Týden v Británii

Sobota 16. března 2002

předcházející

Tisíce učitelů protestovaly v centru Londýna proti zvyšujícím se nákladům na živobytí v hlavním městě

Připravil Julek Neumann

Vytrvalé a zcela nejarní mrholení uplynulého týdne provázela jedna Jobova zvěst za druhou. Stávkovali učitelé a polovina londýnských škol byla zavřená, zase budou stávkovat železničáři, nákladní vlaky pod průlivem La Manche už od minulého víkendu nejezdí kvůli žadatelům o azyl, kteří se pokoušejí touto cestou proniknout do Británie, policisté jsou nespokojení se svým údělem, a navíc se propadá Londýn.

Zjistili to vědci na základě snímků, pořízených satelitní družicí Evropské vesmírné agentury. Dva velké zastavěné pásy - jeden na trase nově vybudované prodloužené Jubilejní linky londýnské podzemní dráhy mezi Londýnským mostem a Westminsterem, druhý na trase tunelu, který vybudovala firma London Electricity mezi čtvrtěmi Battersea a Putney - tedy tyto dva pásy se podle vědců za posledních pět let propadly o dva centimetry a ohrožena je údajně i budova parlamentu ve Westminsteru.

K téměř biblicky apokalyptické vizi Londýna, který se může začít pomalu potápět podobně jako Benátky, se v uplynulém týdnu připojila další kontroverze. Tentokrát se jednalo o opačnou část Bible - o stvoření.

Výhrady k jediné teorii vzniku Země

"Tihle lidé vyučují, že svět je pouhých několik tisíc let starý. To není jen omyl - to je omyl šesté velikosti - velikosti šesti nul. Děti se tu učí směšné nepravdy - nejde jen o souboj dvou vědeckých postojů. Neexistuje žádný vědecký postoj, který by podporoval myšlenku, že Země je stará pouhých několik tisíc let."

Pravil profesor Richard Dawkin, respektovaná autorita v oboru vědy. O čem mluvil?

Emmanuelova střední technická škola v Gateshead je financována ze soukromých prostředků, i když dostává určitý díl státních subvencí, má skvělé výsledky a během loňské inspekce se jí dostalo vysokého ocenění od nezávislé školské rady Ofsted.

Ale protože se jedná o školu křesťanskou, vedle vědecky všeobecně uznávané evoluční teorie, která jak známo uvádí, že člověk pochází z opice a že se jedná o přirozený výsledek přirozeného výběru živočišných a rostlinných druhů, se tu vyučuje také biblická teorie stvoření světa.

Tedy že svět a všechny živočišné a rostlinné druhy, jak je známe, stvořil onen antropomorfický vousatý stařec, známý pod jménem Bůh. A co víc - tuhle teorii bere při výuce zcela doslovně - a to vyvolalo takovou menší bouři ve sdělovacích prostředcích.

Za možnost volby

"Všechny zkoušky v celostátních osnovách vycházejí z toho, že by se děti měly učit tu nebo onu evoluční teorii, přinejmenším jednu z nich. A my, kdo působíme v církvi, zároveň říkáme, že by děti měly být otevřené vůči oné zcela reálné víře, která je nám vlastní - že se na tom Bůh nějakým způsobem podílel, že to není jenom nějaký mechanismus nebo organismus, že je to dílo Božího umění," rozčiloval se Stephen Venner, biskup v Doveru a vicepředseda anglikánské Školské rady.

Ačkoli biskup Venner souhlasí, že víra ve stvoření světa by mohla křesťanství přinést problémy, věří, že je nutné akceptovat i jiné názory na vznik světa.

Ve středu se k otázce vyjádřil i britský premiér Tony Blair - otázce stvoření se však vyhnul, poznamenal jen, že škola má dobré výsledky.

Vedení školy se hájí čistě vědeckou myšlenkou, že je studentům třeba předložit obě teorie, aby si mohli vybrat a aby jejich myšlení nezakrnělo. Ačkoli se jedná o školu křesťanskou, také školní inspektor Akram Khan-Cheema, poradce pro otázku muslimských škol v Británii je přesvědčen, že součástí výuky je zkoumání různých teorií.

Otevřená mysl, jak řekl biskup, představuje cestu vpřed, a my musíme své děti naučit, že se jedná o pouhé teorie, že teorie jsou přesně to, co to slovo znamená, a že někdo může zastávat konkrétní teorii a někdo jiný může mít stejně silné náboženské přesvědčení.

Britská podpora Spojených států

Tony Blair a Dick Cheney dávali najevo vzájemnou podporu

Do Británie v pondělí přiletěl americký viceprezident Dick Cheney, aby s britským ministerským předsedou Tonym Blairem projednal alternativní přístupy k možné a připravované válce proti Iráku. Na schodech premiérova sídla v čísle 10 Downing Street ho přivítal místopředseda vlády John Prescott.

Ale po rozhovorech, které se konaly přesně půl roku po útoku na Světové obchodní centrum premiér Tony Blair začal obratně manévrovat.

"Dnes je významný den. Je to na den přesně šest měsíců od nejhoršího teroristického útoku v dějinách, a je třeba si uvědomit, co všechno jsme od té doby dokázali. V Afghánistánu zmizel Taliban, teroristická síť Al-Káida byla zlikvidována."

Jenže když přišla řeč na možnou účast Británie na případné válce proti Iráku, Tony Blair se odmítl závazně vyjádřit - i když mnohé naznačil.

"Samozřejmě, že jsme ještě nedospěli k žádnému rozhodnutí, jak budeme postupovat dále. Ale nadešel čas debatovat o tom, nakolik je důležité, abychom otázku zbraní hromadného ničení řádně řešili. Samozřejmě se těším na jednání s prezidentem Bushem během dubnové návštěvy Spojených států."

Tony Blair musí lavírovat v mimořádně delikátní situaci. Postoj Británie ani zdaleka nesdílí celá Evropská unie, a britský premiér se snaží za každou cenu vyhnout možnosti, že by se Británie ve svém spojenectví s americkým prezidentem Bushem ocitla třeba i jen v dílčí izolaci.

Jediný spojenec v EU

Navíc mu hrozí nesouhlas poslanců jeho vlastní strany - přes sto labouristických poslanců už podepsalo rezoluci proti případnému podílu Británie na možné válce proti Iráku, a několik už jich pohrozilo, že v takovém případě vypovědí stranickou poslušnost a budou v Dolní sněmovně působit jako nezávislí poslanci.

A tak Blair všemožnými cestami vysílá signály, že kaše není ani zdaleka tak horká, jak se na první pohled zdá. Třeba ústy oficiálního předsedy své strany, Charlese Clarka:

"Určitě bude radit k obezřetnosti, protože jakákoli akce vyžaduje velkou obezřetnost, jestli to tak můžu říct. Ale určitě přitom zaujme důraznější stanovisko, že jakákoli akce má naději na úspěch jedině tehdy, pokud k ní svět bude přistupovat jednotně. Tenhle postoj zaujal ve vztahu k Afghánistánu, a tenhle postoj zaujímá také k ostatním věcem. Osobně si myslím, že je to velmi rozumný přístup."

Vedení Blairovy nové Labour se snaží přesvědčit sdělovací prostředky, že strana přistupuje k možnosti válečného konfliktu s Irákem zodpovědně, ale podporu pro její zahraniční politiku v parlamentu zatím vidíme spíš z lavic konzervativní opozice.

Bývalá ministryně pro zahraniční rozvoj Clair Shortová se od Blairovy politiky nepříliš zastřeně distancovala, s oblíbeným argumentem staré, levicově socialistické Labour, že boj proti Saddámu Hussajnovi by neměl přinést utrpení iráckému lidu.

Na jarní konferenci liberálních demokratů, třetí nejvýznamnější strany v zemi, její vůdce Charles Kennedy - který si dělá velké ambice na to, aby jeho strana předběhla torye a stala se druhou nejvýznamnější politickou silou Británie - tedy Charles Kennedy dal jasně najevo, že by britská politická scéna neměla bezpodmínečně podporovat americké vojenské akce.

"Neměli bychom dávat nevyplněné a podepsané bianco šeky britské vládě, a ani britská vláda by neměla dávat bianco šeky prezidentu Bushovi - a to je i nadále důležité."

Británie na dobré cestě, říká Blair

Vládnoucí labouristé vytáhli do dalšího bojového tažení - série skandálů poslední doby, zejména těch, spojených s osobou ministra průmyslu Stephena Byerse a jeho poradkyně Moorové.

Výrazná absence jakéhokoli pokroku v oblasti školství, boje proti kriminalitě a především zdravotnictví, to všechno vedlo ministerského předsedu k tomu, aby v úterý vystoupil s projevem ke svým věrným a oznámil jim, že je všechno i nadále na dobré cestě.

"Jsme ve třetí fázi vývoje Nové Labour. První fáze byla obnova strany. Druhá spočívala v kladení základů a ta současná je realizace změn a reforem. Nic z toho nefunguje, pokud to není podloženo společnými hodnotami a přesvědčením."

Jedním z důvodů tohoto poněkud neobvyklého gesta - těžko nevzpomenout proslulého a mnohokrát zesměšněného sloganu bývalého konzervativního premiéra Johna Majora, back to basics, tedy zpět k základům - je pocit ukřivděnosti.

Třetí fáze vývoje

Labouristé jsou přesvědčeni, že britská veřejnost a především sdělovací prostředky jsou posedlí bezvýznamnými detaily, jako e-maily o vhodných příležitostech pohřbít politicky nepřitažlivé zprávy, nebo dary indických podnikatelů, které podle mnohých ohrožují budoucnost zaměstnanců oceláren ve Walesu i jinde, a že proto Británie ztrácí ze zřetele velké politické cíle a grandiózní myšlenky, jež chce nová Labour uskutečnit.

Takže, říká Tony Blair, po takzvané třetí cestě přichází na řadu třetí fáze:

"Můj závěrečný bod zní takto: Myslím, že je důležité pochopit, proč lidé mají často pocit, že naše ideály jsou něčím zakryté. A nejde jen o to, že se vláda zaplete do kontroverzí a nejrůznějších událostí, i když i k tomu dochází. A zatímco tyhle události ovládají rozhlasové a televizní zprávy, lidé si říkají - proč se proboha soustředí zrovna na tohle, když jde o pravý opak toho, oč usilujeme."

Tenhle poněkud mlhavý proslov ovšem dal munici do rukou opozici. Předseda strany Toryů David Davis:

"Byl to kus elegantního žvatlání, popravdě řečeno, plný nepoctivých keců a fackovacích panáků. Dalo by se to snést, i když stěží, kdyby zrovna nastoupil k moci, ale on je ve funkci už skoro půl dekády, a tímhle chce jenom odvrátit pozornost od věcí, které ještě neudělal, nebo které zpackal."

Nespokojení učitelé a policisté

Dvě velké demonstrace nám tenhle týden názorně ilustrovaly, co tím předseda Toryů myslel. Ve čtvrtek manifestovaly tisíce učitelů a učitelek proti nízkým platům a problémům ve školství a především ve školství v Londýně, kde si učitel v poslední době kvůli rostoucím cenám za svůj plat pomalu nemůže ani pronajmout byt.

Ve školství vládne kultura krátkodobých smluv, velké fluktuace učitelů. Zatímco ministryně školství obviňuje učitele, že narušují pedagogický proces, Mark Lushington, z odborového svazu učitelů, vidí vinu na druhé straně.

vmezích zákona. K Westminsteru, kde jednal parlament, přišlo na pět tisíc policistů - Bobby Lobby, neboli lobujících strážníků, ovšem - byli tu jen ti, kdo zrovna nebyl ve službě a aby nedošlo k nepřístojnosti, a také kvůli policejním regulím, nebyli v uniformách.

Protestují proti změnám ve struktuře platů a pracovních podmínek - ovšem nejvíc je rozčiluje, co navrhuje ministr vnitra David Blunkett: zavedení méně kvalifikovaných policistů, kteří by se rekrutovali z řad civilistů, a měli téměř stejné pravomoci jako uniformovaná policie.

"Máme pocit, že s námi celou záležitost nikdo pořádně nekonzultoval, že nás jako službu napadají, a Policejní federace jako celek je přesvědčena, že účelem těchto útoků je obrátit britskou veřejnost proti nám a představit policejní službu ve špatném světle," uvedl jeden z protestujících policistů.

Dostatek policistů jen ve Westminsteru

A že je středa dnem interpelací předsedy vlády v parlamentu, nezůstal této otázky ušetřen ani Tony Blair. Ptal se ho vůdce konzervativní opozice Ian Duncan Smith - a Tony Blair poněkud zaskočen odpověděl, že je všechno v nejlepším pořádku.

"Jsem přesvědčen, že naprostá většina policistů ve skutečnosti podporuje program změny, jenom je znepokojují některé body změn v podmínkách jejich smlouvy, a právě ty jsou předmětem smírčího vyjednávání v této chvíli. A jsem přesvědčen, že můj ctihodný kolega zjistí, že nakonec přistoupí na všechny tři zásadní změny."

Pravil Tony Blair, čímž nahrál vůdci opozice na smeč - od září, kdy nastoupil na místo Williama Haguea, měl Ian Duncan Smith jen málokdy příležitost k razantnímu politickému vtipu.

"Pouliční kriminalita roste, roste množství násilných zločinů, je tu stále víc přepadení, není divu, že nálada v policejním sboru je nejhorší za poslední léta. Slíbil jenom jediné - že bude na ulici víc policistů. Jediné místo, kam poslal víc policistů, je tady ve Westminsteru," řekl Smith.

Auto strážníkem řidičů

Místo policistů by mohly hladinu alkoholu v krvi zjišťovat sama auta

Policie se ovšem minulý týden objevila v médiích také v další souvislosti - v souvislosti s opilými řidiči. V tomto případě jim přišla na pomoc moderní věda.

"Je jedna věc, když vám blízcí a příbuzní řeknou, že už jste měl dost, že máte v krvi plno alkoholu a že byste si neměli sednout za volant. Ale teď se zdá, že na vás takhle zhurta bude smět i vaše vlastní auto."

Na univerzitě v Bristolu totiž vyvinuli nové zařízení, které vašemu vozu umožní posoudit, zda jste způsobilý k jízdě - a když ne, prostě odmítne vyjet.

"Když řídíte, je tady těsná souvislost mezi tím, co dělají vaše oči a co vaše ruce. Když jste střízliví a vjíždíte třeba do zatáčky, podíváte se těsně předtím, než začnete zatáčet. Naneštěstí, jakmile se opijete, začne se koordinace mezi vašima rukama a očima zhoršovat - a tady přichází ke slovu naše zařízení. Ve volantu je jedna část, která mu sděluje, když se volant otáčí, a druhá část sleduje pohyb očí, a je s to říct, kam se doopravdy díváte," vysvětluje profesor Dilwin Marple-Horvat z bristolské univerzity.

Rychlá hudba = rychlá jízda

A ještě jedna pro automobilisty, když řídíte, a to i v případě, že jste nepožili ani kapku alkoholu, a když se rozhodnete vypnout rádio, rozhodně si nepouštějte rychlou hudbu. Britský automotoklub totiž zase sledoval vztah mezi bezpečností silničního provozu a hudbou, kterou si lidé pouštějí.

"Se silnou a emocemi nabitou muzikou jako je tahle je problém - zvyšuje tep, zvyšuje krevní tlak, přestáváte se plně soustředit na řízení a roste taky vaše agresivita. Totéž platí pro rockovou a taneční hudbu, zvlášť ve velkých tempech. My neříkáme, že byste neměli poslouchat hudbu - jenom abyste si uvědomili, že může ovlivnit bezpečnost vašeho řízení," říká psycholog Conrad King.

Neviditelná Lochneska

Tento typ zpráv neklamně hlásí, že se letos s časným oteplením, blíží časné léto a s ním okurková sezóna. To je ostatně patrné taky z toho, že se objevila první vlaštovka, která okurkovou sezónu rok co rok neklamně oznamuje: novinářská zpráva o Loch Nesské příšeře.

Jistý Bobby Pollock z Glasgowa prý natočil tři a půl minutové video, na němž se Nessie vesele prohání - a teď za to dostal pět set liber odměny od oficiálního fan klubu téhle velké záhady - či velkého podvodu.

"Chvilku to vypadalo jako tuleň, chvilku se to tuleňovi ani zdaleka nepodobalo," tvrdí Mark Stewart, který nahrávku viděl nejmíň třicetkrát, "Nic podivnějšího jsem za posledních dvanáct let neviděl - bylo to strašně rychlé."

Čtyřletý zázrak na burze

Tia Laverne Robertsová porazila v prognózách burzovního analytika a a finanční astroložku

V uplynulých dnech v Británii absolvovali takzvaný Týden vědy a na něm se hovořilo o jednom malém zázraku. Ten zázrak se jmenuje Tia Laverne Robertsová a je jí pět let.

Holčička Tia se před rokem, tedy ve čtyřech letech, rovněž v rámci Týdne vědy, spolu se dvěma dalšími osobami - profesionálním makléřem a burzovním analytikem Markem Goodsonem a finanční astroložkou Christeenou Skinnerovou - zúčastnila experimentu, v němž investovala fiktivní portfolio v hodnotě pěti tisíc liber na burze.

Účelem experimentu bylo srovnat náhodné investice s těmi, které vycházejí z profesionálních prognóz. Jasnovidka Skinnerová se při výběru svých akcií řídila pohybem planet, pan makléř Goodson vycházel ze zkušenosti a počítačové analýzy, malá Tia vybírala náhodně.

Zhruba po týdnu vloni všichni tři na burze prohrávali, nejméně z nich ovšem Tia. Za uplynulý rok jejich fiktivní investice zaznamenaly podstatný vývoj.

Přestože index stovky hlavních firem listu Financial Times přezdívaný něžně Footsie - klesl o šestnáct procent, akcie, do nichž investovalo nevinné dítě stouply skoro o šest procent, o něco hůř na tom byla vědma, jejíž akcie o šest procent klesly, a nejhůř dopadl přístup vědecký: počítač a analýza trhu skončily debaklem, při němž akcie ztratily hodnotu o plných šestačtyřicet procent.

Tia prohlašuje, že její náhodné vítězství je vítězstvím zlobivosti, a zároveň nabízí prognózu pěti nových vítězných akcií na příští rok - rovněž vybraných náhodně. Pokud se osvědčí, budeme vám za rok referovat.

Přípravy na Zlaté jubileum

Komplikace kolem voleb v Zimbabwe, které minulý týden pořádně zamíchaly britským politickým životem, nezabránily královně Alžbětě II., aby - v rámci příprav na pečlivě připravované oslavy svého zlatého jubilea na trůnu - v pondělí neodstartovala nejdelší štafetu všech dob na světě.

Začalo to jako docela obyčejný den před Buckinghamským palácem - dechovka, okázalé, byť běžné ceremonie, a jako obvykle - všude plno zevlujících turistů. Ale pak se objevila paní královna, a začala hrát hlasitá hudba.

Zpěváci zazpívali a zatančili hymnu her Commonwealthu - Už nás nic nezastaví - a královna pak slavnostně předala kolík Siru Rogeru Bannisterovi - prvnímu muži na světě, který uběhl jednu míli za méně než čtyři minuty.

Kolík poputuje ve štafetě přes sto tisíc kilometrů třiadvaceti členskými státy Commonwealthu, a vrátí se do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska včas na zahájení sportovních Her Commonwealthu v Manchesteru v červenci letošního roku - tedy v době, kdy se bude královnino zlaté jubileum oficiálně slavit.

Když kolík zahájil svou dlouhou pouť světem, hrálo se, co se většinou u Buckinghamského paláce nehraje - Beethovenova devátá, kterou provázel velkolepý ohňostroj, a turistům se to věru líbilo.

Soutěžní otázka

Královnino Zlaté jubileum a jubilejní štafeta nás přivádějí k soutěžní otázce, která se týká britské hymny. Podobně jako v minulém století česká hymna Kde domov můj - také britská God Save the King či God Save the Queen - podle toho, kdo zrovna sedí na trůnu - má svůj původ v divadelní inscenaci, a byla původně součástí velké erupce anglického vlastenectví, ne-li přímo nacionalismu. A my se ptáme:

Ze které doby britská hymna pochází,
a k jaké historické události se váže?

Vylosovaný vítěz získá kapesní oxfordský slovník.