Týden v Británii

Sobota 9. února 2002

předcházející

Rakev s princeznou Margaretou

Připravil Ivan Kytka

Smrt princezny Margarety

Měl to být týden, kdy si Británie připomene 50 let nepřerušené vláda Alžběty II. O víkendu ji však zastínila informce o úmrtí královniny sestry Margarety. V pátek utrpěla mozkovou mrtvici, po převozu do nemocnice začal selhávat srdeční oběh v sobotu nad ránem ve spánku skonala. Narodila se v roce1930 na skotském zámku Glamis v rodině tehdejšího vévody z Yorku, pozdějšího krále Jiřího VI.

	Moje první vzpomínka je spojena s tím, že jsme se museli přestěhovat do Buckinghamského paláce, který jsme tenkrát skoro vůbec neznali.
	Princezna Margareta

Když v roce 1936 abdikoval na britský trůn Margaretin strýc, král Edward VIII., převzal nástupnické žezlo jeho bratr a Margaretin otec Jiří VI. "Bylo to velmi překvapující," vzpomínala princezna Margareta.

"Moje první vzpomínka je spojena s tím, že jsme se museli přestěhovat do Buckinghamského paláce, který jsme tenkrát skoro vůbec neznali, a také to jak jsme se museli prodírat obrovskými, nadšenými davy lidí, které obklopily mého tatínka a maminku. Myslím, že se lidem tehdy hodně ulevilo, že mají znovu někoho, na koho se mohou spolehnout."

K nezapomenutelným okamžikům života princezny Margarety patřil konec 2. světové války, kdy se ocitla společně s davy lidí na nádvoří Buckinghamského paláce, které vyvolávaly krále a královny.

Jeden z posledních snímků princezny Margarety

Dav lidí , jak vzpomíná princezna Margareta stále volal:´My chceme krále, my chceme krále a bratr mé maminky k tomu pokaždé vykřikl: "A také královnu!" Pak se k nám přidalli lidé z davu a začli jsme skandovat: ´Chceme krále a královnu!´

To čekání se strašně protahovalo, tak jsme nakonec někoho poslali se vzkazem dovnitř, že čekáme nanádvoří, jestli se už konečně objeví na balkóně, a tak konečně přišli. Bylo to mimořádně vzrušující. Myslím, že na to nezapomenu, dokud budu živa."

Pašování lidí

Už několik měsíců se vede v Británii debata o tom, jak změnit azylový zákon tak, aby při cestě do Británie nemuseli podstupovat rizika spojená s nelegálním vstupem a pašováním lidí. Ministr vnitr David Blunkett oznámil tento týden v parlamentu sérii změn, které mají situaci změnit:

"Dokud neexistuje odsouhlasená legitimní cesta pro vstup žadatelů o azyl do Británie, nelze se vyhnout tomu, že muži a ženy, kteří se snaží zoufale získat v naší zemi útočiště, přitom budo uriskovat své životy. Proto vytvoříme pro ty, kteří usilují o to, aby se mohli usadit v Británii jedno vstupní místo, nad kterým budou dohlížet pracovníci Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Legitimní uprchlíci už nebudou muset riskovat nebezepčné cesty přes Lamanšský kanál."

	Míří přímo na asijskou kulturu, na asijský životní styl a na to, co je pro každou asijskou rodinu nesmírně důležité - na sňatek.
	ředitel sňatkové agentury o ministru Blunkettovi

Součástí navrhovaných změn je ovšem také zpřísněný postih těch, kteří pomáhají uprchlíkům k nelegálnímu vstupu do země:

"Ustanovení trestního zákona umožní, aby orgány činné v trestním řízení mohly zabavovat majetek zločinců zapletených do pašování a převozu lidí. Navíc horní trest odnětí svobody pro ty, kteří se na takové činnosti podílejí, bude zvýšen na 14 let. Zakročímě také proti pašování žen, které jsou v Británii zneužívány k tomu, aby poskytovaly sexuání služby.

Jak se však ukázalo, největší kontroverzi vzbudila Blunkettova slova o přísnějším postupu vůči naaranžovaným svatbám, které mají sloužit pouze k tomu, aby se partner dostal legálně do Británie. Jak uvedl britský minsitr vnitra, zkušební doba pro udělené trvalého pobytu bude zdvojnásobena na dva roky.

"Zakročíme proti znepokojující praxi falešných sňatků. Prodloužíme zkušební dobu. Zvážíme, zda přestaneme udělovat povolení k pobytu těm, kteří se nejdříve přihlásili na základě jiného ustanovení a teprve potom uzavřeli manželství. A etnické komunity v naší zemi, které praktikují sjednaná manželství budem povzbuzovat k tomu, aby se poohlíželi nejdříve po partnerech, kteří již žijí ve Spojeném království."

Byla to právě tato věta z Blunkettova projevu, která vyvolala bouřlivou debatu a také jisté rozhořčení. I když část britského tisku, včetně konzervativního Daily Telegraphu ji přijala s určitým zadostiučiněním a labouristického ministra podpořila. Příslušníci asijské komunity v Británii ho však obvinili z nepokratého rasismu.

Prague Bagava vede agenturu, sjednávající pro Asiaty v Británii sňatky a každý rok dá dohromady stovky potenciálních patnerů. Blunekttova slova v něm vyvolávají obavy:

"Míří přímo na asijskou kulturu, na asijský životní styl a na to, co je pro každou asijskou rodinu nesmírně důležité - sňatek. Mám za to, že vůbec nikdo ve vládě nemá právo přijmout rozhodnutí, že se člověk nemůže vydat do zahraničí, aby si našel svého životního partnera. Nemůžem si všichni najít manželku nebo manžela tady v Británii a pokud budou najednou zavedeny určité podmínky a kritéria, bude to naprosto v rozporu s tím, čím je právě multikulturální Británie vyhlášena.

Loňské bouře v Bradfordu vznesly nové otazníky nad kulturní integrací

Nafisa Mathiová, která vede v anglickém Prestonu, charitativní organizaci na pomoc asijským ženám, tvrdí, že Blunkettova slova vycházela z pouhého nedorozumění:

"To, co pan ministr opomněl, je učinit rozdíl mezi domluvenými a vynucenými sňatky. A pokud si myslí, že lidé by si neměli hledat své partnery v zahraničí, tak se prostě mýlí. Není to přece pouze záležitost Asiatů. Existují Britové, kteří si berou Francouzky, a také Angličanky, které se vdávají za Španěly nebo za Italy. A mezi dohodnutým sňatkem v Británii a v zemi svého původu přece neexistuje žádný rozdíl."

Vládní návrh počítá také s tím, že žadatelé o britské občasntví budou muset prokázat alespo´n základní znalost angličtiny a britských institucí. I když s část vládních návrhů setkala s nepříznivým ohlasem, podle Gurbuxe Singha z Komise ro rasovou rovnoprávnost jde o krok správným směrem:

"V posledních dvou letech jsme sledovali v této zemi debatu o azylantech a uprchlících, která byla strašně depresívní a provázel ji negativní tón. Žadatelé o azyl a celé etnické komunity získávaly stigma čehosi špatného a nechtěného. Nový vládní návrh nám umožní, aby se začal odebatovat na solidních základech a věcně o skutečných problémech spojených s imigrací, azylem, národností a občanstvím."

Gibraltar

Britská monarchie sice možná přežije dalších padestá sto i tisíc let, zdaleka není jisté, jak dlouho ještě bude součástí Spojeného králvoství Gibraltar. Hornatý výběžek pevniny na španělském pobřeží u strategicky významného Gibraltarského průlivu, o který se Madrid s Londýně v poslední doběstále častěji přou. Británie ho získala na základě dohody z Utrechtu v roce 1713.

Vojenský význam Gibraltaru vzrostl výrazně v roce 1869, kdy byl otevřen Suezský kanál. Gibraltar pod britksou správou znamenal pro britské lodě nerušenou plavbu z anglických přístavů až do Indie.

Od počátku šedesátých let si však Španělsko začalo nárokovat Gibraltar zpět. V roce 1969 dokonce uzavřelo s britským územím hranice, částečně je otevřelo v roce 1982 a úplně až v roce 1985, kdy Madrid vstoupil do tehdejšího Evropského společenství.

Podle Petera Caruany má Gibraltar zůstat britskou kolonií

Počátkem tohoto týdne se v Londýně uskutečnilo další kolo britsko-španělských rozhovorů o budoucnosti Gibraltaru - Španělé trvají na tom, že chtějí území zpět, obyvatelé Gibraltaru všakchtějí zůstat z rozličných důvodů britskými občany.

Když přijeli do Londýna zástupci španělského ministerstva zahraničí, vítali je demonstranti z londýnské Gibraltariánské společnosti. Jejím mluvčím je Owen Smith:

"Jsme znepokojeni, protože Británie a Špnělsko zahájili proces, na jehož konci by mohla být dohoda a budoucnosti tohoto území, a děje se to přitom bez účasti gibraltarské vlády. Jednají za našimi zády a vadí nám, že v té debatě nás nepustí ke slovu.

Členka zahraničního výboru Dolní sněmovny Gisela Stuartová, která se před pár dny z Gibraltaru vrátila, však soudí, že právě teď nastala ta správná doba, kdy je o budoucnosti této britské kolonie potřeba diskutovat:

"Jde samozřejmě o jedno z velmi citlivých témat a kdekdo má podezření, že existuje hrozba nějakého tajného ujednání či dohody. Žádný takový plán však neexistuje. Současné status quo ovšem není v zájmu obyvatel Gibraltaru a podle mého názoru by byl nejlepší model jakési sdílené suverenity, což konec konců není dnes nic tak neobvyklého, vezme-li se v úvahu, jak funguje například Evropská unie.

	Půjde o to zachovat unikátní gibraltarský způsob života, poskytnout tomuto území větší samosprávu, tak aby mělo propěch ze zlepšující se spolupráce obou zemí, aby se nám celý spor kolem této věci podařilo uzavřít.
	Jack Straw, britský ministr zahraničí

Španělé by pochopitelně dali přednost tomu, kdyby získali plnou kontrolu nad svým bývalým územím. Londýn usiluje o dobré vztahy s Madridem, ve kterém vidí jednoho z hlavních spojenců při reformě Evropské unie.

Jak uvedl na tiskové konferenci v Londýně, konečné slovo o budoucnosti Gibralataru by však měli mít jeho obyvatelé:"Naše debata zahrnovala čtyři hlavní aspekty: "Půjde o to zachovat unikátní gibraltarský způsob života, poskytnout tomuto území větší samosprávu, tak aby mělo propěch ze zlepšující se spolupráce obou zemí tak, aby se nám celý spor kolem této věci podařilo uzavřít.

Obyvatelé Gibraltaru nepřijdou o své britské občanství a pokud dojdeme s Madridem k nějakému konečnému závěru, nevstoupí v platnost, dokud s ním Gibraltařané nevysloví souhlas v referendu. "

Výherce soutěže !

V naší lednové hádance jsme se ptali, jak se jmenovala organizace která zastřešovala britský dostihový sport a kdy byla založena.

Většina účatníků naší soutěže odpověděla správně, že se jednalo o Jockey Club, odpovědi se však lišily v datu jeho založení. Zalistovaly jsme proto ve vícero historických knihách a encyklopediích, které shodují v tom, že britský Jockey Club byl založen v roce 1750.

Výhercem se stává:

Miroslav Obruča z Prahy 4.

Blahopřejeme a posíláme jako vždy věcnou odměnu.

A pravidelným i náhodným účastníkům soutěží Týdne v Británii jen připomínáme, že zadávanou otázkou naleznou stejně jako soustu dalších informací o našich programe a o českém vysílání na naší internetové adrese: www.bbc.cz , na které se také mohou zůčastni naší soutěže. Novou otázku však zadáme až v Týdnu v Británii příští týden, v sobotu 16. února.