Britské týdeníky

Sobota 8. prosince 2001

předcházející

Slábnoucí pozice Jásira Arafata

"Ádie, panu Arafatovi?" ptá se úvodník Economistu, který analyzuje situaci palestinského předáka Jásira Arafata a také chmurné vyhlídky ještě donedávna vážně diskutovaného míru na Blízkém východě.

"Jásir Arafat vždy režíroval vlastní politiku jako představení jediného herce, obklopeného důvěrnými přáteli. Teď má však jeho show vážné problémy. Přestože rád rozhoduje, těší ho také, když za ním stojí dohody. Avšak tím, že se je polovičatě snařil uzavřít se všemi stranami - tedy s Američany, Izraelci i vlastním národem - tím ztratil palestinský předák důvěru všech zúčastněných," píše týdeník a pokračuje:

"Za přibližně čtyřicet let, před kterými založil a od té doby inspiroval a vedl Hnutí za osvobození Palestiny, už Arafat přečkal různé strázně. Několikrát už se ho marně snažili odepsat, ale tentokrát je jeho postavení velmi vážně otřeseno. Částečně jeho pozici oslabily izraelské útoky, částečně i jeho vlastní nerozhodnost v regionu, kde se pomsty oko za oko točí v uzavřeném kruhu," domnívá se Economist.

"Mnozí jsou však toho názoru, že Arafatovo oslabení je součástí dlouhodobého plánu izraelského premiéra Ariela Šarona. Šaron nemusí zrovna svou válku proti terorismu hnát do extrémů a palestinského předáka a jeho společníky zlikvidovat," píše týdeník Economist, podle kterého by byl podobný postup nepřijatelný jak pro Američany, tak pro Šaronovy kabinetní kolegy z izraelské Strany Práce - tedy pokud zůstanou v koalici, podotýká týdeník.

Šaronovi by mohlo stačit, že Arafat ztratí moc a postupně také přijde o veškerý vliv. Jeho dosavadní politika znamenala účelově se dohodnout s několika místními předáky a podržet si celkovou kontrolu nad Izraelem.

Toho by podle Economistu mohl Šaron dosáhnout i tím, že do regionu přizve ještě další osadníky a předání správy Palestincům tak odsune do ještě vzdálenější budoucnosti. Absence jakékoli důvěryhodné centrální palestinské správy by ho zbavila starostí s výměnou území za mír, která mu stejně nikdy nevyhovovala.

"Když se stal Ariel Šaron ministerským předsedou," vzpomíná Economist, "nemohl se k mírovým dohodám z norského Osla otočit zády. I když s nimi osobně nesouhlasil, Izrael se k nim zavázal a většina obyvatel v této smlouvě viděla cestu k dosažení trvalého míru, po kterém tolik toužili. Teď se však mírový proces zcela vytratil," konstatuje týdeník Economist.

Ve světle probíhající intifády a vzhledem k izraelským reakcím na ni by jen naprostý optimista mohl uvěřit, že takzvaná dohoda "území za mír" se v dohledné době vůbec znovu objeví zpátky na jednacím stole a s vážně poškozenou palestinskou správou jsou vyhlídky regionu ještě hrozivější, vyvozuje úvodník týdeníku Economist.

Britské zdravotnictví potřebuje reformu

"Tuhle medaili jsem dostal za to, že jsem Euanu Blairovi správně údělal domácí úkol," pyšní se důstojník britské armády svými metály na karikatuře v týdeníku Spectator.

Kromě tohoto drobného skandálu, který vyvolala premiérova manželka Cherie když zaměstnala úředníky z ministerstva obrany hledáním podkladů pro domácí úlohu svého nejstaršího syna, namířil tento týden Spectator svůj radikální skalpel i na resort zdravotnické péče.

"Zruště státní zdravotnictví. Při léčbě rakoviny plic nebo prsu je státní zdravotnické péče úplně k ničemu - vždyť kdybychom ji pozvedli na evropský průměr, zachránili bychom jen před těmito dvěma chorobami deset tisíc lidských životů ročně," nabádá Spectator.

Kdyby však podle Spectatoru Britové poslechli premiéra Tonyho Blaira a evropskou úroveň se pokusili dosáhnout zvýšením investic o 8 nebo 10 procent hrubého domácího produktu, stejně by to podle týdeníku nebylo nic platné.

Na systémech zdravotnické péče beztak tolik nezáleží - až 90 procent zdraví populace stejně nemá nic společného s nemocnicemi, ani s doktory. Na standardy blahobytu ukazují mnohem více úroveň gramotnosti dospělých žen, čistota vody, stravovací návyky nebo množství kuřáků.

"Utratit výraznou část hrubého domácího produktu ve státním zdravotnickém systému nemá až takový vliv. Ve světě ostatně najdeme asi tolik příkladů efektivního systému zdravotní péče, jako je prosperujících komunistických států," příspívá odvážným slovem do diskuse o reformě britského státního zdravotnictví týdeník Spectator.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator