Týden v Británii

Sobota 2. února 2002

předcházející

Chodec v Edinburghu bojuje s prudkým větrem

Připravil Ivan Kytka

Bouřlivé počasí

Tak se nám v uplynulém týdnu přehoupl první měsíc roku do druhého, leden se však loučil s Britskými ostrovy bouřlivě, se svistem, rachotem a burácením, jak by se od vládce zimy dalo očekávat. Takže naše pravidelné ohlédnutí za počasím nebude tentokrát pouhou formální zdvořilostí, kterou, jak známo, by měla začít každá anglická konverzace.

Nad Skotskem a nad částí severní Anglie se totiž přehnala největší zimní vichřice za posledních deset let a brala s sebou vše, co se jí postavilo do cesty, včetně střechy na kostele Všech svatých v Yorku. Utržené zdivo usmrtilo kolemdjoucí ženu.

Vítr zastavil téměř veškerou dopravu - vlaky z Anglie do Skotska končily na východním pobřeží už v Newcastlu a na západě v Prestonu. Vichřice převrátila nejméně dva nákladní automobily s návěsy a řidič jednoho z nich přišel o život, když ho vítr smetl z mostu do rozbouřené říčky.

Na vrcholcích skotské vysočiny dosahoval vichr rychlosti více než dvě stě dvaceti kilometrů v hodině a o velkém štěstí mohl mluvit osmatřicetiletý bezpečnostní technik Peter Deacon z Granthamu, kterého uragán a teploty pod nulou zastihly o minulém víkendu na horském hřebenu pobliž jezera Avon.

Zachránila ho opuštěná horská chatrč, do které se ukryl. Zatím vystrašená manželka ohlásila zmizení manžela Horské službě v Aberdeenu, která ihned zahájila pátrání. Záchranáři objevili zkušeného horala druhý den ráno, když se vracel po horských stezkách zpět do civilizace.

Jižní polovině Anglie a Londýnu se vichřice vyhnula, v Londýně sice lilo jako z konve, nicméně ani to neodradilo kejklíře a potulné umělce od předvádění svých kousků na ulicích. Akrobatický výkon jednoho z nich se však neobešel bez asistence policejních strážníků.

To když na populární sošku bůžka lásky na náměstí Piccadilly vyšplhal neznámý mladík jen proto, aby pobavil kolemjdoucí.

Policejní patrola však neměla pro jeho artistický kousek příliš velké pochopení. Strážníci přivolali záchrannou službu a ta po krátkém přemlouvání dostala mladíka na zem.

Ke svému překvapení skončil v cele předběžného zadržení. Policisté mu pohrozili, že po něm budou požadovat, aby zaplatil náklady za přivolané hasiče a záchranku. Kdyby prý spadnul dolů, mohl si zlomit vaz.

Skandál kolem Enronu

Britká vláda popírá, že by měla "nekalé" styky s Enronem

Bylo jen otázkou, času, kdy skandál spojený s krachem největší americké energetické firmy překročí Atlantický oceán a dorazí k britským břehům.

Finanční, obchodní a také podnikatelské vztahy mezi Velkou Británií a Spojenými státy jsou mimořádně těsné, oběma směry proudí každoročně miliardy dolarů a liber. A tak nikoho zas tak moc nepřekvapilo, když se ukázalo, že evropská pobočka Enronu, poskytla finanční dary oběma hlavním britským politickým stranám.

Bývalý šéf evropské divize Enronu Ralph Hodge vysvětluje, k čemu měly finančí dary sloužit.

"Šlo o to, abychom se setkali s vlivnými politiky a otevřeli si k nim přístup. Chtěl bych však zdůraznit, že jsme darovali peníze oběma hlavním stranám. Existovala potřeba setkat se s ministry a jejich náměstky, odpovědnými vládními úředníky, poslanci a to, že jsme sponzorovali některé jejich stranické akce, bylo z jejich strany vnímáno pozitivně," prohlásil Ralph Hodge.

Peníze do kapes politiků

Ze tří hlavních britských politických stran zůstaly bez peněžních darů od zkrachovalé americké firmy ve stranické pokladně pouze liberální demokraté. A tak není divu, že právě jejich mluvčí, Matthew Taylor, se cítil zmocněný k tomu, aby se k celé záležitosti vyjádřil. Upozornil na to, že současná britská vládnoucí strana měla podezřele blízko ke konzultační firmě Andersen, která se měla na pádu Enronu podílet a která také nařídila, aby byly zničeny některé důležité kontakty.

"Labouristé měli mimořádně úzké vztahy s oběma společnostmi, kolem kterých se teď ve Spojených státech rozpoutal skandál. Ví se o tom, že Enron ve Spojených státech využíval své rozsáhlé politické kontakty k prosazování svých zájmů. A existují určité důkazy o tom, že něco podobného se dělo také v Brtiánii. Američani usilovali o změnu, pokud šlo o elektrárny spalující plyn. Projevili zájem o koupi vodárenské společnosti Wessex Water a ejhle, také jim to vyšlo. Požádám příslušný parlamentní výbor, aby to nezávisle přešetřil," řekl Taylor.

Jak se však ukázalo, výše finančních darů do stranických pokladen nebyla nijak závratná. Labouristé dostali od Enronu v přepočtu necelé dva milióny korun, opoziční konzervativci asi milion a čtvrt, což v podmínkách financování britských politických stran nejsou nijak závratné částky. Potvrzují to i slova bývalého ministra v konzervativní vládě, nyní Lorda Gragora.

" Podle mých informací nešlo v případě finančních darů Enronu v Británii o nijak závratné sumy. Rozsah jejich aktivit ve Spojených státech však bere dech, a tak pochopitelně vzniká podezření i tady. A to zvláště pokud jde o spolupráci současné vlády s auditorskou společností Andersen. Určitě existují otázky, které je třeba zodpovědět," řekl Lorda Gragora.

Problémy se sponsoringem

Britské politické strany, které nedostávají žádné dotace ze státní pokladny, mají s finančními dary problémy od počátku devadesátých let. Konzervativci dostali statisíce liber od podnikatele kyperského původu, z kterého se nakonec vyklubal podvodník. Když jeho firma Polypeck obchodující s ovocem a zeleninou zkrachovala, unikl z dosahu britské justice na sever Kypru.

Labouristé zase museli vracet milión liber, které krátce po nástupu k moci v roce 1997 přijali od majitele Formule jedna a autmobilového magnáta Bernieho Ecclestona. Vzniklo totiž přímé podezření, že si chtěl koupit přízeň labouristů, kteří chtěli zakázat reklamu na tabákové výrobky při sportovních soutěžích.

Zatím jediná oběť

Skutečností je, že aféra s Enronem nenabrala v Británii alespoň zatím, žádné dramatické obrátky. Její jedinou obětí byl poněkud paradoxně Lod Wakehem, předseda komise pro stížnosti na tisk. Ještě v konzervativní vládě zastával post minstra pro energetiku a právě v té době měl s Enronem co do činění.

Lord Wakehem nakonec dočasně opustil svou funkci - do té doby, než vysvětlí, jaké byly jeho vztahy s Enronem a jakou v nich hrál on sám roli. Nějaký čas totiž zasedal ve výboru společnosti, který měl na starosti audit účetních uzávěrek.

Šéf právního oddělení americké odborové centrály Damon Silvers vysvětluje, proč chtějí američtí právnící Lorda Wakehama vyslechnout.

"Američití dělníci utrpěli v důsledku kolapsu Euronu ztráty, které jdou do miliard dolarů. Zaměstnanci po celých Spojených státech přišli o část svých penzijních úspor, zaměstnanci Enronu přišli dokonce o všechny své úspory na stáří. A to především proto, že věřili ekonomickým výsledkům, které Enron poskytoval veřejnosti a finančním trhům. A za věrohodnost těchto údajů odpovídal výbor pro kontrolu účtů, ve kterém Lord Wakeham zasedal," říká Damon Silvers.

Přírůstky do "Kdo je kdo?"

Lord Wakehem je jedním z těch, jehož jméno byste našli v letošním sto čtyři a padeástém vydání britské publikace "Kdo je kdo?" řadící v abecedním pořadí a s krátkou popiskou všechny významné osobnosti britského politického, společneského, kulturního, vědeckého a také sportovního života, které mají nějaký vliv.

Ve svazku o téměř dvou tisících čtyřech stech stranách letos přibylo kolem tisíce nových jmen. A jedním z nich je Sven-Goran Eriksson, švédský fotbalový trenér, který jak známo zachránil anglický tým v kvalifikaci a postoupil s ním na mistrovství světa.

Dalším z nováčků je například nová tisková tajemnice britské královny Penelope Russel-Smithová. Jako své hobby uvádí čas strávený na dovolené - bez mobilního telefonu.

Všeteční novináři pátrali po aktuální adrese jedné z bývalých celebrit britského společenského života, Lorda Archra.

Ze zřejmě pochopitelných důvodů uvádí jako své trvalé bydliště svou londýnskou adresu, i když je v Británii všeobecně známo, že momentálně pobývá ve vězení poblíž města Boston, v anglickém hrabství Lincolnshire.

A jak napsal s těžko skrývanou škodolibostí Londýnský Daily Telegraph, přes pobyt za mřížemi se prý nezměnily ani jeho koníčky: Nadále je to prý divadlo a kriket.

Britové v řadách Talibanu

Brit John Walker Lindh se údajně setkal s Usámou bin Ládinem

Konflikt v Afghánistánu a mezinárodní tažení proti světovému terorismu sice ustupují do pozadí, v Británii však postupně vcházejí ve známost jména britských muslimů, kteří bojovali na straně Talibánu a Al Kaidy a skončili v americkém zajetí.

Američané tento týden zveřejnili osobní údaje už čtvrtého Brita, který je v zajetí. Jejich příbuzní vyjadřují obvykle údiv a šok nad tím, že právě jejich syn či bratr skončil za dráty vězení na vojenské základně Guantámo, kam Američané vězně převážejí.

Habib Rasul z anglického Titptonu říká, že jeho bratr Shafiq, který je mezi zajatci na Kubě, ničím nepřípomínal muslimského extrémistu.

"Byl to docela normální kluk ze Západu, pocházel z hornického kraje. Miloval fotbal, byl to fotbalový nadšenec. nezastával vůbec žádné extrémistické názory, pokud jde Talibán nebo o Al-Kaidu," říká Habib Rasul.

Také Rasulův přítel Mohamed Ikram Chowdhury nechápe, jak se mohl jeho známý ocitnout v Guantánamu: "Nedokázal ani držet pušku, nikdy se nezajímal o boj. Studoval právo na univerzitě v Birminghamu," řekl Rasulův přítel.

Tři ze čtyř zadržovaných britských muslimů pocházeli z anglického města Tiptonu, skromného městečka nedaleko Birminghamu, které zchudlo, když odtud odešel uhelný a strojírenský průmysl.

Mustaq Ahmed, který tu pomáhal založit jednu z mešit odmítá, že by bylo semeništěm příznivců Al-kaídy a Talibánu.

"Samozřejmě jako každé město s hustou vnitřní zástavbou u nás existují problémy s chudobou a tak dále, ale nejsme zdrojem radikalismu, nejsme zdrojem militarismu. Pokud se něčím vyznačujeme, pak je to dobrými mezilidskými vztahy," říká Mustaq Ahmed.

Výročí panování Ažběty II.

Britká královna Alžběta II. sedí na trůnu už půl století

V pátek 8.února to bude přesně 50 let, kdy se stala britskou panovnicí Alžběta II.

Hlavní oslavy budou konat kvůli počasí až počátkem června a Britové na ně dostanou dokonce jeden den volna navíc - úterý 4.června.

Už 1.května se však vydá společně s principem Philipem na zlaté výroční turné po Spojeném království. Začne ve Falmouthu na jihozápadě Anglii, bude pokračovat na severovýchod a pak dále na sever do Skotska, kde hodlá královský pár strávit celý týden.

Centrem oslav bude počátkem červan Londýn, pak se však vydá královský průvod ještě do Walesu, Alžběta II. navštíví Hry Commonwealthu v Manchestru a několikaměsíční oslavy půl století na trůnu zakončí zahradní slavnost na Balmoralu, severozápadně od skotského Aberdeenu.

Britské tradice v ohrožení ?

Monarchie je spojena s mnoha britskými tradicemi, když však organizátoři letošního královského turné zveřejňovali program, museli čelit výtkám, že nerespektují to, jak se časy mění, a že královna a její dvůr nejde s dobou.

"Myslím, že budete velmi překvapeni. Samozřejmě některé věci spojené s monarchií se nikdy nezmění, protože nepodléhají času. To je přesně to, co se lidem líbi. Chystáme však velké změny, řekl bych, že oslavy budou mnohem větší než při stříbrném jubileu v roce 1977," říká Lord Sterling z Jubilee Trust.

Není jisté, zda monarchie zajímá obyčejné Brity stejně jako před pět a dvaceti lety. Podle průzkumu, který byl zveřejněn tento týden, znají mladí ostrované daleko lépe postavičky a křestní jména hrdinů televizního seriálu Simpsonovy, než jména dětí Alžběty II.

Jeden mladík z Glasgova, v anketě porhlásil, že se oslav nezúčastní. Je republikán a chtěl by vyhlásit Skotskou republiku. Skotsko prý monarchii nepotřebuje. Colin Farrington z Institu pro vztahy s veřejností si zase není jist tím, že oslavy v ulicích je ten správný způsob, jak půlstoletí královny Alžběty II. na trůnu oslavovat.

Procesí a lidé a stánky lemující ulice s občerstvením na stolech a šálkem anglického čaje, takhle určitě Británie v roce 2002 nevypadá.

Je pravda, že čas od času jsou Britům jejich ostrovy přliš těsné, cítí se na nich jaksi odřiznutí od světa, probudí se v nich touhy dávných mopřeplavců, objevitelů a dobyvatelů a vydají se do světa.

Blur zazní z vesmíru

Nahrávka skupiny Blur putuje vesmírem

Někdy během příštího roku by měli britští vědci na svých přístrojích zaznamenat zvukový signál, přicházející z kosmu. Jde o melodii populární anglické skupiny Blur. Nahrávka je na palubě britské vesmírné sonda Beagle 2, která by v průběhu příštího roku dorazit k planetě mars a přistát na jejím povrchu.

" Při podobné misi musíme zpět na zem nějakým způsobem ohlásit přistání - sonda vyšle obvykle nějaký nesrozumitelný zvukový signál, naprogrmovaný počítačem. V tomto případě nám však šlo o to, aby to bylo něco snadno a okamžitě rozeznatelného. Když jsme s tím projektem přišli, chtěli jsme, aby získal na věrohodnosti a potřebovali jsme také hodně pěnez. Takže jsme se spojili se skupinou Blur, protože ta nám zajistí nejen ohlas ve sdělovacích prostředích, ale dodala nám také snadno rozeznatelný zvuk," vysvětluje jeden z vedoucích projektu, profesor Colin Pillinger, jak se nahrávka Blur ocitla ve vesmíru.

Podle baskytaristy Blur Alexe Jamese, se tahle vesmírná melodie odlišuje od běžné popové či rockové produkce.

"Je to velmi volně založeno na Fibonacciho matematické posloupnosti. Ovšem pokud se hudba přiliš řídí matematickými vzorci, přestává to být hudba, takže v tom musí být nějaký tvůrčí prvek. Jsou to takové hudební malby v jeskyních. Jde o takový těžkopádnou, jednoduchou melodii," říká James Alex.

Za správnou gramatiku

Boj o správné používání apostrofu v angličtině

A ještě než se s vámi pro dnešek rozloučíme, ještě alespoň krátce o tažení za správný anglický pravopis , které zahájila v těchto dnech radnici v anglickém Notttinghamu.

Ctihodným konšel, pan Grahama Chapmanem si společně s nottinghamským starostou Johnem Jacksonem lámali hlavu nad tím, jak zbavit oficiální dokumenty tak časných pravopisných chyb, hrubek a překlepů.

Vadily jim špatně používané apostrofy, nepřesná interpunkce a hruby, kterých se každou chvíli dopustil někdo ze 14 000 úředníků ve veřejných dokumentech, úředních zprávách, oběžnícících a oficiálních zápisech ze zasedání rady.

Zavedly tedy na radnici v Nottinghamu dobrovolné pokuty za každé nesprávné použití apostrofu, který se v angičtině vyskytuje mnohem častěji než například v češtině.

Zkracují se jím slovesné vazby, přivlastňují množná čísla a tak dále a tak dále: "Pokud se sami neumíme správně vyjdařovat, jak lze očekávat, že nás budou brát lidé vážně," prohlásil pan Chapman a dodal, že kako každý úřad na světě se radnice v Nottinghamu dopouští chyb, musí je však umět přiznat.

A tak se na radnici objevila pokladnička, do které teď každý z úředníků, který se dopustí pravopisné hrubky a na apostrofy jsou oba pánové zvláště vysazení, vhodí librovou minci, v přepočtu zhruba padesát korun.

Nakonec se však ukázalo, že problémy s pravopisem má i starosta, pan Jackson.

V jednom z emailů, který rozeslal svým podřízeným, totiž použil apostrof špatně hned dvakrát ,a tak v kasičce cinkly drobné z jeho peneženky.

Mluvčí nottinghamské radnice sice neopomněla zdůraznit, že apostrofické pokuty jsou jen dobrovolné, ale s jásotem přijala nové opatření Společnsot na ochranu apostrofů, kterou vede bývalý novinář John Richards z anglického Bostnu.

Jak prohlásil, založil svůj spolek, proto, že Angličané jsou schopni použí apostrof v textu i na těch nejneuvěřitelnějsích místech a vůbec: zejména mladá generace Angličanů k používání grafického znaménka naprosto nezodpovědně a chová se k němu naprosto ignorantsky.

"Přístup radnice v Nottinghamu mě prostě nadchnul," uvedl pan Richards a dodal: "Okamžitě jsem radním poslal blahopřejný dopis a nabídl jim svo uveškerou pomoc a podporu."