Sobota 13. října 2001

předcházející

Příští kroky bin Ládina

"Jaké budou příští kroky možná zklamaného Usámy bin Ládina," ptá se úvodník týdeníku Economist, který shrnuje první dny útoku proti teroristům z organizace Al-Káida a jejich talibanským ochráncům v Afghánistánu.

"Bin Ládin může vyčkávat na první chybu Američanů - jako například zásah nemocnice - a tu využít pro vlastní kampaň," odpovídá si Economist. "Nebo si může podobnou chybu Američanů sám vymyslet," dodává. Další nepokoje může podle Economistu také vyprovokovat nějakou akcí v Izraeli, po které by se Američané možná ocitli v úzkých nebo jeho Al-Káida spáchá další teroristické útoky v Americe, v Británii nebo dalších západních zemích.

"Panují přitom obavy, že k podobnému útoku už došlo na Floridě," upozorňuje týdeník, podle kterého hrozby bin Ládinovy teroristické organizace, zveřejněné tento týden na dvou videozáznamech, je nutné brát vážně. Na druhé straně by nový atak jen posílil protitalibánskou koalici, kterou se Američanům podařilo sestavit.

Spojené státy, Británie a další státy by měly podle týdeníku ještě zpřísnit bezpečnostní opatření kolem potenciálních terčů útoku a nabádat své občany k vyšší ostražitosti. "Mezitím musejí spojenci nemilosrdně pokračovat ve vojenských útocích," tvrdí Economist, podle kterého bude ještě důležitější americký nebo Američany vedený pozemní útok v samotném Afghánistánu.

Nekalé znárodnění železniční společnosti

Další článek se týká domácí britské železniční a politicko-privatizační scény. "Podlá krádež aneb atentát na společnost Railtrack dokazuje, že stará Labour se vrací ke slovu," píše Spectator, podle kterého se se starými metodami britské labouristické strany navracejí i třídní boj a nenávist k nadřízeným.

Článek se vrací ke skandalizovanému e-mailovému vzkazu poradkyně ministerstva dopravy, která útoku na newyorské mrakodrapy využila k tomu, aby své kolegy upozornila, že teď je ten správný čas, vyřídit ve stínu mezinárodní krize politicky nepříjemné záležitosti. Spectator se nevěnuje nevkusu jejího vzkazu, ani skutečnosti, že po jeho zveřejnění Jo Moorovou Downing Street ve funkci podržel.

Nejpozoruhodnější je podle týdeníku to, že v souladu s jejím radou začali Blairovi ministři skutečně jednat, když se rozhodly uvalit správu na privatizovanou železniční společnost Railtrack. "Byl to největší krok zpětného zestátnění od doby, kdy se Harold Wilson před pětatřiceti lety rozhodl zpět znárodnit britské ocelárny. Nebo krádež stejného formátu, jako když se Robert Mugabe v Zimbabwe rozhodl zabrat polnosti bílým farmářům," píše Spectator.

Ministr dopravy Stephen Byers, kterého podle Spectatoru kryla afghánská střelba a téměř jistě budou akcionáři Railtracku Blairovu vládu žalovat. Není pochyb o tom, že ti, kteří si akcie koupili po dubnovém prohlášení vlády - která oznámila, že Railtrack podpoří dotacemi - byli dezinformováni. Navíc se podle Spectatoru snadno může prokázat, že k bankrotu dovedle Railtrack vláda. A do třetice existuje podezření, že s akciemi obchodovali lidé, kteří znali plány vlády předem.

"Atentát na Railtrack byl pečlivě vypočítaný, chytře provedený a přizdobený nefalšovanou škodolibostí," vyvozuje Spectator a zároveň připouští, že kritici původní privatizace, kterou provedli konzervativci, mají zčásti pravdu v tom, že prodej proběhl zbrkle a systémově ho provázely černé můry.

Přesto však nové majetkové vztahy na britské železnici předčily dřívější režim British Rail a po po roce 1993 železniční odvětví i krátce vzkvétalo. Počet přepravovaných osob, který od konce 2. světové války klesal, vzrostl o třetinu, přibylo vlakových souprav, omezila se zpoždění vlaků a z hlediska bezpečnosti třeba meřeno počtem případů, kdy strojvůdce projel na červené světlo se rapidně snížil.

V roce 1998, kdy se veškeré statistiky vykazovaly zlepšení a poprvé od začátku století v tomto roce nikdo na následky železničního neštěstí nezemřel, v tomto roce označil John Prescott Railtrack za celonárodní ostudu. V roce 1999 se výkon společnosti zlepšil o deset procent. Přesto obdržela firma desetimilionovou pokutu. Labouristé společnost nenáviděli od jejího založení v roku 1996.

Když původní privatizace poroběhla, Labouristická strana se rozhodla z Railtracku učinit symbol své veleúspěšné kampaně proti "zazobancům a prominentům" a pokaždé, když si společnost dovolila vyhlásit dividendy, nařkli ji z rozkrádání majetku.

Labour v uplynulém týdnu dosáhla s Railtrackem dvou věcí. Navždycky poškodila dobré vztahy které si Tony Blair s nasazením vlastní kůže budoval k finančnímu sektoru, a zajistila, že železnice už nikdy nesežene investory, kteří by zajistili její prvotřídní služby.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator