Sobota 11. listopadu 2000

předcházející

Připravil Petr Nosálek

Economist nabízí ve svém čerstvém vydání zajímavý pohled do málo známého světa ruských regionů, jejich vládců, lokálních rozbrojů a mnohdy napjatých vztahů s Kremlem.

Časopis píše, že president Putin díky své nové strategií dokázal v posledních měsících přivést k poslušnosti a pod kontrolu Kremlu prakticky všechny regionální bossy, kteří pro něj ještě nedávno přestavovali vážnou politickou hrozbu:

"Vykročte z řady a vaše politická kariéra skončila - to je jednoznačný vzkaz, který Kreml vysílá směrem k 89 gubernátorům a prezidentům spravujícím ruské regiony. Metody jsou různé. Ve třetině budou uspořádány nové volby. A Putin je mnohem populárnější než regionální vladaři. Pochvalné slovo pro vlastního kandidáta může stačit k ovlivnění výsledku voleb. Špinavější triky zahrnují soudní procesy, daňovou policii a vydírání."

Tak Economist popisuje právě probíhající Putinovu ofenzivu proti regionálním mocným. Dříve nedotknutelní panovníci se teď prý obávají o své posty a dělají co mohou, aby se zalíbili Kremlu.

"Tohle sešněrovávání regionálních vůdců se zdá být efektivní, alespoň v krátkodobém pohledu. Muži z Kremlu zvítězili ve čtyřech volbách z pěti zatím uskutečněných. Jedna věc je ale odstraňovat prostřednictvím soudů nepohodlné kandidáty z hlasovacích lístků a jiná věc je nalézt efektivní či dokonce demokratický způsob, jak řídit celé Rusko. Tady má Putin ještě k úspěchům daleko."

Jak informuje Economist, Putin teď jmenoval sedm svých zástupců, kteří by měli spravovat daleko větší území, než jsou roztříštěné regiony. Jejich hlavním úkolem je dohlížet na jmenování místních činovníků federálních úřadů, jako jsou úřad vyšetřovatele či daňová policie. Tyto úřady prý byly většinou v rukou zvolených regionálních vůdců.

"Teoreticky může nové schéma vytvořit mocný nový stupeň vlády. Realita je ale zatím jiná a jediného pokroku bylo dosaženo v hledání či stavění grandiózních správních sídel. Plány Kremlu se však dosud setkaly s pramalým odporem. A rozpočet na příští rok přerozděluje daně zcela ve prospěch federálních úřadů a zbavuje tak místní gubernátory jejich hlavní zbraně."

Economist ovšem závěrem nastiňuje tři možnosti budoucího vývoje, z nichž ani jedna nezní nadějně. "Jak nás učí ruské dějiny, iniciativa z centra se jako vždy předtím setká s nadšeným přijetím v provinciích, avšak život půjde dál postaru. Druhou možností je, že nová vrsta byrokratů věci ještě zhorší a dá vzniknout další partě slizkých úředníků parazitujících na investorech a podnikatelích. Anebo tato iniciativa skončí tak, že se regiony časem od centra ještě více vzdálí."

Týdeník Spectator ve svém posledním vydání polemisuje s výrokem prince Charlese, že současnou vlnu extrémního počasí v západní Evropě způsobila arogance a bezohlednost lidské civilizace, která prý svým chováním zavinila proces globálního oteplování.

"Vypadá to, že všichni chtějí přičíst bouře na vrub globálnímu oteplování," píše autor článku ve Spectatoru. "A možná, že to tak opravdu bude, jen o tom bohužel nemáme naprosto žádné důkazy."

Meteorologové se prý shodují v tom, že stejně hrozivé rozmary počasí tu byly vždycky, a jestli lze z něčeho vinit fenomén globálního oteplování, může to být jen jejich četnost. A Spectator se tedy ptá: "Jak četné jsou bouře, které řádí v posledních týdnech nad Anglií?" a precizně vypočítává podobné extrémní výkyvy počasí v uplynulém století ve snaze dokázat, že jejich výskyt není dnes o nic častější než před sto lety.

"Podívejme se trochu hlouběji do minulosti a objevíme ještě zajímavější věci. V 16. a 17.století procházela většina severní polokoule takzvanou malou dobou ledovou. Temže pravidelně zamrzávala a v Londýně bývalo v zimě až minus čtyřicet stupňů Celsia. Většina současného oteplování může být jen cyklickým návratem k teplejšímu počasí. V 9.a 10.století bylo na Islandu tak teplo, že ho pokrývaly lesy."

Jak uzavírá Spectator, za starých dob jsme se se špatným počasím smiřovali. Dnes je jakákoli obskurní rozšafnost nebes pokládána za předehru světové zkázy. Globální oteplování se stalo novým vyznáním.