Sobota 7. dubna 2001

předcházející

Rozdíl mezi Čínou a USA

Nejnovějším vydáním britských týdeníků dominují články týkající se sporu mezi Pekingem a Washingtonem ohledně amerického letadla drženého na jihočínském ostrově.

Konzervativní týdeník Spectator píše, že právo a pravda je na straně Američanů a že Číňané jsou zatlačeni do rohu.

Podle Spectatoru celá událost dokládá, jak si jsou obě země vzdálené. "Američané z kolize nikoho neviní a jen žádají, aby bylo dodrženo mezinárodní právo. Zatímco Číňané schvalují vinu za incident na USA," konstatuje Spectator a dodává, že americký pilot by musel být šílený, aby se chtěl úmyslně srazit s čínským letadlem.

	Američané z kolize nikoho neviní a jen žádají, aby bylo dodrženo mezinárodní právo. Zatímco Číňané schvalují vinu za incident na USA.
	Spectator

"Byla to nešťastná náhoda," soudí týdeník a připomíná, že Čína sice není americkým nepřítelem, ale mezi přátele také rozhodně nepatří. "Nutno ovšem dodat," píše Spectator, "že řadoví Číňané mají Ameriku a Američany docela rádi".

Spectator svůj komentář končí varováním adresovaným Pekingu. Čína bude muset s mnoha věcmi rychle pohnout, pokud nebude chtít, aby na ní prezident Bush pohlížel jako na říši zla.

Útok na labouristy

Stejný časopis přináší i článek s titulkem: "Volte labouristy, pokud chcete, aby vám vládly lži", napsal ho bývalý britský konzervativní premiér John Major. Napadl v ostrém příspěvku čtyři roky vlády premiéra Blaira a označil jeho práci za styl "kam vítr tam plášť".

"Pověst labouristů se zhroutila a předvolební prohlášení, že jejich politika bude čistá jako studánka, vzala za své nejen aférami kolem Keitha Vaze a Petera Mandelsona," tvrdí ve svém článku John Major.

Pokračuje názorem, že labouristé dělají přesně to, co před volbami kritizovali - ať už se to týká způsobů financování strany nebo otevřenosti své politiky.

Major svůj článek ve Spectatoru uzavírá jednoduchým tvrzením: "Ať už labouristé dělají nebo dělali cokoliv, vždy to bylo jenom kvůli tomu, aby si zajistili znovuzvolení. Proto si nezaslouží v nadcházejících volbách vyhrát."

Berlusconi favoritem

Volbami, avšak v tomto případě italskými, se zabývá další britský týdeník Economist, který píše, že podle průzkumů je největším favoritem na vítězství mediální magnát a protřelý politik Silvio Berlusconi.

"První zkušenost Itálie s Berlusconim jako premiérem skončila v roce 1994 zmatkem a spory v jeho vratké koalici. Ministři byli nezkušení a volební program patřil spíše do říše vzdušných zámků," soudí Economist a tvrdí, že situace nyní vypadá jinak.

	Pokud se Berlusconi příští měsíc stane premiérem, bude úzce spolupracovat s postfašistickou Národní aliancí Gianfranca Finiho a Severní ligou Umberta Bossiho.
	Spectator

"Pokud se Berlusconi příští měsíc stane premiérem, bude úzce spolupracovat s postfašistickou Národní aliancí Gianfranca Finiho a Severní ligou Umberta Bossiho, s nimiž podepsal dohodu vymezující přesně mantinely spolupráce."

Týdeník končí slovy, že se Berlusconimu za pár let podařilo na svou stranu obdivuhodně získat tři pilíře, o které se může spolehlivě opřít. Jako mediální magnát má samozřejmě přízeň médií a na své straně má i významné obchodníky a regionální politiky.

Neekologické Spojené státy

V dalším článku se Economist vrací k tomu, že americký prezident George Bush odmítl Kyotský protokol o snížení škodlivých emisí.

Podle týdeníku nyní existují tři další možnosti vývoje Buď se úplně zastaví současná fáze boje proti globálnímu oteplování.

"Ještě horší variantou může být to, že se USA postaví negativně nejen ke Kyotskému protokolu ale k výsledkům konference o životním prostředí z Rio de Janeira vůbec, anebo budou ve snižování oxidu uhličitého pokračovat zbývající signatáři bez Washingtonu.

	Bylo by fraškou, kdyby proti globálnímu oteplování bojovali všichni kromě největšího znečišťovatele, za kterého jsou USA považovány.
	Economist

Američané si narozdíl od Evropy myslí, že bez nich bude Kyoto mrtvé. Technicky to samozřejmě nemusí být pravda, ale v praxi by to znamenalo, že by se na tomto programu musely podílet Rusko i Japonsko," píše britský týdeník.

"Ve skutečnosti by ale bylo fraškou, kdyby proti globálnímu oteplování bojovali všichni kromě největšího znečišťovatele, za kterého jsou USA považovány," tvrdí Economist a dodává, že ne vše musí být nutně ztraceno.

"Některé americké firmy již daly najevo, že jim problematika globálního oteplování není úplně cizí, takže časem by o nutnosti zásahu mohly přesvědčit i nejvyšší politiky."

Britské týdeníky:
Economist
Spectator