Sobota 31. března 2001

předcházející

Strach z přistěhovlaců

Economist věnuje svůj první úvodník ilegálnímu přistěhovalectví, které se stává celosvětovým problémem. Připomíná, že rostoucí počty imigrantů vyvolávají nepřátelské postoje v bohatých zemích, kam tito lidé směřují.

Tímto nepřátelstvím podle Economistu trpí i skuteční azylanti, kterých není mnoho a kteří opravdu potřebují ochranu před politickou perzekucí.

Od Austrálie až po Rakousko demagogičtí politikové využívají obav veřejnosti, že cizinci přispívají k nárůstu zločinnosti, nezaměstnanosti a podvádění při čerpání sociálních dávek.

Economist soudí, že přistěhovalectví přináší hostitelské zemi výhody i když trpí nezaměstnaností, jako na příklad Evorpská unie, kde je v současné době bez práce čtrnáct milionů lidí.

	Od Austrálie až po Rakousko demagogičtí politikové využívají obav veřejnosti, že cizinci přispívají k nárůstu zločinnosti, nezaměstnanosti a podvádění při čerpání sociálních dávek.
	Economist

Píše, že je nesprávné předpokládat, že v každé zemi existuje jen předem dané množství práce, které je třeba vykonat, takže cizinci jsou zapotřebí jedině, když se toto množství rozšíří. Přistěhovalci vytvářejí pracovní příležitosti a zároveň je také zaplňují. Přispívají ke všeobecné hospodářské aktivitě.

Economist dále upozorňuje na nebezpečí, že přistěhovalectví, ať už legální či ilegální, odčerpá z chudých zemí kvalifikované pracovní síly, které tyto státy pro svůj rozvoj potřebují, i když je zde pravděpodobnost, že volnější přistěhovalecký režim by vedl také k volnějšímu pohybu osob mezi hostitelskou a domovskou zemí.

Přistěhovalectví nelze podle týdeníku uvolnit naráz. Ani bohaté země by nezvládly náhlý příliv velkého množství lidí. Ale státy by měly ohlásit zavedení větších přistěhovaleckých kvót v průběhu řady příštích let. Tak jako volný pohyb kapitálu, zboží a zisků prospívá ekonomikám, tak jim také prospívá volný pohyb pracovních sil.

Putinovo Rusko

Economist má také úvodník nadepsaný "Putinovo Rusko". První rok Putinova prezidentství shrnuje slovy: "Když byl Vladimír Putin zvolen prezidentem, mnozí doufali, že oživí reformní úsilí, které prakticky zhaslo pod třesoucí se rukou jeho předchůdce Borise Jelcina. Ale Putinův lesk se vytrácí a s ním i mnohé z těch původních nadějí."

Economist připouští, že prezident Putin je stále populární a i když životní úroveň většiny Rusů je stále dosti špatná, více než tři čtvrtiny jich si stále myslí, že si vede dobře.

	Zdá se, že by si Putin rád podrobil média, zejména televizi, aby mu sloužila. Kritiku příliš často pokládá za zradu a vůbec nejhanebnější je jeho politika vůči Čečensku, která nefunguje. Jedinou nadějí na mír tam je politické řešení.
	Economist

Týdeník uvádí některé z jeho úspěchů: vláda, jejíž ministři mají liberálnější ekonomické názory než jejich předchůdci, vyrovnaný rozpočet, nová jednotná daň z příjmů, omezení pravomocí regionálních vládců Ruska, návrh na velké snížení stavu ozbrojených sil, snaha zavést vládu zákona, zlepšit ochranu majetkových práv a usnadnit prodej a nákup půdy.

Economist ale také soudí, že Vladimír Putin, bývalý příslušník KGB, nepůsobí dojem, že je přesvědčený demokrat a pokračuje: "Zdá se, že by si rád podrobil média, zejména televizi, aby mu sloužila. Kritiku příliš často pokládá za zradu a vůbec nejhanebnější je jeho politika vůči Čečensku, která nefunguje. Jedinou nadějí na mír tam je politické řešení."

Economist dále píše, že prezident Putin zároveň projevuje menší nadšení pro domácí reformy. Jeho stoupenci říkají, že celková bilance jeho vlády je dosud kladná, že musí brát ohled na nejrůznější protichůdné zájmy a že nemůže úplně nedbat přání voličů, z nichž mnozí jsou zklamáni údajným chaosem demokracie a doprovodným úpadkem národní hrdosti.

Vladimír Putin podle týdeníku nemůže očekávat, že bude mít pořád štěstí. Je to převážně kvůli vysoké ceně ropy, proč ruská ekonomika vypadá poměrně silná. A to prospívá i Putinově popularitě. Ale cena ropy může klesnout i stoupnout stejně tak, jako politikova popularita ve výzkumech veřejného mínění.

Palestina v troskách

Týdeník Spectator má článek Alana Philpse, blízkovýchodního zpravodaje listu Daily Telegraph, který v něm podává pohled na současné problémy z palestinského hlediska.

"Intifáda začala před šesti měsíci. Když začala, Palestinci byli jedenáctkrát chudší než Izraelci. Teď jsou osmnáckrát chudší. Instituce budoucího palestinského státu, budované během posledních sedmi let, jsou v troskách. Lidé nemají práci a ani budoucnost," uzavírá Spectator.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator