Týden v Británii

Sobota 2. března 2002

předcházející

Kate Winslettová blahopřeje režiséru Peterovi Jacksonovi

Připravil Ivan Kytka

Britské "Bafty"

Letošní únor potvrdil do puntíku svou pověst zřejmě největrnějšího a také nejdeštivějšího měsíce na Britských ostrovech. Počátkem minulého týdne se o tom přesvědčili účastníci galavečera, při kterém se udělovaly každoroční ceny Britské akademie filmového a televizního umění.

Ve slavnostně vyzdobeném sále kina Odeon sice běželo vše jako na drátku, hlavní cenu za nejlepší film Pán prstenů přebíral Novozélanďan Peter Jackson, ale v předsálí a pak v zákulisí, nešlo všecho úplně tak hladce.

Pěnový červený koberec

Téměř stejnou pozornost jako samotný ceremoniál a slavnostní róby shromážděných pánů a dam poutal červený koberec, který pořadatelé rozbalili na Leicesterském náměstí.

Během vytrvalého deště totiž nasákl vodou a postupně se z něj začal uvolňovat saponát, kterým prošel v některé z londýnských čistíren.

Hollywoodské filmové hvězdy jako Dustin Hoffman nebo Nicole Kidmanová se pak ve svých elegantních polobotkách a střevíčkách brodily ke vchodu směsí vodní pěny, jako kdyby někdo postříkal koberec hasičským přístrojem.

Kate Winslettová, hlavní hrdinka velkofilmu Titanic, si postěžovala, že si urousala lem své slavnostní róby a navíc nedostala ani žádnou cenu.

Když se na druhý den pustili londýnští novináři do pátrání, dostali se pouze ke jménu jistého Franka, od kterého pořadatelé BAFTA koberec za 10.000 liber, tedy asi půl miliónu korun, před lety koupili.

Nakonec postihl nešťastný slavnostní koberec osud všech doslouživších ceremoniálních propriet. Kdosi ho rozstříhal na chodníku na kusy a nechal jako ranní sousto londýnským metařům.

Jak vyšlo posléze najevo, drama z filmového plátna, se po ceremoniálu přeneslo také do zákulisí, na slavnostní večírek v noblesním hotelu Grosvenor House.

Gladiátor zasahuje

Holywoodská hvězda a hlavní hrdina filmu Gladiátor Russel Crowe si to totiž při slavnostní večeři chtěl vyřídit s londýnským televizním redaktorem Malcolmem Gerriem.

Russell Crowe

Důvod byl jednoduchý a pro ty, kteří znají ješitnost velkých hvězd filmového plátna, možná i pochopitelný. Gerrie, který měl na starosti televizní přenos, vystříhl Crowovi ze záznamu podstatnou část jeho slavnostní řeči, včetně básně Patricka Kavannagha, kterou pronesl při přebírání ceny Britské akademie.

Jak vyšlo najevo, nešťastný Gerrie na pokyn šéfů televize BBC zkrátil Crowův projev ze dvou minut na polovinu. Gladiátor, s pověstí jednoho z nejtvrdších mužů v Hollywoodu, ho za to přimáčkl ke zdi hotelové šatny a pohrozil mu, že se postará o to, aby nikdy nedostal žádnou práci v hollywoodských filmových studiích.

Z kontextu celé události však není zcela jasné, zda by o ni nešťastný televizní redaktor vůbec stál.

Pod ministrem dopravy se otřáslo křeslo

Ministr dopravy Steve Byers vysvětloval a vysvětloval...

Skutečné drama se však odehrávalo tento týden také na britské politické scéně a v jednu chvíli se zdálo, že pozice ministra dopravy Steva Byerse se stala neudržitelnou.

Vyšlo totiž najevo, že v jednom z televizních rozhovorů neřekl rozhodně celou pravdu o tom, jak to bylo s odchodem šéfa jeho tiskového oddělení Martina Sixsmithe a zvláštní poradkyně Jo Moorové.

Moorová zřejmě vstoupila do britské mediální historie, když poslala 11. září tiskovému oddělení e-mail se vzkazem, že pokud mají ve svém resortu nějakou zprávu, nastal ten správný okamžik, aby ji bez povšimnutí pohřbili.

Šéf tiskového oddělení Martin Sixsmith ji varoval 15.února, v den pohřbu princezny Margaret, aby nevydávala tiskovou zprávu se statistickými údaji, které nevyznívaly pro resort ministerstva dopravy příliš dobře.

Zlé jazyky tvrdily, že šlo o statistiku, která potvrzovala, že vlaky na britských drahách mají stále častěji zpoždění. A když se zpráva o tomhle e-mailu dostala do novin, rozhodl se ministr zakročit.

Jo Moorová

Rozhodl se, že svá místa musejí opoustit oba: jak zvláštní poradkyně Jo Moorová, tak i šéf tiskového Martin Sixsmith. Tak to později vysvětlil Steven Byers i poslancům britského parlamentu.

"Myslím, že už jsem dal, pane předsedo, jasně najevo, že podle názoru stálého tajemníka na našem ministerstvu se stalo postavení Martina Sixsmithe a Jo Moorové neudržitelné a že nejlepším řešením pro celé ministerstvo by bylo, kdyby oba dva odstoupili. Já se setkal s Jo Moorovou, tajemník ministerstva s Martinem Sixsmithem. V tomto světle pak také oba souhlasili s rezignací," řekl Steven Byers.

Jiná verze rezignace Moorové a Sixsmithe

Problém byl v tom, že poněkud jinou verzi událostí předložil veřejnosti odstupující šéf tiskového oddělení Martin Sixsmith.

"Vše naznačuje, že to byl právě Steven Byers, který si už nevěděl s Jo Moorovou rady a který se také rozhodl, že přijme její rezignaci, ale jedině za podmínky, že budu donucen odstoupit také já," uvedl Martin Sixsmith.

Spor se pak vedl o to, zda si ministr vynutil odchod šéfa tiskového oddělení či nikoliv. V televizním programu uvedl, že nikoliv, ale ve svém parlamentním prohlášení pak opatrně a jaksi nepřímo přiznal, že ano.

Pro šéfa konzervativní opozice Iana Duncana Smithe, to byl dobrý důvod, aby při středečních interpelacích přitlačil premiéra Blaira ke zdi a požadoval Byersův odchod z úřadu.

"Včera se ministr dopravy v Dolní sněmovně přiznal k tomu, že před britskou veřejností prohlásil něco, co nebylo zcela pravdivé. Před tím, než se dostal pan premiér k moci, tedy než usedl do křesla předsedy vlády, prohlásil, a v tomto místě budu citovat: Očekávám, že ministři z mé vlády odstoupí, pokud se dopustí lži. Pokud je tomu skutečně tak, proč ministr dopravy ještě stále zastává svůj úřad a sedí ve Sněmovně ve stejné lavici jako pan premiér?" dotazoval se Ian Duncan Smith.

Lhal nebo ne ?

Ministerská lež je v Británii vážná věc, a tak se premiér Tony Blair přímé odpovědi raději vyhnul.

Martin Sixsmith

"Naprosto nemohu přijmout, co pan ctihodný poslanec právě prohlásil. Ministr dopravy včera přednesl své prohlášení v Dolní sněmovně a jemu samotnému a celému jeho ministerstvo by mělo být dopřáno, aby se vrátili k problémům, které lidi opravdu zajímají. K věcem jako je špatně provedná privatizace železnice a k věcem, jako jsou dodatečné investice do veřejné dopravy. A na to se mě ctihodný pan poslanec samozřejmě nezeptá," odpověděl Tony Blair.

Vládnoucí labouristé jsou zvláště opatrní na to, aby se na veřejnost dostávalo pro ně co nejméně nepříznivých zpráv. Proč jim na tom však tolik záleží, když mají v Dolní sněmovně tak výraznou většinu hlasů a nemusí se tedy strachovat o svou okamžitou budoucnost ?

"Téhle vládě je naprosto jasné, že musí do příštích parlamentních voleb vykázat nějaké výsledky a aby toho dosáhli, vynakládají na zdravotnictví a na veřejnou dopravu tolik peněz a právě proto je pro ně resort dopravy tak důležitý. Teď však uznávají, že nestačí jen utrácet peníze, ale že musí přesvědčit veřejnost také o tom, že ty peníze vynakládají účelně. Doprava je přitom zvlášť trnitou oblastí, britský veřejný dopravní systém byl po mnoho let podfinancován, železnice je v hrozném stavu, stejně jako silnice, které jsou doslova ucpané. A právě na ministerstvu dopravy proti sobě stojí ti, které byli jmenováni na základě své politické příslušnosti a pak nestranní vládní úředníci, a to je také kořen problému, před kterým stojí ministr Byers, říká politický komentátor BBC Jon Devitt.

Genetický výzkum embryí

Lékaři budou moci zjistit u embryí genetické nedostatky

Od tohoto týdne bude mít Británie ještě jedno prvenství. Jako jedna z prvních zemí na světě umožnila genetický výzkum embryí, včetně jejich kmenových buněk, ze kterých lze v laboratorních podmínkách vyvinout prakticky jakoukoliv lidskou tkáň. Jak prohlásil výkonný ředitel britské Rady pro lékařský výzkum Sir George Rado, prospěch z nových objevů budou mít především pacienti trpící některými dosud nevyléčitelnými nemocemi.

"Hlavním přínosem bude, že budeme schopni léčit například Parkinsonovu nemoc, případně léčit poraněnou tkáň po srdečním infarktu, nebo tkáň poškozenou při cukrovce," říká Sir George Rado.

Nicméně zpráva o tom, že Úřad pro lidské oplodňování a embryologii začne britským laboratořím vydávat první licence k výzkumu, vyvolala také protesty. Ozvaly se například odpůrci umělého přerušení těhotenství. Profesor Jack Scarisbrick z organizace Life soudí, že použít kmenové buňky z naklonovaných embryí nemusí být z vědeckého pohledu tak efektivní, jako použít buňky dospělých osob.

"Všem nám jde o to, abychom dokázali léčit Alzheimerovu nemoc a všechny další choroby, ke kterým je potřeba kmenových buněk. Ale ptáme se, odkud ty buňky pocházejí, a tvrdíme, že pro ně existuje z etického i lékařského hlediska mnohem lepší zdroj, totiž buňky z těl dospělých lidí, z lidí, kteří přišli na svět.

Jde o další krok ke genetickému upravování dětí?

Podobné výhrady má také organizace s názvem Pro-Life Alliance.

"Stejně jako Evropské společenství máme výhrady k vytváření embryí čistě pro účely destrukce a následného výzkumu. Podle našeho názoru není správné či spravedlivé nebo dokonce nezbytné zabíjet lidské zárodky. Navíc veškerý pokrok z výzkumu kmenových buněk vzešel při využití buněk dospělých osob," říká mluvčí Pro-Life Alliance Bruno Quintavalle.

Zelená genetickému výzkumu na lidských embryích také znovu otevřela otázku, zda je eticky přijatelné, aby rodiče mohli v budoucnu ovlivňovat či si dokonce vybírat fyzické a duševní vlastnosti svých potomků. V angličtině se pro ně vžil výraz "designer babies" - mohla by de facto vznikat na počítačových obrazovkách genetických inženýrů.

Navíc v Británii dal už příšlušný úřad k podobné genetické manipulaci svolení. Rodiče vážně nemocného chlapce dostali svolení k experimentu, při kterém má mít jejich druhý syn genetické vybavení, jež by umožnilo úspěšnou transplantaci kostní dřeně. Podle doktorky Vivienne Nathansonové z Britské lékařské společnosti však nehrozí, že by si rodiče mohli vybírat třeba barvu očí nebo barvu vlasů svých potomků.

"Je docela dobře možné, že lidé se budou snažit získat genetické vyšetření kvůli relativním maličkostem, jako je třeba barva vlasů nebo barva očí, nebo něčemu co nemá nic společného s prevencí nějaké choroby nebo s pomocí dítěti, které už nějakou nemocí trpí. Domnívám se ovšem, že Úřad pro lidské oplodnění a embryologii dal jasně najevo, že bude každý případ posuzovat individuálně a že je nepravděpodobné, že by se ho podařilo přesvědčit k nějaké výjimce," říká Vivienne Nathansonová.

Hon na lišku

Projde zákon parlamentem tentokrát ?

Zastánci honů na lišky a jinou lesní zvěř v přírodě jsou po uplynulém týdnu opět v pozoru. Ještě do Velikonoc by totiž mohl parlament lovcům zakázat, aby při svých radovánkách používali také honící psy. Podle některých poslanců, jako je například Mark Foster, je to totiž vůči štvané zvěři příliš kruté.

"Pokud jde o to, jak moc trpí zvířata a pokud jde o jejich dobro, pak není o čem přemýšlet. Na to, abychom navrhli legislativu vycházející vstříc obavám těch lidí, kterým leží dobro zvířat na srdci, stačí selský rozum, " uvedl Mark Foster.

Zákon, který by výrazně omezoval a reguloval zvířecí hony, britským parlamentem již jednou neprošel. Podle baronky Mallalieuové z Venkovské aliance se to nepodaří ani tentokrát.

"Vláda v podstatě pouze splní svůj slib, který dala ve svém volebním programu a také v programovém prohlášení na letošní rok, že poskytne oběma komorám šanci, aby se k problému vyjádřily," domnívá se baronka Mallalieuová.

Podle jejího názoru by však mohla Sněmovna lordů, která minulý legislativní pokus o státní regulaci zamítla, vyjít tentokrát vládě vstříc a určitou regulaci, například vydávání licencí na jednotlivé lovy přijme.

"Je mi naprosto jasné, že je nutné obnovit důvěru veřejnosti ve venkovské lovy a štvanice. Veřejnost musí být ujištěna, že dodržujeme příšná pravidla. Když se podobný zákon objevil naposledy ve Sněmovně lordů, zaujali jsme názor, že k úpravě bude stačit jistý druh samoregulace. Je dost možné, že v tomto kole přijmeme jistý stupeň zákonem danné regulace, například právě systém licencování," dodává baronka Mallalieuová.

Zákon by měl zakazovat použití honicích psů

Zastánci přísné verze zákona, který by zřejmě navždy změnil víkendovou tvář anglického venkova, však tvrdí, že se tentokrát s žádnou legislativou, která zůstane stát napůli cesty, nespokojí.

"Podle našeho názoru cokoliv, kromě úplného zákazu lovu, nesplní závazek, který vláda v tomto ohledu dala. Povede to jen k tomu, že to nikoho neuspokojí a že svou kampaň povedeme dál," říká Phyllis Campbell McRae z Kampaně dobro zvířat.

Zákon by měl být projednán zhruba za dva týdny. Jeho odpůrci varují, že pokud oběma komorami projde, odvolají se k Evropskému soudu.

"Pokud se někdo obrátí na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku a bude tvrdit, že zákazem lovu byla porušena jeho lidská práva, půjde pochopitelně o naprostý nesmysl. To samé by šlo použít jako výhrada proti legislativě zakazující napříkald kohoutí zápasy nebo souboje psů. Tyhle i další takzvané typické anglické venkovské sporty parlament už zakázal a není pochyb, že stejné argumenty se objeví, až se pokusíme zakázat štvanice na vysokou zvěř, hon na lišku nebo lov zajíců. A ani tentokrát to nevyjde," říká Phyllis Campbell.

Telefon do záhrobí

Dáma, která si přeje zůstat v anonymitě, říkejme jí tedy třeba lady Jane, se rozhodla, že až se odebere na onen svět, usnadní situaci všem příbuzným, kteří s ní budou chtít zůstat v kontaktu, nebo si na ni alespoň čas od času vzpomenou a v poslední vůli vyjádřila přání, aby jí po smrti dali příbuzní do rakve v rodinné hrobce telefonní přístroj.

Nesmí jít ovšem o mobilní telefon. Má totiž obavy, že pod zemí bude příliš slabý signál a že nebude kde dobíjet baterii, která příliš dlouho nevydrží ani u těch nejkvalitnějších značek. Když zmíněná dáma v letech navíc vzala v úvahu zprávy o tom, jak snadnou kořístí jsou mobilní telefony pro zloděje a podvodníky, rozhodla se, že neponechá nic náhodě a objednala si u British Telecom obyčejnou účastnickou linku a hodlá si zakoupit telefonní záznamník, který dokáže nahrát a uchovat nekonečné množství zpráv od volajících pozůstalých.

Ze svých celoživotních úspor chce převést na účet Telecomu takovou částku, aby to stačilo na pronájem telefonní linky na dalších dvacet let. Ve svých přípravách je tak důsledná, že si objednala tak velký náhrobní kámen, aby se na něj vešlo nejen přidělené telefonní číslo, ale také všechny příští změny čísel londýnských předvoleb, to pro případ, že by jí chtěl zatelefonovat náhodný cizinec, který zabloudí na hřbitov, a pocítí nutkání zkusit se jí dovolat.

Jediný problém, s kterým se lady Jane trápí, je, jaký vzkaz nahrát na záznamník. Obvyklé "mometálně nejsem přítomna, ale zanechte, prosím vzkaz, jak jen to bude možné, zavolám zpět," by znělo poněkud neuctivě, vzhledem k tomu, že není jisté, jak rychle se paní v rakvi k telefonu dostane. Místo toho si vybrala následující vzkaz: "Jsem opravdu ráda, že voláte. Zřejmě se vám neozvu zpátky, a tak ani nemusíte nechávat vzkaz. Nicméně pokud zanecháte na mém záznamníku pár vět, bude to od vás velmi hezké. Prozatím sbohem...

Výherce soutěže

Soutěžní otázka zněla:

Jak se jmenovala loď, na které se plavil Charles Darwin v roce 1831 na svou první studijní cestu ke Galapážským ostrovům?

Tentokrát přišla doslova záplava správných odpovědí a někteří z našich posluchačů k nim dodali ještě zasvěcené doplňující informace.

Například Pan Miroslav Kolář z Brandýsa nad Labem připomněl, že místo v posádce lodi zajistil Darwinovi jeho profesor botaniky Stevens Henslow a že svá pozorování prováděl Darwin na Tenerife, Kapverdských ostrovech a také na Galapágách.

Po návratu z cesty však už nikam nevycestoval, neboť se při svém putování nakazil tropickou nemocí a a byl po zbytek života napůl invalidní, připsal ke své správné odpovědi pan Kolář z Brandýsu nad Labem.

Pan Zdeněk Rosol z Prahy ke své odpovědi připojil, že kapitán lodi Robert Fitzroy byl také známým meteorologem. Podle plachetnice, na které se s Charlesem Darwinem plavil, byl také nazván průliv na jižním konci Jižní Ameriky.

Pan Tomáš Bernhardt z Plzně si vzal k ruce slovník a ke správné odpovědi ještě připsal, že stejně jako název lodi je v angličtině označován malý stavěcí pes nebo také zvěd. Celkem to prý sedí, píše pan Bernhardt, protože Darwin leccos zvěděl a po nalezené stopě šel stejně houževnatě jako správný lovecký pes. V dohlední době, jak píše náš posluchač Plzně, má vyrazit další loď stejného jména,tentokrát kosmická na Mars. Své "darwiny" ale nechává na zemi.

Správná odpověď :

Název plachetnice, na které se plavil Charles Darwin počátkem třicátých let devatenáctého století na svou výpravu do exotických krajin, zní The Beagle.

A výhercem se tentokrát stává pan Petr Navrátil z Liberce.

Výherci blahopřejeme a zasíláme kapesní oxfordský slovník angličtiny.