Sobota 29. září 2001

předcházející

Nebezpečí války proti teroristů

Londýnský Economist hledá v redakčním komentáři historickou paralelu pro nebezpečí, které plyne z války vyhlášené terorismu. Od 11. září se objevila spousta odkazů na to, jak svět ustoupil v roce 1938 Hitlerovi. Světové mocnosti měly tehdy volbu mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu - zanmenalo to ovšem, že k válce stejně nakonec dojde, upzorňuje Economist.

Z tohoto tedy plyne argument, že teroristům je třeba vyhlásit boje spíše, než se jich poníženě ptát na jejich požadavky a čekat až znovu udeří, soudí autor redakčního komentáře. Současně však nabádá k opatrnosti plynoucí z jiné historické paralely.

Existuje také podobenství se Sarajevem z roku 1914. Vražda tehdejšího následníka rakousko-uherského trůnu, kterou zosnovali teroristé, vedla k řetězci událostí, jež kulminovaly první světovou válkou. "Naděje teroristů spočívá v tom, že se jim podaří něco podobného zopakovat - patrně prostřednictvím dalších provokací a zvěrstev," uvádí Economist.

Závěr svého článku věnuje tomu, jaký dlouhodbý prospěch může přinést současná koalice proti terorismu. Soudí, že zejména perspektiva lepších vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy vypadá teď dobře. Plynou z toho možná velká nebezpečí, ale na konci může být odměna, která stojí za to, uzavírá Economist.

Vítězství polské levice

Na stránkách věnovaných evropským událostem z uplynulého týdne se Economist věnuje výsledku polských parlamentních voleb. Poznamenává, že komunisté, kteří se proměnili v sociální demokraty v nich triumfovali, ale znepokojivě velký počet hlasů v nich získali také polští populisté a krajní pravice.

Na první pohled to vypadá jako dramatický návrat do komunistické minulosti a jako trucovité odmítnutí tržních reforem zavedených v posledních deseti letech. "Konec tržních reforem?" ptá se Economist. Zřejmě vůbec, ne odpovídá si autor komentář sám a dodává, že většina bývalých komunistů v Polsku se skutečně změnila.

Nastupující premiér, pětapadasátiletý Leszek Miller je sice zarputilým, ale také sarkastickým bývalým aparátčíkem, který podporuje volný trh Severoatlantickou alianci a Evropskou unii. Jeho největším zklamáním je, že se mu nepodařilo získat absolutní většinu v parlamentu.

Za nejvíce znepokojivé označuje Economist úspěch národních extrémistů a dává tuto skutečnost do souvislosti s šancemi Polska na vstup do Evropské unie. Pro většinu vlád členským zemí Unie je podle britského týdeníku nemyslitelné, že by Polsko nebyl ov první vlně nových členů. Ovšem Poláci zaostávají v jednáních a mezi Varšavou a Bruselem docházelo ke stále častějším třenicím.

Vláda Leszka Millera má v tomto ohledu lepší pozici, aby uzavřela dohodu, kterou se Polsko vrátí do srdce Evropy. To ovšem platí jen tehdy, pokud se premiérovi podaří držet nové výrostky v polském parlamentu na uzdě.

Debata o průkazech totožnosti

Spectator se vrací k debatě o tom, do jaké míry mohou opatření proti terorismu omezit lidská práva a svobody a jaký prospěch by mělo zavedení obdoby občanských průkazů ve Velké Británii.

Týdeník poukazuje mimo jiné na to, že k průkazu totožnosti by musel každý člověk poskytnou svou trvalou adresu, což by byl pro mnohé na okraji společnosti zcela nemožný požadavek. Navíc by vůči takovým lidem vznikalo automaticky podezření.

Excentrici, nezbedníci a ti, kteří se nehlásí ke své minulosti a chtějí začít znovu, všichni ti by povinností nosit průkaz totožnosti nic nezískali. Všichni ostatní by hodně ztratili, uvádí Spectator.

Zatímco dobře organizovaní teroristi, pro které je hračkou opatřit si falešné dokumenty, na tom budou úplně stejně jako dosud. Jediným, čím by průkazy totožnosti mohly přispět k občanské ochraně, je to, že pro záchranné tými by v případě nějakého neštěstí bylo snazší identifikovat oběti a pověsit jim na krk identifikační certifikát.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator