Týden v Británii

Sobota 16. února 2002

předcházející

Rakev s princeznou Margaretou byla odvezena z Windsorského zámku

Připravil Ivan Kytka

Sbohem princezně Margaretě

V pátek se loučila při soukromém obřadu v kapli svatého Jiří na Windsorském zámku královská rodina s princeznou Margaretou, které zemřela minulý víkend v jedné z londýnských nemocnic. Mladší sestra britské královny Alžběty II. potvrdila pověst určitého královského rebela i ve své závěti, když požádala své blízké, aby bylo její tělo spáleno v krematoriu - až dosud byly ostatky členů královské rodiny pohřbívány do země.

Pohřeb byl povýtce soukromou záležitostí. Zúčastnili se ho nejbližší členové rodiny a přátelé princezny Margarety. Pozornost se během týdne soustředila na to, zda se bude moci obřadu zúčastnit matka princezny, které je více než sto jeden rok.

Od loňského prosince ji sužovala infekce horních cest dýchacích, nevedlo se jí dobře a v posledních měsících byla nucena zrušit účast na veškerých veřejných akcích. V tomto týdnu navíc přišla zpráva, že si při pádu rozřízla ruku a potřebovala lékařské ošetření. Vzhledem k její zdravotním ustavu, existovaly pochyby, zda zvládne cestu autem ze zimního sídla královské rodiny v Sandringhamu na Windsor.

Maminka královny Alžběty II., se však nakonec odhodlala k přeletu více než dvousetkilometrové vzdálenosti a dorazila na Windsor v předvečer pohřbu a zúčastnila se i obřadu.

První rebelka na královském dvoře

Pokud jde o ohlas veřejnosti, zájem o princeznu Margaret, lidé si smutně povzdechli nad odchodem jedna sedmdesátileté paní, ale nic nepřipomínalo davový smutek, který zavládl v londýnských ulicích po smrti princezny Diany v roce 1997. Bylo to podle leckoho mimo jiné proto, že princezna Margaret žila v posledních letech v ústraní.

Na rozdíl od princezny Diany zemřela princezna Margaret přirozenou smrtí, takže její odchod nebyl pro britskou veřejnost takovým šokem. Stejně jako na Dianu však na ni budou lidé vzpomínat jako na člena královské rodiny, který v životě neváhal jít svou vlastní cestou:

"Na Margaret bylo hezké, že byla na královském dvoře vlastně prvním rebelem. Ve srovnání s její matkou, která prožila život v izolaci, Margaret se dokázala oprostit od předsudků a žít svůj život naplno, což se také bezpochyby dařilo... a z tohoto hlediska jí to člověk mohl jen přát," řekl jeden z Britů.

Doporučující dopis Tonyho Blaira

Tony Blair doporučil sponzora labouristů rumunské vládě při prodeji státních oceláren

Britský premiér Tony Blair se vrátil začátkem týdne ze své další zahraniční cesty, tentokrát po západní Africe. Na britské politické poměry pobývá v posledních měsících v cizině poměrně často. Opozice viní předsedu vlády z kostýmové diplomacie - jediným výsledkem jeho cest jsou velké fotogragie v noviných, na kterých je Blair s manželkou v místním kroji.

Blairův častý pobyt v zahraničí inspiroval karikaturistu Dialy Telegraphu k vtipu: Dáma v letech vyhlíží z okna, za kterým leje jako z konve a obrací se na svého manžela: "Jaká smůla! Tony Blair má při své návštěvě Velké Británie úplně příšerné počasí."

Pravdou je, že ho po každém návratu domů ho čeká nějaké vysvětlování. Tentokrát šlo o doporučující dopis, který odešel s jeho podpisem loni v létě rumunskému premiérovi poté, kdy firma jednoho ze sponzorů Labouristické strany, Inda Lakshmiho Mittala získala v Rumunsku státní podnik vyrábějící ocel. Mittal před tím daroval labouristům 125.000 liber.

Opoziční předák Ian Duncan Smith chtěl vědět, zda o tom premiér nebo alespoň šéf jeho úřadu věděl:

"Když pan premiér podepsal 23. července z pověření firmy LNM dopis adresovaný svému rumunskému protějšku, věděl on sám nebo šéf jeho úřadu, že majitel společnosti, pan Mittal někdy v minulosti, opakuji, už někdy dříve, věnoval jeho straně peníze?"

Nevinné doporučení

Tony Blair Dolní sněmovně i opozičnímu předákovi nejdříve připomněl, že finanční dar páně Mittala do labouristické pokladny vešel ve veřejnou známost jen proto, že jeho vláda změnila pravidla upravující sponzorování politických stranám, respektive zveřejňování jmen dárců. A dodal, že když podepisoval inkrimovaný dopis, neměl o spojení ocelářské frimy LNM s panem Mittalem ani zdání:

"Dopis, který jsme podepsal, jak pan Duncan Smith zřejmě ví, je dopis, který pana Mittala vůbec nezmiňoval, zmiňoval pouze společnost LNM, o které toho mimochodem také moc nevím. Kdybych byl však býval věděl, že je stoupencem Labouristické strany, nebyl by v tom žádný rozdíl, stejně bych ten dopis podepsal. Bylo to zcela oprávněné, stejně jako byla správná rada, kterou mi poskytlo naše velvyslanectví v Bukurešti."

Slova britského premiéra Blaira, který ještě dodal, že v tomto případě se nejedná o žádnou Watergate, ale o Garbagegate s odkazem na to, že dopis s Blairovým podpisem vyhrabal někdo mezi odpadky, anglicky garbage.

Výmluvy labouristické vlády

Opozice se pak soustředila na to, jakým způsobem labouristé a úřad britského premiéra o celém úřadu informovali veřejnost. Tim Collins je členem stínového kabinetu konzervativců:

"U každého z nás by měl vyvolávat obavy ten podivný sled událostí: Downing Street byl přistižen přitom, že nám celkem čtyřikrát neřekl pravdu. Nejprve nám řekli, že dar přišel až po volbách: nakonec se ukázalo, že peníze byly darovány ve velmi citlivé době předvolební kampaně. Pak nám řekli, že se jednalo o britskou firmu, ale vyšlo najevo, že v podstatě nemá s Velkou Británií příliš společného. Pak jsme slyšeli, že dopis podepsaný premiérem neměl žádný velký vliv na celý obchod, ale ukazuje se, že to byl dopis, který vlastně celou dohodu posvětil."

Jak se ukázalo společnost pana Mittala byla registrována v jednom z daňových rájů na holandských Antillách, což potvrzují i slova člena Horní sněmovny, labouristy Lorda Paula, který sám v ocelářském průmyslu podnikal:

"Společnosti pana Mittala jsou úspěšné po celém světě, v samotné Británii však nění přílši aktivní a jeho firmy jsou obvykle registrovány v zahraničí. Podle mě však nelze z této chyby vinit Tonyho Blaira, někdo mu to prostě dal podepsat a neposkytl mu k tomu dostatek informací."

Je to podruhé v krátké době, kdy vládnoucí labouristé museli v parlamentu vysvětlovat, jak to byly s finančními dary do jejich pokladny. Před pár týdny vzbudily pozornost peníze, které dostali labouristé odzkrachovalé americké firmy Enron. Jak uvádějí někteří britší pozorovatelé nebylo by divu, kdyby Blairova vláda začala uvažovat o tom, zda by nebylo lepší financovat britské politické strany ze státního rozpočtu.

Britské jednotky u konce s dechem

Britští vojáci operující v zahraničí jsou přetížení

Britské ozbrojené síly jsou nasazeny v zahraničí na několika frontách a vojenští experti varují, že jsou přetěžovány. I tenhle důvod vedl některé odborníky v britských vojenských kruzích k úvaze, zda by nebylo lepší najímat pro zahraniční mise námezdní vojáky. Britské jednotky jsou od Sierra Leonne, přes Kosovo po Afghánistán.

Člen zahraničního výboru Dolní sněmovny a labouristický poslanec Andrew McKinlay je myšlenkou, že by je mohli nahradit profesionální vojáci ze soukromých firem, velmi znepokojen:

"Připadá mi přímo urážející, že by měla bát britská účast v mírových silách OSN založena na soukromých firmách dodávajících námezdní vojáky. Připadá mi to příliš lehkomyslné, protože pak přestane existovat velící struktura podřízená demokratické kontrole a současně mít jistotu, že v těch jednotkách panuje disciplína. A vysílá to také špatné signály do světa, špatné signály křehkým demokraciím, které soupeří s despotickými režimy."

I poslanec Andrew McKinlay ovšem připouští, že současné britské profesionální síly je, zejména ve světle událostí z 11. září, třeba početně rozšířit. I když to bude zřejmě nákladné, nelze podle jeho názoru nasazení soukromých placených vojáků nijak ospravedlnit.

Soukromé vojenské síly?

Plukovník Tim Spicer, který je ředitelem společnosti Strategic Consulting International, však s něčím takovým nesouhlasí:

"Myslím, že soukromé vojenské společnosti nikdy nenahradí národní ozbrojené síly, například britskou armádu. Mohou však nastat jisté okolnosti, za kterých by rychlé rozmístění vojáků ze soukromé firmy mohlo zachránit lidské životy a stabilizovat situaci. A myslím, že všechny argumenty, které proti takovému postupu, kdy byly vzneseny vyvrací nový vládní návrh na to, jak nově uspořádat britské vojenské smlouvy."

Středeční projev britského ministra obrany Geoffa Hoona se však sustředil především na to, jaké požadavky klade na britské ozbrojené síly nová hrozba terorrismu.

"Nikdo nemusí mít obavy, že jsme po 11. září nenastavili bezpečnostní standardy v naší zemi na tu nejvyšší možnou úroveň. Vystupňovali jsme od té doby ochranu halvních zařízení po celé zemi a věnujeme se všem potenciálním hrozbám vůči Spojenému království."

Na hranici možností

Geoff Hoon připustil, že britské ozbrojené síly operují v současné době na samé hranici svých možností:

"V současné době nepožadujeme po armádě více, než může zvládnout. Současně si však uvědomuji kritiku, že jsou vytíženy na samou hranici únosnosti. A je mi jasné, že je mou povinností, aby naše armáda dělala jen to, nač stačí a měla podmínky k tomu, aby to, co dělá, vzbuzovalo uznání a respekt."

A britský ministr obrany se vrátil ve svém projevu také k roli, kterou hraje v současném světě Severoatlantická aliance:

"V současně rychle se měnícím světě představuje NATO velmi důležitý prvek naší obranné politiky. Zůstává pro nás prioritním nástrojem pro zvládání mezinárodních krizí. Prokázalo se to na Balkáně, v Makedonii a naposledy v Afgánistánu. Letošní pražský summit nám poskytne šanci, abychom zajistili, že NATO bude ještě lépe připraveno na výzvy, které přinese nejbližší budoucnost, a aby přitom bylo výkonné a efektivní."

Pokus patentovat hranolek

Pokusem o patent chce společnost Action Aid upozornit na nespravedlnost s patentováním

Takřka ve stejný den, kdy se objevila zpráva, že oblíbené fish and chips, tedy smažené file s hranolky, je znovu nejbolíbenějším ostrovním jídlem, oznámila jedna z britských charitativních organizací Acion Aid oznámila, že si nechá dokonce patentovat bramborový hranolek.

Její mluvčí Alex Wijeran vysvětluje, proč se k takové akci odhodlali:

"Tím, že se Action Aid pokouší patentovat proslulý britský hranolek, chce ukázat britské a světové veřejnosti, že existuje problém a určitá nespravedlnost s patentováním rostlin a zemědělských plodin jako je rýže, kukuřice nebo pšenice. Snažíme se poukázat na to, že ve světě existují společnosti, které si nechaly patentovat hlavní průmyslové plodiny. Zákon to umožňuje a o to nám jde, poukázat na to, že podle současných mezinárodních pravidel pro patentování to lze. A podle nás je to špatné."

Podle Wijerana se na obchodu s patenty podílí pět hlavních světových společností:

"Nezažil jsme, že by některá z nich předstoupila před světovou veřejnost a obhájila to, co dělá. Podle nás si ovšem v tichosti de facto uzurpují právo na přírodná zdroje. U spousty lidí to vyvolává obavy, lidé přece mají rádi své rostliny a nechtějí mít pocit, že jsou před jejich očima privatizovány, že na ně de facto někdo získává právní monopol nebo patent na něco, co patří přírodě."

Špatný vtip

Jak se však ukázalo myšlenka na to nechat si patentovat vyhlášený britský smažený hranolek, se nesetkala s valným ohlasem. Nijak nadšeni z ní nebyli například majitelé obchůdku s fish and chips, kde se smažené ryby s hranolky prodávají:

"Jmenuji se Harry Niazi a můj obchůdek má název Oli's Fish Experiance. Už v této oblasti podnikám třináct let a když jsem slyšel o pokusu Action Aid nechat si patentovat hranolek, řeknu vám, že mě to dost zaskočilo. Je to ostuda, když něco takového vůbec někoho napadne, stejně jako je ostuda, když někoho napadne patentovat si potraviny, které jsou předmětem denní spotřeby. Je to směšné, vážně je to naprosto směšné. Kdybych to jen zmínil před svými zákazníky mysleli by si, že je to nějaký vtip."

Kdo vymyslel hyperlink?

British Telecom by rád účtoval za každé kliknutí na internetu

Nechat si patentovat proslulý britský hranolek může vypadat skutečně jako podivínství. To hlavní britský telekomunikační operátor, firma British Telecom, se tento týden vydala k soudu, kvůli sporu o to, komu patří patent na internetovou pomůcku, nazvývanou v angličtině hyperlink - kombinace slov či písmen odkazující na další stránku, kterou chce čtenář otevřít.

Podle zástupců British Telecomu se na tuto internetovou pomůcku vztahují firemní patenty ze sedmdesátých let, které pokrývaly tehdejší technologii Prestel a ve Spojených státech zůstane patent v platnosti ještě do roku 2006.

Důkazy British Telecomu

Právní odborník Ben Goodger má však za to, že obě technologie se přece jen liší:

"Patenty pokrývají hypertextový systém, jehož prostřednictvím člověk prostě klikne na podtržený text a dostane se okamžitě na další stránku. Podle mého názoru však Prestel není úplně to samé jako Internet. British Telecom se však hájí tím, že jejich patent něco podobného předvídal a že technologie internetových odkazů je tedy jejich patentem."

Finanční dopady toho, kdy by British Telecom vyhrál, by byly opravdu mimořádné. Jednou z cest, jak tvrzení britského telekomunikačního oba vyvrátit, je dokázat, že tato technologie nebyla žádnou novinkou už v době, kdy si ji BT nechal patentovat:

"Zajímavé je, že dokázali někde vyhrabat film, na kterém je muž jménem Douglas Englebart. A ten už deset let před patentem British Telecomu předvádí na černobílém zrnitém filmu z poloviny šedesátých určitý způsob spojování různých textů pomocí odkazů. Myslím, že právě na tom bude obhajoba stavět, její zástupci budou říkat: No jo, British Telecome, ale váš patent nemůže platit, protože to celé bylo vynalezeno o deset let dříve."

Přípravy na výročí narození Darwina

Britové tedy možná nevynalezli systém počítačových odkazů, ale takový Charles Darwin je dodnes uznáván jako autor teorie vývoje živočišných druhů, považované za jeden ze základních kamenů moderní vědy.

Britská veřejnost si v uplynulém týdnu připomněla 193 let, které uplynuly od jeho narození. Podle některých současných významných ostrovních vědců se však an Darwina v Británii zapomíná, a tak zahájili kampaň, která má udělat velkou událost právě z dvoustého výročí jeho narození v roce 2009, tedy za sedm let.

"Jak už jsem uvedl, Darwin byl společně se Shakespearem a Newtonem největším darem, který dala Británie světu. Je člvěkem, který měl na nanši kulturu velký vliv. Myslím, že Darwin nás více než kdo jiný zbavil nejistoty, odkud vlastně pocházíme. Díky Darwinovi víme, proč existujeme. Byl to Brit, prožil celý svůj život v Anglii a myslím, že bychom měli vynaložit mnohem větší úsilí na to, abychom to dokázali současné generaci připomenout. Nejde jenom o výročí jeho narozenin. V anglických městech by se mělo objevit více Darwinových náměstí a také ulic pojmenovaných podle tohoto vědce - podobně jako třeba Francouzi oslavují své velikány," vysvětluje mluvčí přípravného výboru Richard Dawkins.

První vojenská kaplanka

Čtyřiačtyřicetiletá Juliett Hulmová byla tak znuděná životem vesnické vikářky, že se přihlásila ke službě do britské armády. Pokud projde přijímacím pohovorem, stane se vůbec první kaplankou mezi vojáky.

Testy mají zahrnovat především zkoušky z fyzické odolnosti. Když v nich uspěje, bude převelena k 7. regulovčickému pluku, který je umístěn v Německu a dostane rovnou hodnost kapitánky.

Britská armáda se pokoušela rekrutovat kaplanku, od chvíle, kdy anglikánská církev schválila počátkem devadesátých let svěcení žen za kněze.

Jak Julliett uvádí, vždycky toužila po nějakém dobrodužnějším povolání. Zdůrazňuje, že v armádě slouží spousta žen, které se raději vyzpovídají kaplance než kaplanovi. A očekává, že i muži budou při zpovědi před ženou otevřenější než obvykle.