Sobota 4. srpna 2001

předcházející

Ruský vládce Putin

Britský konzervativní týdeník Spectator tento týden přináší obsáhlý článek o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Jeho autor Bruce Anderson tvrdí, že z nynějšího ruského prezidenta se může stát jeden z nejvýznamnějších vládců Ruska v historii. Dodává ale zároveň, že v této oblasti se zrovna nemusí potýkat s příliš velkou konkurencí.

Spectator soudí, že téměř nic zpočátku nenaznačovalo, že by Vladimir Putin mohl na práci ruského prezidenta stačit. Mnozí kritici se domnívali, že Putin má diktátorské instinkty a jiní ho považovali pouze za dočasného vládce.

"Dva roky poté je tento pesimismus ta tam. Rusko učinilo pozoruhodný pokrok a prezident Putin doslova dorostl do své funkce," soudí Spectator. A to i přes to, že jde o malého muže s pobledlým výrazem a těžko čitelným pohledem. Navíc prý není žádným skvělým řečníkem, v televizi působí dřevěně, je až přehnaně opatrný a často bývá obviňován, že se na veřejnosti doslova třese nervozitou.

"Ale Putin má schopnost zvrátit své slabosti v silné stránky," domnívá se Spectator. "Má například pozoruhodnou vlastnost posuzovat různé nepříznivé situace s jasnou a chladnou hlavou a také nezaměňuje svá přání za ruskou realitu."

Konzervativní týdeník však má pro ruského prezidenta i kritická slova.

Putin o sobě tvrdí, že je demokrat, podle Spectatoru však není jasné, zda Putin konceptu demokracie vůbec rozumí. Ve významném projevu při příležitosti nového milénia se například přihlásil k demokracii, ale pokračoval kritikou politických poměrů: "Většina energie Ruska se vyplýtvá na politické hašteření."

"Jenže demokracie právě hašteření a diskusi potřebuje," zdůrazňuje Spectator. Podle něj Putin jednoznačně preferuje silný ruský stát, nicméně zároveň prý věří ve vládu zákona a občanskou společnost.

Dosvědčuje to i jeho odhodlání posílit postavení soudů. "Soudci by měli dostávat vyšší plat a navrhované reformy směřují k nezávislé justici. A to je jen stěží diktátorská ambice," hodnotí Spectator prezidentovu soudní reformu.

Putin prý má také značné štěstí, že na světových trzích se drží vysoká cena ropy. Pokud by prý klesla, postavení ruského prezidenta se může brzy rozpadnout na tisíc kousků. "Ale pokud prý vysoká cena ropy vydrží, kdoví, jestli nebude mít Rusko za dvacet třicet let konečně vládu, kterou si zaslouží," uzavírá svůj článek Bruce Anderson ve Spectatoru.

Japonská naděje Koizumi

S dalším portrétem světového státníka přichází i Economist, který píše o japonském premiérovi Džunžirovi Koizumim. Časopis soudí, že Koizumi znamená velkou naději pro řešení rozsáhlých ekonomických problémů země.

Economist si všímá pozoruhodné vítězství Koizumiho Liberálně-demokratické strany v nedávných volbách do horní komory japonského parlamentu. Liberální demokraté získali 65 procent hlasů - přitom ještě před pár měsíci byl Koizimiho stranický předchůdce z funkce premiéra doslova vyštván nespokojeností veřejnosti s jeho působením.

Nedávná japonská historie je podle časopisu vůbec poseta osudy reformátorů, kteří se svezli na vlně naděje na změnu, jen aby byli chvíli poté zatraceni, když se tyto naděje nenaplnily. "Takže má Koizumi vůbec šanci, aby si vedl lépe?" ptá se Economist.

Během předvolební kampaně rozhodně neotálel a přicházel s nadějnými reformními plány. Plány, které se prý nezastaví "před sebeposvátnějšími krávami". A na porážku přitom čeká řada odvětví japonské ekonomiky - například stavební společnosti, které jsou chráněny před vnější konkurencí a vydělávají na veřejných zakázkách. Anebo zemědělství až úzkostlivě chráněné před vnějším trhem.

Hospodářská obnova však bude vyžadovat mnohem více než pouhé otevření ekonomiky konkurenci zvnější. Na vyčistění prý čeká celý Augiášův chlév nejrůznějších dluhů. Samotná vláda odhaduje, že banky mají z minulosti ze špatných půjček ztráty až ve výši jednoho biliónu a dvou set miliard amerických dolarů.

"Jenže ani větší konkurence nebo ozdravení finančního sektoru nemusejí vést k povzbuzení ekonomiky," soudí Economist. Pomoci by podle časopisu mohla volnější měnová politika. Je prý na centrální bance, aby se výrazně podílela na odkupování špatných dluhů japonských bank, i když se tento krok víceméně rovná roztočení tiskařských stočků na bankovky.

"Na premiérovi Koizumim tak zůstává úkol přesvědčit japonskou centrální banku, že riziko vyšší inflace stojí za oživení japonského hospodářství," tvrdí Economist.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator