Sobota 10. února 2001

předcházející

Šaronův Izrael

Začneme hlavním úvodníkem britského Economistu, jehož název "Šaronův Izrael" je všeříkající.

Autor si klade otázku, jestli se teď, kdy Izraelci takovou většinou zvolili novým premiérem Ariela Šarona, nehroutí obloha, a hned na ni také odpovídá: "Ne, ale je silně zataženo."

Týdeník připomíná, že Šaron se v mladších letech dopouštěl zlovolných a nebezpečných skutků nebo je umožnil páchat jiným. Dnes už je ale jiná doba a Šaron chce před světem ukázat, že přece jen dospěl a usiluje o vytvoření široké vládní koalice.

"Pokud se mu to podaří," pokračuje Economist, "možná že se toho zase tak moc nezmění - s jednou velkou výjimkou, totiž že skončí sedm let pracného spřádání dohody mezi Izraelem a Palestinci.

Oselský proces, který začal v září 1993 podpisem společného prohlášení na trávníku před Bílým domem, vyčerpal své možnosti. Hledání trvalého, nejspíše ale jinak definovaného míru bude v určitém okamžiku obnoveno, v této chvíli ovšem skončilo."

Economist se dále ptá, co může udělat Šaronova vláda z toho, co neudělala vláda Barakova. Odpověď zní:

"Ariel Šaron možná vkládá naděje do ještě nemilosrdnější odplaty za palestinskou vzpouru - mluví o srovnávání celých domů se zemí, jenže brutalita v této fázi intifády by s největší pravděpodobností ještě prohloubila nekonečnou sérii násilností, místo aby ji ukončila."

Beznadějná válka v Čečensku

Stejný týdeník se se stejnou výmluvností v titulku "Konec války v nedohlednu" vrací ke konfliktu v jiné části světa - v Čečensku.

Economist se domnívá, že Rusové se v této vzbouřenecké republice dostali do slepé uličky a možná budou nakonec muset s rebely vyjednávat.

"Bylo typické, že jen několik dnů poté, co prezident Putin minulý týden oznámil, že velká část ruských jednotek se z Čečenska začne stahovat, si s ním přímo protiřečil jeden z vysokých generálů," píše Economist a pokračuje:

Rusové nejenže tam vojensky nepříjemně zabředli, aniž by si mohli dělat naděje na brzké uzavření míru, ale veškerá jejich strategie včetně civilní i diplomatické je naprosto chaotická.

Máme-li věřit ruským údajům, pak od začátku druhé války v Čečensku, která začala před 15 měsíci, zahynulo více než 15 tisíc mužů - Rusové ztratili 2700 vojáků, Čečenci kolem 13 tisíc svých partyzánů.

Tato čísla však nezahrnují tisíce civilistů, kteří také přišli o život. Neoficiální skupiny, jako je Výbor matek ruských vojáků, tvrdí, že v Čečensku padlo 6500 Rusů. Od loňského března, kdy ruská armáda dobyla zpět největší města včetně hlavního města Grozného, už tolik lidí neumírá, ale válka zdaleka nekončí. Důkaz?

"Od obnovení bojů v průběhu letošní zimy, kdy Rusové doufali, že budou těžit z obtížných podmínek pro partyzány, přichází každý týden o život kolem 20 ruských vojáků, které si berou na mušku čečenští odstřelovači nebo umírají ve vozidlech a na strážních stanovištích zasažených raketami."

Nejnovější ruský plán podle Economistu počítá s likvidací tří klíčových postav čečenských vzbouřenců: prezidenta Aslana Maschadova, partyzánského velitele Šamila Basajeva a islámského fanatika Chattába, původem z Jordánska, jehož kontakty po celém světě přinášejí čečenským vzbouřencům také značnou část finanční pomoci.

K provedení tohoto úkolu se sama považuje za nejpovolanější ruská tajná služba FSB, následovnice KGB, ale jak Economist dodává, zatímco Vladimír Putin a jeho staří přátelé z KGB, hrstka vlivných moskevských liberálů včetně Borise Němcova, vůdce Svazu pravicových sil, zkoumá možnosti mírového řešení.

"Čečensko musí podle Němcova zůstat součástí Ruska, i když on sám přesně neví, jaký by měl být jeho statut. Němcov ale uznává, že ne Rusy nastrčený Achmad Kadyrov, ale Alsan Maschadov je tím mužem, se kterým je třeba uzavřít dohodu. A je možné, že v určitou chvíli s tím bude muset, byť neochotně, souhlasit i Vladimír Putin."

Čekání na trest smrti

A na závěr ještě netradiční nahlédnutí do amerického časopisu Timu, který ve svém nejnovějším čísle obšírně referuje o případech dvou bílých žen, které byly odsouzeny k smrti ve dvou afrických zemích.

50letá Mariette Boschová emigrovala společně s manželem před devíti lety z Jihoafrické republiky do sousední Botswany. Tam po mužově tragické smrti prožívala vášnivý románek s manželem své blízké přítelkyně, kterou podle zpochybňovaného verdiktu nejvyššího soudu v Botswaně úkladně zavraždila.

Pokud Boschovou neomilostní botwanský prezident, stane se první běloškou, která bude v této zemi popravena.

Podobný osud může stihnout i Kerstin Cameronovou, 40letou Němku, která má být oběšena ve východoafrické Tanzanii za údajnou vraždu svého novozélandského manžela.

Jeho smrt v roce 1998 byla podle původního vyšetřování sebevraždou, ale na nátlak příbuzných zemřelého došlo v celém případu k dramatickému zvratu, jehož výsledkem je vynesení trestu smrti pro matku dvou malých dětí.

"Zatímco případ Cameronové pomalu postupuje soukolím tanzanské byrokracie," uzavírá americký Time, "život Boschové je v rukou botswanského prezidenta, jehož milost je nepravděpodobná. Poslední nadějí Boschové je tedy nátlak mezinárodních organizací hájících lidská práva."

Britské týdeníky:
Economist
Spectator