Britské týdeníky

Sobota 19. ledna 2002

předcházející

Kdo může za pád Enronu?

Týdeník Economist se ve svém novém čísle podrobně věnuje skandálu, který doprovází krach americké energetické společnosti Enron, největšího bankrotu v historii Spojených států.

Podle časopisu hrozí, že se pozornost zaměří nesprávným směrem. Ve Washingtonu se prý v současné době hovoří zejména o tom, jak blízké vztahy existovaly mezi šéfem společnosti Enron Kennethem Layem a prezidentem Georgem Bushem i dalšími texaskými republikány. Podle časopisu však takové zprávy nejsou příliš nové ani převratné.

Pozornost by se podle Economistu měla soustředit zejména k auditorské společnosti Arthur Anderson, která prováděla audity účetnictví Enronu. Časopis upozorňuje, že Anderson už přiznal chybu v úsudku, která vedla během let 1997 až 2000 k přecenění zisku Enronu o téměř šest set miliónů amerických dolarů.

Týdeníku ani neuniklo, že Anderson propustil tento týden jednoho ze svých partnerů, který nařídil zničení účetních dokumentů dokonce poté, co auditorská firma začala být v souvislosti s pádem Enronu vyšetřována. Economist proto volá po důrazné reformě fungování auditorských společností.

Za prvé by prý mělo dojít k přísnější regulaci auditorů. Léta tato profese spoléhala především na seberegulaci. Pád Enronu však podle Economistu ukázal, že by měl být ustaven nějaký orgán pro regulaci auditorských firem po vzoru americké Komise pro cenné papíry.

Za druhé by měl být vyloučen konflikt zájmů účetních firem. Anderson získal v loňském roce od Enronu 25 miliónů dolarů za audit účetnictví společnosti. Daleko větší částku si však firma Anderson od Enronu vydělala coby konzultant i za jiné práce, připomíná týdeník.

A konečně by měly být podle časopisu měly být reformovány americké účetní normy. Například podle britských účetních postupů by Enron údajně nemohl tak dlouho přeceňovat své zisky.

Economist zdůrazňuje, že podobným způsobem, takzvaným "agresivním účetnictvím", přeceňovaly své zisky i některé internetové společnosti při nedávném technologickém boomu.

Premiér Blair zanedbává Británii

Týdeník Spectator si vzal na paškál britského premiéra Tonyho Blaira. Vytýká mu jeho údajnou obsesi zachránit svět, která mu prý brání efektivně vést Británii.

Podle časopisu se dost možná jedná o další verzi příběhu o mocném muži obklopeném samými lichotníky, kteří Blairovi neříkají pravdu a jen mu stále pochlebují. Neobtěžují se přitom premiérovi sdělit, že je prý britský systém veřejné dopravy v troskách, zdravotnictví na kolenou a zločinnost se vymkla kontrole.

Spectator píše, že Tony Blair se nejspíše domnívá, že výrazně přispěl k porážce hnutí Taliban v Afhgánistánu. A odtud je už jen krůček myslet si o sobě, tvrdí časops o britském premiérovi, že můžu přinést mír na Blízký východ nebo vyřešit spor okolo Kašmíru.

Ministerský předseda Blair je jednodušše podle Spectatoru natolik zaneprázdněn děním na mezinárodní politické scéně, že mu nezbývá čas být opravdu výkonným premiérem své země.

Britští politici a veřejné služby

Neuspokojivým stavem britských veřejných služeb se zabývá i týden New Statesman. Ve svém komentáři se zaměřuje zejména na stav železnic. Právě dráhy a veřejná doprava jsou podle týdeníku dobrou ukázkou slabostí britské politické kultury, jimiž jsou údajně příliš krátkodobé cíle nebo víra v prázdná gesta.

Časopis uvádí, že je zarážející, že britští politici nenaslouchají hlasu železničních odborníků. Všichni od želežničních inženýrů po novináře píšící o dopravě prý svého času upozorňovali bývalou konzervativní vládu, že privatizace drah povede k rozdrobenosti a ke zhoršení služeb.

Podobně nyní všichni varují současnou labouristickou vládu, píše New Statesman, aby neprivatizovala londýnské metro. Ani nyní však politici hlasu odborníků nenaslouchají, domnívá se týdeník.

Podle týdeníku teď nebude stačit na výrazné zlepšení úrovně britských železnic a vlaků, které mají často zpoždění a bývají přecpané, v současné době ani 180 miliard liber, tedy asi devět biliónů korun.

New Statesman se domnívá, že hlavním viníkem je britská politická kultura, která odmítá brát veřejné služby vážně.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator