Týden v Británii

Sobota 4. května 2002

předcházející

Královna Alžběta II. zahájila projevem ve Westminsterské katedrále oslavy padesáti let na trůnu

Připravil Julek Neumann

Kapriciózní duben se s námi rozloučil aprílovým žertíkem - aspoň pokud jde o počasí. Po nedávných středomořských vedrech najednou začal padat sníh, a pak už se pravidelně střídaly lijavce se sluncem. Než jste na slunci stačili trochu oschnout, už zase jste znovu promokli.

Rostlinná říše se ovšem na rozmary ostrovního počasí pranic neohlížela. V pověstné londýnské botanické zahradě v Kew Garden v úterý v jedenáct hodin večer poprvé po šesti letech rozkvetla dva a půl metru vysoká 75tikilová richardie, známá pod lidovým jménem květina mrtvolná.

Zatímco v Kew Garden lákala tato liliovitá rostlina Amorphophallus Titanum, jejíž latinský název znamená "beztvarý penis", botaniky a hmyz, keltská obdoba Valpuržiny noci, svátek Beltaine, přilákala jinou neplechu, která rovněž souvisela se symbolem mužství - tentokrát arci nikoli beztvarým. Právě naopak.

Tajemný rituál plodnosti

Dlouhému muži z Wilmingtonu, který je jednou z obrovských a záhadných figur, kterou do křídového podkladu kopců v Sussexu na jihu Anglie údajně v dobách pradávných vytesali keltští druidové, v noci na 1. května kdosi vápnem na trávu přimaloval třímetrový přívěšek, který má zjevně symbolizovat síly májové jarní plodnosti a energie.

Archeologická rada hovoří o možné souvislosti s keltskými tradicemi v souvislosti s počátkem pasteveckého léta v měsíci Beltaine, i když se nevylučuje ani prosté vandalství, či akci anarchistů, protestujících tímto zvláštním způsobem proti globalizaci.

Spekuluje se ovšem také o rituálech plodnosti a o tom, že mužský přívěšek byl původně nedílnou součástí obrovské figury na kopci v South Downs, podobně jako je tomu v případě další figury, obra v Cerne Abbas.

Proti těmto názorům rozhodně protestují představitelé britské bílé magie. "Jsem rozhořčen a vzteklý," volá vůdce britské asociace čarodějů bílé magie, Kevin Carlyon, "odjakživa říkám, že Dlouhý muž z Wilmingtonu je ženská. Vodím sem na léčení chlapy, co mají problémy, a ženy vodím zase do Cerne Abbas. Ale tohle to celé znevažuje. Ať už to udělal kdokoli, začaruju ho".

Klidný prvomájový Londýn

Letošní protesty byly v Londýně oproti předcházejícím rokům klidné

"Obávám se, že máme co do činění s tvrdým jádrem nějakých tří set nebo čtyř set lidí, jimž nejde o mírumilovný protest, jimž jde jenom o to, vyvolat co největší násilí a škody v celém Londýně. A protože jsme se poučili z toho, co se stalo vloni a předloni, obávám se přímo partyzánské bojové taktiky," pravil náměstek vrchního komisaře londýnské metropolitní policie, Mike Todd.

Deset tisíc policistů bylo připraveno zasáhnout proti očekávaným prvomájovým násilným demonstracím, jaké předloni vedly k pravidelným pouličním bitvám v londýnské City a vloni k dlouhé zákopové válce v centru Londýna. Šest tisíc policistů bylo v ulicích, všechny dovolené byly zrušeny.

Sdělovací prostředky jakoby na okamžik odložily svou nestrannost a předem varovaly před akty nezodpovědného vandalství a výtržnictví, jak říkaly. Kdo odmítl předpokládané budoucí výtržnosti předem a jednoznačně odsoudit, byl označován skoro za spoluviníka - a zdálo se, že se televize a rozhlas doslova těší, že se budou konat výtržnosti a že tedy bude o čem referovat.

Aktivisté boje proti globalizaci, aktivisté boje za cyklistické pruhy, anarchisté, a kdo ví kdo všechno ještě - to byl strašák, kterým policie a vláda vyhrožovaly. A že se akce letos měly soustředit do čtvrti Mayfair v centru Londýna, proslulé obchody s luxusním zbožím, obchodníci zatloukali výkladní skříně prkny.

Nenaplněná očekávání

Nakonec vše skončilo téměř antiklimaxem. Demonstrace cyklistů, kteří v sevřených šicích projížděli centrem Londýna a zpomalovali dopravu, proběhla zcela dobrosrdečně.

"Jezdím do práce na kole skoro každý den a cyklista v londýnském provozu dost riskuje. Potřebujeme víc pruhů pro kola, lepší veřejnou dopravu, aby bylo v londýnských ulicích míň aut a bezpečnější provoz," říkal jeden s protestujících.

Ale projevily se také negativní důsledky varovné kampaně - mnozí, kteří by jinak zůstali doma, se vypravili do centra Londýna na manifestaci z čiré zvědavosti.

"Já bydlím v Camberwellu v jižním Londýně, viděl jsem toho spoustu v televizi a četl jsem toho spoustu v tisku, tak jsem se chtěl jenom přesvědčit na vlastní oči, co se doopravdy děje," tvrdil zvědavý Londýňan.

Oficiální odborářská demonstrace proběhla poklidně a bez problémů, i když navečer došlo k srážkám mezi asi tisícem radikálních odborářů a policií.

Zkouška policie

A policie měla docela pravdu, když po demonstracích a srážkách prohlašovala, že si s ní demonstranti hráli jako kočka s myší - zhruba stočlenné skupiny utíkaly ulicemi centrálního Londýna: to demonstranti zkoušeli, jaké prostředky má policie k dispozici.

Policie označila organizátory demonstrace za nezodpovědné a temné živly, a britský ministerský předseda a vůdce nové labour Tony Blair přitakával:

"Spousta věcí, o nichž tihle lidé mluví, je prostě nesmysl. Jeden z důvodů, proč je Londýn se všemi svými problémy jedním z nejzajímavějších míst na světě, je v tom, že londýnská City prosperuje, že tady prosperuje podnikání, že prosperuje turistika, že je Londýn dobré místo k životu. A politický program těchto lidí - pokud vůbec nějaký mají - by vedl k tomu, že bychom všichni skončili na ulici. Neprotestují proto, že bychom neměli kde žít, je to prostě šílená směs ultralevičáctví, anarchismu a nihilismu, a ačkoli mají právo protestovat, nemají žádné právo protestovat násilně."

Ale podle Guye Taylora z jedné z hlavních skupin, které prvomájové demonstrace organizovaly, Globalise Resistance, policie i vláda hrozbu násilí silně přeháněla.

"Násilí nám trochu publicity vyneslo, ale podle mě je neuvěřitelné, že v době, kdy je válka, kdy na Afghánistán padají bomby a co nevidět možná začnou padat i na Irák, že v téhle době lidi mluví o násilí, které má v Londýně na svědomí pár demonstrantů. Nikdo nepřišel o život, nikde nedošlo k ničemu opravdu závažnému."

Místní volby bez jasného vítěze

Maskot místního fotbalového klubu Opičák byl zvolen starostou Hartlepoolu

"Včera večer jsme viděli, jak křesla, jež potřebujeme k tomu, abychom mohli sestavit vládu, padla po letech poprvé znovu do rukou konzervativní strany. Musíme to srovnávat s tím, kde jsme byli roku 1994 - a naše postavení se podstatně zlepšilo. V celé zemi jsme získali místní úřady. Dokázali jsme, že ve městech jako je Richmond, jsme s to porazit liberální demokraty na hlavu. Takže tyhle volby jsou pro nás dobré, je to solidní, dobrá volební noc. Výsledky mluví samy za sebe," h oledbal se v pátek vůdce loajální konzervativní opozice Jejího Veličenstva, Iain Duncan Smith.

	Výsledky
		Konzervativci: 34 %
		Labouristé: 33 %
		Liberální demokraté: 27 %
		Ostatní: 5 %

Tři hlavní strany britského politického života - vládnoucí labouristé, opoziční toryové a třetí opoziční strana, která se v posledních letech usilovně dere na druhé místo, liberální demokraté - utržily i uštědřily v komunálních volbách řadu šrámů. Každá z nich pár místních radnic ztratila a pár získala - a všechny tři svůj výsledek prezentovaly poněkud nepřesvědčivě jako volební vítězství.

Konzervativní strana získala devět radnic a 200 křesel, liberální demokraté sice přišli o řadu křesel, jež v posledních letech zuby nehty vyhráli, ale přesto jejich konečné skóre bylo plus dvě radnice. Podle mluvčího liberálních demokratů Simona Hughese to svědčí o pomalém sice, ale přece jenom o pokroku, který jeho strana zaznamenala u voličů.

"Nevyhráli jsme sice v Británii na celé čáře, nesmetli jsme všechny protivníky s cesty, ale vyhráli jsme pár radnic na labouristech a pár jsme jich vyhráli na toryích. Myslím, že zářným okamžikem večera bylo vítězství v Norwichi, který labouristé drželi pevně v hrsti osmašedesát let. A pak jsou tu menší úspěchy - získali jsme zpátky londýnský Kingston a měli jsme podivuhodný úspěch ve Watfordu."

Plody vlády labouristů

Také vládnoucí labouristé, pro které byly komunální volby významnou zatěžkávací zkouškou, dopadli zřejmě lépe, než čekali - popularita Tonyho Blaira v poslední době utrpěla několik velkých šrámů.

Absence pokroku v klíčových oblastech veřejných služeb - především ve zdravotnictví, v boji proti kriminalitě a ve školství - se po pěti letech Nové Labour u moci už nedá jenom mechanicky svádět na dědictví skoro dvaceti let předchozích konzervativních vlád, a tak je ztráta devíti radnic mnohem menší porážkou, než se všeobecně předpokládalo. Takže výsledek voleb si pochvaluje i labouristická strana.

Jako překvapení přišlo vítězství extrémně pravicové Britské národní strany, která získala tři křesla v Burnley, které bylo vloni v létě dějištěm proudkých a násilných rasistických bouří.

Extrémní pravice si vedla v chudších oblastech severní Anglie vůbec docela dobře - v mnohých místech získala až čtvrtinu hlasů, i když to neznamenalo křesla na radnici.

Rozptýlení v nudě politiky

Vůdce Britské národní strany Nick Griffin výsledek uvítal jako naprostý zvrat - a když novináři oponovali, že získání dvou křesel z osmašedesáti, o něž se jeho strana ucházela, není žádné převratné vítězství, řekl:

"Je to rozhodně triumf, protože proti nám vedly masivní, neslýchanou kampaň sdělovací prostředky, ostatní strany i extrémní levice, kteří se pokoušeli zabránit tomu, aby nás někde zvolili. Měli jsme na své straně často skvělou reklamu, ale proti nám byla namířena řada neuvěřitelně podlých lží."

Jenže dílčí vítězství Britské národní strany lze interpretovat také jinak, celkovém kontextu voleb: ve Wyre Forest vyhráli aktivisté kampaně za zachování místní nemocnice radnici, která nerozhoduje o nemocnicích, v Hartlepoolu bude starostou Stuart Drummond, který dělá na fotbalových zápasech maskota v opičí kůži, zkrátka.

Voliči dali radostně najevo, že jsou jim v současné době tři hlavní politické strany a jejich program více méně lhostejné.

Královna zahájila oslavy Zlatého jubilea

Královna ve svém projevu před poslanci a lordy mluvilo o změnách, kterými Británie za 50 let prošla

Uplynulý týden se začalo doopravdy oslavovat Zlaté jubileum Jejího Veličenstva Alžběty II. Začalo to jejím úterním projevem k oběma komorám britského parlamentu, který byl další symbolickou rozehrávkou složitého vztahu mezi zákonodárnou mocí a monarchií.

Za padesát let na britském trůnu to bylo teprve po páté, kdy královna řekla parlamentu, co měla na srdci - jen málokdy slyšíme britskou panovnici číst projev, který jí nenapsala vláda a který si připravila sama. A nebyl to projev špatný.

"Od roku 1952 jsem byla svědkem proměny mezinárodní scény - počátků Commonwealthu, růstu Evropské unie, konce studené války, a nyní temné hrozby mezinárodního terorismu," řekla královna Alžběta.

Královna nehodlá trůn opustit

Změna se podle britské královny stala trvalou součástí života Británie, která se pojí k dlouhodobé tradici a hrdým dějinám země. Jedině běh času dokáže oddělit pomíjivé od věčného, a co zůstane, jsou trvalé britské hodnoty.

"Tyto hodnoty se projevují v našich národních institucích, včetně monarchie a parlamentu - a to jsou instituce, které se musejí dále vyvíjet, jestliže mají zaručit účinná naváděcí světla důvěry a jednoty pro příští generace," pokračovalo Její Veličenstvo.

A teprve úplně na závěr svého projevu hodila britská královna do fóra obou sněmoven explozivní informaci - a udělala jednou a provždy přítrž spekulacím o tom, že by mohla abdikovat a přenechat trůn svému synovi, princi Charlesovi.

"A ráda bych především prohlásila, že jsem odhodlána s podporou své rodiny pokračovat ve službě národu naší velké země, seč mi budou síly a schopnosti stačit také během proměn, jež nás čekají v budoucnosti," řekla královna Alžběta II.

Výherce soutěže

City, pojem, který se většinou pojí k finančnímu gigantu v historickém Londýně, v angličtině ve skutečnosti znamená jenom město s královskými privilegii.

Londýnská City získala královské privilegium od Viléma Dobyvatele roku 1066 a staroslavný York, který většina lidí považuje za nejstarší královské město v Británii, až roku 1396.

Velmi dlouho se královským městem mohlo stát jenom to, které mělo katedrálu - první velké město bez katedrály, jemuž titul propůjčila královna Viktorie, byl Birmingham, a psal se rok 1889.

Ale vůbec první královské město v Anglii získalo své privilegium o tisíc a tři roky dříve. A my jsme se ptali: O které město se jedná?

Správných odpovědí jsme tentokrát dostali málo. Mnozí z vás tipovali Birmingham, někteří Winchester - tady přihořívalo, protože Winchester patřil k nejvýznamnějším městům středověké Anglie od vlády Alfréda Velikého, vladaře, který ovšem udělil první glejt s královskými privilegii jinému městu.

Winchester v době jeho vlády totiž neměl katedrálu - ta byla postavena až poté, co Británii dobyl Vilém Dobyvatel roku 1066, i když se Winchester od devátého století do půlky dvanáctého století dělil o titul anglického hlavního města s Londýnem.

A tak Alfréd Veliký uštědřil titul místu zcela nečekanému: městečku Ripon v Yorkshiru, které leží na půli cesty mezi staroslavným Yorkem a Richmondem s velkým hradem, který se vyznačuje tím, že nikdy nemusel středověké město hájit.

Ripon má jenom dvanáct tisíc obyvatel, ale je na své prvenství a na své tradice právem hrdé. Alfréd Veliký mu glejt královského města Británie vystavil roku 886 - a byl to vůbec první glejt svého typu.

Z odpovědí jsme vylosovali dnešního výherce a stal se jím Jiří Sauer z Pardubic. Výherci blahopřejeme, a posíláme mu odměnu.