Sobota 15. září 2001

předcházející

Volání po rozumné odvetě

Spectator zahajuje komentář nadepsaný "Amerika si to nesmí nechat líbit" symbolickým přirovnáním ničivého útoku proti Spojeným státům s výbuchy teroristických pum v Severním Irsku. Úmysl skrývající se ze oběma akcemi je stejný: rozsévat smrt a teror.

Spectator z tohoto srovnání vyvozuje i závěr, že spoušť v New Yorku neznamená konec světa a že život na Manhattanu se vrátí do zaběhnutých kolejí. Finanční trhy obnoví činnost, kapitalism bude žít dál a Amerika bude i nadále dominantní světovou silou.

Spectator tuto představu budoucnosti rozšiřuje o předpověd, že na místě dvou pokroucených trosek vyroste nové Světové obchodní centrum. To nové nebude možná tvořit tak vysoká dvojice mrakodrapů, i když při vědomí amerického přístupu k věci, lze možná očekávát ještě větší a impozantnější budovy. Tak či onak, kola obchodu se znovu roztočí.

Spectator vzápětí přechází od optimistické vize do chmurné reality současnosti. Co tuto tragédii odlišuje od jiných teroristických zvěrstev je počet obětí. Spojené státy proto mají právo tento útok považovat za válečný akt, který si zaslouží odplatu stejnou mincí.

Spectator si nicméně uchovává chladnou hlavu a uznává platnost argumentů vyzývajících amerického prezidenta George Bush k jisté zdrženlivosti. Na barbarství nelze reagovat barbarstvím. Namátkové ničení civilních objektů by jen nahrávalo falešnému tvrzení teroristů, že mezi Spojenými státy a jejich nepřáteli není žádný rozdíl.

Týdeník rovněž varuje před hlasy volajícími po smířlivé reakci, které se opírají o logiku, že Spojené státy se asi musely dopustit velkého zla, aby si zasloužily tak zlou odplatu. Spojené státy za tento masakr nenesou vinu. Jeho pachateli jsou teroristé a státy, které horkokrevné zběsilce aktivně a pasivně podporují.

Spectator z této skutečnosti vyvozuje jednoznačné ponaučení. Největší chybou by nyní bylo, aby Spojené státy projevovaly zdrženlivost do té míry, že si ji ti, jejichž srdce tolik pookřála úterními událostmi, začali vysvětlovat jako přiznání porážky.

Spectator vyzývá prezidenta Bushe, aby vytvořil koalici západních států proti těm, kdo budou identifikováni jako sponzoři terorismu. Nebylo by na škodu zajistit si podporu OSN vzhledem k tomu, že mnozí z jejích členů se na terorismu spolupodílejí.

Spectator hledí úkosem i na samotného prezidenta Bushe, kterému vyčítá, že svým prvotním počínáním nesplnil očekávání spojené s rolí prezidenta země prožívající krušné chvíle. Ať už mu jeho poradci říkali cokoli, namísto do Luisiany se měl v úterý vypravit do New Yorku.

"A nestačí jen promlouvat podmanivým hlasem a pohupovat velkým karabáčem. Je potřeba ho umět také použít. V tom si Bush zaslouží veškerou britskou pomoc," uzavírá Spectator.

Společný boj s terorismem

Potřebu jednotného postupu v boji proti mezinárodnímu terorismu ve svém komentáři zdůrazňuje i Economist. Odpověď Spojených států a jejich spojenců by neměla být plachá, ale musí být uměřená.

Strategie musí spočívat v navazování vztahů s oponenty, kteří jsou schopni rozumné dialogu, a v nekompromisním vypořádání se s těmi, kdo takový dialog odmítají a místo něj se uchylují k činům, jichž jsme byli svědky tento týden.

Economist si v této souvislosti klade otázku, zda nehrozí nebezpečí, že by se Spojené státy obrnily proti vnějšímu světu nikoli raketovým štítem, ale štítem naprosté izolace. Tak jako jiné velké velmoci v dějinách mají i Spojené státy sklon k izolacionismu. George Washington prohlásil, že jeho skutečnou politikou je vyhnout se permanentním spojenectvím s kteroukoli částí světa.

"Pevně věříme a horoucně doufáme že odpověďí na tuto otázku je rozhodné ne. Díky Spojeným státům, a nikomu jinému, svět v posledních třech desetiletích požíval bezprecedentní míru svobody a otevřených příležitostí. Ti, kdo by chtěli Spojené státy z této cesty svést, nesmějí v žádném případě uspět," zdůrazňuje Economist.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator