Sobota 12. května 2001

předcházející

Ne všichni cikáni jsou Romové

Economist má několikastránkové pojednání o cikánech, přeludném národě Evropy, jak píše. Věnuje v něm pozornost současné situaci v Evropě, kde podle týdeníku žije nejméně šest milionů cikánů nebo Romů, většinou v bývalých komunistických zemích nebo ve středomořské oblasti.

Economist uvádí, že se soustavně umisťují na posledním místě všech socio-ekonomických ukazatelů: "jsou nejchudší, je mezi nimi nejvyšší nezaměstnost, mají nejhorší vzdělání, nejkratší průměrný věk, je mezi nimi nejvyšší stupeň závislosti na sociálních dávkách, jsou posíláni do vězení častěji než ostatní složky obyvatelstva a vystaveni největší segregaci".

Časopis připomíná, že ale v jednom přece vedou: "Mají nejvíce dětí." V této souvislosti britský týdeník píše, že i když na Slovensku tvoří něco přes deset procent obyvatel jejich porodnost je tak vysoká a Slováků tak nízká, že do roku dva tisíce šedesát by mohli tvořit většinu obyvatel Slovenské republiky.

Economist se pak zabývá problémy s definováním cikánů nebo Romů a vysvětluje proč: "V Evropě jsou teď kočovní nebo cestující obyvatelé, kteří nejsou cikány, zatímco mnozí cikáni jsou usazeni v městech a odříznuti od svých tradic".

A podobný problém je s jejich názvem. Teď se dává přednost výrazu Romové, ale podle časopisu "ne všichni cikáni jsou Romové. Cikán je mnohem pružnější výraz, protože všichni Romové jsou cikáni. Ale v některých částech Evropy to má pejorativní význam."

A týdeník uvádí, že to není bezdůvodné, protože kriminalita mezi cikány v různých zemích je vysoká. Economist dále připomíná, že ani cikáni nemají v lásce gadže, že vlády česká a maďarská se snaží problém řešit a že už tím, že existenci problému uznávají, dělají více než některé členské státy Evropské unie a cituje českého ministra zahraničí Jana Kavana, který řekl: "První výsledky uvidíme za deset let".

Churavá ruská ekonomika

V Economistu je také článek o stavu ruské ekonomiky, která se, podle časopisu, "probírá z opice, bude mít kocovinu a ke všemu je ještě dost churavá".

Britský týdeník uvádí, že podle současných předpovědí se ve srovnání s loňským rokem letos ekonomický růst sníží zhruba na polovinu, inflace stoupne a do roku dva tisíce dva ruská ekonomika ztratí skoro všechny výhody, které jí přinesla devalvace z roku devadesát osm.

Podle Economistu však oficiální ruské statistiky nejsou příliš spolehlivé, ale to neznamená, že ekonomická situace je špatná, zejména v porovnání s tím, jak to v Rusku vypadalo v devadesátých letech.

"Starosti působí," píše dále britský týdeník, "to, že Rusko nevyužilo výhod, které mu přinesly vysoké ceny ropy a devalvace. V bankovnictví je chaos, většina průmyslu čeká na restrukturalizaci a převážnou část ruského vývozu tvoří suroviny. Pokles cen komodit by patrně měl pro ruskou ekonomiku vážné důsledky."

Economist soudí, že změny v politickém seskupení v ruské Dumě poskytnou vládě většinu a prezident Putin bude mít větší výběr kandidátů na ministerské funkce. Problémem však nadále zůstane jak reformy prosadit v praxi.

Podle jedné ruské poslankyně jsou střední články vlády bahnem korupce a neschopnosti, což se podle Economistu ruští reformátoři snaží změnit už dvě století.

Obavy z nadnárodních společností

V týdeníku Spectator píše Geoffrey Owen z Londýnské vysoké školy ekonomické v článku nadepsaném "Kdopak by se nadnárodních společností bál?" o tom, jak globalizace může zemím třetího světa pomáhat na cestě k demokracii a osobní svobodě.

Přiznává, že v některých případech by mohlo dojít monopolizaci, ale že odpůrci globalizace silně podceňují vliv konkurence.

Geoffrey Owen ve Spectatoru dále uvádí, že to byly právě nadnárodní firmy, které převodem technologií vytvořily z Tchaiwanu a Jižní Koreje současné giganty elektronického průmyslu.

A i když nikdo netvrdí, že jsou dokonalé, Geoffrey Owen se táže, jak vypadá tvrzení o tom, že podvracejí demokracie, když v zemích jako Afghanistán, Kuba, Libyje, Írán, Irák a Severní Korea žádné z těchto firem nejsou. Vlády všude mají dost prostředků, aby je mohly kontrolovat.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator