Britské týdeníky

Sobota 5. ledna 2002

předcházející

Euro říše

"Povede zavedení jednotné evropské měny eura k užší politické integraci?" ptá se časopis Economist.

Týdeník píše, že příhlížející, kteří se snaží vyložit význam zavedení bankovek a mincí eura, často poznamenávají, že v Evropě nebyla v tak rozsáhlém oběhu žádná měna od pádu Římské říše. To je provokativní srovnání, které vyvolává důležitou politickou otázku: Zda euro, dosud nejvýznamnější základní kámen při stavbě nové Evropy, nevyhnutelně povede k panevropské politické unii, anebo zda je to jen vhodná měna a nic víc?

"Zastánci linie, že euro je v uvozovkách "jen" měna, tvrdí, že státy mohou sdílet stejné peníze bez politické jednoty. Takzvaný zlatý standard, de facto společná měna, existoval několik desetiletí, aniž by zadal impuls k unii a přežil i několik válek," píše se v komentáři Economistu.

V menší míře sdíleli dlouhou dobu stejnou měnu Británie a Irsko nebo Belgie a Lucembursko a nebo několik západoafrických států. Ani v jednom případě ale nevedlo měnové manželství k politickému splynutí. Podle časopisu se však mnoho vedoucích představitelů Evropské unie domnívá, že euro není jenom pouhým symbolem evropské jednoty, ale úplně novým nástrojem politické integrace.

Economist se však domnívá, že je nutné položit si otázku: O jakou integraci by mělo jít? S jednou populárnou myšlenkou, jak uvádí týdeník, přišel nedávno předseda Evropské komise Romano Prodi. Navrhl ustavení jakéhosi pana Eura. Jednotného ekonomického mluvčího pro celou eurozónu, který by za společenství mluvil na různých hospodářských konferencích.

Další podobné nápady prý navrhují harmonizaci daňových systémů nebo vytvoření společných fondů, které by pohámaly členům zóny při případných hospodářských potížích. Podle Economistu je však tím největším problémem takovéhoto modelu integrace, založeném na pomoci v krizi, skutečnost, že krize jsou z definice nepředvídatelné.

Časopis uznává, že euro je mocným symbolem evropské spolupráce. Při troše štěstí prý bude mít daleko větší ekonomický přínos, než kolik způsobí škod. "To ale údajně neznamená, že Evropa teď musí směřovat k užší politické unii. Přímo naopak," tvrdí Economist.

"Země eurozóny by se teď měly naučit vytěžit co možná nejvíce z jednotné evropské měny, obzvláště, když na dveře Evropské unie klepe tucet žadatelů o členství a veřejnost zrovna není z představy užší politické unie dvakrát nadšena. Prozatím by to mohlo stačit," uzavírá Economist svůj komentář o zavedení bankovek a mincí jednotné evropské měny.

Výhody a nevýhody eura

Na stejné téma se rozepsal i konzervativní týdeník Spectator. Ačkoliv leckterý britský konzervativec euru nepřeje nic dobrého, podle Spectatoru může společná evropská měna Britům přinést lecjakou výhodu. Pokud ovšem zůstanou mimo.

"Nevidíme v euru urážku královny, ani konspirativní lest povýšeneckých Němců, jak zavést Čtvrtou říši zadním vchodem," ohrazuje se předem Spectator. "Jenže zatím nikdo přesvědčivě nedokázal, že by v britském případě výhody převážily nad nevýhodami. Stejně tak bývají přehlíženy výhody, které Britové z eura budou mít, aniž by se k němu museli sami připojit."

"Britským výrobcům, kteří by se rádi zbavili rizika kursovních výkyvů a chtějí proto stanovit ceny v eurech, v tom nikdo nebrání. Turisté, kteří míří na italské pláže, budou sice dál muset ke směnárníkovi, jen co opustí britské břehy, na rozdíl od minulosti však už jenom jednou. Ale neúčastí na jednotné měně si Britové podrží veledůležitou kontrolu nad úrokovými mírami," , tvrdí Spectator.

Týdeník se vyrovnává i s častým argumentem příznivců eura, že Velká Británie nemůže být napůl v Evropské unii a napůl venku. Jenže Británie je jednou nohou z Evropy už od počátku devadesátých let, kdy se konzervativní vláda postarala o to, že se země v budoucnu nepřipojí k eurozóně.

"Toto rozhodnutí přineslo zemi jednoznačně prospěch. Britská ekonomika od té doby zaznamenává větší růst hospodářství a rychlejší pokles nezaměstnanosti než zbytek Evropy," uzavírá Spectator.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator