Sobota 23. prosince

předcházející

Připravil Julek Neumann

Týdeník Economist má ve svém vánočním dvojčísle článek o Německu nadepsaný "Německo a jeho kancléř se stávají ještě silnějšími".Úvodem týdeník píše, že to byl dobrý rok pro německého sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schroedera.

Hospodářský růst dosáhl asi tři procenta a dále se úspěšně rozvíjí. Nezaměstnanost je sice stále dost vysoká, devět procent, ale byla jedenáctiprocentní, když před dvěma roky nastoupil do úřadu.

Prosadil impresivní balíček daňových škrtů a teď se pokouší, i když s obvyklým kličkováním zleva doprava, zreformovat archaický důchodový systém. V nejdůležitějších záležitostech vždy prosadí své a Německo jde znovu dopředu.

Autor článku soudí, že vzhledem ke stavu křesťanskodemokratické opozice, která se ještě nezotavila z ošklivého stranického finančního skandálu to vypadá, že patrně zvítězí i v příštích parlamentních volbách. Bitva o reformu důchodového systému trvá, ale vláda v ní dělá pokroky. Výraznější změna příjde patrně až po příštích volbách.

Podle Economistu byl kancléř Schroeder úspěšný i v zahraniční politice.

Již tolik netrvá na dřívějším požadavku, aby Německo, po tom, kdy dospělo, už neváhalo hájit vlastní zájmy. Ale tak či onak, kancléř plynule i když nenápadně prosadil přednostní postavení Německa v Evropské unii. Pod jeho vedením si země jasně získala postavení primus inter pares, tedy první mezi sobě rovnými.

To se ukázalo na summitu v Nice tento měsíc. S rozšířením Unie se Německo pevněji dostane do srdce kontinentu. Ale Economist soudí, že kancléř Schroeder musí postupovat opatrně ve dvou oblastech.

Je třeba zlepšit styky s Francií, s níž Německo už dlouho mělo duopol moci v Evropské unii. Kancléře rozzlobilo, že francouzský prezident Chirac odmítl dát Německu třeba jen symbolický další hlas v novém hlasovacím systému v Radě ministrů, i když Německo je ekonomikou i počtem obyvatel nejméně o třetinu větší než Francie. Schroedera to šokovalo, protože to pokládal za projev nedůvěry Německu půl století po druhé světové válce. Podle některých německých diplomatů jsou styky s Francií nejhorší za poslední mírové údobí.

Druhou oblastí jsou vztahy k východním sousedům a budoucím členům Evropské unie, zejména Polsku. Tyto státy vědí, že Gerhard Schroeder je jejich spojencem, zatímco Francouzi nejsou jejich vstupem tak nadšeni. Ale Schroeder také musí naslouchat obavám četných Němců, kteří se obávají, že budou zaplaveni levnou pracovní silou z Východu, až se tyto státy stanou řádnými členy Evropské unie.

Proto navrhl, že občané nových členských států by měli mít v současné Unii plnou svobodu pohybu až po sedmi letech po připojení. I když své prohlášení upřesnil výrazy o pružnosti a rozličných přechodných obdobích pro různé země, na Východě to vyvolalo protesty.

Economist píše, že tím dal podnět k diskusi na nejvyšší úrovni, která už byla dlouho zapotřebí a dodává: "Až dosud, za vlády kancléře Schroedra, Německo sílí doma i v Evropě, aniž by vyčarovávalo duchy minulosti."

Economist má také dlouhý článek o pražské Spartě, která, jak píše je na západoevropských sportovních stránkách sotva poznámkou pod čarou, zato doma vládne.

Malý český trh znamená, že Sparta nikdy nebude mít takový příjem z televize, aby mohla koupit nejlepší hráče, jako to dělají velké kluby. Pro klub jako Sparta je hledání slávy v cizině stále více jako klání s větrnými mlýny.

V dlouhém článku se připomínají různé významné události z dějin Sparty i československé a české kopané, poslední, neúspěšné, tažení Sparty v soutěži o pohár mistrů evropských zemí, a je v něm zmínka o finanční situaci Sparty, když ji od Východoslovenských železáren koupili její nynější němečtí majitelé. Nalezli jen torzo podniku, bez rukou a nohou.

Němci nehodlají investovat do Sparty velké finanční prostředky, ale doufají, že ji dostanou do takového stavu, aby mohla emitovat akcie na české burze do roku dva tisíce čtyři.

Týdeník Spectator má ve svém vánočním dvojčísle také článek o samitu v Nice. Bruce Anderson v něm píše, že i když se na něm mělo jednat o rozšíření, což pokládá za správné, nedosáhlo se na něm dostatečného pokroku, který by rozšíření usnadnil.

Francouzi totiž, podle Bruce Andersona rozšíření nedůvěřují, protože ohrožuje jejich vizi Evropy, kterou je francouzský žokej na německém koni. A nemají velký zájem, aby se to změnilo.

Britské týdeníky na webu:
Economist
Spectator