| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Připravil Daniel Kaiser
"Jaké největší nebezpečí čeká svět v roce 2002?" ptá se časopis New Statesman a hned si odpovídá: "Není to eventuální ztroskotání Američanů v Afghánistánu, ale právě naopak jejich halasný úspěch." Podle týdeníku je dosavadní americká převaha přímo děsivá: na bitevním poli zůstali prakticky beze ztrát a také v diplomatické aréně si žádná vláda nedovolila počínání Washingtonu otevřeně kritizovat. "Amerika od konce studené války netoleruje žádné rivaly, a to ani mezi přáteli. Proto například musí americký protiraketový deštník chránit západní Evropu před hrozbou, která už dávno neexistuje, proto Washington musí dál kontrolovat dění na Blízkém východě, ačkoliv jeho zásahy konflikty neřeší, ale spíš prodlužují," píše ve svém komentáří New Statesman. Washington si ale navíc nemusí lámat hlavu ani s domácí opozicí, protože po 11. září, které si od Ameriky vyžádalo takové oběti, berou Američané jakýkoliv počet obětí druhé strany jako nutnou prevenci před dalšími tisícovými ztrátami doma. "Nikdy v historii nebyla ještě žádná velmoc v takové pozici, v jaké je dnes Amerika: žádní soupeři za hranicemi, žádná opozice vevnitř. Jenže tohle je válka, která se nikdy nedá definitivně vyhrát", varuje týdeník. "Samozřejmě, každá vláda, včetně té Bushovy, může zachovat míru. Jenže běda, ve Washingtonu, jak se zdá, žádné chladné hlavy nejsou," uzavírá New Statesman. Bushův zájem o zahraniční politiku Stejnou věc vidí jinak týdeník Economist. Zatímco před rokem byl začínající americký prezident Bush silný doma, ale slabý v zahraničí, teď je to naopak. Zatímco v domácí politice učinila republikánská administrativa loni několik zbytečných ústupků, o amerických postojích a zájmech ve světě má po 11. září Bushův tým podle všeho jasnější představu.
Co tedy dál? Pokud jde o zahraniční politiku, je rada Economistu americkému prezidentovi jednoduchá: "Jen houšť. Válka proti terorismu musí být po působivém začátku dovedena do konce. A smělá prohlášení o boji proti příčinám terorismu ve třetím světě si žádají, aby byla podepřena finančními injekcemi," připomíná Economist. Chybějící odvaha labouristů Konzervativní týdeník Spectator se přes Indii dostává ke stavu britských drah, když kousavě podotýká, že labouristický premiér v bývalé perle britské koloniální říše asi nehledal inspiraci k reformě železnic: "V Indii ještě můžete vidět vlaky poháněné parou, cestující tam jsou běžně přepravováni na střechách vagonů".
Činy vlády by totiž aspoň byly v souladu s jejími nářky nad privátní železnicí. Cestující a vůbec všichni daňoví poplatníci by věděli, na čem jsou. "Jenže vláda místo toho zdvihá ruce k nebesům, jako kdyby říkala: Je to strašné, ale co můžeme dělat, když je konzervativci zprivatizovali tak, jak je zprivatizovali," uvádí týdeník. Spectator však uznává, že privatizace, provedená v polovině devadesátých let konzervativci, nebyla bezchybná. Jenže lidé už asi zapomněli, jak to vypadalo , když vlaky spravoval stát - nehody byly častější, vlaky špinavější a železniční personál pasažéry přinejlepším toleroval. Zato během čtyř let, co jsou vlaky v rukou soukromníků, stoupl počet zákazníků o čtvrtinu. "To všechno by vláda mohla předvést jako dobrý výkon. Chybí k tomu maličkost: musela by se překonat a uzemnit kryptokomunisty, kteří stále přebývají v Labouristické straně," uzavírá Spectator. Britské týdeníky:
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zpět nahoru | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||