Sobota 11. srpna 2001

předcházející

Co brzdí severoirský mírový proces?

Britský konzervativní týdeník Spectatorve svém úvodníku rozebírá nynější zádrhele severoirského mírového procesu. Ten prý byl od začátku poznamenaný morálním hazardem, údajně totiž nenabízel vrahům a teroristům jen amnestii za jejich zločiny, ale také úctyhodné místo ve vládě.

Podle časopisu tak dostali ti, kdo se pokoušeli utopit demokracii v moři krve, šanci činit si stejné morální nároky jako ti, kdo riskovali své životy za vládu zákona.

Na začátku mírového procesu se v Londýně, Dublinu i Washingtonu podle Spectatoru předpokládalo, že pokud si Irská republikánská armáda přeje své začlenění mezi uznávaná politická uskupení, odsoudí terorismus jako prostředek politického boje a vzdá se svého arzenálu zbraní.

Od demokratických politků se zase nedalo očekávat, že zasednou k jednomu stolu s bývalými teroristy, kteří si zachovají schopnost stát se budoucími teroristy. Takové alespoň bylo stanovisko bývalého britského konzervativního premiéra Johna Majora a po něm i laboristického ministerstkého předsedy Tonyho Blaira.

"Po třech a půl letech mírového procesu se však tyto předpoklady ukázaly jako zcela mylné," píše časopis. Uvěznění členové Irské republikánské armády byli propuštěni na svobodu, politické křídlo IRA strana Sinn Fein zasedá v severoirské vládě a odevzdána nebyla ani jedna jediná kulka z arzenálu zbraní IRA.

I přes pokračující teroristickou hrozbu, jak se ukázalo předminulý čtvrtek při pumovém atentátu v Londýně, přišel Severoirský policejní sbor o zkušené příslušníky, kteří byli propuštěni ze služby nebo přeřazeni na jinou práci.

"A to je výborná zpráva pro teroristy, ale špatná zpráva pro potenciální oběti na obou stranách Irského moře," soudí Spectator a pokračuje:

"Irská republikánská armáda měla tři a půl roku na to, aby zahájila své odzbrojování. Pokud by na jejich straně byla sebemenší dobrá vůle, mírový proces by byl na nejlepší cestě. Čas, kdy se dalo ještě věřit slibům, však už dávno uplynul."

Odzbrojení bylo základním morálním předpokladem pokračování mírového procesu a stále jím zůstává. "Pokud však britská vláda bude nadále severoirským republikánům ustupovat, proč by se měla Irská republikánská armáda podvolovat nějakému tlaku," ptá se Spectator.

Omezení internetu

Economist se ve svém novém čísle zabývá hranicemi na internetu. Připomíná, že před pouhými pěti lety byla internetovým nadšencem Johnem Barlowem vyhlášena takzvané "Deklarace nezávislosti na internetu".

Byl to dobře míněný dokument, který pozoruhodně vystihl ducha doby, která od internetu očekávala nové médium, jež bude šířit po celém světě bez ohledu na fyzické hranice svobodu a demokracii.

Tehdy se ještě věřilo, že internet pomůže při podrývání autoritářských režimů, sníží schopnost států vybírat efektivně daně a bude pomáhat obcházet nejrůznější formy vládní regulace.

Od té doby se ale na internetu začala používat spousta nových technologií. Zlepšila se rychlost přenosu dat po počítačových sítích, ochrana uživatelů internetu před vnějšími narušiteli. Začaly se používat nové marketingové metody, které cíleně oslovují pouze vybrané osoby.

"Všechny tyto technologie mají prachobyčejný komerční účel," píše se v Economistu. "Ale některé z nich také poskytly vládám možnost dostat některé části internetu pod svou kontrolu."

Ta samá technologie nejrůznějších pomyslných zdí, které ochraňují firemní sítě, tedy firewallů, se pak třeba v Číně využívá k izolování místního internetu od ostatního internetového světa.

Economist cituje zprávu americké Carnegieho nadace pro mezinárodní mír, která nedávno zpracovala studii o přístupu Číňanů k internetu. Ukázalo se prý, že čínské úřady jsou schopny výrazně omezit až téměř úplně zamezit možnosti vyjádření nesouhlasných názorů s oficiální čínskou politikou na internetu.

Podobně se internet filtruje a censoruje v Singapuru a Saudské Arábii. Jižní Korea zase zakázala přístup na sázkařské internetové stránky a v Íránu se zase nesmějí počítačů s přístupem na světovou počítačovou síť dotýkat děti.

"Překážky internetu však nekladou jen autoritativní režimy," soudí Economist. "Ve Francii soudce nakázal americkému internetovému portálu Yahoo!, tedy jedné z jakýchsi vstupních bran do světa internetu, aby zabránil prodeji nacistických memorabilií ze svých amerických stránek ve Francii."

"Soudce měl na mysli zavedení technologie, která by určovala, ze které země se uživatel na internet připojuje. I když tyto programy zatím nejsou dokonalé, už nyní dokážou určit zemi původu uživatele brouzdajícího se internetovými stránkami v sedmi až devíti případech z deseti, uvádí Economist.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator