Sobota 3. února 2001

předcházející

Neobvykle bojovný Čech

Týdeník Economist svou pravidelnou celostránkovou rubriku, kterou píše Charlemagne, věnuje Václavu Klausovi, kterého označuje za neobvykle bojovného Čecha.

Úvodem se autor krátce zmiňuje o Klausově životní a politické dráze a pokračuje:

V prvních postkomunistických dnech byly jeho panovačné způsoby a elán, s jakým prodával kapitalismus pro mnoho Čechů jakž takž snesitelné, pokud nový řád přinášel pozitivní výsledky. Bohužel, kapitalismus, který vznikl, byl příliš založený na bratříčkování.

Václav Klaus nebyl obviněn z osobního obohacování se, ale období jeho vláda bylo potřísněno korupcí. Privatizace byla zpackaná neboť přinesla dobro příliš malému množství lidí. Klaus byl příliš měkký na šmelináře, kteří se k němu hrnuli. Řada skandálů nakonec přivodila pád jeho vlády.

Charlemagne v týdeníku Economist se dále táže, čím to tedy je, že Václav Klaus má stále takový vliv u Čechů a že by mohl dokonce i ovlivnit politiku Evropské Unie.

Odpovídá, že jednak to je opoziční smlouva a jednak jeho názor, že v proklamovaném euroskepticismu by mohly být v Čechách hlasy.

Charlemagne píše, že Klaus není proti členství, ale že zastává názor, že Češi by měli o podmínkách vyjednávat bojovněji. Také říká, že o členství v Unii by se mělo uspořádat referendum, což, jak autor článku dodává, je trochu silné od muže, který předsedal rozpadu Československa, aniž se nejdříve pokusil zjistit názor veřejnosti.

Charlemagne v týdeníku Economist na závěr zmiňuje spory a vzájemnou antipatii mezi předsedou Klausem a prezidentem Havlem, které, jak píše, se v podstatě týkají toho, jak by se měla vyvíjet postkomunistická společnost a Evropa všeobecně.

Americká recese

Economist má také úvodník věnovaný americké ekonomice a dopadu nedávného snižování amerických úrokových sazeb, ve snaze zabránit ekonomické krizi a změnit současný pokles ekonomické aktivity v měkké přistání.

Britský týdeník soudí, že Federální rezervní systém, tedy americká Centrální banka, patrně postupoval správně, ale zároveň se táže, bude-li to dostačující.

Změny úrokových sazeb obvykle ovlivní poptávku až po šesti měsících a plně se projeví až po roce nebo i déle. Snížení úrokových sazeb tedy může změkčit dopad recese, ale asi přišlo příliš pozdě na to, aby jí mohlo zabránit úplně.

A pak jsou zde další americké ekonomické problémy, které bude nutné řešit: zadluženost amerických domácností i firem je tak vysoká, že to je zneklidňující, bilance spoření amerických domácností je negativní, ceny akcií jsou, i přes loňský pokles nadále nadhodnoceny, a schodek na běžném účtu zahraničního obchodu je také příliš vysoký.

Economist v úvodníku soudí, že tyto problémy bude nutné dříve nebo později řešit. Oddalování takového řešení by mohlo americkou ekonomiku vystavit riziku mnohem tvrdšího přistání, než jaké hrozí právě teď.

Britské referendum o euru

Současná labouristická vláda před časem vyhlásila pět ekonomických podmínek, které musí být splněny, než bude možné požádat britský lid, aby v referendu rozhodl, chce-li se vzdát libry šterlinků ve prospěch eura.

V týdeníku Spectator profesor Tim Congdon vyjadřuje názor, že tyto podmínky byly v podstatě splněny, ale že se vláda bojí referendum vypsat, protože by je prohrála. Mezi jiným píše: zatímco Blair nedělá ve věci eura nic, protože neví co by měl udělat, Gordon Brown nedělá nic, protože je pro záměrný odklad.

Tim Congdon uvádí, že vyhlášené podmínky jsou formulovány tak všeobecně, že umožňují rozmanitý výklad až na jednu, týkající se konvergence, tedy sbližování úrokových sazeb a stadií ekonomického cyklu. Ta se dá zjistit celkem dost objektivně.

Profesor Congdon v článku konstatuje: "Británie dosáhla dostatečné konvergence se svými sousedy, aby se mohla připojit k jednotné měně."

V další části článku v týdeníku Spectator Tim Congdon rozebírá toto sbližování podrobněji a na závěr dodává:

Buď vláda musí přijmout, že podmínky byly splněny, oznámí datum referenda a připraví britskou veřejnost na zavedení eura, nebo musí přiznat, že pět podmínek bylo jen záminkou pro odklad. Nemá-li vláda odvahu vypsat referendum, pak by bylo jasné, že labouristická vláda, i kdyby byla znovuzvolena, si ponechá libru, protože si to přeje britský lid.

Mandelsonův odchod

V týdeníku Spectator je také článek Petera Osbornea ke kauze odstoupivšího britského ministra Petera Mandelsona. Opakuje různé epizody celého příběhu a táže se, jelikož Mandelson se nechoval o nic hůře než jeho labouritičtí kolegové, proč tedy musel odejít?

Peter Osborne vyjadřuje názor, že jelikož v Labouristické straně bylo třeba provést čistku a přinést oběť, aby se splnil předvolební slib o očistě politického života, Peter Mandelson měl smůlu, že se jeho případ vynořil právě v tento, pro něj tak nevhodný okamžik.

Holywood nad Vltavou

Týdeník Economist má také článek nadepsaný "Hollywood nad Vltavou", v němž se píše, že druhým centrem hollywoodské filmové výroby v Evropě se po Londýně stala Praha.

Jako důvody autor článku uvádí lacinější, ale kvalitní a anglicky mluvící pracovní síly a barrandovská filmová studia, jejichž kapacita je však již plně vytížena. Jednání o jejich prodeji zahraničním zájemcům pokračují.

Britské týdeníky na webu:
Economist
Spectator