Sobota 8. září 2001

předcházející

Británie magnetem pro uprchlíky

Spectator v jednom z úvodních článků tvrdí, že Britové by měli být hrdí a vděční za to, že si žadatele o azyl za svůj cíl vybírají právě jejich zemi.

"Nikdy v dějinách nepřevyšoval utlačované masy prchající do zaslíbené země počet svobodných cestujících, kteří se v opačném směru hrnou pro levný alkohol a cigarety," líčí týdeník situaci u britských břehů a v narážce na hraniční řeku dělící Spojené státy a Mexiko si klade si otázku, jak se z kanálu La Manche stalo britské Rio Grande.

Často uváděný důvod vstřícného přístupu britských úřadů k uprchlíkům podle Spectatoru proti faktům o výši podpory neobstojí a proceduru žádání o azyl týdeník přirovnává k minovému poli. Týdeník uvádí, že v Británii žadatelé o azyl sice pracovat nemají, ale sehnat si práci na černo pro ně zas není tak složité.

Spectator dodává že na jejich práci závisí celá odvětví služeb, zatímco britské dělníky vytlačují z Londýna ceny nemovitostí, kdyby Londýňané stopovali své pokladače koberců, číšníky nebo uklizeče, došli by na sídlišti ve Stoke Newingtonu, kde bydlí v podnájmu po šesti v jednom pokoji.

"Když chcete za rozumnou cenu nahodit dům, po Zlatých stránkách nesahejte," radí svým čtenářům Spectator," stačí jen znát správnou kavárnu, kam chodí řemeslníci z východní Evropy."

"Největší magnet pro přistěhovalce spočívá v britské ekonomice a zdejší neukojitelné poptávce po pracovní síle," cituje týdeník nedávno publikovanou studii s názvem "Vítejte v azylu."

Budoucnost značkového zboží

Také ústřední článek čerstvého vydání týdeníku Economist se profiluje vůči jednomu letos publikovanému textu. Economist v něm polemizuje s rozšířeným názorem na to, že nadnárodní firmy prostřednictvím značkového zboží manipulují světem spotřebitelů.

Jako příklad si týdeník vybral bestseller Naomi Kleinové "Žádné logo aneb zaostřeno na značkovou šikanu". "Od dob klasiky Vance Packarda "Skryté přesvědčování", která vyšla roku 1957, nevyvolala žádná kniha tolik antipatie proti marketingu," uvádí týdeník Economist.

"V nové globální ekonomice představují výrobní značky důležitou hodnotu firmy a stále významnější zdroj zisků. Podniky se podle ní tedy od výroby přeorientovávají na své marketingové cíle, firemní image a životní styl a samotnou produkci z vyspělých zemí přesouvají do třetího světa."

Economist tvrdí, že autorka konceptem světa "Barbíny pro dospělé" přinejmenším přehání. "Značky jako Kellog´s, Kodak, Marlboro nebo Nescafé se dříve až monotónně držely v první desítce značkového žebříčku," píše Economist. Teď je však na jeho čele nenajdete.

"Spotřebitelé jsou totiž mnohem nestálejší," dokládá týdeník průzkumem životního stylu, který ukázal, že zatímco v roce 1975 se 66 procent konzumentů mezi dvacátým a devětadvacátým rokem drželo zboží klasických značek. Z dnešních dvacetiletých se těchto značek drží jen pětapadesát ze sta a u lidí penzijního věku je pokles konzumní lojality - možná překvapivě - ještě radikálnější.

Na druhé straně podle Ecomomistu změnily strategii i značkové firmy. Výrobní nároky se stupňovaly a pro nadnárodní podniky bylo stále obtížnější odlišovat se jen kvalitou. Internetová nabídka a mobilita zákazníků se odrazila i v pestřejší nabídce. Koho by napadlo, že firma Virgin, která začala v hudebním průmyslu, bude prodávat mobilní telefony, Versace spravuje síť hotelů a samoobsluhy TESCO zas poskytují bankovní služby.

Konzumenti jsou jako švábi, když na ně chrlíte reklamu jako sprej, nějaký čas to zabírá. za chvíli jsou ale stanou imunními. Nejcyničtější je v tomhle podle Economistu možná americká mládež, polovina z nich absolvovala marketingové kursy a zná tedy strategii nepřítele důvěrně.

"Světové obchodní značky budou před nimi stále více zdůrazňovat svou společenskou zodpovědnost, tak jako to dělali zakladatelé nejstarších značek jako Disney, Hershey nebo Boots, kteří finančně podporovali stavbu nemocnic a modernizaci školství," věští Economist, podle kterého ale agendu časů příštích budou stále víc diktovat spotřebitelé a ne filantropové.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator