Sobota 1. září 2001

předcházející

Rasismus ve světě

"Nediskriminujte," radí úvodník Economistu, který hodnotí světovou konferenci OSN o rasismu, jež probíhá v jihoafrickém Durbanu. "Durban je kouzelné město," píše Economist, "ale delegáti konference jsou příliš rozhněvaní na to, aby si užívali jeho přímořské pláže nebo věhlasné curry v místních indických resaturacích."

Většina účastníků konference se podle týdeníku shoduje v tom, že rasová úzkoprsost a fanatismus vládne světem a situace se podle nich jenom zhoršuje. Navrhují tedy, aby vlády proti rasismu ještě víc bojovaly a preferovaly menšiny například v zadávání státních zakázek, univerzity by prý podle delegátů v Durbanu měly uplatňovat na uchazeče o studium dvojí metr, soukromé společnosti by se pak měly pobízet k tomu aby zástupcům menšin poskytovaly větší prostor. Tohle všechno ale Economist zpochybňuje.

Týdeník uznává, že rasová diskriminace zůstává problémem, ale poukazuje na skutečnost, že v mnoha zemích je tento jev na ústupu. Například v Jižní Africe - její vláda preferovala bělochy, ale nakonec odstoupila a uvolnila cestu mnohonárodnostní demokracii. Také v Británii před dvěma generacemi většina bílých občanů nejspíš neschvalovala rasově smíšené sňatky. Mezi dnešními mladými Brity je to jev běžný a zcela nekontroverzní.

"Z bohatsví jednotlivých států profitují i kdysi nejchudší menšiny," upozorňuje dále Economist a uvádí, že ještě před 60 lety ve Spojených státech 60 procent zaměstnaných černošek dělalo služky. "Zatímco dnes běží jen o jednu z padesáti," poukazuje Ecomist a všímá si, že naopak černošské absolventky vysokých škol vydělávají v Americe víc než jejich bílé spolužačky.

Týdeník zároveň upozorňuje na to, že některé menšiny, které jsou předmětem diskriminace, jsou ve skutečnosti bohatší než okolní většina a jako příklad uvádí Číňany v Jižní Asii, Indy ve východní Africe nebo židovskou komunitu v různých částech světa.

Economist, který uvádí několik příkladů, kdy pozitivní diskriminace selhala, pak dochází k závěru, že lepší než stát angažující se v otázkách diskriminace může být prostě stát barvoslepý.

Zdravotní turismus

Na krok britského ministra zdravotnictví Alana Milburna, který prohlásil, že britští pacienti budou moci být na útraty státního zdravotnictví pro nedostatek lékařů operováni v zahraničí reaguje Spectator karikaturou.

Dva gentlemani na ní listují snímky z cest, ale nejedná se o fotky z dovolené: "Tady jsem ve Francii, když mi vyměňovali kyčel, a tohle je ve Španělsku, kde jsem byl s očním zákalem," říká jeden z pacientů v kresleném vtipu, jako by se diagnózy v Británii stávaly pro nedostatek lékařů cestovní kancelářemi.

Ruská zahraniční politika

Na závěr se ještě znovu s Economistem podíváme do Ruska. "Od dob studené války Rusko marně hledá zahraniční politiku, která by odpovídala velmoci, za kterou se stále považuje," píše Economist a upozorňuje že Moskva, která od bratrských obětí o strategickém partnerství a trucovitým smutkem po ztracené říši zacházela až do extrémů, jako při svém postoji k západní intervenci v Kosovu.

Letos na podzim se však prezident Vladimir Putin znovu sejde se svým americkým protějškem Georgem Bushem a oba se budou snažit uzavřít nový strategický obchod, který by výrazně snížil jejich jaderné arzenály a překlenul názorové rozdíly o smlouvě protiraketové obrany ABM.

"Putin byl doposud mimořádně otevřený v tom, že to byla slabost ruské ekonomiky a ne konspirace Západu, co výrazně snížilo světovou roli Moskvy. Pak se ovšem pokoušel sladit hlas s protestujícím Pekingem a v Evropě pak vyjednával o vražení klína mezi spojence Severoatlantické aliance. Evropa však jeho hru odmítla a zájmy Číny, která na rozdíl od Ruska odmítá veškeré systémy protiraketové obrany, měla poněkud jiné zájmy."

Dalším problémem během podzimního summitu bude skutečnost, že americké plány strategické obrany jsou zatím velice mlhavé. Bush tvrdí, že chce bránit Ameriku a její spojence před nestabilními státy, které disponují raketami dlouhého doletu, ne proti Pekingu a Moskvě.Někteří jeho poradci ovšem stále mluví o obraně na zemi, na moři, ve vzduchu i ve vesmíru.

"Nebudeme se moci divit, pokud Putin nebude zcela důveřovat tomu, že smlouva ABM bude chránit i ruské zajmy. Nejlepší způsob, jak postupovat by pro Rusko bylo vyjednávat s důvěrou," radí Economist a upozorňuje na to, že Rusko nemá ohledně strategických plánů Spojených států právo veta.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator