Sobota 20. ledna 2001

předcházející

Připravil Petr Dudek

Po víkendových oslavách očekává George Bushe mladšího v Bílém domě všední práce, připomíná poslední vydání časopisu Economist.

Bush, všímá si týdeník, dědí zemi, která je možná na prahu nepříjemné ekonomické krize. Mnoho problémů, které zemi stále pronásledují, bylo v době Billa Clintona překryto balzámem hospodářské prosperity.

Tyto problémy se nyní mohou znovu objevit - a to právě ve chvíli, kdy má Amerika změnit svůj systém sociální podpory, aby zabránila výbuchu demografické nálože.

Vládě Spojených států by totiž bez strukturálních změn mohly kolem roku 2010 začít docházet peníze, protože nestačí financovat starobní důchody a lékařskou péči, které budou očekávat silné ročníky Američanů narozených po válce - jako sám George Bush.

Přidáme-li k této hrozbě možnost nepříjemného překvapení na mezinárodní scéně - například v Iráku, Severní Koreji či Kongu - může prezidentsví Georgi Bushovi brzy zhořknout, varuje Economist.

Na rozdíl od George Bushe, kterého problémy teprve čekají, německý ministr zahraničí Joschka Fischer už v nich vězí až po uši.

Economist nicméně ve zvláštním článku věnovaném bývalému mladistvému rebelovi a nyní váženému členu berlínského kabinetu připomíná, že ani nedávná nepříjemná odhalení týkající se Fischerovy minulosti, tomuto ministrovi nenadělaly mnoho nepřátel.

Průzkumy říkají, podotýká Economist, že přes tři čtvrtiny Němců, včetně dvou třetin z voličů opozice, si přejí, aby ministr Fischer zůstal ve funkci. Až dosud, píše týdeník, se zdá, že z typicky trýznivé celonárodní debaty vyjde dokonce posílen.

Fischer totiž zdaleka nebyl sám. Podle hrubých odhadů s revoltou před třiceti lety sympatizovala, nebo se jí přímo účastnila polovina tehdejší mladé generace. Mladí tehdy stáli proti tomu, co se popisovalo jako nesnesitelně konformní, autoritářská a materialistická společnost nesoucí v sobě dokonce některé znaky nacistického období.

Bez této revolty, říkají její tehdejší účastníci - a dnes často významní veřejní činitelé - by se Německo nikdy neodhodlalo k vyrovnání se svou nacistickou minulostí a nikdy by nebylo tak otevřené, tolerantní a dmeokratické jako dnes, cituje Economist.

Tématu čistě domácímu se věnuje týdeník Spectator, když rozebírá příčiny, proč se ve Velké Británii v posledních letech daří studentkám trvale dosahovat lepších výsledků než studentům.

Podle Spectatoru je to tím, že zkoušky na středních a vysokých školách se přizpůsobily ženám - v souladu s celkovou feminizací země. Časopis připomíná, že britské maturantky prospěchově předstihují své spolužáky a vypočítávají tradiční zdůvodnění.

Dívky prý dospívají mnohem rychleji a berou vzdělání vážněji, zatímco hoši nechtějí vypadat jako šprti. Vládní úředníci si přihřívají polívčičku a vysvětlují, že britské vysokoškolačky dosahují lepších výsledků proto, že začíná vyplácet třicet let trvající kampaň na podporu žen-studentek.

Nebylo by divu, píše Spectator, kdyby se nějaký odborník dokonce vážně vytasil s teorií, že vysokoškolští studenti mají horší známky než jejich dámské protějšky proto, že rádi vysedávají po hospodách, zatímco seriózní studentky polykají po knihovnách stránku za stránkou.

Podle Specatoru ale existuje ještě jedno vysvětlení, s nímž se řada odborníků ztotožňuje: hoši a dívky jsou stále stejní, ale změnil se systém zkoušek. Tradiční testy oceňovaly typicky mužské vlastnosti: schopnost riskovat a vnímat problém v jeho celku, a opomíjely systematičnost, pečlivost a vytrvalost, které vyhovují dívkám.

Týdeník zdůrazňuje, že ani jeden z přístupů není lepší než druhý, ale že jsou jiné. Jeden zvýrazňuje silnou stránku chlapců, druhý poskytuje výhodu děvčatům. Studentky nezačaly lépe prospívat proto, že studenti začali zaostávat, ale protože byly britské zkoušky feminizovány.

Rozdíl pro Spectator shrnul jeden z profesorů univerzity v Cambridge: Student vnímá obraz celého problému, nebojí se riskovat, ale často nezvládne důležitý detail. Studentka pracuje systematicky¨, pečlivě , občas jí však unikne základní myšlenka.

Podle britského týdeníku je třeba se v této souvislosti ptát, kam feminizace školních zkoušek povede. Bude-li Británie dávat přednost metodickým povahám před lidmi schopnými riskovat, ať už jsou to muži či ženy, pokud systematičnost bude ceněna výše než schopnost hloubkové analýzy, dokáže se země vyrovnat s výzvami, které před ni dnešní svět klade?

Jinými slovy, táže se na závěr Spectator, dokáže být feminizovaná Británie nadále zemí kreativní a vynalézavou? Nebo se země, která vyvinula penicilin či vznášedlo, změní v zemi, která bude napříště produkovat jen dobré úřednice a úředníky?

Britské týdeníky na webu:
Economist
Spectator