Týden v Británii

Sobota 26. ledna 2002

předcházející

Koňské dostihy jsou typickou zábavou Angličanů

Připravil Ivan Kytka

Anglická dostihová zima

Anglická zima je i koncem ledna poměrně mírná s denními teplotami kolem deseti stupňů Celsia. Po sněhu či ledu ani památky, což dovoluje, aby se ctihodní občané Spojeného království věnovali i v této době kratochvílím, které jsou Středoevropanům přikrytým zimním krunýřem poněkud zapovězeny.

Vezměmě si například takové dostihy - dostihová sezóna trvá na britských ostrovech prakticky bez přerušení celých dvanáct měsíců, což je podle odborníků také hlavní důvod, proč jsou české koně po zimním spánku na jarní Velké liverpoolské steeplechase prakticky bez šance.

A tak na okruh v anglickém Southwellu v hrabství Nottinghamshire nastoupilo ve středu sedm koní s žokeji v sedle a po výstřelu startovní pistole se vydali na trať s devatenácti překážkami. To nemohli ještě vědět, že právě jejich závod patrně vejde do historie anglického dostihového sportu.

Šťastný nešťastný pád

Na startu byl také jezdec Tony McCoy, účastník Velké liverpoolské ověnčený vavříny z několika závodů. Ve středu se mu však příliš nedařilo. Už v prvních metrech zaostal a jeho kůň jménem Family Business navíc na desáté překážce upadl.

Tony sbalil dostihová fidlátka a šinul si to k tribuně, když z tlampače na závodišti zaslechl překvapivou zprávu, že stejně jako on upadli na dalších překážkách také všichni ostatní oři.

Stopnul tedy kolem projíždějícího landrovra, vrátil se ke svému koni, který byl už na cestě do stáje, a znovu se vyhoupl do sedla. Na druhý pokus přeskočil překážku, na které předtím neuspěl, a nakonec jako jediný jezdec dojel až do cíle a zvítězil.

Pořadatelé závodu, který se obvykle nejede déle než šest, ale tentokrát se protáhl přes deset minut, McCoyovo vítězství uznali, i když jednu překážku překonal teprve na druhý pokus. A to i přes protesty sázkových kanceláří, které požadovaly, aby byl osamělý vítěz diskvalifikován.

A bookmakeři z firmy Coral napjatě čekají, zda se ozve muž, který si na McCoye a jeho koně vsadil celých 5000 liber. Opustil totiž sázkovou kancelář ve spěchu a s naštvaným výrazem v obličeji, když na televizní obrazovce viděl, jak Family Business i s jezdcem spadl.

Královna matka stůně

Královna matka loni oslavila 101. narozeniny

Maminka britské panovnice Alžběty II., které budou letos v srpnu 102 léta stůně a u královského dvora i mimo něj to v minulých týdnech vyvolalo starosti.

Na veřejnosti se objevila naposledy 6.prosince loňského roku, mimochodem na benefičním obědě pro zraněné žokeje. Pak se nakazila a skoro dva měsíce ji trápí nepříjemný kašel. Na příkaz lékařů se léčí a odpočívá na zimním sídle britské královské rodiny v Sandringhamu.Zůstala doma i během tradičních vánočních bohoslužeb, kdy se obvykle celá královská rodina objeví na veřejnosti.

Kašel a nachlazení

Tento týden se měla zúčastnit konference Ženského institu. Matka královna je totiž už pětašedesát let předsedkyní místního spolku této organizace a kvůli ní byla tentokrát přeložena výroční schůze z vesnického sálu v Sandringhamu, kde bylo příliš chladno, do jedné z vytopených zámeckých místnosti. Ani tam se neobjevila, i když se jí podle slov její dcery, Alžběty II., vede v těchto dnech docela dobře.

Důvěrné zdroje z okruhu královské rodiny tvrdí, že nejstarší a také zřejmě nejváženější člence se vede lépe než před pár týdny, nachlazení a velký kašel je už na ústupu.

Britské zdravotnictví pod mikroskopem

Situace v britském zdravotnictví vyvolala politickou roztžku

Podle nejednoho Brita má však královnina matka docela štěstí, že se nemusí spoléhat na státní systém zdravotní péče. Ten se totiž v uplynulém týdnu octl v zorném úhlu veřejné pozornosti a byl podroben z různých stran nelítostné kritice.

Přitom uplynulých sedm dní začalo pro pacienty čekající v Británii dlouhé týdny a měsíce na vyšetření u specialisty či operaci docela optimisticky.

Do francouzského Lille dorazilo vlakem prvních devět pacientů, které poslala britská vláda v rámci pilotního programu na lékařský zákrok do zahraničí, protože ostrovní státní zdravotnictví léčbu nezvládá. Například paní Barbara Strugessová by čekala na operaci kolena doma v Británii nejméně patnáct měsíců. A tak byla ráda, že dostala šanci mít to co nejrychle za sebou ve Francii.

Cesta pacientů přes kanál

	Člověk se ocitne ve stavu, kdy je mu jedno, kam vás pošlou. Ta bolest je hrozná a nemá to konce. Je to tupá bolest, která vás ničí. Měla jsem pocit, že je to úplně jedno, kam půjdu, pokud bude ta nemocnice i lékaři na úrovni. "
	anglická pacientka

"Člověk se ocitne ve stavu, kdy je mu v podstatě jedno, kam vás na operaci pošlou. Ta bolest je hrozná a nemá to konce. Je to tupá bolest, která vás ničí. Měla jsme pocit, že je to úplně jedno, kam půjdu, pokud bude ta nemocnice i lékaři na úrovni," řekla jedna z pacientek.

Skupina devíti pacientů z hrabství na jihu Anglie, kteří přijeli do severofrancouzského města Lille, čekala v Británii většinou na kloubní implantáty a nejméně v jednom případě také na odstranění šedého zákalu.

Na náklady britského státního zdravotnictví, se podprobí zákroku na lillské soukromé klinice. Podle ředitele místně příslušného zdravotnického odboru Petra Huntleyho na tom všechny zúčastněné strany vydělají.

"Rozhodnutí o tom, že zaplatíme léčbu v zahraničí bylo přijato sice proto, abychom zkrátili čekací lhůty na operace, ale porovnávali jsme také finanční náklady. A cena za operaci na soukromé klinice La Louvier je srovnatelná s tím, co účtují soukromé kliniky tady v Británii - je to však o něco dražší, než by byly srovnatelné náklady za zákrok ve státní nemocnici," prohlásil Peter Huntley.

Britská vláda počítá s tím, že pošle během příštích měsíců na operace do nemocnic v zahraničí dalších zhruba 200 pacinetů. Poté pilotní projekt vyhodnotí a rozhodne, zda ho přemění v trvalý program, který bude pokračovat do té doby, dokud nebude dostatek lékařů, zdravotních sester a nemocničních lůžek přímo v Británii.

Politická roztržka

Ovšem ani to nemusí zaručit úplnou spokojenost pacientů, jak ukazuje případ čtyři a devadesátileté Rose Addisové. Minulý týden byla převezena do Whittington Hospital v Londýně s běžným zraněním.

Jak později vyšlo najevo - a zdrojem informací jsou pouze příbuzní čtyřiadevadesátileté ženy, zůstala pak nejméně dva dny na lůžku, aniž by ji někdo převlékl oblečení nebo omyl obličej od krve. Alespoť tak to tvrdí její dcera, která maminku přišla po dvou dnech do nemocnice navštívit.

Pro vůdce opozice Iana Duncana Smithe, který zastupuje pacientčin volební obvod, to byla příležitoist, aby vládnoucí Labour obvinil v parlamentu z toho, že britské zdravotnictví zcela zradila.

	Dcera paní Addisové mi řekla, že s její matkou zacházeli v nemocnici hůře než se psem. Přesně tak se chová také Labouristická strana. Okřikuje a snaží se umlčet lidi, kteří mají problémy s lékaři.
	Ian Duncan Smith

"Dcera paní Addisové mi řekla, že s její matkou zacházeli v nemocnici hůře než se psem. A přesně tak se chová také Labouristická strana. Okřikuje a snaží se umlčet lidi, kteří mají problémy s lékaři," prohlásil Ian Duncan Smith.

A dcera paní Adissové ještě dodala: "Nikdy jsme nebyli z žádné vlády tak znechuceni, jako z labouristů."

Nemluví náhodou za všechny, kteří tak trpí v rukou britského zdravotnictví?

Labouristé vědí, že kvalita veřejných služeb je jejich Achillovou patou, kvůli které mohou prohrát příští parlamentní volby. A tak premiér Blair nastoupil do ostrého protiútoku.

" Faktem je, že pan Smith u toho nebyl, když pacientku z jeho obvodu přivezli do nemocnice - a nebyl jsem tam ani já. Ovšem v situaci, kdy zaměstnanci nemocnice všechny zveřejněné informace tak důrazně popírají, je zcela nesprávné zneužít vznesená obvinění k útoku proti celému systému britské zdravotnické péče," prohlásil britský premiér Tony Blair.

Vlastní život zdravotní kauzy

Spor kolem nešťastné paní Addisové, jejíž tvář se objevila na titulních stránkách briských deníků, pak v dalších dnech opustil parlamentní půdu a začal žít svým vlastním životem.

Objevily se například pochyby nad tím, jak hodnověrné bylo svědectví paní Addisové; nemocnice uvedla, že pacientka sama odmítla péči, protože zdravotní sestra nebyla rodilá Angličanka bílé pleti - vedení nemocnice to však později rázně popřelo.

Tony Blair i Ian Duncan Smith byli kritizováni za to, že při zveřejnění celého případu porušili ochranu důvěrných údajů týkajících se pacientky.

	Faktem je, že pan Smith u toho nebyl, když pacientku z jeho obvodu přivezli do nemocnice - a nebyl jsem tam ani já .
	Tony Blair

Britská asociace lékařů dokonce vyzvala oba politické lídry, aby se zavázali k tomu, že nebudou zveřejňovat jakékoliv údaje, jež by mohly být předmětem lékařsého tajemství.

Jedna věc je však jistá: několikaměsíční příměří mezi oběma hlavními politickými stranami po útocích ve Spojených státech je definitivně u konce a v příštích týdnech a měsících se dočkáme zcela určitě dalších lítých soubojů a sporů o kvalitu britských veřejných služeb.

Administrativní chyba

Na chybu v administrativě doplatilo více než 1000 veteránů

Po mnohaleté kampani vysloužilého příslušníka britského Královského dělostřelectva, majora Johna Perryho britská armáda konečně uznala, že omylem zdaňovala armádní invalidní důchody. Armádní účetní se chyby dopouštěly po celých padesát uplynulých let.

John Perry přitom upozornil na chybu už počátkem devadesátých let. Trvalo ovšem dvanáct let, než britské ministerské úředníky přesvědčil, že pravda je na jeho straně.

"Celkem třikrát jsem se odvolal proti chybnému rozhodnutí a pokaždé byla moje námitka zamítnuta. Pak jsem zahájil kampaň opírající se o to, že postup ministerstva obrany odporuje duchu zákona. Věděl jsem, že se to ministerští úředníci snaží zakrýt, ale před soudem jsem to nemohl nijak dokázat, prohlásil Perry.

Snaha o finanční náhradu

	TProšli jsem zhruba dvacet tisíc záznamů a identifikovali zhruba 980 lidí, kteří jsou stále ještě naživu, a těm už jsme poslali finanční náhradu ...
	Lewis Moonie, náměstek britského ministra obrany

Britská vláda tak připravila vojáky ve výslužbě o 30 miliónů liber, což je zhruba jeden a půl biliónu korun.

Důchody v Británii podléhají od určité výše - na rozdíl od České republiky - zdanění. Zákon z roku 1952 však osvobodil od daně penze těch vojáků, kteří v důsledku služby v armádě utrpěli újmu na zdraví. Ministerstvo však tuto výjimku nerespektovalo.

Premiér Blair se vojákům ve výslužbě omluvil. Většina omylem zdaněných peněz už byla dosud žijícím důchodcům vrácena, ministerstvo obrany je však připraveno na lavinu žádostí o finanční náhradu ze strany pozůstalých.

Náměstek britského ministra obrany Lewis Moonie tvrdí, že jeho úřad dělá vše proto, aby peníze dostali všichni, kterým patří.

"Prošli jsme zhruba dvacet tisíc záznamů a identifikovali zhruba 980 lidí, kteří jsou ještě stále naživu, a těm už jsme poslali finanční náhradu, stejně jako šestadvaceti vdovám, které jsou v našich záznamech. Je však možné, že se to týká mnohem většího počtu zůstalých, a tak podnikáme veškeré kroky k tomu, abychom to napravili," uvedl Lewis Moonie.

Ceny za literaturu

Phillip Pullman se svojí vítěznou knihou

Kanadská spisovatelka a básnířka Anne Carsonová recituje ze své sbírky s pozoruhodným názvem Krása manžela, která je kronikou jejího manželského vztahu a rozvodu. Převzala za ni tento týden cenu T.S. Elliota za knihu básní vydanou v Británii.

Carsonová je vůbec první ženou, která tuto cenu, dotovanou deseti tisíc librami, převzala. Padesátiletá profesorka z Montrealské univerzity porazila mezi nominovanými například irského básníka Seamuse Heanyho.

Dětská knížka nejlepší

V Londýně se však tento týden udělovala ještě další cena za literaturu. Pivovar Whitebread vyhlašuje každoročně nejlepší knihu roku.

Letos získal toto ocenění překvapivě spisovatel Philip Pullman za poslední svazek své trilogie His Dark Materials, s názvem The Amber Spyglass.

"Cena pro Philipa Pullmana, kterou provází šek na 25.000 liber, byla překvapivá proto, že ji získal za svou knihu pro děti. Bylo to poprvé v déle než třicetileté historii této literární soutěže, kdy porota hlasovala pro dětského autora," prohlásil John Banham.

Sám Philip Pullman nikdy neskrýval, jak ho rozličiluje, když někdo nahlíží na knihy pro děti jako na okrajový žánr, který nemá s uměním příliš společného.

"Podle mého názoru nejsou dětské knihy o nic méně hodnotné, než knihy pro dospělé. To je to, po čem jsem vždy toužil - stejný přístup, pokud jde o hodnocení dětské literatury a také stejnou šanci získat pozornost," prohlásil Pullman.

Milton pro nejmenší

Kniha, které se podařilo prolomit hranici mezi světem dětí a dospělých je v podstatě přepracování Miltonova epického díla Ztracený ráj. Je to příběh o Vůli a Lyře a jejich dobrodružstvích při pouti různými vesmíry. Zkoumá morálku poté, kdy selže víra. Co může být na tak vážném tématu přitažlivého pro děti?

"Je to příběh o věcech, které jsou dětem blízké, například o tom, jak je těžké v dětství poznat, co je správné a co je nejlepší, a o tom, jak je těžké se vyznat sám v sobě. Dospělí si mé knihy oblíbili zřejmě proto, že jim přínášejí vzpomínky na jejich vlastní mládí, mohou se ztotižnit s příběhy mých hrdinů.

Jak Philip Pullman uvedl, bylo na čase, aby porotci podobných soutěží posuzovali dětské knížky stejně jako knihy pro dospělé.

"Po léta byla Cena za knihu pro děti jen jednou z pěti kategorií této soutěže a bylo jen otázkou času, kdy některá z dětských knížek dostane hlavní titul. Teď je na čase, aby se začalo debatovat i o dalších výtečných knížkách dětských autorů," řekl Pullman.

Objednávka do vlaku

Na závěr přinášímu příběh, který tak trochu vyvrací špatnou pověst britských vlaků a železnic vůbec.

I když jeho začátek tomu nenasvědčoval ... To se jistý pan Deke Primo vracel vlakem ze skotského Edinburgu do Londýna. Když dostal hlad odebral se do jídelního vozu na gáblík. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že teplé pokrmy cestou došly.

Pro pana Prima však nebyla situace zdaleka ztracená. Sáhl po mobilním telefonu a z informační služby Zlatých stránek dostal číslo na indickou restauraci v Petersbororough, kterým měla vlaková souprava zhruba za hodinu projíždět.

Společně s objednávkou na pravé indické kuře s omáčkou tikka zadal šéfkuchaři také čas, kdy vlak přijíždí do stanice, číslo nástupiště a číslo vagónu.

Když pak na nádraží v Peterborough zabrzdila lokomotiva a pan Primo stáhl okénko, nestačil se divit. Na nástupišti stál poslíček s Chiken Tikka Massala a z masa, omáčky a rýže ještě stoupala pára. V očích spolucestujících prý zaznamenal záblesk závisti, když se s umělohmotným příborem zakrojil ve vagónu do své porce indické pochoutky ...