Sobota 5. května 2001

předcházející

Bushův jaderný deštník

V úvodníku nadepsaném "Bushův jaderný deštník" se Economist zabývá tím, co nazývá revolucí v kontrole zbrojení. Jde o návrh amerického prezidenta na nový systém protiraketové obrany.

"Bushovým cílem je bezpečný svět s co možná nejnižším počtem jaderných zbraní, který by ještě byl slučitelný s potřebami americké bezpečnosti a závazky k americkým spojencům.

Americký prezident soudí, že nejlépe se toho dosáhne jednostranným snížením počtu jaderných zbraní a ne zdlouhavým jednáním s Ruskem a zrušením Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany, aby Spojené státy mohly vybudovat nové obranné systémy pro sebe a své spojence.

Tyto systémy by nebyly proti Rusku nebo Číně, ale proti nevypočitatelným státům představujícím možnou jadernou hrozbu, jako Irák, Írán nebo Severní Korea.

Ale Economist zároveň připomíná, že je důležité, aby radikální změna byla také změna k lepšímu, že po počátečním odmítavém postoji jsou i Rusko a Čína ochotny o americkém návrhu jednat a táže se:

"Bude nový obranný systém vůbec fungovat? Kolik bude vlastně stát? A nevyvolá jeho zavedení nové závody ve zbrojení?"

Podle Economistu prezident Bush zřejmě doufá, že slíbené velké snížení počtu amerických jaderných zbraní ujistí jak americké spojence, tak Rusko a Čínu, že jeho revoluce v kontrole zbrojení může přinést velké výhody.

A i když navrhovaný protiraketový systém je hlavně technickou záležitostí, svou roli, podle Economistu, zde má i diplomacie, neboť: v době, kdy prezident Bush hodlá pokročit za Smlouvu o omezení systémů protiraketové obrany a neratifikovat Smlouvu o zákazu jaderných zkoušek, což je další způsob kontroly jak jaderných mocností tak států, které jaderné zbraně chtějí získat, je zde riziko, že neúspěch diplomacie by mohl vést ke vzniku světa, v němž podezírání a soupeření nahradily bezpečnost a stabilitu.

Schröderova "nová Evropa"

Economist také věnuje značnou pozornost návrhu německého kancléře Gerharda Schrödera na dalekosáhlé prohloubení evropské integrace.

Píše, že má pravdu, když upozorňuje na to, že největším neúspěchem Evropské unie je to, že si nezískala loajalitu svých občanů, kteří se o ni nezajímají, když žádá jasnější rozdělení pravomocí v Unii, když navrhuje, aby se zemědělská a regionální politika vrátila do kompetence vlád členských států a aby se zlepšil způsob kolektivního rozhodování, než se dosavadní patnáctka rozroste na možná až sedmadvacítku a že neváhá prosazovat váhu Německa.

Ale Economist celý návrh pokládá za spíše vizionářský a dále píše: "Neněmečtí Evropané by se neměli bát toho, že se Německo ujímá vedení v Evropě. Pod hlavičkou evropské Německo, spíše než německá Evropa má kancléř Schröder a jeho straničtí stratégové plné právo snažit se utvářet Evropu podle obrazu své vlasti.

Je pravdou, že rovnováha sil v klubu a jeho zeměpisné těžiště se už změnily - ve prospěch Německa a na úkor Francie. Ale ať budou v Evropské unii provedeny jakékoli změny, bude v ní vždy dost zábran, aby Německo nemohlo bezohledně vnucovat svou vůli svým partnerům.

Economist souhlasí s tím, že Evropská unie potřebuje řádnou ústavu, která by nahradila současnou směsici různých smluv. Podle týdeníku by se o ní mělo začít jednat hned, aby byla hotova do roku dva tisíce čtyři, kdy, jak se očekává, se začnou připojovat noví členové.

Economist dodává: "Vzhledem k předpokládanému rozšíření musí být nová ústava sjednána demokraticky a předložena členským státům ke schválení v referendu, má-li Evropská unie ztratit svůj image vzdáleného, byrokratického monstra."

Bosna a Herzegovina laboratoří OSN

V týdeníku Spectator má John Laughland velmi kritický článek o situaci v Bosně a Hercegovině a o postupu tamních představitelů OSN.

"Od podpisu Daytonských úmluv v roce devadesát pět byla Bosna a Hercegovina laboratoří pro aplikaci ideálu nového světového řádu týkajícího se postnacionální politiky a multikulturalismu.

Jako v Evropské unii je i zde základním filozofickým předpokladem, že nacionalizmus vede k válce a že tedy národy by se měly rozpustit.

V důsledku toho Vysoký představitel OSN v posledních letech několikrát zrušil volební výsledky, když zvítězili nesprávní lidé - nacionalisté. Jako Osmanská říše, kterou nahradila, říše NATO na Balkáně stejně tak pohrdá všemi svými poddanými."

Britské týdeníky:
Economist
Spectator