela nepokrytě oddychl:

"Tři a půl roku, od desátého dubna 1998 jsme pracovali na tom, aby tenhle okamžik nastal. Tento krok má pro Severní Irsko zásadní význam, zásadní význam pro vztahy mezi oběma komunitami v Severním Irsku, pro Británii a také pro svět v širším slova smyslu."

Nedůvěra ke kroku IRA

Rozhodnutí organizace IRA, zahájit přinejmenším symbolicky likvidaci svých arzenálů, předcházel silný tlak se strany politického křídla IRA, strany Sinn Fein, a do značné míry znamená ústup dogmatického křídla polovojenské organizace, které považuje jakýkoli ústupek britské straně za signál kapitulace.

Ale tři a půl roku, které organizace IRA na gesto čekala, vyvolalo v provincii atmosféru podezřívavosti a nedůvěry. A ačkoli převážně protestantští loajalisté sami ještě svoje arzenály likvidovat nezačali, a neodevzdali ještě ani jedinou zbraň, tahle nedůvěra, pramenící z dlouhodobé zkušenosti, je zřejmě jedním z dominantních pocitů obyčejných obyvatel Severního Irska.

"Je to špatný vtip. Copak si můžete třeba na okamžik myslet, že je všecko zapomenuto a pohřbeno?"

"Je to se strany IRA jenom prázdné gesto. Dělají jenom to, co po nich chtějí Američané, a i kdyby snad opravdu zlikvidovali pár zbraní - je dokázáno, že se dokonce během mírového procesu IRA i nadále v Kolumbii pokouší obchodovat se zbraněmi."

Nový pohled na terorismus

Skutečnost je totiž zřejmě taková, že se ani tolik nejednalo o politický tlak, že organizace IRA neustoupila argumentům svého politického křídla. Hlavním faktorem byl zřejmě obrat o sto osmdesát stupňů, který nastal v povědomí americké veřejnosti po útocích jedenáctého září, kdy Američané na vlastní kůži poznali dosud téměř neznámou podobu terorismu, a kdy si uvědomila, že členové IRA nejsou neškodní, nevinní a romantickými brýlemi nostalgie a irského vlastenectví přikrášlení bojovníci za sjednocení irského ostrova, ale nemilosrdní teroristé.

Tuhle skutečnost si zřejmě uvědomuje jeden z hlavních politických představitelů Sinn Fein, Martin McGuinness, ministr školství v pozastavené severoirské exekutivě a - jak nedávno sám přiznal - někdejší významný velitel v polovojenské struktuře IRA. McGuinness v pondělí v New Yorku prohlásil:

"Události 11. září tady v New Yorku a Washingtonu a v Pensylvánii vyvolaly pocit naléhavosti a novou motivaci pro ty mezi námi v Irsku, kdo chtějí dosáhnout úspěšného završení mírového procesu."

Čímž - zřejmě aniž by si uvědomoval ironii svého prohlášení - bezděky navázal na podobně ironické prohlášení vůdce strany Sinn Fein před několika týdny, v němž Gerry Adams, rovněž bývalý člen velení IRA, jednoznačně odsoudil terorismus v jakékoli podobě.

Vynucené gesto

Ale loajalisté mají pocit, že byli tak trochu ošizeni. I když IRA zřejmě udělala své gesto spíš z nezbytnosti než z dobré vůle, vyrazila loajalistům z rukou jejich hlavní argument - nezačneme odzbrojovat, dokud neodzbrojí katoličtí republikáni. A tak se loajalisté zatím vytáčejí a všemožně kličkují.

John White, předseda Ulsterské demokratické strany s vazbou na jednu z loajalistických polovojenských skupin, trvá na tom, že IRA své gesto neudělala dobrovolně.

"IRA tenhle krok udělala pod nátlakem, a udělala ten krok jenom proto, aby si udržela své dva ministry ve vládě a aby exekutiva mohla dál fungovat. Vůbec tady nejde o to, aby své zbraně vyloučila nadobro z téhle rovnice. Byl to čistě účelový krok k zachování severoirského shromáždění."

David Trimble, nositel Nobelovy ceny míru, který svou letní rezignací vsadil celou svou politickou kariéru na to, aby mírový proces pokračoval, se hbitě chopil příležitosti a hned ve středu udělal první kroky k obnovení činnosti pozastavené exekutivy nominací členů své strany.

"V zájmu dobré vlády a aniž bych nějak předbíhal rozhodnutí, které má strana učiní v sobotu, jsem dnes odpoledne znovu nominoval členy strany Ulsterských unionistů na funkce ministrů exekutivy."

Mírový proces v Severním Irsku se tedy vydal vratkými kroky znovu na cestu. Jak velkou vzdálenost ujde, to nám ukáže zřejmě už nejbližší budoucnost.

Nasazení pozemních jednotek
do Afghánistánu

"Budeme mít v oblasti kolem 4.200 příslušníků personálu, které můžeme nasadit podle potřeby a podle našeho přání. Samozřejmě, že k tomu počítáme letadlové lodi a fregatu atd."

Tak oznamoval v pátek ministerský předseda Tony Blair nasazení britských pozemních jednotek do Afghánistánu. Jeho prohlášení se všeobecně očekávalo a nepřekvapilo tedy. A Tony Blair opakoval znovu, co už předtím několikrát v různých souvislostech řekl:

"Tohle není konvenční konflikt. Myslím, že všichni chápou, že je důležité dosáhnout cílů, které jsme si předsevzali, a to je zlikvidovat teroristickou síť, která má základny na území Afghánistánu, a odstranit nebo zneškodnit režim Talibánu, který této teroristické síti poskytuje podporu."

Ale ačkoli má válečná operace v Afghánistánu, vedená Spojenými státy a Británií, osobní podporu drtivé většiny poslanců na obou stranách Dolní sněmovny, ozývají se také nesouhlasné hlasy - a to i z předních lavic vládnoucí labouristické strany.

Protiválečné hlasy

Poslanec Paul Marsden například dostal vyčiněno od předního funkcionáře labouristické strany za svůj projev odporu proti bombardování, s odůvodněním, že válka není záležitost svědomí. A Marsden rozhodně není mezi labouristy sám. Tam Dalyell, který je nejdéle průběžně sloužícím poslancem v Dolní sněmovně rovněž odsuzuje kampaň bombardování Afghánistánu.

"Problém je v tom, jestli je soustavné bombardování Afgánistánu rozumnou reakcí na bin Ládina, a já myslím, že není. Vlastně jsem přesvědčen, že si přesně tohle přál: rozpoutat chaos v Pákistánu a vyvolat nepříznivé nálady v Saúdské Arábii."

To ovšem vyvolalo nelibost vedení nové labour Tonyho Blaira. Její tlumočení svěřil vůdce labouristů náměstkovi ministra obrany pro pozemní síly Adamu Ingramovi, a ten si zvolil zcela jedinečnou taktiku: "Ti, kdo jsou proti bombardování Afghánistánu, řekl, jsou politici stejného typu, jako britští stoupenci appeasmentu ve 30. letech, kteří připustili mnichovskou dohodu. Takoví by se měli nad sebou řádně zamyslet," řekl pan Ingram.

"Myslím, že tady máme co do činění se zlem, které dnes obchází světem, a které má velmi silné analogie s nacismem a fašismem. A ti, kdo to podporují a kdo tomu pomáhají, by měli zvážit svoje motivy."

Obrana různorodosti názorů

Ale tahle reakce zaskočila dalšího labouristického poslance, Jeremyho Corbyna. Ingramova slova jsou příliš silná, říká, je to útok na poslaneckou svobodu projevu v parlamentu.

"Jsem překvapen a zklamán, že užívají takhle směšnou rétoriku proti poslancům, kteří konec konců byli zvoleni, aby mluvili za své voliče. A rád bych také připomenul, že se o tomhle námětu nehlasovalo ani mezi labouristy v parlamentu, ani v Dolní sněmovně. Je to útok se strany vedení a urážka lidí, kteří mají náhodou jiný postoj k taktikám vlády."

A v jedné věci má pan Corbyn pravdu: Tony Blair oznámil zahájení útoků parlamentu jako hotovou věc a Dolní Sněmovna o něm skutečně ještě nejednala - a jak se zdá, už ani jednat nebude. Jeremy Corbyn v tom vidí útok na samu podstatu britské demokracie.

"Koneckonců, jsme demokratický parlament ve svobodné společnosti, a já se obávám, že pokus umlčet poslance je součástí širšího plánu na zavedení nových protiteroristických zákonů v této zemi."

Méně nebezpečná marihuana

Ministr vnitra Blunkett navrhl zmírnění trestů za držení marihuany

"A proto předkládám poradnímu výboru pro zneužívání drog návrh na přeřazení kanabisu z kategorie B na nižší kategorii C, a tak umožníme policii, soustředit všechny síly na boj proti drogám kategorie A, zejména proti cracku, kokainu a heroinu."

Pravil současný ministr vnitra David Blunkett, kterého jsme v jeho předchozí politické inkarnaci znali jako slepého ministra školství.

Překlasifikováním do kategorie C, které má platit od nového roku, bude kanabis patřit ke stejným látkám, jako antidepresiva nebo steroidy.

	Kategorie A
		heroin
		kokain
		extáze
		LSD
	Kategorie B
		amfetaminy
		barbituráty
	Kategorie C
		lehké amfetaminy
		uklidňující léky
		anabolické steroidy

Lidé, u nichž bude kanabis nalezen, sice nebudou automaticky zatýkáni - ušetří se tím prý ročně 74.000 hodin policejní práce, které bude možno nasadit v boji proti tvrdým drogám, a bude možné poslat do ulic větší množství policistů - mohou být ovšem i nadále předvoláni před soud nebo na policejní stanici, a pokud se jim prokáže kriminální úmysl, hrozí jim trest vězení do dvou let nebo blíže nespecifikovaná pokuta.

Rozumný krok

Roger Howard je ředitel přední britské charity, která se snaží řešit problém narkománie:

"Myslím, že to je velmi rozumný krok a že se to mělo udělat už dávno. Nezapomínejme, že zákon o zneužívání narkotik je letos třicet let starý, a je to poprvé, co se vůbec některý ministr vnitra rozhodl, trochu s tou legislativou pohnout. Myslím, že bychom to rozhodně neměli podceňovat."

Ovšem policie to vidí jinak. "Je to často brána k tvrdším drogám. Tím, že ji překlasifikujeme do třídy C ztrácíme právo zadržet a prohledat narkomany, a musíme dobře zvážit, jaký signál tím vlastně posíláme o narkoticích jako takových," myslí si Glen Smythe, předseda federace metropolitních policistů.

Ovšem kanabis má také prokazatelně léčivé účinky - třeba při terapii roztroušené sklerózy, i když britští doktoři nadále debatují o tom, jestli vedlejší škodlivé účinky nejsou přece jenom ještě horší.

Soutěžní otázka

Tenhle týden jsme také sledovali obnovení letů jediného nadzvukového osobního letadla typu Concorde. A Concorde nás přivádí k hádance, kterou vám Ivan Kytka položil minulý týden, a která se také týká dopravy - byť zcela jiného dopravního prostředku.

Britské železnice vznikaly v průběhu celého devatenáctého století. Od první parní lokomotivy, říkalo se jí Puffing Billy a byla uvedena do provozu roku 1813, přes linku Stockton Darlington z roku 1825 a linku Manchester - Liverpool o pět let později, se z britských železnic stala rychle pýcha a symbol britské techniky a důmyslu.

Ovšem chaotický a živelný rozvoj tohoto nového způsobu dopravy vedl k tomu, že roku 1838 už v Británii působilo 89 železničních společností na nějakých osmistech kilometrech trati. O necelých sto let později už těch společností bylo sto dvacet a tratě byly dlouhé devětatřicet tisíc kilometrů. A tak roku 1921 byly tyto společnosti rozděleny do čtyř skupin, a tyto čtyři skupiny byly později znárodněny.

Ve kterém roce britská vláda poprvé znárodnila britské železnice, než je později znovu privatizovala.

Své odpovědi nám zasílejte do pátku 2. listopadu na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Britský excentrik roku

Podzimní sezóna postupuje nezadržitelně vpřed: po slavné literární Bookerově ceně z předchozího týdne byla tento čtvrtek udělena další každoroční cena. A porota měla tentokrát těžký úkol - musela volit mezi kandidáty vskutku vybranými.

Byli tu tři mistři světa - jeden v přetlačování prstů u nohou, druhý v chůzi po tenkém prkně a třetí, mistr světa ve vrhu jelitem do dálky, o titul dále soutěžila postarší majitelka útulku pro zatoulané sádrové trpaslíky, v jejíž zahradě musejí návštěvníci nosit klobouky, aby se trpaslíci necítili nesví, muž s celoživotní obsesí háčkováním, dále sedmačtyřicetiletý Kapitán Fazole z Fazolové planety.

Kapitán Fazole, Captain Bean, je jeho skutečné jméno, protože si to původní, Barry Kirk, nechal úředně změnit, a teď nosí oblek barvy fazolí a vlastně ani nic jiného než fazole nejí. Jistě už tušíte, že se jedná o světoznámou cenu Britského excentrika roku.

Nuže, z deseti finalistů, kteří se soutěže zúčastnili, nakonec cenu dostal vynálezce Lyndon Yorke z vesnice s nepravděpodobným jménem Norman Bottom v hrabství Buckinghamshire.

Podivínské činy vítěze

Pan Yorke sestrojil proutěné auto a vodní tříkolkový katamarán edwardovského typu, který pokřtil jménem Tritanic. Kromě toho dal do pořádku starou fordku z roku 1928, kterou našel na Novém Zélandě: její karosérií prorůstal strom. Pan Bottom vůz spravil a jel s ním přes Afghánistán do Británie - jestli strom nechal na Novém Zélandě, se neví.

Když pan Yorke v oranžérii londýnského Holandského parku cenu v hodnotě dvou tisíc liber přebíral v safari oblečku a s tropickou helmou - všeobecně se soudí, že patřil k těm střízlivěji oblečeným účastníkům soutěže excentriků - hovořil skromně o tom, že obnos věnuje místní Občanské poradně v Henley. Ovšem na dovolenou do ledového hotelu v Laponsku pojede.

"Přijímám tuto cenu," řekl pan Yorke, "jménem svých sousedů, kteří po dlouhá léta museli naslouchat kakofonii pazvuků, jež se linuly z mé zahrady. Nikdo z nich nevěděl, co tam vyvádím. Teď se to tedy dozvědí."

Cenu nejbláznivějšího člověka v Británii předával známý britský komik Norman Wisdom, proslulý svými fraškovitými pády.

"Poprvé v životě," pravil Sir Norman při této příležitosti, "si uvědomuji, že jsem sám také excentrik. Pronášení projevů nikdy nepatřilo k mým oblíbeným vyjadřovacím prostředkům. Mnohem raději při takové příležitosti padám na ústa."

Což promptně učinil a cena byla oficiálně předána.