Týden v Británii

Sobota 27. duben 2002

předcházející

Letos poprvé slavili Angličané s nadšením svátek svého patrona - sv. Jiří

Připravil Julek Neumann

I když nám aprílová vedra nevydržela a počasí se podstatně zhoršilo, letošní rok je podle meteorologů zatím nejteplejší od roku 1860, kdy se začaly vést záznamy, a se vší pravděpodobností prý za posledních tisíc let.

Na den patrona všech Angličanů, svatého Jiřího, se počasí opravdu vyvedlo. A Angličané - poprvé po velmi dlouhé době - začali znovu hledat svou identitu, neboť zatímco Skoti svátek svatého Ondřeje, Welšani svatého Davida a Irové svatého Patrika oslavují mohutně a dlouho do noci, Angličané se zatím schovávali za společnou, britskou identitu.

Vzestup anglického patriotismu

Letos se ale na den svatého Jiří také Anglie hlásí o právo na vlastní, nezávislou identitu - poprvé poté, co Skotsko, Wales a Severní Irsko získaly rozsáhlou autonomii. V úterý 23. dubna se tedy angličtí vlastencové vydali do hospod, kde pozvedali pinty, mávali vlaječkami a širokými meči.

V Hyde Parku se utkali středověcí rytíři. "Tentokrát v pravých imitacích brnění, a nikoli oděni do náhradních dílů od Škodovek," jak škodolibě zaznamenal Daily Telegraph a s římskými legionáři v medvědích kůžích, zatímco o kousek dál polykali kejklíři oheň a instruktoři udíleli lekce v souboji na ploché meče.

Vedle tančili muži soustředěně tradiční anglický májový mouřenínský tanec s rolničkami - středověcí rytíři se utkali v turnajích a sokolníci předváděli sokoly, jestřáby a výry.

V kavárně Eso v severním Londýně mají odedávna základnu motorkářské gangy a jejich členové jsou vlastenci na slovo vzatí. Na motorkách mají připevněné svatojiřské vlajčičky, a také na kožených bundách mají namalované bílé obdélníky s červeným křížem uprostřed. Patriotismus je na vzestupu.

Nová anglická hymna

Angličané mají také svou novou hymnu. Výhradně pro Anglii ji složila skupina Fields of Green a vyhrála s ní soutěž, kterou před fotbalovým mistrovstvím světa vyhlásil pivovar Charles Wells.

Skupina se s novou anglickou hymnou představila v hostinci u Jehněte a praporu nedaleko opery v Covent Garden v centru Londýna.

Dominic Cooper z Fields of Green je přesvědčen, že oficiální britská hymna dnes už nikomu nic neříká:

"Podle průzkumů sedmdesát devět procent lidí v téhle zemi nemá současnou hymnu v oblibě. To je jeden důvod. Navíc je to hymna pro celou Británii, nikoli pro Anglii. A konečně, "Bože, chraň královnu" se podle mě neobrací na všechny obyvatele téhle země. Vlastně je to hymna pro jednu jedinou osobu - pro královnu."

Také slavný Elgarův pochod z cyklu Pomp and Circumstance, hymna britského imperiálního a konzervativního vlastenectví, která tradičně uzavírá cyklus letních promenádních koncertů Proms a kterou pořadatelé chtěli letos vyřadit, svědčí o vítězném tažení nacionalistů. Vedení Proms muselo ve čtvrtek ustoupit a znovu Elgarovu skladbu zařadit na program.

Zájem o oslavy Zlatého jubilea

"Je tu daleko větší nadšení. Prodává se mnohem víc britských vlajek, máme mnohem víc dobrovolníků, lidé mají všeobecně větší zájem. Do akce se zapojují lidé ze všech vrstev a věkových skupin. Lidem je líto královny, která ztratila v tak krátké době sestru a matku, a myslím, že chtějí, aby se jí zlaté jubileum opravdu vyvedlo," říká David Kernon, který organizuje blížící se oslavy zlatého jubilea - padesáti let Jejího Veličenstva Alžběty II. na britském trůnu.

A zatímco ještě donedávna sledovala britská veřejnost přípravy na oslavy s chabě zakrývanou apatií s přísadou nezájmu, smrt královny matky a tisíce lidí, kteří jí přišli vzdát poslední poctu, situaci změnila. Koneckonců, když tento týden vydal poštovní úřad filatelistickou emisi známek s portréty královny matky, prodalo se jich během pouhých několika hodin na šest milionů.

David Vaughan, který organizuje oslavy jubilea v menším měřítku - ve vesnici Laughton v hrabství Sussex - tvrdí, že smrt královny matky rozhodně sehrála svou úlohu:

"Počet dotazů, které jsme obdrželi od skonu královny matky, stoupl až o padesát procent - lidé se ptají: 'Bude se vůbec slavit? Bude to veliké? a Bude v tom nějaká pocta královně matce?' Právě proto jsem mohl zorganizovat zvláštní bohoslužbu, která nepřipomene jenom padesát let královny Alžběty na trůnu, ale také památku královny matky - objednal jsem kapelu skotských dudáků, a zahrajeme jí pár jejích oblíbených pochodů."

Přípravy na místní volby

Britští politici se obávají možného volebního úspěchu nacionalistické Britské národní strany

Vlna vlastenectví má ovšem také svůj rub - a to je růst šovinistického nacionalismu onoho typu, který přinesl vůdci francouzské extrémní pravice, Jean-Marie Le Penovi ve francouzských presidentských volbách nečekaný úspěch, který v jeho případě skoro hraničí s vítězstvím.

Však také hlavním britským politickým stranám tenhle týden pořádně zatrnulo, zvlášť proto, že se 2. května konají místní volby, a že se - podobně jako tomu bylo ve Francii - čeká nízká účast voličů, necelých 25 procent. A zdá se, že britští voliči jsou vůči politice mnohem odolnější na úrovni místní správy, než v celostátním měřítku.

Hlasování nic nezmění - proč se namáhat, tak zní hlas lidu, třeba ve městě Derby:

"Tihle lidé - já je nijak zvlášť nekritizuju - si prostě sedí v kancelářích a mají plno báječných myšlenek. Nejsou nohama pevně na zemi, jako my tady. My jediní víme, co doopravdy chceme."

"Vypadá to, jako že o nic nejde. Někdo nastoupí do funkce - a je to to samé. Nic se nemění, nic se doopravdy nemění."

Takový nezájem o politiku politikům dělá těžkou hlavu i v době poměrného klidu. Ale události ve Francii přihodily na misku další závaží. Politici v hlavních britských stranách se obávají, že by nízká účast u volebních uren mohla přinést vysoké procento hlasů extrémně pravicové Britské národní straně.

Obavy z krajní pravice

A nebezpečí si velmi akutně uvědomuje i ministerský předseda a vůdce nové labour Tony Blair.

"Doufám, že lidé půjdou volit. Samozřejmě, doufám, že budou volit Labour Party, ale přinejmenším doufám, že svůj hlas dají politickým stranám v hlavním proudu. Že si uvědomí, že extrémistické strany nenabízejí žádná schůdná řešení pro problémy lidí. Že čachrují s řešeními, která ve jménu snižování strachu ve skutečnosti jenom zhoršují strach a nejistotu."

Přes svou xenofobní rétoriku se extrémně pravicová Britská národní strana v Británii snaží jít podobnou cestou, jako ostatní extrémisté v Evropě poslední doby: snaží se proměnit a zapojit do hlavního proudu politiky a získat tak alespoň zdánlivou legitimnost.

O tom, že v otázce extrémní pravice jsou hlavní politické strany Británie zajedno, svědčí prohlášení vůdce konzervativní strany Iana Duncana Smithe - i když si tady vůdce toryů přihřívá vlastní volební polívčičku:

"Pokud jde o mě a o mou stranu, je Britská národní strana odporná strana, která má špatný postoj úplně ke všemu, a podle mě by měla být vystrnaděna z normálního politického života. Ale musíme to udělat tak, že široké veřejnosti ukážeme, že může hlasovat pro skutečné alternativy, v jejichž rámci se bude podílet na každodenní činnosti svých místních rad a své vlády. Důležité je, postavit se téhle ofenzivě extrémismu čelem."

Neúspěšné vyšetřování nejsledovanější vraždy

Policie vyšetřuje vraždu desetiletého chlapce na sídlišti v jižním Londýně od listopadu 2000

"Myslím, že jak královská prokuratura, tak Metropolitní policie budou muset zkoumat, co se vlastně stalo. Je to samozřejmě tragédie pro rodinu, tragédií je také to, že jsme zatím nedostali ty, kdo onoho dne spáchali tento zločin, ať už provedli cokoli, protože situace je velice nejasná. A samozřejmě, znamená to taky, že policie dostane pořádný štulec, a to je opravdu špatné, protože se snažíme napravit současnou demoralizaci a přesvědčit veřejnost, že dokážeme zločince dopadnout i odsoudit," uvedl ministr vnitra David Blunkett k vyšetřování vraždy černošského chlapce Damiloly Taylora.

Ve čtvrtek porota po třináct a půl hodiny dlouhém rokování zprostila viny dva bratry, kteří byli obžalováni z jeho vraždy na sídlišti v Peckhamu v jižním Londýně.

V Peckhamu je ještě v živé paměti den, kdy jeden zedník našel na napůl zdemolovaném sídlišti krvácejícího chlapce. Bruce O’Neill zavolal pohotovost mobilním telefonem.

"Viděli jsme jenom kluka, který ležel na schodišti, u nohou měl obrovskou kaluž krve. Prostě tam ležel a nehýbal se. Věděl, že jsme tam - oči měl otevřené. Snažili jsme se zjistit, odkud krvácí," říká Les Turrenstall, jeden z těch, kdo se Damilolovi pokoušeli poskytnout první pomoc.

Následovalo vyšetřování, jedno z nejsledovanějších v dějinách Scotland Yardu. Nad Metropolitní policií visel Damoklův meč: v sázce je její dobrá pověst, pokud se případ nepodaří vyřešit.

Falešné stopy

V první fázi obžaloba vycházela hlavně z výpovědi čtrnáctileté svědkyně, která identifikovala čtyři původní obžalované tohoto procesu. Ale vzápětí se prokázalo, že korunní svědkyně je obyčejná lhářka, a případ obžaloby se začal otřásat v základech.

A objevovaly se nové a nové trhliny: oba obžalovaní měli mobily a existují záznamy o tom, že se z nich telefonovalo necelých sedm minut poté, co byl Damilola zraněn.

A pak přišla obhajoba s překvapivým expertním svědectvím: Damilola vůbec nebyl objektem útoku, prostě upadl a pořezal se o rozbitou lahev. Alistair Wilson, odborník na zranění z Královské londýnské nemocnice je o tom přesvědčen:

"Je to zranění, jakých vidím běžně spousty. Musím říct, že v jednom bylo nezvyklé - že zasáhlo právě tyto cévy. A bylo neobyčejně smutné, bylo velké neštěstí, že se to stalo. Ale přes to přese všechno je to jako stovky jiných zranění, kterých člověk vidí na pohotovosti v celé Británii stovky a tisíce."

Obhajoba rovněž tvrdila, že policie byla odhodlána, udělat z případu zločin za každou cenu. Ale detektiv superintendant Trevor Shepherd je přesvědčen, že policie udělala všechno, co bylo v jejích silách:

"My si své svědky nevybíráme. Jednáme se svědky, kteří jsou mladiství, většinou z problémových rodin, většina z nich již byla souzena."

Porušování policejní etiky

Soudce Hooper kritizoval policii - když vyřadil svědectví čtrnáctileté dívky z procesu, hovořil o omylech, nepatřičných nabídkách a ovlivňování svědka a vůbec o porušování policejní etiky a etikety. A když mluvil o prezentaci obžaloby, nebyl o moc lichotivější:

"Někteří svědkové obžaloby byli defektní natolik, že by porota mohla mít potíže, kdyby se na ně měla spoléhat."

A tak proces, který Británie sledovala se zatajeným dechem, skončil plichtou. I když se o obou obžalovaných ví, že byli členy pouličního gangu v Peckhamu, soud rozhodl, že být výtržníkem neznamená totéž, jako být vrah.

Policejní vyšetřování případu desetiletého Damiloly, který vykrvácel v listopadu 2000, stálo skoro tři miliony liber, proces stál přes sedm milionů liber. Výsledek? Naprosté fiasko.

Podobně jako v úplně jiném procesu, který stál poplatníky pakatel - deset tisíc liber. Ale také stíhaný zločin byl nesouměřitelný - to jistý kleptoman trval na porotním soudu. Porota ho odsoudila obratem ruky, když viděla na záznamu průmyslové televize, jak krade konzervu za dvaaosmdesát pencí.

Propuštěn na kauci

Jistý Neil Savage, obviněný z protizákonného držení narkotik, útočné zbraně a rušení veřejného pořádku, zažádal o propuštění na kauci.

Jenomže třicetiletý pan Savage už čtyři roky bydlí v dodávce - ve tříkolce, které se říká Spolehlivá Červenka - Reliant Robin. Podmínkou takového propuštění na kauci je přitom trvalé bydliště, prokazatelné korespondencí či řidičským průkazem, vzhledem k tomu, že v Británii nejsou jiné doklady totožnosti.

Policie kauci třikrát zamítla, ale napočtvrté magistrátní soud v Houghton-le-Spring poblíž Sunderlandu v severní Anglii ve čtvrtek rozhodl, že zánovní vozidlo představuje trvalé bydliště obžalovaného.

Je totiž trvale znehybněno botičkou, má vlastní suchou toaletu, propanbutanový vařič, protože obžalovaný propojil automobil se sousedním domem kabelem, platí pět liber týdně televizní koncesi, a v neposlední řadě proto, že mu před dvířka každé ráno postaví mlékař lahev mléka.

Aby to Neil Savage neměl zase až tak lehké, podmínkou kauce je zákaz nočního vycházení - Neil musí být od devíti večer do sedmi ráno ve své dodávce.

"Policisté mě pilně kontrolují, vždycky na noc na mě zaklepou. Vůbec z mé kauce nemají radost - chtěli by, abych byl za mřížemi, jenomže já jsem docela dobrý chlap. Mám svoje obydlí na kolečkách rád, a umím to dobře roztočit," říká Neil.