Sobota 4. listopadu 2000

předcházející

Připravil Petr Nosálek

Economist se snaží zhodnotit důsledky volebního vítězství umírněného politického vůdce Ibrahima Rugovy v Kosovu a jeho perspektivy pro příští měsíce. Začíná však krátkým exkursem do nedávné minulosti.

"V minulosti byl Rugovův úkol mnohdy nevděčný: totiž upozorňovat coby vůdce albánské etnické majority v Kosovu západní politiky na to, že situace v jeho domovině je stejně výbušná, jako v jiných oblastech bývalé Jugoslávie. Od roku 1997 se jeho varování začala naplňovat, jeho osobnímu postavení na kosovské scéně to však nijak nepomohlo. Nenásilná Rugovova kampaň za nezávislost byla smetena drsnými muži z Kosovské ozvobozenecké armády."

Dnes však situace vypadá zcela jinak. V Bělehradě sedí umírněný president Vojislav Koštunica a volby v Kosovu vynesly do čela provincie Ibrahima Rugovu. Změní se tím nějak vyjednávací posice a šance Kosova na nezávislost? Economist to nevidí tak jednoznačně.

"Ačkoli západní diplomaté začali oprašovat staré ideje o kompromisu ohledně kosovské budoucnosti, je těžké si představit, že by se podařilo nalézt jakékoli styčné body mezi Rugovovým požadavkem plné nezávislosti a Koštunicovým závazkem obnovení jugoslávské suverenity nad Kosovem. Vyhlídky na civilisované pokusy o řešení jsou však větší."

Economist se pozastavuje nad neočekávaně výrazným vítězstvím Ibrahima Rugovy ve volbách. To, že vyhraje, se vesměs očekávalo, ovšem fakt, že získal téměř šedesát procent hlasů, časopis označuje za překvapující. (a pokouší se hledat důvody takto výrazného úspěchu.

"Volby byly jakýmsi průzkumem veřejného mínění v teritoriu, kde někdejší osvobozenecká armáda převzala kontrolu nad několika regiony a svou moc opírala o směs zastrašování a válečné prestiže. Výsledky hlasování ukázaly, že povstalci ztratili téměř veškerou popularitu, jíž se v době konfliktu těšili. Rozkradli firmy a nemovistosti, často jednali arogantně."

Týdeník si však přesto není zcela jist postavením samotného Rugovy mezi kosovskými Albánci. Rugova během války nejednal vždy tak, jak od něj dnešní voliči očekávali a po dlouhá období o něm nebylo slyšet.

"Ve skutečnosti šlo spíše o hlasy proti osvobozenecké armádě, než pro Rugovu. Od jeho návratu do Prištiny loni v létě -poté co se na vrcholu války objevil v choulostivém televisním šotu společně s Miloševičem a pak prchl do Itálie, se pod ním prakticky propadla zem."

Zda se Ibrahimu Rugovovi nakonec podaří prosadit svůj konečný cíl - nezávislé Kosovo, podle Economistu záleží do značné míry na Černé Hoře, kde stále početnější menšina obyvatel požaduje nezávislost na Bělehradu.

"Pokud se obě jugoslávské republiky dohodnou," spekuluje Economist, "bude pro Kosovo obtížnější odolat mezinárodnímu tlaku a nepřijmout nějakou formu asociace s Jugoslávií. Jestliže se ale Černá Hora stane nezávislou, bude pro Srbsko nesmírně těžké udržet si pod svou - byť i jen nominální - kontrolou Kosovo."

Pravicový politický magazín Spectator věnuje tento týden svůj titulní článek problematice údajně skomírající společenské instituce - manželství. V Británii klesl počet uzavíraných sňatků za posledních deset let o čtvrtinu, zatímco počet rozvodů pouze o pět procent. Bude-li současný trend pokračovat, převýší počet rozvodů počet uzavřených manželství v roce 2025.

"Proč muži stále častěji upřednostňují mládenecký život?" píše autor článku ve Spectatoru Toby Young coby zástupce mužské části populace.

"Podle průzkumů jsou na tom muži finančně lépe, pokud se neožení. Jejich příjmy po svatbě poklesnou v průměru o patnáct procent, zatímco příjmy manželky se zvednou o 28 procent. Pro muže je vstup do manželství něco jako vstoupit do vyšší daňové kategorie, aniž by se jim odpovídajícím způsobem zvedla mzda. Je to jako přestěhovat se do Švédska."

Na druhou stranu ale autor článku staví argumenty, s nimiž přišli zdravotníci: ženatí muži žijí déle. "A také vypijí jen poloviční množství alkoholu než svobodní a páchají dvakrát méně sebevražd."

Jak ale Toby Young dodává, fyzické zdraví se nezdá být dostatečně inspirativním důvodem pro uzavření sňatku. "Řekl bych, že mniši žijí ještě déle než šťastní ženáči, to mne však nepřiměje, abych se sebral a odešel žít do kláštera."

Autor článku ve Spectatoru dochází k závěru, že tím pravým důvodem pro uzavření manželství je fakt, že z takhle oficiálního svazku se poté obtížněji utíká.

"Zároveň je to nesmírně veřejné gesto, demonstrující širokému okolí hloubku citů mezi oběma patrnery. Rozvod je naproti tomu neetický. Právě tento morální komponent činí z manželství unikátní instituci, jíž tolik dnešních mužů shledává příliš náročnou, než aby se do ní pouštěli," uzavírá autor svůj článek v nejnovějším čísle časopisu Spectator.